Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/new%20moon.jpg

Tak...? Svedla ho? Nebo že by on ji? Svedla jsem něco takového napsat? ;-)


Bella přebývala v jakémsi polospánku. Za víčky tušila probouzející se den, ale sama se k němu ještě nechtěla přidat.
Toužila, aby ten sen neskončil.

Ale počkat, byl to jen sen? Ne, to… Cítila, jak její tváře zaplavuje horko a mysl je znovu omámená jako po litru vína.
Nezdálo se jí to. Byla u toho. Začala to
… Její dlaně se zachvěly, jak si pamatovaly hebkost jeho kůže, precizní vypracovanost jeho svalů. Něžnost, s jakou bez přemlouvání uvěznil pod svým dokonalým tělem její žhnoucí tělesnou schránku, za jejíž hicování už nemohla viróza, ale on sám. Edward byl nákaza, které podléhala opakovaně a čím dál ničivěji.
Nepřemýšlela. Neplánovala, kam to zajde. Mozek zapomněla - možná v koupelně, když se prve převlékala do něčeho pohodlnějšího - a když pak našla něco ještě pohodlnějšího u sebe v posteli. Totiž v jeho posteli…

 


Ztěžka polkla a zhluboka se nadechla, to aby zastavila ten trhavý pohyb svého hrudníku, když plíce při vzpomínce na uplynulou noc přepnuly na sprinterský režim.
Plně se mu odevzdala… Věřila mu, byla zmožená horečkou, která potrápila její tělo, ale víc tou, která okupovala její srdce, byla zmámená.
Poslepu zapátrala dlaní po posteli. Místo po jejím boku zelo prázdnotou. Srdce se jí sevřelo.

Co se dělo minulé noci? Proč si nepamatuje, co…
Ještě cítila samet Edwardových rtů na svých rtech, na svém krku, dekoltu… Jeho láskyplné a vášnivé vyslovení jejího jména. A pak nic, mlha, tma.

 


Šokovaně vystřelila do sedu. Ona usnula?
Hysterickým pohledem skenovala pokoj, ve kterém se nic nezměnilo. Vše tu bylo jako minulého večera. Kromě toho, že tu nebyl majitel pokoje.
Schovala tvář do dlaní a třela si spánky, jako by tak mohla vyvolat zapomenuté vzpomínky.
Usnula! Usnula po TOM? Nebo před? - Nebo snad při?
Z úst jí vyletěla nadávka, častovala se nevybíravými slovy, rudá od hlavy k patě studem, vztekem a bezmocí se soukala do džínů a trička, vlasy svazovala do uzlu.
Musí pryč. Ať už se stalo cokoliv, určitě to zkazila. Do prčic… ona určitě usnula při TOM…proto tu teď Edward není, urazil se, nechtěl tu s ní být…

 


Do pokoje vešla bez zaklepání Alice a vážným pohledem si Bellu změřila.
„Ani se nehneš!“ oznámila jí a pokynula, aby se dívka posadila.
Bella němě poslechla jejího příkazu.
Alicin výraz se konečně změnil z chladného na konejšivý: „Nikam nechoď, celé bys vám to zkomplikovala. Vím, že ti nic nedává smysl. Vysvětlím ti, co se stalo. Nepřerušuj mě ale, prosím…“
Bella se zmohla jen na šokované vydechnutí a kývnutí hlavou.

Alice sevřela její dlaň a vylíčila jí události předchozí noci.
A brunetčina tvář postupně bledla, oči se zalévaly slzami.



 

I Edward se cítil být omámený. Okouzlený Bellou. Opilý láskou, kterou k ní cítil, a tou, kterou mu tak vehementně demonstrovala teď ona.
Na moment nechal upíra Edwarda za dveřmi pokoje, na moment se cítil být jen mužem, Belliným mužem.
Na okamžik to byla pouze záležitost srdce, citu, duše…
Jenže ve chvíli, kdy atmosféra jeho ložnice ztěžkla touhou, věděl, jak naivní byl - jak naivní byla představa, že by jeho sebeovládání muže nešlo ruku v ruce se sebeovládáním démona. A tak když muž v něm podlehl volání Belliny vůně, démon současně zaznamenal vůni její krve, která se v žilách rozbouřených blízkostí jejich těl valila jako povodeň.
A Edward začal tušit, že tenhle živel ho smete.
Jen nesměl dopustit, aby byly i ztráty na životech. Na lidských životech.
Naprosto zamrzl. Přestal dýchat. Skrz zaťaté zuby vyslovil Jasperovo jméno.
To Jazz se pak postaral o Bellino obluzení. O její spánek. O její zapomnění.

 


„Teda Bella je třída, no ona tě málem znásilnila? Ještě, že tě náš drogový boss Jazz zachránil,“ poplácával ho bodře po rameni Emmett, když na Edwarda krátce po té narazil v lese.
„Drž hubu!“ praštil ho Edward nevybíravě oběma dlaněmi do hrudi, až Emmett notný kus odletěl.
„Co blbneš, kámo,“ culil se Emmett, „tak bys ji proměnil, no, to už je domluvená věc, ne?“
„Pitomče!“ zavrčel na něj Edward a nešťastně dopadl na kolena, „nebylo by koho proměnit… já bych se neudržel, já bych… do poslední kapky… ani kapka… nezbyla…“
Zajíkal se.
Carlisle mu položil ruku na rameno: „Edwarde, synu, chtěl bych, abys něco viděl.“
Edward se nechápavě postavil.
Carlisle se na něj usmál: „To, co ti chci ukázat, je v mých myšlenkách. V mých vzpomínkách.“
Edward se zahleděl otci do očí a výraz jeho obličeje zkameněl.



 

Bella v domě osaměla. Cullenovi se rozprchli do školy a za prací.
Měla od Carlislea ordinovaný klid na lůžku, který momentálně nebyla schopná dodržet. Nervózně přecházela po pokoji, dotýkala se Edwardových věcí. Vzpomínala na den, kdy byla v tomto pokoji poprvé.
Teplota jí opět trochu stoupla, cítila se unavená. Posadila se na zem a opřela si čelo o chladnou skleněnou stěnu.
Její oči propátrávaly celou paletu odstínů zelené, které jí les za domem nabízel, a volaly Edwarda, aby se vrátil.
Aby se vrátil k ní.


„Můžu?“ ozvalo se konečně k polednímu, když usnula pořád na stejném místě, s knížkou přitisknutou k sobě.
Zrychleně zamrkala a zvedla oči plné slz k Edwardovi.
Pousmála se a zašeptala: „Je to tvůj pokoj.“
Váhavě vstoupil dovnitř, posadil se na postel a pohladil přikrývku, která absorbovala Bellinu vůni. Pokřiveně se na dívku usmál: „Já. Myslel jsem to tak… nemám soudní zákaz přiblížení se k tobě? Třeba na dva metry?“
Zatřepala hlavou, vděčná, že se Edward snaží být nad věcí. Po všech čtyřech k němu opatrně došla tak, aby následně nesměle složila na jeho kolena nejdřív ruce, a pak i hlavu. Vzdychla: „Ne, máš zákaz vzdálit se ode mě na víc jak dva metry.“
„Ach, Bello,“ zašeptal a svezl se na zem vedle ní. Schoval ji v objetí. „Promiň.“
„Ne, to já promiň,… omlouvám se, neměla jsem tě tomu vystavovat, muselo to být pro tebe těžký,“ mumlala mu do ramene. „Já. Nemyslela jsem. Navíc v domě plném tvé rodiny… byla to pitomost.“
Zavrtěl zkroušeně hlavou, zvedl jí bradu a velmi opatrně přitiskl své rty na její. Umlčel tak zároveň její litanii i pochybnosti, které vířily v hlavách jich obou.



 

„Vynahradím ti to,“ šeptal jí zastřeným hlasem do ucha.
„Vážně?“ dobírala si ho Bella, ale tváře jí planuly a v ústech měla sucho.
Sevřel její tvář v dlaních a věnoval jí vážný láskyplný pohled: „Ani nevíš, jak moc pro mě znamenáš. Udělal bych pro tebe cokoliv.“
Dívka si skousla ret a pokusila se zpomalit splašený tlukot svého srdce. Provokativně na něj mrkla a hlasem, který jako by ani nepatřil jí, zachraptěla: „Já bych taky udělala všechno, co ti na očích vidím.“
Edward zamrkal a vědom si toho, že jeho oči jsou i přes právě absolvovaný dlouhý lov temné, a Bella mu tak na očích vidí zcela jasnou touhu, uhnul pohledem a tichým hlasem zaprosil: „Nezlob.“


Schovala tvář rudou studem do jeho košile a přitiskla se k němu ještě těsněji.
„Jsem moc hr, já vím, pořád zapomínám, že ty mě znáš jen pár dní,“ šeptala.
Bolestně se usmál a pohladil ji po vlasech: „Kdyby tak existoval způsob, jak ty vzpomínky získat zpět.“
Zvedla k němu oči, ve kterých se zalesklo dojetí, jež se honem pokusila zaplašit vtipkováním: „Napiš si Santovi…“
Nevěřícně na ni vytřeštil oči, a pak ji začal lechtat.
Když po chvíli smíchy sotva lapala po dechu, znovu si ji přitáhl do náruče a kajícně pokračoval: „Myslíš, že bys mohla… Že bys mi někdy mohla všechno povyprávět?“
Povzdechla a na řasách se jí zaleskla slza. Zmohla se jen na přikývnutí.
Pak se k němu otočila čelem a něžně jej pohladila po tváři: „Postaráme se o nové vzpomínky.“
Věnoval jí vděčný pohled a políbil ji na čelo.
„Zase celá hoříš,“ povzdechl ustaraně.
Bella uhnula pohledem: „No, já…“
Edward polkl a jeho zrak opět zčernal. Rychle se ale opanoval, něžně Bellu zvedl a uložil na postel, kde ji až po bradu zachumlal do přikrývek. S pokřiveným úsměvem na ni mrkl: „Ještě nejste zdravá, slečno, takže na mě vinu za zvýšenou teplotu nesvalíte!“
„Fajn, máš amnestii, prozatím,“ proti své vůli zívla a znovu usnula, tentokrát už klidně.


Probudila ji vůně pozdního oběda, který postupně chladnul na nočním stolku.
Rozespale zamžourala kolem sebe a Edward se spokojeně uculil, když její tvář rozzářil úsměv, jakmile její oči našly jeho.
„Co čteš?“ optala se ho a přetočila se na bok, aby na něj lépe viděla.
Naklonil hlavu ke straně, aby jejich tváře byly v souběžném směru, a mrkl na ni: „Ani nevím, copak se tady dá číst? Pořád někdo ruší mluvením ze sna.“
„Haha,“ zrudla, „a co vysílali?“
„Reklamu na nejoblíbenější mužské jméno,“ nadzdvihl laškovně obočí.
Hodila po něm polštář: „Vejtaho!“
Druhým polštářem si zakryla obličej a zhluboka povzdechla.
„Ulovil jsem ti oběd,“ pohladil ji po ruce.
„Hm,“ odpověděla nepřítomně.
„Hlídám ho tady, aby ho nikdo nesnědl,“ vtipkoval.
Bella se zachichotala, ale zůstala ve stejné poloze.
„My… já a to jídlo, jsme tady sami,“ zkoušel to dál Edward.
„To jídlo se má,“ usmívala se Bella do polštáře.
„Nepřidáš se k nám?“ broukl jí Edward těsně u ucha.
Zachvěla se, ale mlčela.


„Bello?“ ozval se pobaveně.
„Hm?“ zazněla přidušená odpověď.
„Hodláš v té posteli strávit celou věčnost?“ pokračoval ve škádlivém tónu.
Její srdce klopýtlo. A Edward rovněž přišel o řeč, když si uvědomil, že nevědomky použil slovo, kterému se zatím vyhýbali.
Bella se nadále schovávala, umožnilo jí to lépe formulovat myšlenky: „To záleží na tom, kdy mi ta věčnost začne…“

Edward si zajel rukama do vlasů, i jemu vyhovovalo, že se na něj dívka nedívá. Zlomeným hlasem k ní promlouval: „Bello, já ti to slíbil a já slovo dodržím. Rve mi to srdce na kusy, ale udělám to. Ne dnes, ne za týden, ne za měsíc. Jednou. Dnes v noci jsem zpanikařil. Podlehl svým instinktům a ty jsi za to málem zaplatila. A i když mi Carlisle pak připomněl, že jsem už jednou dokázal tvé krvi odolat, tenkrát, když James,… no, ty to víš líp než já. A i když to je důkaz, že bych to mohl zvládnout, pořád ještě ty zprostředkované vzpomínky nedokážu brát za vlastní, pořád k sobě nemám důvěru. A hlavně… chci, aby sis chvíli, kdy k přeměně dojde, vybrala zcela svobodně. Už to nepůjde vzít zpátky…“

Dívka mlčela. Po chvíli se ozvalo tiché: „Já vím. Děkuju.“


Pár minut byli ztracení ve vlastních myšlenkách.
Edward povzdechl: „Stejně to nepochopím. Proč ses tak rozhodla.“
Bella se posadila a zahleděla se mu do očí: „Pro přeměnu? To se vážně musíš ptát?“
Muž potřásl hlavou, jako by to téma pro něj bylo už příliš bolestné: „Zůstat ve Forks. Potkat mě znovu.“
Dívka zalapala po dechu. Jacobovy vzpomínky! On Edwardovi zprostředkoval tu noc na letišti, kdy jí zabránil utéct z Forks.
Bella vzala jeho ruku do své a usmála se: „Na to je odpověď stejná.“
Ušklíbla se vlastnímu patetickému naladění a pokračovala: „Bez tebe… když jsi odešel… byly dny jako černobílej, němej film. A s tebou, s tebou je to 4 déčko i bez brýlí.“
Umlčel ji polibkem, a pak smutně zašeptal: „Snad to nejsou růžové brýle.“
„Miluju tě,“ zašeptala důrazně.
„Díky tobě znovu žiju,“ odpověděl jí.
„A teď se hezky napapáš,“ pozvedl pak káravě prst a pokynul jí k talíři. Jeho ústa se smála, no oči je ještě nestihly následovat, pořád byly vážné, smutné, starostlivé.
Bella se do veselosti také musela nutit, ale mrkla na něj a láskyplně přitakala: „Dle rozkazu!“


Usmíval se při pohledu na to, s jakou chutí se cpala.
„Bello, až to vyřešíme s delegací z Itálie,“ záměrně problém zlehčoval, „slib mi jednu věc.“
Dívka odložila vidličku a vážně kývla.
„Vezmeme to podle pravidel, hezky od začátku, budeme randit a tak,“ cestoval stydlivým pohledem po pokoji.
Bella zavrtěla hlavou: „Romantiku.“
Když k ní zvedl šokovaný pohled, plaše se usmála: „Už se těším… A znovu… fakt se omlouvám, vím, že jsem to vzala za špatný konec, moc jsem spěchala… to,… asi… hormony.“ Poslední slovo zamumlala, a pak na něj omluvně mrkla a utíkala si do koupelny vyčistit zuby a opláchnout horký obličej.
A on si nepřítomně přivoněl k polštáři, který jí předtím poskytoval útočiště.


 

Všichni Cullenovi se vrátili domů dřív, než plánovali. Alice je všechny svolala, aby potvrdila to, co tušili.
Aro svůj příchod uspíšil.
„Zítra ráno,“ zněla Alicina slova, když znovu sledovala (společně s Edwardem) svou vizi.
„Budeme připraveni,“ prohlásil pevným hlasem Carlisle a přeletěl zrakem svou rodinu.
Bella v rychlosti varovala mobilem i Jacoba a jeho smečku. Pak přistoupila k Edwardovi a přitiskla se k jeho boku. Ochranitelsky ji objal kolem ramen a ona se ho křečovitě držela kolem pasu.
„Charlie je u Billyho, sledují zápas. A alespoň v něčem je Arovo načasování dobré, sobotní den můj otec stráví na rybách,“ přemítala tiše.
Jasper rozmlouval s Carlislem, Emmettem a Alicí. Esmé se o něčem dohadovala s Rosalií. Rodina se semkla v posledních přípravách na osudový zlom.

 


Bella se vymanila z Edwardovy náruče a přešla k oknu. Upír ji mlčky následoval a konejšivě přejel dlaněmi po její šíji: „Bude to dobré.“
Dívka kývla: „Nevydržím tu jen tak sedět, čekat do rána na ortel… Chtěla bych jít na chvíli domů.“
Edward ji otočil čelem k sobě a chápavě zašeptal: „Odvezu tě a budu tě hlídat.“
Bella se na něj smutně usmála: „Chci být chvíli sama, přemýšlet. Ale to sama zahrnuje i tebe. Bez tebe nemůžu... Nemůžu dýchat. Zítra už může být všechno jinak. Nechci ztratit ani jedinou minutu, kterou můžu strávit s tebou.“
Proti její vůli se její ramena roztřásla potlačovanými vzlyky.
„Ššš, jsem tady, všechno dobře dopadne,“ přitiskl ji k sobě.
Věnoval rychlý pohled Esmé, která se na něj mateřsky usmála, a pak už
ruku v ruce s Bellou odešel k autu.


Jeli mlčky, ale přesto si během té jízdy řekli všechno.
Letmými doteky.
Pohledy.
Polibky, když je na semaforu zastavila červená.


Dorazili k Bellině domu.

Tolik mu toho chtěla říct. Tolik vzpomínek připomenout. Vystavět naději na budoucí dny.
Tolik jí toho chtěl říct. Za tolik poděkovat. Slíbit, že ji ochrání před vším a přede všemi.
Tolik chtěla, aby cítil, co cítí ona. Že tu bude pro něj za každých okolností.
Tolik chtěl, aby cítila, co cítí on. Že je součástí jeho světa.

Tolik chtěli, aby ten druhý věděl, že je součástí toho druhého.

 

Zvládli však pouze dojít do domu, a pak se film začal odvíjet sám.

Měli jen posledních pár hodin. Nevěděli, co se s jejich světem stane pak.
A zoufalství té nejistoty bylo najednou silnější než upíří instinkty, lidské obavy,…
A zbyla jen touha.
Ředěná půl na půl s tím nejhlubším citem.

 


V jednom kratičkém záblesku zahlédl Edward v Bellině vědomí myšlenku. Vzpomínku. Rychle se přetáčející pásku jejich společných zážitků.
Se směsicí šoku a vděku zračící se v jeho tváři sledoval Bellinu mysl, která jako by pochopila vážnost situace a na chvíli stáhla svou obranu…

Bylo to jako sledovat vlastní život před smrtí.
A ta opravdu přišla. Byli smeteni explozí malé smrti, aby stejně jako Fénix druhého rána vstali jako noví, silnější a spjati dalším neviditelným poutem.


Povídky od Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Lenka326

24)  Lenka326 (04.11.2011 19:14)

Začátek byl pěkně matoucí. Normálně mi bylo Belly líto. Myslet si, že TO, TO velké, megaočekávané TO, zaspala, to si fakt nezasloužila. Ale pak Krásné, tolik hlubokých emocí, nakonec se Belle podařilo otevřít Edwardovi svoje vzpomínky, to bylo nádherné. Moc jim to sblížení přeju, hlavně Bella se načekala víc než dost, ale přízrak delegace z Voltery mi nedává spát.
Těším se moc moc moc na další

Twilly

23)  Twilly (04.11.2011 15:21)

Myslela jsem, že zůstal tvůj nepřekonatelný humor, ty hysterko...:D , to drámo je novinka, docela, ale strašně moc dobrá

Carlie

22)  Carlie (04.11.2011 15:00)

Myslíš drámo? Jasné, hysterka jsem furt stejná :D

Twilly

21)  Twilly (04.11.2011 14:53)

ani ne, Carloušku, spíš ho obohacuješ o nové... žánr tam pořád vidím stejný... a doufám, že taky zůstane:D

Carlie

20)  Carlie (04.11.2011 14:48)

Já s tím zkusím o víkendu něco udělat, vaše objednávky mě hezky nakopávají. I když jak to tak čtu, tak se mi značně změní žánr
Díky

miamam

19)  miamam (04.11.2011 13:03)

Teda tohleto... Rozepsat! Myslím tu poslední část! A strašně doufám a celá se třesu, že další kapitolka nebude za dva měsíce, to bych si šla asi hodit... A objednávám zapomnění pro Ara a spol! Jo a Victorii vymazat z mapy nebo nakopnout a poslat do jiné dimenze...

Carlie

18)  Carlie (02.11.2011 15:11)

Jasné, přijímám objednávky

Bosorka

17)  Bosorka (02.11.2011 10:17)

ambra

16)  ambra (02.11.2011 10:00)

Bos

Bosorka

15)  Bosorka (02.11.2011 09:55)

Carlie fakt? Copak asi dělá Paul? :D :D :D :D

ambra

14)  ambra (02.11.2011 09:27)

Carlie! Tos měla říct dřív!!!:D Co kdyby teda konečně někdo utrhl hlavu papá Arovi? :D A až teď mi došlo, že jsem velmi nedostatečně zmínila, jak moc se Ti TO povedlo napsat

Carlie

13)  Carlie (02.11.2011 09:05)

Musím přijít vyjádřit vděk za to, že vás tu mám
Zároveň bych vás chtěla ale varovat, že jelikož nemám příběh absolutně vymyšlený a tvořím ho kapitolu od kapitoly, vaše komentáře ho hooodně ovlivňují ;-)
Takže např. komentáři k minulé kapitolce jsem se nechala vyhecovat a nechala je "spustit" ;-)
Díky moooc

Bye

12)  Bye (01.11.2011 23:22)

"Usnula! Usnula po TOM? Nebo před? - Nebo snad při?" Tak teď nevím, jestli je tohle víc k smíchu, nebo k pláči. K nas... štvání to ale je rozhodně
Carlie, fakt jsi mě na chvíli vyděsila, co že se to vlastně v noci přihodilo. Ale ne... oni jsou... věční To jejich láska je jako Fénix. A přežije všechny smrti, i ty velké...
Miluju to Tvoje vymazlený psaní, jak si se vším vyhraješ. Tentokrá mě dostaly ty Tvoje vybroušený dvojsmysly.
A ta nádherná křehkost na konci...

Twilly

11)  Twilly (01.11.2011 13:31)

Carloušku, já se z tebe jednou pominu. Humorista píše drámu života a svědčí mu to stejně dobře, jako ten humor

SarkaS

10)  SarkaS (31.10.2011 23:14)

Nevydržela jsem počkat do zítřka a dala jsem si to ještě jako takovou půlnoční dvačinku. Carlie, to bylo překrásné... Děkuji ti za to, i za krásné sny, které určitě přijdou... ;)

ambra

9)  ambra (31.10.2011 20:47)

Carlie, za normálních upířích okolností bych byla šťastná, že jsi jim to dala, ale takhle se děsím - vážně to působilo jako rozloučení. Jéjky, ta Tvoje Bella si už užila parádní peklo, doufám, že jí nechystáš další .
Jinak překrásná kapitola, miluju Tvůj humor v kombinaci s Tvou speciální srdcestartující romantikou.

Nosska

8)  Nosska (31.10.2011 20:11)

Wow, to bylo něco

7)  marcela (31.10.2011 19:59)

Páni,promiň,zasloužíš si víc,než jenom zdělení,že nemám slov.Ale já opravdu žádná patřičná slova nenacházím.Krása.

Ree

6)  Ree (31.10.2011 18:44)

Jsem unavená, takže se zmůžu jenom na "Díky, bylo to úžasné!"

5)  Babča S. (31.10.2011 18:27)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek