Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/dva.jpg

Bella se nudí a pozoruje.

 

Nejsem komentářový vyděrač. Ani o ně nebudu žebrat. Nepotřebuji jich nějak moc. Ale představují pro mě určitou zpětnou vazbu (pozitivní, která mě stimuluje k další tvorbě). A když mi půlka z vás přestala psát, divím se proč. A je mi to líto (vyvolává to negativní zpětnou vazbu, která mě utlumuje - učím se na zkoušku z fyziologie a ve skriptech je to furt dokola). Řekněte mi, pokud se vám něco nelíbí.

A děkuji těm, kteří to se mnou nevzdali a dál statečně komentují. Dotyční vědí.

11. kapitola – Představivost?

 

Dnešní den byl jiný. Začalo to hned ráno, když mě vyzvedla Alice místo Edwarda. Ten je prý nemocný a nemůže přijet. Tak jsem nastoupila do auta a přestala se o to více zajímat. Jenže s Alicí taky nebyla řeč, většinu času byla mimo, dívala se kamsi do prázdna a přitom se mračila čím dál víc.

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se trochu nudila, ale začala jsem si Alici detailně prohlížet. Asi mi v hlavě vrtala ta šílená legenda a ráno se mi vybavilo Edwardovo chování, když jsem mu o ní řekla. Teda ne o ní, protože jsem ji vůbec neznala, ale celkově o nich. Vypadal, jako bych právě přišla na nějaké jeho tajemství, které bych vědět neměla.

Jak to tam bylo? Nadpozemsky krásní, bledí, studení, rudé oči a třpytění na slunci? Jo, tak nějak. Seznam bych měla. Alice, a i Edward, byli oba neskutečně krásní. Žádné jizvy ani jiné nedokonalosti na pleti, rovné bílé zuby jako z reklamy na dentální péči, dlouhé husté řasy. Vždy se elegantně pohybovali, nikdy nezakopli, nikdy jen tak nemávali rukama. Žádné tiky, ani se nelekali tak, aby skákali do vzduchu. A každý na nich visel očima, vrhal na ně zasněné nebo závistivé pohledy.

Bledí byli pořád. Až nepřirozeně bledí, i na místní podnebí. A nikdy se nečervenali ani nic podobného. Ledoví jako smrt jsou pořád, i když jsou teple oblečení, a nikdy jim není zima.

A jejich oči jsou… Divné. Nejsou červené, to bych si všimla dřív, ale zlaté… Ano, dnes má Alice zlaté oči. Je pravda, že to také není normální, ale rudé nejsou. A na slunci jsem je nikdy neviděla, takže tohle nevím.

Možná mám jen bujnou představivost. Vždyť to, že jsou krásní, bledí a studení, může být jen náhoda. Třeba to nic neznamená a já jen hledám něco, co není. Už mi z této šílené reality hrabe. Jak jen jsem mohla věřit, že existuje něco jako upír? A jak mě proboha napadlo spojit si je zrovna s Cullenovými?

Až teď jsem si všimla, že jsem přemýšlením nad neexistujícím vyplnila celou jednu přednášku. Profesor právě končil, ani nevím, co se vlastně dělo. Sbalila jsem si věci a šla se soukat do bundy, dnes už nic nemám, za což jsem opravdu ráda, stejně bych zase přemýšlela nad něčím jiným.

Cestou k autu jsem si všimla, že občas na chvilku vyšlo slunce. Spíš tvořilo světelné kužely po cestě. Ale Alice evidentně nadšená nebyla, a když se jeden kužel rozprostřel přes celý chodník, okamžitě zastavila.

„Teď jsem si vzpomněla, že se potřebuji stavit pro jednu knížku. Půjdeš se mnou?“ zeptala se.

„Jo, půjdu.“ A vydaly jsme se opačným směrem, kde už žádné slunce nebylo. Alice v knihovně regulérně zdržovala. Schválně si vymýšlela knihy, které nepotřebovala a nebo je neměli, což věděla, protože se na ně ptala před týdnem. Já jsem jen smutně koukala ven, protože slunce pomalu mizelo. A tady není jisté, že se znovu objeví. Alice si konečně vybrala a teď jen čekala, až si to knihovnice zapíše. A jako ve zpomaleném filmu jsem viděla malinkatý flíček světla, jak klouže směrem k ní. Musel se odrazit od skleněných dveří, které se právě zavíraly. A já čekala, jestli moje kamarádka zajiskří. V tu chvíli jsem si připadala jako blázen.

Flíček se doplazil k Alicině tváři, na zlomek sekundy se proměnil v duhu a zmizel. A zůstala tam jen obyčejná Alice, která se otočila na mě. Protřela jsem si oči a usmála se. Zajiskřila se doopravdy nebo už mám halucinace? Opravdu se třpytila?

Asi budu muset najít nějakého psychiatra, aby mě vyšetřil, protože už opravdu nejsem normální. To ty upíry chci tak moc najít, že je vidím všude kolem sebe? Vyhnala jsem to z hlavy a nechala to být. Jen proto, že jsem se tady objevila tak nevysvětlitelně, nezačnu věřit v každou nadpřirozenou věc, která mi přijde do cesty. To bych musela začít hledat Měsícem ovládané vlkodlaky, lesní víly a divoženky, u jezírek vodníky a rusalky. Ne, to nebudu, nejsem blázen.


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)   (16.01.2011 19:25)

Hezký díl !

8)  gabina (14.01.2011 21:15)

Janeba

7)  Janeba (14.01.2011 16:24)

:) Lilith, ať Ti ta zkouška dobře dopadne a jestli se smím přimluvit za delší povídku, budu taky ráda! A myslím, že to pomůže i Tobě a budeš mít víc času na učení!:) Jinak jsem momentálně z Edwarda na mrtvici a jsem zvědavá, co s tím uděláš! Díky!

morningstar

6)  morningstar (14.01.2011 16:12)

omlouvám se, že jsem nekomentíkovala .... povídka se mi rozhodně líbí , moc , navíc je perfektní, že tak často přidáváš ... bezvadný a prosím si další kapču

5)  Én (14.01.2011 15:44)

4)  qisca (14.01.2011 14:06)

já se omlouvám, že pravidelně nekomentuji, je to ostuda
tohle je moc hezká kapitolovka se zazjímavým nápadem, velmi dobře napsaná.

ale když píšeš, že máme dát vědět, co se nám nelíbí, tak mě něco napadlo: kapitoly jsou moc krátké. a když jsou potom vydávány sice mile často, ale krátké, tak je ani moc lidí neokomentuje. zkus spojit víc částí dohromady, třeba to zabere;)

ale ať už to uděláš jakkoli, já se budu moc těšit na každou novou kapitolku, stejně tak jako teď

giselle

3)  giselle (14.01.2011 14:02)

pěkná kapitolka, jsem zvědavá, jak se s tím popasuje edward, až dorazí

chybí další písmenka:D


Bosorka

2)  Bosorka (14.01.2011 13:34)

Tak jsem se těšila, že ji to Edík vyklopí a ona si jen šmíruje aAlici ;) .
Bella realistka bude ještě čumět! :D

1)  zuzka (14.01.2011 11:20)

a ked jej to celé vyklopí bude švanda.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Quil