Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

A Bella konečně pochopí a přijme svůj osud....

Paprsky slunce se nesměle dotýkaly Belliny tváře. Stále seděla na kořeni stromu a pokoušela se o logické zdůvodnění toho, co se jí právě přihodilo.

Povídat si v duchu se stromy je jedna věc, ale tohle... Její logicky uvažující já jí našeptávalo, že jenom usnula, zdál se jí živý sen, nebo se píchla o něco jedovatého a halucinace byly následek otravy.

Jenže to druhé Bellino já, které se pomalu, ale jistě smiřovalo s tím, že celé tohle šílenství kolem kroniky, zvláštních schopností a proroctví opravdu směřuje k ní, hlas logiky překřičelo.

„Proč já? Bylo tolik generací mezi mnou a Eiblin, proč to všechno čekalo na mne? Čím jsem tak zvláštní, že bych měla naplnit nějaké proroctví, kterému ani pořádně nerozumím?“ Bella se zeptala nahlas, jakoby jí stromy mohly odpovědět.

Byla vyděšená, nejistá si svým vlastním zdravým rozumem.

Co když začíná cvokat? Je možné, že by tohle byly jen výplody její choré mysli? Nejistě se zvedla na nohy a otočila čelem k dubu.

Na ruce jí zalechtaly listy z jedné malé větvičky. Podívala se na ní a prudce vydechla. Větev byla obalena suchými listy, které se začaly uvolňovat a pomalu opadávaly.

Bella si byla jistá, že když jsem přišla, větev byla živá a listy krásně zelené. Začínalo jí být jasné, že nic není zadarmo. Dub jí poskytl část své životní síly a nyní zaplatil daň.

„To jsem nechtěla,“ zašeptala smutně a opřela se celým tělem o kmen.

Jenže strom jí poslal pocit, že to nevadí, on má síly dost a sám rozhoduje o tom, jak s ní naloží.

„Děkuji,“ hlesla Bella. Udivovalo jí, nakolik dokáže rozumět pocitu, který je předáván pouze energií.

Začala uvažovat, jak dlouho asi byla mimo. Připadalo jí, že za hranicí času byla jen pár minut a vzhledem k tomu, že slunce se posunulo jen o malý kousek, musel čas plynout kontinuálně v obou časových rovinách, alespoň co do počtu minut.

Pohladila dub po nerovné kůře a vydala se na cestu zpátky.

Zatím si zakázala myslet na NĚJ. Její pocity ohledně Edwarda byly tak intenzivní a zmatené, že se jich děsila. Zatím si ani nedokázala připustit, že by mohl existovat tak mytický tvor, jako je upír. Natož aby si přiznala, jak jí na něm začíná záležet. Zasunula myšlenky na krásného upíra úplně do koutku mysli. Bude nad tím přemýšlet později.

Ani nedávala pozor na cestu, automaticky šla po slábnoucí cestičce energie, až se dostala na pěšinu vedoucí k domu.

Bylo sotva poledne.

Bella si uvědomila, že má hlad jako vlk. Cesty časem asi proženou metabolismus, jak šílený trenér v posilovně. S uchechtnutím si představila, jak uvádí na trh novou metodu hubnutí. Lidi by jí utrhali ruce.

Udělala si míchaná vajíčka a spolykala k nim velkou celozrnou bagetu. Když jí konečně přestal žaludek vyhrávat hladovou písničku, šla k sobě do pokoje, vzala si poznámky, pero a s novým zaujetím se začetla do kroniky.

Od Eiblin se toho už moc nedozvěděla. Jen pár poznámek o tom co smí a nesmí, když bude v minulosti. Nesmí říci nic z událostí, které se teprve stanou. Všechno má svůj čas a rozhodování lidí nesmí být poznamenáno její vůlí.

Eiblin nabádala své potomky, aby zaznamenali cokoli se jim bude zdát důležité a potřebné předat dalším generacím.

Bella listovala knihou a četla si jednotlivé příběhy a poznámky svých předků. Zvlášť jí zaujala schopnost Anny, byla něco jako léčitelka. Ne že by přímo hojila rány, ale dodala pacientovi pozitivní energii, která léčení urychlila. Bella se začetla do jejích poznámek.

 

Pozvali mne k pacholkovi, který měl horečkou schvácené tělo a jeho srdce už pomalu nemělo sílu tlouci. Vyhledala jsem jeho životní plamen. Byl velmi slabý a pomalu uhasínal. Soustředila jsem se na ten svůj a spojila je dohromady. Počkala jsem, dokud jeho plamen nezesílil natolik, aby dál mohl udržovat srdce v chodu a nebyl uhašen horečkou. Poté jsem se od něj oddělila.

Děla jsem to mnohokrát a pokaždé jsem se pak cítila velmi slabá, vždy mi trvalo několik hodin, než se můj vlastní plamen znovu rozhořel v plné síle. K jeho posílení mi pomáhala příroda, slunce i měsíc."

 

Bella četla další a další příběhy a poznámky a uvědomila si, že ač se jednotlivé schopnosti liší, základ mají společný. Byla to schopnost soustředit se na svou vlastní vnitřní energii, svůj životní plamen, a jeho pomocí pak ovlivňovat druhé.

John, takto uměl komunikovat pouze v myšlenkách... „Hmm takže telepatie,“ zamumlala si Bella, Margaret zase uměla vyhledat duše mrtvých, komunikovat s nimi a pomoci jim. Dnes by jí říkali mediátor.

V tom Belle došlo, co je vlastně tato rodinná kronika. Eiblin ji musela založit pouze za jedním účelem – a to byl návod k použití duševních schopností pro vyvolenou – Bella až zalapala po dechu - vše bylo zaznamenáváno pro ni.

Byla tak ponořená do svých úvah, že náhlé zazvonění mobilu, jí úplně vyděsilo. Náhle jí přepadl pocit iracionálního strachu a sevřel jí žaludek jak do kleští. Natáhla se pro mobil a podívala se kdo volá – byla to Kate.

„Bello,“ Kate zněla vyděšeně.

„Právě mi volal Nateův šéf, něco se stalo. Jeden z těch zadržených se dostal ke zbrani a… “ Kate se zlomil hlas slzami. „On je postřelený Bello, Nate je postřelený,“ to už naplno plakala.

Belle se sevřel krk strachem a slzami. „Žije? Kate, je Nathan naživu?“

„Zatím ano, právě ho vezou na sál, víc mi neřekli.“ Kate nebylo skoro přes pláč rozumět.

„Kde jsi teď?“ zeptala se Bella.

„Jedu do nemocnice, kluky hlídá kamarádka.“

„Dobře, dej mi adresu, zavolám si taxi a přijedu za tebou.“

Belle se podařilo z Kate dostat přes přívaly pláče adresu nemocnice. Zavolala si taxíka. Zakázala si myslet na nejhorší. Cítila, že její sebeovládání je našponované na krajní mez, strachy jí bolel žaludek a bylo jí na zvracení. Naštěstí taxi přijelo v rekordním čase.

Za chvíli už Bella běžela po nemocniční chodbě. Sotva Kate uviděla, padly si do náruče a Kate se neovladatelně rozvzlykala.

„Co když mi umře Bello, já to nepřežiju a co kluci, přišli by o tátu,“ Kate se propadala do hysterie.

Bella se cítila stejně, ale její sebeovládání zatím nepovolilo.

„No tak, na to nesmíš ani pomyslet, Nate je silný a zdravý, určitě ho za chvíli budeš mít doma.“

Nezbylo jim, než čekat, Nate byl na sále už tři hodiny a zatím jim nikdo nic neřekl. Konečně vyšel na chodbu lékař.

„Paní Swanová?“ zeptal se a pohlédl jejich směrem.

Kate vyskočila na nohy, ale v zápětí jí vypověděly poslušnost. Lékař jí zachytil a spolu s Bellou ji posadili.

„Je Nate...“ dál se nedostala a visela očima na lékaři.

„Váš manžel žije, ale operace byla velice náročná. Vyjmuli jsme jednu kulku z hrudi. Byla blízko srdce, ale nepoškodila ho. Bohužel, druhá střela ho zasáhla do temene. Kulka zlomila temenní kost. Zdá se, že mozek nepoškodila, ale v tuto chvíli vám to nemohu říci s jistotou. Stále je v kritickém stavu. Zatím jsme ho napojili na přístroje a je v umělém spánku. Nebudu Vám nic nalhávat. Jeho šance na přežití jsou nyní neodhadnutelné.“

Kate se schoulila Belle do náruče a tiše plakala. Belle stékaly po tvářích slzy a srdce jí bolestivě bouchalo v hrudi.

Lékař jí soucitně položil ruku na rameno a řekl: „Musíte doufat, nyní je to již na něm, my jsme udělali, co jsme mohli."

„Můžeme za ním?" zeptala se Bella.

Lékař zaváhal, ale pak kývnul.

„Ano, ale musíte se převléci do sterilního, aby se k pacientovi nedostala nějaká infekce."

Bella pomohla Kate s umytím a převléknutím do nemocničních věcí.

Poté je sestřička odvedla na oddělení intenzivní péče.

Když Bella uviděla Nathana, obaleného gázou a napojeného spoustou hadiček a kabelů na přístroje, něco se v ní zlomilo a stavidla sebeovládání povolila. Sesunula se na židli vedle vzlykající Kate a dala průchod své vlastní bolesti a strachu. Nate, vždy silný a vitální, tu ležel bez hnutí, a skoro se v nemocniční posteli ztrácel.

Přešlo pár dní.

Bella musela zavolat René co se stalo. Ta přiletěla prvním letadlem. Střídaly se u Nateova lůžka a také v hlídání chlapců. Ti se samozřejmě ptali po tatínkovi a jim dalo velkou práci předstírat, že vše bude zase brzy v pořádku.

Rána po kulce v hrudi se Nateovi dobře hojila, tak ho zkusili odpojit od přístrojů. Sice začal dýchat sám, ale k vědomí se neprobral.

Lékaři jim nedokázali říci, jak se jeho stav bude vyvíjet. Stále hrozilo nebezpečí krevní sraženiny, selhání některého z orgánů a nikdo netušil, jak je poškozen mozek.

Asi za týden přestěhovali Nata do samostatného pokoje. Bylo tam větší pohodlí. Stále se střídaly v návštěvách a pokaždé tam některá byla přes noc.

Z Nateova pokoje bylo vidět do parku. Jednou, když u něj byla Kate i Bella, otevřely okno a nechaly do pokoje proudit čerstvý vzduch. V koruně stromu stojícího poblíž okna zpívali ptáci.

Najednou Bella zpozorněla, Nateův dech se zadrhl a z přístroje měřícího tep, se místo pravidelného pípání ozval táhlý, nepřerušovaný zvuk.

Do pokoje vtrhla pohotovost s oživovacím vozíkem.

Kate s Bellou zděšeně sledovaly lékaře a sestry, kteří se snažili šoky a masáží srdce Nathana oživit. Připadalo jim to jako jedna nekončící, mučivá věčnost.

Nakonec lékař pokusy vzdal a řekl: „Čas smrti 10:25.“

Soustrastně se podíval na na Kate a Bellu, které konsternovaně hleděly na nehybné Nateovo tělo.

„Je mi to moc líto paní Swanová, ale asi se jednalo o embolii, nedalo se nic dělat.“

Smutně pokynul personálu, aby opustili místnost a nechali pozůstalé se rozloučit.

Kate nechápavě hleděla na manžela a pak se s výkřikem vrhla k němu.

V Belle se odehrávalo něco zvláštního. Žalem se nemohla ani pohnout. Hluboko v prsou jí strále víc a víc pálilo a ona najednou vybuchla v nepříčetném vzteku.

„Tak to ne, to nepřipustím!"

A jakoby ani nejednala z vlastní vůle, zavřela oči a urputně se soustředila na ten jasně plápolající plamen ve své hrudi. A pak ucítila další. Byla to úplně odlišná energie od té její. Vlnila se a točila na Nateovým tělem, jak had.

Bella v duchu natáhla ruku a dotkla se jí. Energie se ustálila a pomalu se začala přeměňovat až do podoby Nateova obličeje. Byl průsvitný, slabě zářil a udiveně se díval na Bellu.

„Nate musíš se vrátit, nesmíš nás tu nechat samotné," řekla mu v duchu naléhavě Bella.

Nate se zmateně podíval na své tělo a když uviděl Kate, jak na něm zhrouceně leží a pláče, tvář se mu stáhla bolestí.

„Já nevím jak,“ nešťastně poslal myšlenku Belle.

„Mysli na to, že se vrátit chceš, pomůžu ti,“ odpověděla Bella.

Sebrala veškerou svou energii spojila ji s Natovu a namířila jí na jeho tělo.

Belle námahou bušilo srdce a po spáncích stékal pot. Nateův duch se pokoušel vrátit do těla, ale jejich spojené energie nebyly dost silné, aby v něm znovu zažehly plamen duše.

Bella se rozhlédla po pokoji a pohled jí padl na strom za oknem. Vyslala k němu zoufalou prosbu o pomoc. Chvíli se nic nedělo a ona si již začínala myslet, že Nata ztratí. Pak ucítla odezvu. Jako světelná vlákna se k ní začala vinout životní síla stromu. Bella ji uchopila a nasměrovala k Nateovi.

Pak jí něco koplo do prsou a odhodilo na zeď. Žárovka na stolku prskla a praskla. Bella vyskočila a se strachem staženým hrdlem, běžela k posteli.

V tom se ozval mohutný nádech a Nate otevřel oči.

Střetl se s očima Kate, která šokovaně zírala na živého manžela.

„Nate!“ zakřičela a vrhla se mu kolem krku. Tentokrát plakala štěstím.

Do pokoje vběhl lékař a s legračním výrazem zíral na usmívajícího se Natea. Belle stékaly z očí slzy radosti a ze srdce jí spadl obrovský kámen. Cítila se strašně unavená a přesto měla pocit, že lehkostí vzlétne.

Nate se střetl očima s Bellou. Měl v nich vděk a také spoustu otazníků. Bella mu však ústy naznačila slůvko „později“.

Nyní zaměřila pozornost na strom za oknem. Jeho spodní větvě byly úplně suché, živý zůstal jen vrcholek. Bella se vyklonila z okna a v myšlenkách mu poslala svou hlubokou vděčnost a dík.

Když to zavolali René a dětem, přiřítli se do nemocnice a nastalo všeobecné jásání.

Jen lékaři kroutili hlavou a nechápavě přeměřovali a kalibrovali přístroje. Nate byl v nemocnici ještě týden, než ho propustili domů. Všichni v hovořili o zázraku a chodili se na něj dívat, jako na přírodní úkaz.

Bella ještě ten den jela zpátky do domu, byla k smrti vyčerpaná a usnula hned, jak položila hlavu na polštář.

Druhý den otevřela odhodlaně kroniku a znovu si nalistovala Eiblinino proroctví.

Už věřila, věděla, že právě vnitřně přijímá to, čemu se doposud tvrdohlavě bránila.

Ona je ta vyvolená a jejím osudem je naplnit proroctví.

Pak si znovu přečetla slova Eiblin:

Až spojí síly Matka Země s bezednou hlubinou času, vzejde dcera z rodu Nadaných.

Plamen ducha jejího sílu Země přijme, by mohla projíti branou otevřenou v proudu času.

Duch jejího bytí silný musí být, by duši tvora procházejícího věky, vzešlého z temnot povznesla ke světlu. Jen největší síla tohoto světa spojí rod náš s životem věčným v minulosti, dávajíce vznik budoucnosti. Tak se státi se má.

Náhle se jí vybavila Edwardova tvář a ona pochopila, koho že to má povznést ke světlu. Srdce se jí sevřelo napětím, ale i očekáváním. Nemohla se dočkat, až ho znovu uvidí.

 

Kapitola 7

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  agness (04.03.2015 13:45)

Tak to bylo něco! Twilly, co čekáš? Vždyť je to fanFICTION, ne? ;) Super, jdu dááál...

Twilly

2)  Twilly (21.11.2011 17:48)

Tohle je docela fantasy

miamam

1)  miamam (07.06.2011 09:55)

jjj, tohle bylo fakt napínavý

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek