Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/dva.jpg

Bella přes prázdniny uteče. Kam?


7. kapitola - Prázdniny

 

Koukala jsem na náramek na své dlani. Byly na něm dva přívěsky přesně proti sobě. Jedním z nich byl dřevěný vlk. Ten byl od Jacoba. Byl vyřezaný z rudého dřeva do nejmenších detailů. Nedokážu si představit, proč by mi dával zrovna tohle. Vlk nebyl moje oblíbené zvíře, ale také nebyl neoblíbené. Byl někde uprostřed, nic pro mě neznamenal, stejně jako většina zvířat.

Naproti němu bylo připevněno srdce. Chladné, kamenné, bílé, na světle jiskřící duhovým světlem. Od Edwarda.

Pokud vlk měl něco znamenat, nebylo to tak i s tím srdcem?

Dnes poprvé lituji, že jsem nikdy nepropadla tak strašné úchylárně, jako je psaní deníčku. Hodilo by se mi najít sešit, kde by bylo do nejmenších detailů popsané, co se stalo mezi mnou a těmi kluky. Takhle je to tajemství, o kterém všichni vědí, ale nikdy mi ho neřeknou. Povzdechla jsem si, položila náramek na noční stolek a šla se osprchovat.

Ráno u snídaně mě přepadla Alice. Prokecaly jsme skoro celý den. Hlavním tématem byla její rodina, ale já se snažila rozhovor stočit na mě a Edwarda. Nic nového jsem se nedozvěděla, navíc Alice odpoledne utekla, že si musí ještě něco zařídit.

Po jejím chvatném odchodu jsem si sedla k počítači. Našla jsem složku s esejemi do školy, pár písniček, obrázků, prostě nic zajímavého. Pak jsem se zkusila přihlásit do své emailové schránky. Náhodou se mi to povedlo. Měla jsem tam nepřečtený dopis od mamky. Zvala mě na prázdniny na Floridu, abych si aspoň jednou za rok užila slunce.

Po přečtení starších dopisů jsem mohla s konečnou platností říct, že je stejná jako moje mamka. Z mojí reality. Ale měla jsem divný pocit z Phila. V podstatě jsem měla divný pocit už jen z faktu, že moji rodiče jsou rozvedení, takže tohle na mě bylo trochu moc.

Nakonec tam pojedu. Sice to taky bude blázinec, ale rozhodně menší než tady. Hned jsem jí napsala, chtěla jsem vypadnout co nejdřív. Kupodivu mi odpověděla skoro hned, takže teď mě jenom čeká balení a za tři dny odjezd. Připadala jsem si jako vlaštovka, která na zimu odlétá za sluncem, teda až na to, že není zima. Bude to příjemná změna.

Další den ráno mě opět přepadla Alice, tentokrát s obálkou v ruce. Z ní jsem vytáhla dopis oznamující mi přijetí na místní vysokou. Začala jsem Alici podezřívat, že v tom má prsty, ale byla jsem ráda. Ještě ten den jsem si zajela vyřídit potřebné formality a pak se jen těšila na odlet.

V Jacksonvillu bylo nádherně. Přistáli jsme ráno a všude kolem zářilo slunce, přesně jak mi mamka slibovala. I za skoro černými slunečními brýlemi jsem mhouřila oči, na tolik světla a jasu jsem nebyla zvyklá. Vyzvedl mě Phil, byla jsem trochu nervózní, ale už po pár minutách strávených s ním mě to přešlo. Byl naprosto báječný a k mamce se hodil. Nevím, jestli víc než táta, ale každopádně byla v dobrých rukou.

Máma byla v práci, což je pro mě novinka, a Phil také  musel odjet, takže jsem si mohla vybalit věci a prohlédnout dům. Nakonec jsem si prošla i okolí, při tom jsem málem zabloudila, což ale není nic nového, nemám orientační smysl. Odpoledne dorazila mamka. Byla stejná, jakou si ji pamatuji. Celý zbytek dne mě nutila povídat o svém životě. A byla nešťastná, když se dozvěděla o mém rozchodu s Edwardem. K večeru přišla s novinkou, že pokud chci, tak v jedné kavárně nedaleko odsud hledají servírku na výpomoc. Byla jsem ráda, aspoň se neukoušu nudou.

Prázdniny mi uběhly rychle, rychleji než cokoliv jiného. Domů jsem se vrátila až týden před začátkem semestru, ale popravdě se mi nechtělo odjíždět ze slunečného a rušného města. Díky němu jsem dokázala zapomenout. Jenže mamka by mi nikdy neodpustila, kdybych nic nestudovala.

S návratem do Forks se mi navrátily i myšlenky, které bych nejraději pohřbila. Myšlenky na tu druhou Bellu a dva chlapce, kteří do ní byli evidentně zamilovaní. Dolehl na mě smutek. Byla jsem ráda, že jsem záhadně přežila nehodu. Kdo by nebyl, že? Ale situace, do které jsem se dostala, byla podle mě bezvýchodná.

Chodila jsem s Edwardem, ale ani Jacob nevypadal, že by si se mnou nic nezačal, kdybych mu dala příležitost. Podle reakcí rodičů pro mě byl důležitější Edward, ale kdy jsem se mohla s Jakem seznámit tolik, aby se do mě zamiloval? Nebo já do něho? Nikdo mi neřekne, jak to bylo, a já nechci ani jednoho ranit, kdybych si něco začala s tím druhým. A ještě k tomu s tím nepravým. Připadalo mi, že náramek na mé ruce ztěžkl. Stávalo se to pokaždé, když jsem o tomhle moc přemýšlela. Jenže teď jsem si zakázala na to myslet. Zítra mi začíná škola, tak bych se měla pořádně vyspat. Podle ostatních přihlášek hádám, že Edwarda už neuvidím, pochybuji, že by šel na stejnou školu jako já, když má tak skvělé možnosti. Takže na toho už myslet nemusím. A Jake chodí ještě na střední, sice ho občas potkám, ale neuvidím ho každý den, takže si s ním hlavu taky lámat nebudu.

Jenže zítra mě hned na první přednášce čekal šok. Z ničeho nic se vedle mě zjevil Edward. A netvářil se nadšeně, ale vražedně. Jediné moje štěstí bylo, že pohledem zabíjel Alici, která přišla s ním.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

5)  Janeba (10.01.2011 20:58)

Lilith, Tvá povídka je napínavá, zajímavá a dráždící moji představivost, jak to chudák Bella vyřeší! Díky!!

4)  hellokitty (10.01.2011 18:56)

3)  Štěpkync (10.01.2011 17:19)

bože..jak já se těším na pokračování ani si nedokážu představit jak tohle dopadne

kytka

2)  kytka (09.01.2011 17:30)

1)   (09.01.2011 17:25)

Opět skvělé - děkuji !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek