12.04.2012 [19:00], ambra, ze série Růžový popel, komentováno 51×, zobrazeno 6603×

Ree, Silvaren, Ajjinko, Hanetko, Astrid, Marcelle, KatkoB, Marvi, mary, lumik, Nossko, leelee, jenko, semisko, Lenko326, Yasmini, GinoB, Bye, gucci, piky!

Děkuju, dívky a hezky si to užijte! ♥♥♥

 

15+

Edward

Probudilo mě tiché zasténání. Bella ještě spala, ale hluboký a bezpečný noční spánek byl pryč. Se svítáním přišly sny a podle jejího výrazu nebyly pěkné. Ležela na boku, objímala mě, a jak se prala s tím, co jí právě teď nabízelo její podvědomí, zatínala nehty do kůže na mém rameni. Musím ji probudit, uvědomil jsem si s lítostí.

Začal jsem tím, že jsem ji vzal za tu bojující dlaň, a i když se nechtěla pustit, nepovolil jsem, dokud jsem na ni nedosáhl rty. Políbil jsem ji - trochu se uvolnila - a chtěl pokračovat. Zdálo se mi to jako dobrý způsob, jak ji postupně, bez leknutí, vzbudit, ale znovu zanaříkala, tentokrát hlasitěji.

Opatrně jsem jí odhrnul z tváře rozcuchané vlasy. Zamračila se, ale oči neotevřela. Zvedl jsem se na lokti a naklonil se k jejímu krku. Líbal jsem ji a šeptal jí do ucha ty nejšílenější banality. Nehýbala se, ale když jsem se odtáhl, abych zkontroloval její výraz, usmívala se, oči stále zavřené. Vrátil jsem se k jejímu krku. O pár vteřin později znovu zatínala prsty do mých paží, ale tentokrát to bylo v pořádku.

Tohle milování bylo jiné. Večer jsem měl pocit, že jsme jako dva začínající plavci, které strhl příliš silný proud. Z každého Bellina gesta bylo zřejmé, že doopravdy netouží po sexu – prostě mě chtěla mít co nejblíž. Potřebovala obejmout nejvíc, jak je to možné. Přesto jsem si nepřipadal jako pouhý nástroj útěchy. To, jak se na mě dívala, to, co šeptala, aniž by si to uvědomovala, každý její pohyb mě ujišťoval o tom, co ke mně cítí.

Teď to bylo jiné. Klidná, ještě napůl omámená spánkem, beze strachu, protože naše poprvé, kterého jsme se oba tolik báli, jsme měli za sebou, si naplno užívala to, co jsem jí dopřával a na co večer nedošlo.

Tentokrát jsem se nenechal připravit o výhodnější pozici. Nedokázal jsem si představit nic krásnějšího, než Bellin vzrušením rozpálený obličej, pootevřená ústa, která každou chvíli spolu s horkým výdechem zasténala mé jméno, její vlasy, rozhozené na polštáři jako hebký příboj, připravený, abych se do něj kdykoliv mohl ponořit. Jen moje pohyby teď určovaly, kdy zasténá, kdy mě ještě pevněji obejme, kdy se prohne v zádech a kdy zaprosí, abych už nečekal.

I její orgasmus byl jiný. Ne ten jediný prudký zášleh jasného světla, který prožila v noci. Najednou zvedla hlavu, přitiskla se ke mně trupem a objala mě i nohama a já cítil, jak jejím tělem od prsou až ke klínu probíhá několik intenzivních záchvěvů. Když dozněly, ještě chvíli tak zůstala, obličej schovaný na mém krku. Uvolňovala se postupně, jakoby nerada. Nakonec se položila zpátky na polštář a pomalu otevřela oči.

„Předběhla jsem tě,“ zašeptala s omluvným úsměvem.

„Možná, že když chvíli počkám, zase mě dohoníš,“ mrkl jsem na ni. Mluvení pomáhalo. Dokázal jsem tak snáz krotit vlastní vzrušení.

„Nejsem si jistá, jestli…“ Nedopověděla a strach, který mě sevřel, definitivně oddálil mé bezprostředně hrozící vyvrcholení. Strnul jsem a rychle přemýšlel, jak se co nejlíp zeptat na důvod slz, které jí začaly stékat po tvářích.

"Promiň, jsem nemožná,“ zasmála se, potřásla hlavou a rychle je začala otírat dlaněmi. Znovu mě objala a přitiskla se ke mně.

„Nejsem si jistá, jestli mi při tom nepraskne srdce. Neměla jsem tušení, že můžu někoho takhle milovat,“ šeptala mi přitom přímo do ucha. Slyšet tohle, cítit její horký dech, vnímat její bušící srdce těsně na hrudi a být při tom v jejím těle byla kombinace, ze které se mi na chvíli zatmělo před očima. Koukáte na pitomé filmy, čtete o tom v každé knížce, kdejaký slaboduchý song se vám snaží nacpat, že tohle existuje. Ano, existuje, ale skoro mě zabolelo, když jsem si zároveň uvědomil, jak nepřenosná a nepopsatelná tahle zkušenost ve skutečnosti je.

Milovat a být milován.

Belliny rty se od mého ucha přesunuly k mé bradě – úžasem právě posunuté poněkud mimo normální pozici – a pak k mým rtům.

„Přesto bych to ráda riskla,“ zašeptala mi do úst. Žhavá střelka znovu prudce vystřelila z mého břicha směrem dolů. Pak už stačil jeden pohyb – nevím, jestli byl můj nebo její - a všechny úvahy se vypařily. Zůstalo jen to podstatné.

Bella. Láska.

Bella

Recepční splnila slib. Spolu se snídaní jsem dostala i balíček oblečení. Jednoduché tričko a plátěné tříčtvrteční kalhoty, v pase na gumu. Očividně se ten, kdo to pořizoval, bál, že neodhadne mou velikost. Nechyběly cenovky z obchodu, ulevilo se mi, že jsou to věci za pár dolarů a že nebudu Edwardovi nijak dramaticky drancovat studentský účet.

Večerní události znovu zastřela mlha. Věděla jsem, že je to dočasné, že se mi jen nějak podařilo přepnout do sebezáchovného módu a že v nějakém, nejspíš nejmíň vhodném okamžiku, to na mě všechno padne. Teď jsem se ale zuby nehty držela přítomnosti. Vlastně ještě před chvílí skoro doslova. Edward se konečně položil vedle mě. Odpočíval a ani na okamžik mu z obličeje nemizela ta neuvěřitelná kombinace absolutního štěstí a absolutního úžasu. Dokázala jsem to snadno dešifrovat, protože jeho výraz přesně odrážel i moje vlastní pocity. Seděla jsem vedle něj a mírně předkloněná obkreslovala ukazováčkem okraje jeho obvazů. Těch nových, na hrudi a na břiše, i toho staršího, na pravé ruce. Občas jsem zamířila i pod prostěradlo, které si přehodil přes boky, a s trochu škodolibou radostí se ujišťovala o tom, že nejsem jediná, kdo by nejraději pokračoval tam, kde jsme před chvílí přestali.

„Za hodinu a půl máme vyzvednout tvého tátu na letišti,“ zabručel nerozhodně. Právě se mi podařilo dostat ho do stavu, kdy mu pouhé laskání přestávalo stačit. Mrzelo mě, že musím být ta rozumná, ale nikdy mi nepřipadalo správnější obejmout svého otce, než právě teď. Naklonila jsem se, políbila svého chlapce na čelo, na špičku nosu a na bradu, a než mě stihl chytit za ramena, utekla jsem mu do koupelny. Horká voda mi dnes jen připomněla, jak horko mi bylo ještě před chvílí…

Když jsem po čtvrt hodině odsunula skleněný panel, málem jsem leknutím vykřikla. Edward stál u umyvadla, levou ruku zvednutou a dotýkal se úplně zamlženého zrcadla. Byl tak zabraný do toho, co dělá, že si mého šoku vůbec nevšiml. Došla jsem k němu a zadívala se na jeho práci. Stačilo mu pár tahů ukazováčkem a prostředníkem a na velké zamlžené ploše se objevil křehký obraz spící dívky. Na detaily tahle dočasná kreslicí plocha nemohla stačit, ale přeci jen jsem dokázala rozeznat, že se ta dívka nepatrně usmívá.

„Už tě nechci vidět jinak,“ zašeptal Edward, jako by i hlasitější slovo mohlo pokazit tu chvíli. Stejně křehkou a neuchopitelnou jako obraz, jenž právě vytvořil. Natáhla jsem se a vzala jeho tvář do dlaní. Dvoudenní strniště mě příjemně poškrábalo.

„Nemůžu uvěřit, že jsem tě potkala,“ řekla jsem prostě. Všechno ostatní bylo jasné.


Těsně předtím, než jsme opustili hotelovou halu a vyšli na rozpálenou ulici, jsem se na okamžik zastavila. Edward mě držel za ruku, samozřejmě, takže jsem zastavila i jeho. Překvapeně se na mě otočil.

„Něco jsi zapomněla?“ Ne, nebylo co zapomenout. Jen mě v tu chvíli úplně přemohl pocit, že až vyjdu ven, vyjdu do jiného světa, než z jakého jsem večer předtím utíkala. Budu v něm ta, co už se nedává cizím mužům. Ta, co zabila. Ta, co je znovu úplně na začátku a netuší, jak dál. Ale taky budu ta, co miluje. Poprvé doopravdy, poprvé tak, že by to snad mohlo stačit do konce života, i kdyby byl – nějakým nedopatřením – pořádně dlouhý.

„Mám strach,“ řekla jsem, protože byl tak velký, že jsem to potřebovala říct. Beze slova mě objal. Pohladil mě po zádech, a když se jeho ruka dostala k mým vlasům, jemně za ně zatáhl, abych musela zvednout hlavu. Milovala jsem jeho polibky. Napadlo mě, jestli je to tak u všech zamilovaných – je tohle souznění automatické? Nebo je to otázka náhody, štěstí, že si i fyzicky tak dokonale rozumíme?

„Je to lepší?“ Zněl udýchaně, ale taky ustaraně. Nechtěla jsem ho znovu trápit. Ne tak brzo po tom, čím si se mnou v posledních dnech prošel.

„Rozhodně,“ kývla jsem snaživě. „A teď padáme. Táta nesnáší nedochvilnost. Jeden z důvodů, proč jsem si myslívala, že je děsný,“ zašklebila jsem se. Po tom, co mi Ibogain umožnil nahlédnout chování svých rodičů ze správné perspektivy, jsem jejich zdánlivé prohřešky vnímala úplně odlišně.

„Taky jsem dochvilný,“ vypnul Edward hruď. Zase zapomněl na zranění a okamžitě se s bolestivým zasyknutím nahrbil. Trpěla jsem s ním, ale ta blesková změna v jeho výrazu mě přesto rozesmála. „Chtěl jsem říct plus mínus hodina, ale takhle to vůbec nevyzní vtipně,“ zamračil se. Tentokrát jsem ho kolem ramen objala já – když byl takhle v předklonu, pohodlně jsem na něj dosáhla – a nasměrovala ho k východu.

Díky provizornímu oblečení od recepční jsme se ještě nemuseli vracet do bytu a ze mě spadl aspoň kousek tísně. Myslela jsem, že si na letiště vezmeme taxi, ale na druhé straně ulice stálo velké tmavé auto, z něhož vystoupil nějaký vysoký člověk a zamířil rovnou k nám.

„Dobrý den, detektiv Owen,“ natáhl k nám ruku s průkazem. „Jste v pořádku?“ zamračil se ustaraně, když si uvědomil, v jaké pozici je Edward.

„Už jo,“ narovnal se pomalu. „Večer jsem dostal nakládačku a občas se zapomenu a udělám moc prudký pohyb.“ Nečekaně jsem si vybavila celou sestavu prudkých pohybů, které dělal dnes ráno a okamžitě jsem zrudla. Edward stiskl mou ruku, i když se na mě nedíval. Jako by věděl, na co zrovna myslím. I tohle tiché porozumění k tomu všemu patří?

„Ukázalo se, že i když máme po razii v Chicagu pravděpodobného viníka, slečna Swanová ještě nemusí být úplně v bezpečí. Pár dnů vás budeme tak trochu hlídat.“ Tvářil se, jako by o nic nešlo, ale mně se znovu zkroutily všechny vnitřnosti. Rychle jsem si vybavila další členy personálu z klubu. Poslala by Sam někoho dalšího? Ale počkat, co to říkal o pravděpodobném viníkovi?

„Někoho zatkli?“ vyhrkla jsem. Detektiv pyšně kývnul, jako by to byla jeho osobní zásluha.

„Zatkli jich víc, ale hlavně Sharon Cullenovou, doktorovu ženu. To vás nenapadlo, jaký byznys řídí vaše macecha, co?“ obrátil se ten arogantní idiot na Edwarda. Ten jenom stál a jeho obličej postupně ovládl výraz, který jsem naposledy viděla těsně předtím, než se tehdy v ateliéru vrhl na Carlislea. Neředěný vztek, neředěná nenávist.

„Ta pitomá coura,“ zasyčel. Najednou byl strašně bledý. Přitáhl si mě k boku a objal mě pevněji.

„Proč musíte hlídat Bellu, když je máte?“ Tohle už jsem znala. Chlapec zmizel, vedle mě stál dospělý muž.

„Ukázalo se, že paní Cullenová to opravdu rozjela. To chicagský doupě zdaleka nebylo jediný. Navíc se zřejmě angažovala v dovážení dívek z Asie a hlavně z východní Evropy. Nebyla to žádná troškařka. Nechceme riskovat, že někdo z jejích dalších lidí dostane pokyn, aby se postaral o nejdůležitější svědky.“ Arogance byla pryč. Detektiv Owen teď vypadal opravdu ustaraně.

„Jak to bude probíhat? Chtěli jsme jet pro Bellina otce na letiště,“ ukázal Edward na čekající taxíky.

„Tudy prosím, vážení,“ usmál se Owen konečně a kývnul ke svému autu.

Jen jsem dosedla, Edward mě znovu objal. Pomáhalo to, ale stejně jsem nemohla přestat myslet na to slovo.

Svědek.

Pokud půjdu svědčit, uslyší všichni, jak vypadaly mé poslední týdny. Každý detail. Nedostanu šanci cokoliv vytěsnit. Zatlačit někam do kouta své paměti a doufat, že se to časem samo přesune někam do nevědomí.

Tušila jsem, že zrcadlová kresba usmívající se dívky se právě definitivně vypařila.

Carlisle

Než mě konečně pustili, nechali mě podívat se na část záznamu ze Sharonina výslechu. Poslali ho z Chicaga, kde jej pořídili jen o dvě hodiny dřív. Díval jsem se na monitor, ale nedokázal jsem úplně vnímat, co říká. Zlobil jsem se na ni, tak strašně, že kdybych ji měl v tu chvíli po ruce, pravděpodobně bych se neovládl.

Přesto stačilo třicet vteřin a věděl jsem, že je něco špatně.

Ano, věděla o tom všechno. Ano, ona pravděpodobně vystupovala jako Samantha.

Když ale došlo na otázky ohledně násilí, které její lidé páchali na dívkách ve všech těch bordelech, a když padla první zmínka o vraždách, Sharon se sesypala.

Brečela jako malé dítě a spolu s líčidly stékal z její tváře ten tvrdý a nepřístupný výraz, který získala během posledních tří let. Když jí někdo podal kapesník a ona se trochu otřela a vysmrkala, a když potom zvedla ty ubrečené oči a řekla děkuju, najednou jsem na okamžik zahlédl tu ne moc chytrou, ale roztomilou dívku, kterou byla v době našeho seznámení a ještě pár měsíců po svatbě.

Tahle pitomá holka že by sama řídila takový kolos? Z obývacího pokoje, kde celé měsíce řešila správný odstín závěsů a nejelegantnější soupravu nářadí ke krbu?

„Nemyslím si, že v tom jede sama.“ Řekl jsem to, i když se mi to mohlo vrátit jako bumerang. Kdo jiný než já se nabízel jako schopný komplic? Zdálo se ale, že mě už z toho definitivně vyškrtli. Sharon jim náš vztah zřejmě vylíčila v realistických barvách.

„Dělají na tom, doktore,“ přikývl zamyšleně detektiv Gerrard. „Divný je, že vaše žena tak zarputile trvá na tom, že v tom jede jen ona. Někoho kryje, někoho, na kom jí buď hodně záleží, nebo koho se hodně bojí.“

„Možná obojí.“

Jen se usmál. Neprozradil jsem mu žádnou novinku.

„Nechcete někam odvézt?“ zeptal se ještě a podal mi ruku.

„Děkuju, vyzvedne mě moje asistentka. Asi by se urazila, kdybych ji o to nepožádal,“ usmál jsem se při vzpomínce na úlevu v Joanině hlase.

„Schopná a chytrá ženská je fajn kombinace,“ přikývl Gerrard. „Jen ty svý schopnosti nesmí využívat špatným způsobem,“ ukázal bradou k monitoru, na kterém ustrnula Sharonina tvář uprostřed dalšího vzlyku.

Schopná a chytrá. Znovu jsem si uvědomil, jak moc na ni tahle charakteristika nesedí.

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

29)  Tammy (13.04.2012 19:47)

Jsem ráda, že si můj komentář pobrala tak jak jsem chtěla, aby vyzněl Teším se na další komentování

28)  ambra (13.04.2012 19:26)

Fanny, ano, nazvzdory tomu, že tam budou všichni, ona v tu chvíli bude úplně sama . Echm... Scénu se zrcadlem jsem dopisovala těsně před zveřejněním. Napadla mě nad žehlením, když už byla kapitola hotová .
Silvi, já si ho samozřejmě píšu tak jako pro sebe, že jo, takže občas to jeho dospělejší chování připomenu, abych se necítila jako úplný peďák
lumiku, to mě mrzí . Já než dám Přidat, tak zásadně CTRL plus C. Párkrát se mi to stalo a je to na infarkt. Díky, že Tě to neodradilo .
Bye, ech, fakt nejsi umučená? Furt mám v hlavě tu tvou větu patnáct a dost . A tohle jasně zavání grafomanií . Jsi zlato .
Ajjoušku, čtenářky by možná měly vědět, že nebýt tebe, tak jsem to dávno zabalila (teď ti určitě někdo vynadá ). Na zdraví našich ňufínků!
matysekmj, ludra mě dostala! My to říkáme, taky jsi z Moravy? Jo, ludra je to! Jo, o Carlislea se taky bojím
Yasminko, tak teď jsi mě normálka vyděsila! Honem mi to hoď do mailu!
hellokitty, jsem ráda, že tě tu vidím a děkuju!
piky, asi si nechám udělat trika s nápisem piky - hlavní posila nebo tak něco . Odhaduješ to úplně správně, budeš ji litovat ještě víc
Marcellko, věř, že mě zase semele, když mi napíšeš to, co jsi napsala
Kockohruska, ještě pořád oslavuju tvé zaregistrování! Jsi skvělá, děkuju
Sabiennko, jsem se normálně bála, žes mě v tom nechala . Děkuju
Alisnea, šécko bude . Jsem mrcha, fakt si užívám to vaše zaostření na komplice a ona se bouřka... no nic, fakt si fláknu
Dívky, děkuju moc, u minulé kapitoly jsem propadala trudomyslnosti, že už jsem vás definitivně umořila a unudila, jste zlaté, jak jste mi to nádherně vynahradily

26)  ambra (13.04.2012 19:07)

BlackBeauty, mám radost, když se ozveš
Leni326, že se nebudeš zlobit, když ještě nic nepotvrdím ani nevyvrátím? Strašně se mi líbí, jak Ti to šrotí v hlavičce ,
Semi, děkuju, že ses na to vrhla . Jj, Edward a Bella vypadají, že už to bude jen lepší, ale... No nic, neřeknu
Nossko, ono to pár pátraček napadlo a je pravda, že jsem občas naznačovala, ale nebude to ještě tak jednoduché. Ano, Charlie je prostě nej .
martisku, ten komplic je jistý. Sharon fakt není tak schopná. Víceméně je naprosto přesné slovo
Akduhaj? Jahůdka? Nová registrace a první komentář! Gratuluju, málem mi utrhl tu mou vetchou hercnu Totálně hotová není stav, do kterého vás chci dostávát, já... Co to kecám, jasně že chci!
Tammy, sím tě, nikdy se nestyď za komentáře! Píšeš je tak, že úplně cítím, jak to prožíváš!
Katuško, už jsem ti říkala, že mám z tebe trému? Doufám, že jsi poznala, jak jsi ovlivnila příběh - hned u prvních kapitol jsi mi tu logiku nedarovala a nutila jsi mě přemýšlet o tom mnohem víc, než jsem původně měla v úmyslu. Moc ti děkuju, jsem s tím takhle mnohem spokojenější
GinaB, třikrát? Ano, Bella bude potřebovat hodně Edwardovy lásky, ovšem... Ne, já fakt nemůžu nic prozradit
leelee, dostaneš oficiální přezdívku Hřebíček-na-hlavičku
Marvi, jo, byla průhledná, ale jak už jsem tu onehdy treperendila, u jiných příběhů mě občas baví, když já jako čtenář vím a hrdina neví, tak jsem si to chtěla zkusit , ale ještě to nebude tak jednoduché

24)  Sabienna (13.04.2012 14:38)

Tak teď jsem se asi rozplynula, roztála a... a... to bylo prostě nádherné Ti dva a jejich neskutečně skutečná láska
Ale Sharon!! To mě zase rychle srovnalo a naštvalo Mrcha Carlisle zřejmě neměl ponětí o tom vedle koho poslední roky žil... Tak snad dostane, co si zaslouží..!

22)  Marcelle (13.04.2012 08:02)

Ambřičko, ty to umíš tak nádherně podat, že se to nedá ani popsat. Ta spousta lásky, ale i bolesti co tryská z tvých písmenek, člověka úplně semele. Ze začátku mi bylo Sharon líto, postupně se to přetavilo ve lhostejnost a teď jí nemám ráda. Jako jejího komplice si sice představuju Joannu, ale třeba je všechno jinak. To zatím víš jen ty a já se moc těším na odhalení.

21)  piky (13.04.2012 06:39)

TA jedna zatracená mrcha Jak mu to mohla udělat? Nevím proč, ale já ji vydím tak trochu jako oběť
ambřičko, ty Edwardovy způsoby jako Bellu probudit a jak ji utišit - to je tak krésné. Dva krásní zamilovaní lidé
Poslední Bellina věta - už si toho tak dost prožila a ještě to neskončilo. :/ Ona chce být tou usmívající se dívkou ze zrcadla. I Edward ji takovou chce mít, tak proč jim to musí pořád někdo kazit?
A Carlisle - ten z toho taky musí být chudák fialovej
Ambřičko, strašně moc moc moc se těším na příští kapitolu Miluju tvoje povídky

19)  Yasmini (13.04.2012 00:07)

Ambro, už je prosím netrap, nebo bych měla říci pořádně jim zatop, ať popíšeš ještě hodně stránek toule povídkou? Jo jsem sobec prní třídy.
Mám soukromé podezření, kdo v tom jede, měla jsem ho od začátku a mají bílého koně. Je tam ještě jedna postava doststečně zpracovaná a dostatečně nezávislá, aby nám neurazilo srdce, že je to právě ona.
A Bella s Edwardem, jo já jim to přeju. A žádné rozlývání páry!!!

Y.

18)  matysekmj (12.04.2012 23:42)

Já to věděla,že to bude ta ludra Sharon.Ale mají ji a to je hlavní.Teď mi,ale spíš vrtá v hlavě s kým to asi táhla.A hned se nabízí odpověď - Joan.Jen nevím o co ji jde.
No a teď k tomu začátku to bylo móóóc krásný.Mají toho sice ještě dost před sebou,ale pokud si budou oporou jako doteď tak to dají. Miluju koupelnový scény,a i když byla tahle krátká tak byla přesto nádherná. Obraz na zrcadle a větička „Už tě nechci vidět jinak.“ mě dnes dostala
A co teď Carlisle?Jestli v tom má prsty Joan,tak se o něj bojím a to se mi nelíbí.
Už se těším na další dílek.Děkuji,že příběh který píšeš můžu číst

17)  Ajjinka (12.04.2012 23:12)

Zbožňuju způsob, jakým Edward dokáže Bellu utěšit Neznám většího ňufíka, než je on! To jejich druhý milování... Kurňa, ambro! Jak je možný, že není nic, ale přitom je úplně všechno? Jak to děláš?! A jaký se z Edwarda klube don juan! To se mi líbí, moc se mi to líbí! A hrozně mu/jim to přeju. Fakt. Oba mají za sebou nehezký chvilky a společně mají skvěle našlápnuto na to, aby je překročili
Scéna se zrcadlem mě vážně dostala... Talent se prostě ukáže.
O to víc mě pak zamrzela ta Bellina věta o tom, že usměvavé holce z obrazu je konec... Jako svědek to nebude mít jednoduchý, vlastně to bude mít strašně těžký, jako by nestačilo, že už musela protrpět výslech. A když bude v soudní síni i Edward, bude to všechno ještě mnohem těžší...
Sharon... No, opravdu nechápu, jak to mohlo narůst do takovýho gigantickýho rozměru. Převážení holek ze zahraničí? To je vážně drsný... Ale jsem stejnýho názoru jako Carlisle, tohle je snad na jednu osobu moc. Ale kdo další by za tím mohl vězet? Známe komplice? Takových otázek! Chtělo by to odpovědi, nemyslíš? No, jestli ty ne, já rozhodně jo! A pevně doufám, že to bude brzy
Díky, ambrouší Tohle vážně stojí za to!

16)  Bye (12.04.2012 23:11)

ambro, to Bellino vyznání vprostřed milování - to bylo prostě maximum!
Stejně jako opravdu křehká a neuchopitelná chvilka v koupelně, následovaná prostým:
„Nemůžu uvěřit, že jsem tě potkala,“ řekla jsem prostě. Všechno ostatní bylo jasné.
Hmm, takže kmplic, říkáš. Chytrej, schopnej, jo? Tak, teoreticky by to mohli bejt dva lidi...
Krásně jsi vystihla celý to opatrný uvědomování si, co vlastně znamená někoho milovat. Ať už u Edwarda v minulých kapitolách, nebo teď u Belly

14)  Silvaren (12.04.2012 21:47)

Miluju ty momenty, kdy se z Edwarda stane muž, o kterého se Bella může opřít. Krásně jsi je spojila, na všem frontách. Nejen že se milovali oni, milovala se i ta slovíčka, kterými jsi to popsala.
Vrtá mi hlavou, co by z toho Joan měla. Peníze? Nebo má důvod se Carlislovi mstít? Tohle bude ještě zapeklité.

13)  Fanny (12.04.2012 21:38)

Sharon, tak přeci jen... A snad ještě někdo další? Ale nenapadá mě kdo... Člověk se může změnit k nepoznání, nebo to v něm vždycky tak trochu je...?
Ve velkém a taky v otřesném... a celá spousta lidí to uslyší do nejmenšího detailu včetně Carlislea a Edwarda. A Bella to bude muset dokázat sama, sama se tomu postavit.

Zrcadlová dívka

12)  Ajjinka (12.04.2012 21:38)

OMFG! ambrouší, podrobnější report až po tom, co si nakreslím srdíčka na zamlžený sklo!

«   1 2 3   »