Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Bella pilně trénuje, ale stále touží znovu vidět Edwarda.
Pokusí se zase projít časem, ale čeká jí překvapení.
Co způsobí jedna letní bouřka?

Nad nic netušící rodinou vegetariánských upírů se začínají stahovat mračna... Nebezpečí se blíží... Přečtěte si, jak se příběh odvíjí dál.

"Bells? Haló, je někdo doma?“ Nate jí mával rukou před obličejem.

Máš se soustředit a ty jsi duchem úplně mimo,“ řekl jí Nate vyčítavě.

Jo, jemu se to řekne, ale jak se má soustředit, když jí myšlenky pořád utíkají k Edwardovi?

Poslední dny nedělá nic jiného, než že trénuje ovládání svého plamene. Zkoušeli různé způsoby, jak energii doplnit, na co všechno se může napojit a nakolik dokáže ovládnout plameny života všech možných organismů.

Podařilo se jí rozlišovat plameny zvířat, lidí a rostlin. Měly úplně jinou barvu a také intenzitu. Postupně pochopila, jak si od nich sílu půjčit, aniž by jim citelně ublížila. U všech forem života platilo, že musí svou sílu poskytnout dobrovolně.

Nate, pro dnešek toho necháme, chtěla bych se jít projít a vyčistit si hlavu.“

Tak dobře, ale nebuď venku dlouho, vypadá to na bouřku,“ zvedl hlavu a sledoval černé mraky, jak se kupí na obzoru.

Bella na nic nečekala a vyrazila ke „svému“ stromu.

Prostě ho musí vidět.

Stále se probírala svými pocity. Ten okamžik když se dotkli... jako by si vyměnili část sebe samých a nyní ty části se silou megamagnetu toužily být zase u sebe.

Došla k dubu a ani nemusela hledat jeho sílu. Jakmile byla v dosahu, napojil se na ni sám a se skoro vyčítavým pocitem, že na ni čekal tak dlouho, ji vítal.

Pohodlně se usadila mezi kořeny a ponořila se do jeho nesčetných letokruhů.

Znovu se dostavil ten známý tlak, ale tentokrát jí připadalo, že doba postupu byla mnohem kratší než minule a už září procházela ven.

Byla v lese. Rozhlížela se, ale nepřišlo jí to tu povědomé. Proč jí čas nechal vystoupit zrovna tady? Předtím se soustředila na Edwardovu tvář a myslela, že se znovu vynoří přímo u něj.

Všude kolem vysoké stromy a vítr, který si pohrával s větvemi.

Pak jí došlo, že je nějaké ticho. Ani ptáci nezpívali, jako by v lese nebyl žádný život. Rozhlížela se okolo sebe a v tu chvíli ucítila v zádech mrazení. Prudce se otočila a střetla se pohledem s očima barvy lučního medu.

S úlevou a radostí vydechla, ale pak se zarazila. Tvářil se tak divně...

Edward se právě vracel z lovu. Byl skoro přesycený krví a cítil, jak jeho tělu stoupla teplota, vlivem teplé zvířecí krve.

Ale lov se stal jen nutností k utlumení žízně. Už z něj neměl žádné potěšení. Postupem času se propadal do stále hlubší deprese a začal dokonce uvažovat o tom, že znovu odejde od rodiny. Působil jim jen starosti a jejich vzpomínky na Bellu ho trýznily skoro tak, jako jeho vlastní.

Bella... příčina radikální změny v jeho životě a také v jeho srdci.

Naposledy jí viděl v záblesku energie tenkrát, když se vrátil ke své rodině. Tenkrát se dotkli konečky prstů a on ten dotyk stále cítil.

Od té doby uplynuly skoro dva roky. Dva roky čekání, hledání a neustálých obav, jestli se ještě někdy setkají.

Občas měl dokonce pocit, že se vzduch začíná vlnit přílivem energie, ale bylo to jen jeho toužebné přání. A stejně jako plynul čas, narůstala v něm beznaděj a bolest.

Z chmurných myšlenek ho vytrhl prudký pohyb před ním.

Edward se zarazil a nehybně zíral na tem překrásný přelud.

Bál se, že už opravdu zešílel. Stála před ním, usmívala se na něj a vypadala úplně stejně, jako v jeho vzpomínkách.

Jako by neuplynuly dva roky, ale jen jeden den. Bál se i mrknout, aby mu jeho nádherná halucinace nezmizela.

Ta to však očividně neměla v úmyslu. Pozorovala jeho obličej a radost a nadšení, které z ní nejdříve sálaly, se změnily ve zmatek.

Edwarde, stalo se něco?“

Jen vydechl a v příští vteřině stál u ní.

Bello, jsi to opravdu ty? Nezdáš se mi?“ Stále nemohl uvěřit, že je opět s ním.

Usmála se a řekla:

„Jistě že jsem to já, proč si myslíš že ne?“

Protože už je to skoro dva roky, co jsi se mi ukázala naposled. Začínal jsem ztrácet víru, že tě ještě někdy uvidím,“ řekl prudce a z jeho slov znělo veškeré zoufalství a frustrace, jež prožíval.

Udiveně vykulila oči a zalapala po dechu.

Dva roky?!“ Ale pro mne to byly jen necelé čtyři dny!“ nevěřícně kroutila hlavou.To tedy znamená, že pro nás čas plyne rozdílně.“

Edward se zarazil na jejími slovy.

Čas pro nás plyne rozdílně? Co tím myslíš?“ Edwardovi se na jazyk jako lavina valily další otázky. Chtěl o ní vědět všechno.

A vůbec, mohla bys mi prosím vysvětlit, kdo jsi a odkud jsi a proč se objevuješ jen jako duch a proč se objevuješ a mizíš, co to máš na sobě za oblečení, proč jsi si vybrala právě mne a...“

Edwarde, prosím přestaň.“ přerušila ten proud otázek a nešťastně se na něj pousmála.

Věř mi, že bych ti nejradši převyprávěla všechno co vím, ale nesmím. Jsem vázána určitými pravidly a pokud bych je porušila, mohu riskovat nejen svou budoucnost, ale i budoucnost mých blízkých.“

Bello prosím, jestli mi zase zmizíš bez vysvětlení, zblázním se z toho. Nemáš představu, jak moc jsi mi chyběla a jak jsem se o tebe bál.“

Bella se utápěla v těch krásných očích, které na ni upíral s takovou intenzitou, jako by byla jedinou bytostí na světě, na kterou se chce kdy dívat.

Chvíli přemýšlela a pak řekla: „Snad ti můžu říct aspoň tolik - jsem člověk a mám určitou vrozenou schopnost. Nemohu ti říci proč, ale dokážu se vrátit zpět v čase, tedy to, co ze mě vidíš. Nevím jestli je to jen duše, každopádně mé tělo zůstává v mém čase. A vypadá to, že nemohu ovlivnit kam se posunu.

Takže jsi z budoucnosti,“ zašeptal Edward.

Potkáme se tam někdy, myslím opravdu?“ Z jeho hlasu zněla naprosto jasně touha, aby to bylo možné.

Bella zesmutněla: „To opravdu nevím.“

Pak ji napadlo něco hrozného. Nyní je dělí skoro osmdesát let, jak by se mohli potkat, když v její době bude už Edward stařec, nebo dokonce už nebude žít?

Zalapala po dechu a ve snaze uniknout bolest, kterou ta představa vyvolala, si objala hrudník.

 

Edward sledoval, jak se jí na tváři míhají pocity a když viděl, jak jí proběhla bolest, vyděsil se.

Co se stalo? Bolí tě něco?“ bezradně k ní natáhl ruku.

Jen mi došlo... Dělí nás hodně času Edwarde, jak bychom se mohli potkat, když v mé době už třeba nebudeš žít?“ Otřásla se, jen vyslovit tu myšlenku nahlas, jí způsobovalo muka.

Bella sklopila hlavu a cítila, jak se v ní všechno proti té představě bouří.

 

Pak ucítila jeho dotek na bradě. Bylo to jako pohlazení sametem.

Edward okouzleně pozoroval, jak se jeho ruka dotkla její brady. Cítil z ní teplo, chvění, které se mu přenášelo celou paží a podivně mu pulzovalo v hrudi.

Bylo to tak zvláštní. Nemohl uchopit její tělo, ale i tak měl pocit, že se jí dotýká. Prsty přejížděl po hraně její čelisti. Skoro jakoby se dotýkal vodní hladiny, která vyzařovala životní sílu, vřelou energii, téměř hmotnou a tak skutečnou.

 

Bello, ty zapomínáš, co jsem,“ řekl něžně a fascinovaně hleděl na její tvář.

Náš druh nemůže zemřít, alespoň přirozeně ne. Jsme nesmrtelní, pokud nejsme zničeni jiným upírem. Zůstáváme stále stejní jako v době, kdy došlo k naší přeměně.“

 

Bella intenzivně vnímala jeho dotek a měla pocit, že se rozpouští. Stále cítila příval energie ze spojení se svým dubem a věděla, že má ještě dost času, než se bude muset vrátit.

Edward jí přejel prstem po rtech.

Takovou radost a pokoj jaký cítila, když se jí dotýkal, nikdy předtím nezažila. Uvědomovala si, že je to jiné, než kdyby se dotýkal jejího skutečného těla. Přesto si nedokázala představit, že by mohlo být něco více intenzivního, dokonalého a také vzrušujícího.

Možná bys mi mohl vyprávět, jak jsi se vlastně stal upírem... A vůbec, ráda bych o tobě věděla všechno,“ rozechvěle se na něj usmála.

A víš jistě, že to chceš slyšet?“ Není to hezký příběh a bojím se, že když se o mě dozvíš celou pravdu, otočíš se a utečeš. A věř mi, že to jediné by mne dokázalo zničit.“

Sklopil hlavu a čekal co mu odpoví.

 

Ucítil nádherný impulz energie, jak se dotkla jeho tváře a zadíval se jí do očí. Ačkoli nepotřeboval dýchat, dech se mu zrychlil, jak se vpil očima do jejích a četl pocity, které tam měla vepsány.

Edwarde nemohu ti slíbit, že najednou nezmizím, nebo že se zase uvidíme. Ale věř mi, že udělám naprosto cokoli, abychom mohli být spolu a na tom nezmění nic, co bys mi mohl o sobě říci.“

 

Posadili se do trávy, Edward se zhluboka nadechl a začal vyprávět.

Nejdřív jí řekl o členech své současné rodiny. O svých adoptivních rodičích - starostlivé a milující Esme, jejím manželovi Carlisleovi, který se nikdy nedotkl lidské krve a naučil se jí odolávat natolik, že vykovává povolání lékaře.

O Rosalii, která do jejich rodiny přibyla nedlouho potom, co se vrátil a kterou považuje za svou sestru. O Emmettovi, jehož Rose zachránila ze spárů medvěda a našla v něm životního druha.

Bella ho pozorovala a viděla tu lásku, kterou cítil ke své rodině.

Poté jí popsal celý svůj život. Začal tím lidským, když se ještě jmenoval Edward Masen. Dostal se až k tomu, jak v sedmnácti letech onemocněl španělskou chřipkou a celá jeho rodina na ni zemřela.

 

Také jsem měl smrt na jazyku.“ Edward se odmlčel.

Tehdy se Carlisle rozhodl, že mne přemění. Byl dlouho sám a toužil po společnosti. Stal se mi skutečným otcem a přítelem.“

Potom začal vyprávět o svém životě predátora, lovce lidských zrůd.

Edward sledoval, zda v jejím pohledu neuvidí zděšení, znechucení, nebo strach.

Bella však ani nedutala a se zatajeným dechem poslouchala. Když došel až k jejich setkání, odmlčel se.

Když jsem tě tam uviděl, něco se ve mně zlomilo. Jako bys jediným pohledem uvolnila lavinu. Ten výraz ve tvých očích, když jsi viděla, jak jsem ho zabil...“

Bella se při té vzpomínce zachvěla.

Uvědomil jsem si, že udělám cokoli, abych ten výraz u tebe už nikdy neviděl.“

Potřásl hlavou a dodal: „Vůbec netuším co se to stalo. Viděl jsem tě jen chvilinku, nic jsem o tobě nevěděl, a přesto jsem měl pocit, že jsi to nejdůležitější v mém životě.“

 

Stále se jí díval do očí a pátral po její odezvě.

Bella cítila, jak se i v této podobě červená a pomalu se sebe vysoukala:

„Nemám tušení proč, ale stal jsi se mou součástí. Součástí, bez které bych už nemohla žít.“

Stydlivě sklopila po tom přiznání oči, pak to ale nevydržela a zvedla pohled k jeho tváři.

To co uviděla jí rozbušilo srdce.

 

V Edwardově tváři se střídaly emoce jedna za druhou. Nejdříve výraz nevěřícnosti, vděčnosti, naděje a nakonec se ustálil, a on na ní upíral pohled, ve kterém se zrcadlil její vlastní pocit.

Pocit, že našla důvod svého bytí, svou druhou polovinu.

Dívali se na sebe a snažili se uložit do paměti každý drobný detail. Nevěděli kdy a zda vůbec, se zase setkají.

 

Bella cítila, že její energie kolísá a proto se na chvíli soustředila na svůj dub. V jejím čase se něco dělo. Plamen dubu se kýval, byl nestabilní, ale jeho intenzita nepolevovala. Kdyby mohla nahlédnout do současnosti, viděla by, jak nad oblastí zuří bouře.

Zem bičovaly proudy vody a oblohu křižovaly blesky. Nic z toho však Bella ve svém stavu nemohla vidět.

Dub jí poslal novou dávku síly, která se jí rozlila tělem.

Stále se dotýkali rukama a nebyli sto od sebe odtrhnout pohled. Napětí mezi nimi se začalo postupně měnit.

Edward upřeně sledoval její rty a toužil se jich dotknout. Pomalu, aby měla šanci uhnout, se k ní sklonil.

Na nějaké uhýbání však Bella rozhodně nemyslela. Naopak, vyšla mu vstříc.

A pak se jejich rty dotkly a v tu samou chvíli blízko dubu udeřil blesk. Sjel neškodně do země, ale jeho obrovská energie naplnila okolní půdu i stromy.

Dub tu sílu vstřebal a poslal k Belle.

Po dotyku jejich rtů je oba prostoupil pocit, jako by v nich vybuchla supernova. Bella nabitá energií blesku, se téměř zhmotnila.

Edward si ji přitiskl k sobě jak jen to šlo a jejich zprvu jemný polibek se prohloubil. Bella vzrušeně vzdechla a na Edwarda to zapůsobilo, jak elektrický šok do jeho nervové soustavy. Líbali se s vášní, kterou ani jeden z nich nikdy nepoznal.

Pak najednou ve vteřině Bellina ústa zmizela a on nevěřícně upíral pohled na svou prázdnou náruč.

 

xxxx

 

Bello, prosím probuď se... No tak sakra Bells, odpověz mi!“

Bella otevřela oči a zmateně pohlédla na Natea, který jí svíral v náručí a třásl s ní.

Co to se mnou provádíš?“ Rozzlobeně na něj vyštěkla a vysmekla se mu z náručí.

Ten pocit ztráty, když se už nedotýkala Edwarda, byl hrozný.

Co to já provádím?“ Nate na ní rozčileně houkl.

Uvědomuješ si, jak jsi nás vyděsila? Jsi pryč celé hodiny, nebereš mobil a zuří tu bouřka. Vůbec jsme nevěděli co s tebou je. A když jsem tě konečně našel pod tím stromem, byla jsi bledá jak mrtvola a vůbec jsi nereagovala.“ Rozčilením mu přeskakoval hlas.

Bella si až nyní uvědomila, že je celá promočená, zmrzlá jak rampouch a nad hlavou jí křižují blesky.

Promiň, Nate. Vůbec mi nedošlo, že tam jsem tak dlouho.“

To si povíme doma, nejdřív tě musíme zahřát a usušit,“ už smířlivě řekl Nate. Popadl jí za ruku a vydali se k domu.


xxxx

 

kdesi v Itálii, Edwardově době...

Stála na malé mýtince a hlavou se jí honilo snad tisíc myšlenek.

Určitě to zahlédl. Dotkl se jí jen na vteřinku, ale ta vize byla tak silná, že ji musel zachytit. Byla vděčná, že má druhotnou schopnost mazat svou stopu. Jinak by jí už dávno chytili.

A to, že viděla do budoucnosti a věděla kterým směrem jí nebudou hledat, rozhodně taky pomohlo.

 

Její vinou je teď ohrožena rodina, ke které se chtěla přidat. Musí je najít a varovat. Nejdřív ale najde svou druhou polovinu. Věděla kde ho hledat a nemohla se dočkat, až budou spolu.

Hned potom se vydá k těm zlatookým a bude je varovat před útokem.

Bude je varovat před tím, o kterém se v jejich světě mluvilo se strachem a úctou, před Arem.

Alice se otočila na patě a rozběhla...

Kapitola 9

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (04.03.2015 14:03)

Doprkýnka, blbej Aro! Co se do všeho furt montuje?! Co jim udělá, co viděl? ...

Lilith

1)  Lilith (22.03.2011 18:58)

Pleteš si předložky s a z. Správně je z koho čeho (2. pád) - ze sebe, ze dveří, z útesu, s kým čím (7. pád) - se psem, s sebou.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella