Sekce

Galerie

http://sweb.cz/avatar334/ICONATOR_af17e12d38e6287adfaa65a7a222a715.jpg

A já si nedám a nedám pokoj. Prostě musím přidávat a psát smutný povídky. :( Takže tu máte další. Bella a Edward jsou sourozenci, ale milují se nadevše.

Předem varuji. Nekončí Happy Endem. (Tedy jak se to vezme) xD

Existuje datum, které dvěma lidem připomíná den, kdy získali, ale zároveň i přišli o své děti… Příběh se odehrál již před dlouhým časem, ale lidé si jej stále pamatují. Je o lásce dívky Isabelly a jejího bratra Edwarda.

Isabella milovala Edwarda natolik, že to ani nebylo možné, a Edward její lásku opětoval. Každý den strávili spolu… Ráno spolu chodili do školy… Odpoledne se setkávali ve školní jídelně a zbytek dne prožívali tak, jako by právě ten byl jejich posledním. Nešťastné na tom bylo to, že to byli sourozenci.

Jednoho dne však Edward Isabelle řekl:

„Už nemůžeme být spolu… Vím je nám krásně, ale přece jenom jsme sourozenci. Kdyby se to otec s matkou dozvěděli, nevím jak by to vzaly… a proto na konci prázdnin odjíždím do internátu.“ Isabella se slzami v očích utekla… Nedokázala si představit ani jediný den bez něj…

Doma se neukázala už dva dny, rodiče o ni měli strach, a proto jim Edward všechno řekl.

Dostalo se mu odpovědi, které nečekal.

„Víš chtěli jsme ti to říct už dříve, ale neměli jsme odvahu. V den tvých prvních narozenin jsi jel s rodiči na výlet. Měli jste nehodu a ty jediný jsi ji přežil. Tvůj otec byl na místě mrtev a tvoje matka dlouho bojovala o život, ale nakonec to vzdala a my jsme se tě ujali… Ten den se nám narodila také dcera.“ Edward byl zmatený, ale zároveň šťastný.

Isabella mezitím byla na místě, kam spolu s Edwardem chodívali… na místě kde jí bylo nejlépe. V ruce cosi svírala a to tak pevně, že její kapičky krve, kapaly na měkkou trávu… Rozevřela dlaň, v níž se zaleskla ostrá žiletka. Naposledy se podívala nahoru, kde spatřila rozkvetlou jabloň a nad ní jasně modrou oblohu. A pak.

Silně táhla žiletkou po zápěstí a se slovy:

„Proč nemůže člověk milovat toho, koho by chtěl, ale proč vždycky miluje toho, koho milovat nesmí?“ naposledy vydechla.

Mezitím Edward stále přemýšlel nad tím, kde může být… napadlo ho jediné místo. S mnoha myšlenkami v hlavě pospíchal a doufal že ji zde najde. Když doběhl spatřil ji, ale… zastavil se mu dech.

„Bože, řekni, že není…“ přišel k ní a spatřil kaluž krve. Po tvářích mu začaly stékat slzy. Vzal Isabellu do náruče a pevně ji k sobě přitisknul.

„Ne… to není pravda… miluji tě… miluji. Nejsem tvůj bratr… slyšíš?  Nejsem… miluji tě… prosím probuď se,“ plakal tak, že sotva dýchal… slzy kapaly na její tvář. Edward se rozhlédl kolem sebe a spatřil žiletku.

Podíval se na Isabellu a řekl. „Navždy s tebou lásko,“ políbil ji a… krev mu tekla po rukou dolů…Lehl si vedle ní a s nadějí, že se zase shledají, zemřel.

Narodili se ve stejný den, ale Edward byl o rok starší. Přesto ve stejný den spolu zemřeli.

Tento příběh se opravdu stal. Byla jsem přitom. Vše jsem viděla i jejich opětovné setkání v nebi. Když se to tak vezme, já můžu za to že umřeli. Můžu za to že jejich rodiče smutnili, že teď žijí bez dětí a nikdy nebudou mít vnoučata. Já ovšem nikdy nebudu mít srdce. Já nikdy. Jsem totiž smrt.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alicullen

3)  Alicullen (25.07.2010 20:12)

Ty jsi smrt POMOÓÓÓÓC!!!!:-DDělám si srandu.Bylo to moc pěkné.A já se cítím asi takhle:'-( :'-(

eMuska

2)  eMuska (30.05.2010 18:56)

Tak ty si tomu dala... zabila si ich... mno, si dobrá, napísala si to nádherne, tečú mi slzy na klávesnicu...

Melani

1)  Melani (30.05.2010 09:55)

Krása .

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek