Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

René se bojí, jak Bella zvládně těhotenství a porod.

Není však jediná těhotná v téhle rodině, že?

René zadumaně chodila po pokoji a pokoušela se přijít na kloub tomu, co jí Bella vyprávěla.

Včera se všichni sešli u Cullenů a Bella jim slovo od slova odříkala druhou část Proroctví.

Vůbec to nedávalo smysl. Jediné čemu rozuměla a z čeho se jí strachy svíral žaludek, byla zmínka o podání ruky smrti. Ale co ten zbytek?

Přestala rázovat a zmoženě se sesunula do křesla. Už jí unavilo i těch pár kroků. Břicho měla úplně tvrdé a připadala si, jako by spolkla pytel cementu. Do porodu jí scházelo asi čtrnáct dní. Už se nemohla dočkat, až se ten cvrček narodí.

S Philem se chtěli nechat překvapit, takže Carlislea požádali, aby jim pohlaví dítěte neříkal. Taky na jménech se zatím neshodli. Phil by rád kluka pojmenoval po svém otci, ale při představě, že by na svého syna měla volat Ambrousi, jí pěnila krev. Jemu se zase nezamlouvalo jméno Elvis. Nad dívčími jmény se také vedla debata, ale zde se shodli alespoň a třech možných – Charlotta, Vivian, Julie.

René si hladila bříško a pokoušela se tak uklidnit svého potomka, který se očividně v tak malém prostoru začínal cítit stísněně a dával to najevo. Jeho kopy, mletí a ducnutí, jí každou chvíli donutily běžet čůrat, nebo pořádně heknout.

Už aby tu byl Phil, pomyslela si. Dneska odpoledne měl přiletět. Byla sama doma a už se moc těšila na jeho hřejivou náruč.

Carlisle s Edwardem a Bellou odjeli do Manchesteru, kde měli v nemocnici lepší laboratorní vybavení. Carlisle hodlal udělat Belle nějaké testy.

Ještě že má všude známé a nechají ho v laboratoři samotného. Bella by asi těžko vysvětlovala svou mlhu.

Zbytek upírů se vydal na větší loveckou výpravu. Nechtěli jí nechat doma samotou, ale přesvědčila je, že je v pohodě a Jake má krátký den, takže kolem oběda už bude ze školy doma.

„Uff,“ hekla a namáhavě vstala. „Zase si děláš z maminky kopacího panáka?“ mumlala a mířila do koupelny. Její močový měchýř sotva snesl jeden hrnek čaje a už protestoval.

Když se naklonila nad umyvadlo, aby si umyla ruce, najednou jí křížem projela ostrá krátká bolest, až se musela rukama zapřít. „No tak, co to provádíš, buď hodný a nekopej do maminky.“

Narovnala se, s úmyslem odejít z koupelny, ale další a tentokrát delší a intenzivnější bolest, která jí skoro podlomila kolena, jí projela od zad po břicho. Znovu se zachytila umyvadla a jednou rukou si podložila vzedmutý život.. Zvedla hlavu a zajíkla se. Zrcadlo visící nad umyvadlem, jí vracelo obraz tváře, zkroucené bolestí a zbarvené do bíla. Vzápětí pocítila tlak v podbřišku a teplou tekutinu, stékající jí po nohách. Nevěřícně střelila pohledem pod sebe a zalapala po dechu.

René nestačila začít panikařit, střed těla jí totiž sevřela bolestivá křeč a její kolena vypověděla službu. Jak se sunula k zemi, došlo jí, že mobil má v ložnici a rozhodně se k němu nedostane.

 

xxxx

 

„To si dělaj prdel ne?“ zamumlal si Jake pod fousy, když se autobus, už tak jedoucí šnečím tempem, zastavil úplně. Byli na výpadovce z města, jedné příjezdové cestě.

„Co se to tam děje?“ ozvala se jedna holka zepředu a natahovala krk jak husa na kopřivu.

„Nevím, je tam kolona,“ ozval se řidič, otevřel dveře a šel k autům stojícím před nimi. Chvíli mluvil s podrážděně vypadajícím řidičem a pak se vrátil.

„Tak lidi, udělejte si pohodlí, kdo máte mobil, cinkněte domů, tohle bude na dýl. Asi třista metrů před námi se převrátila cisterna s nějakým olejem a hasiči to právě uklízejí. Prý to bude trvat ještě aspoň dvě hodiny, než to uklidí a čeká se na tahač, aby odtáhli tu cisternu z cesty.“ Řidič si nevšímal rozruchu, který jeho oznámení vyvolalo. Pustil hlasitě rádio a vzal si noviny.

„Do řiti,“ ulevil si Jake a uvažoval, jestli má René brnknout. Pak ten nápad zavrhl. Přece není mimino, aby hlásil tak malé zpoždění. Znechuceně praštil do sedačky před ním. Na poslední chvíli ten úder ztlumil, protože jeho ruka by určitě vyrobila působivou díru.

Tohle mu tak scházelo.

A ke všemu je Bella až do večera pryč, takže za Duhou bude moct jít až zítra po škole. Útrpně si povzdechl a rozhlédl se po ostatních.

Dneska mu odpadlo odpolední vyučování a většina jeho spolužáků už byla doma. Nikdo nebydlel tak daleko od centra města. Spolu s ním sedělo v autobuse několik mrňat z prvního stupně a pár babek jedoucích na venkov.

Pak mu blesk hlavou nápad. Les začínal jen kousek odtud. Ve vlčí podobě bude doma hned.

Požádal řidiče o otevření dveří s tím, že se rád projde.

Sotva zmizel za prvními stromy, shodil oblečení a nacpal ho do školního batohu. Chvíli přemýšlel co s ním provede. Nakonec povolil popruhy a pověsil si ho na krk. Vzápětí tam stál obrovský vlk, se směšně malým batůžkem, narvaným na krku místo obojku. Vypadal jak bernardýn se soudkem.

Jake už na nic nečekal a rozběhl se domů.

 

Na hranici lesa před domem se přeměnil a v rychlosti si natáhl kalhoty a triko. Zrovna si házel batoh na záda, když k němu dolehl výkřik, ze kterého tuhla krev v žilách.

První co mu blesklo hlavou bylo, že René napadli upíři. Jenže to by nestačila ani zakřičet. Rozběhl se k domu a než otevřel dveře, uslyšel další zařvání. Bylo přímo prodchnuté bolestí. Vpadl dovnitř a přes nos ho udeřil pach čerstvé krve.

„René!?“ zakřičel a proběhl domem do ložnice svých rodičů.

„Jakeuůůůůůů,“ další bolestivé zakvílení se ozvalo z koupelny.

„René, co se sta...“ Jake větu nedokončil, protože obraz který se mu naskytl, když vpadl do koupelny, totálně shodil jeho mozkový server.

René ležela na koupelnové předložce, hlavu položenou na hraně vaničky sprchového koutu a vypadala strašně. Obličej stažený do bolestivé grimasy, pot tekoucí jí po skráních i vlasech a pokožka skoro šedivá. Prudce oddechovala a svírala čelisti.

Pokrčená kolena jí zakrývala dlouhá, světle modrá domácí sukně. Něco na tom výjevu donutilo Jakea opřít se o futra, protože nohy měl jak z tvarohu. To něco, byla velká krvavá skvrna, kterou byl nasáklý spodní lem sukně i ručník, který si pod sebe vecpala.

„Co to tu vyvádíš?“ vypadlo z Jakea. Stále si nebyl jistý svými koleny.

„Ro... uáááá...“ slovo jí přerušil další výkřik. René začala krátce a mělce, mohutně funět. Když nával bolesti přešel, vysoukala ze sebe: „Zavolej sanitku, rodím!“

„Ale to nemůžeš, jsi přeci v koupelně,“ spoje v jeho mozku stále nefungovaly tak, jak by měly.

„Jacobe!!!“ zakvílela René s výrazně vzteklým podtónem.

To konečně Jakea probralo z transu. Bleskově zalovil v kapse a vytočil číslo záchranky.

Když to na druhém konci zvedl operátor, vychrlil ze sebe, že jeho nevlastní matka rodí a potřebuje sanitku.

„Dejte mi adresu,“ požádal ho klidný autoritativní hlas.

Jake vykoktal adresu a na druhém konci linky se ozvalo: „Moment!“

„Máme tu problém, jediná příjezdová cesta k vám je ucpaná nehodou, sanitka se k vám nedostane a vrtulník letěl s pacientem do Manchesteru. Pošlu k vám záchranáře, ale pěšky jim to bude trvat aspoň hodinu.“

Jake nevěřil vlastním uším. Během rozhovoru stihla René několikrát zakvílet a vůbec nevypadala dobře.

„Kde je ta sanitka doprdele, kurva, to bolí!“ Jake se nevěřícně otočil a vytřeštil na ní oči. Nikdy René neslyšel vyslovit nadávku a teď tu klela jak dlaždič.

„Podívejte, ona krvácí a nutně potřebuje doktora!“ zakřičel do mobilu a panika už naplno lomcovala celým jeho tělem.

„Dám vám na telefon porodní asistentku, bude vám říkat co máte dělat,“ zase ten klidný profesionální hlas. Jake měl chuť mrsknout s tím mobilem o dlaždičky.

„Fajn,“ zavrčel.

Chvilku bylo slyšet cvakání a přepojování a pak se ozval příjemný ženský hlas.

„Jsem Mary a pomůžu tvé matce, ale musíš dělat, co ti řeknu.“

„Já?!“ to zděšení v jeho hlase nešlo přehlédnout.

„Ty, nikdo jiný jí pomoci nemůže, takže se přestaň chovat jako malej, vyjevenej fracek a koukej své matce pomoci,“ zavelela Mary.

René se snažila dýchat, ale když jí Jake vysvětlil situaci, sprostě zanadávala. Pak odpověděla na pár otázek Mary a zachvátil jí další stah.

„Dobře Jakeu, musíme zjistit, jak je porod daleko. Podívej se, nakolik je René otevřená a jestli už je vidět hlavička,“ řekla Mary a Jakeovi se orosilo čelo.

„To jako že se mám podívat...“ polkl a zavřel oči.

„Přesně tak a dělej,“ hlas Mary byl jak šlehnutí bičem. René už zase funěla jak lokomotiva a tázavě na něj houkla: „Tak co je?“

„Mám se podívat, jestli už je vidět hlavička,“ podařilo se mu ze sebe vysoukat a rukou pro názornost ukázal na inkriminované místo.

„A na co k čertu čekáš?“ vztekle vyjela René a zatla zuby, jak nastupovala další kontrakce.

Jake se sesunul na kolena a opatrně zvednul sukni. Chvilku zaostřoval a pak se svalil na zadek. Měl nutkání obejmout mísu a vyprázdnit veškerý obsah žaludku. V tu chvíli byl rád, že ještě neobědval.

Začal funět stejně jako René. Zatřepal hlavou, odhodlaně se znovu zvedl na kolena a podíval se podruhé.

„Jo,“ zasípal do telefonu. „Krom jiného je vidět i hlavička a když měla René kontrakci, o kousek povylezla a zase zajela,“ popisoval. Pak cítil, jak mu René sevřela volnou ruku a po dobu dalšího stahu mu jí mohutně drtila.

Mary ho pevným a klidným hlasem naváděla, co má dělat. Navigoval René, kdy má tlačit a kdy netlačit a jen vydýchávat.

René se pokoušela spolupracovat, ale i tak její slovník zpestřilo pár dalších vybraných výrazu na adresu Phila a jeho reprodukčního orgánu. Jake se pokoušel nevnímat její barvité návrhy jak zajistit, že už ho Phil nebude nikdy potřebovat.

 

Po půl hodině snažení, urputného funění a nadávání, byla venku celá hlavička. Už předtím Jake použil ručník a přivázal si jím mobil k hlavě, aby měl obě ruce volné.

Poslouchal Maryiny pokyny a pokoušel se paniku a strach odsunout na později.

Když mu s posledním zatlačením do připraveného ručníku hladce vklouzla nevlastní sestra, jen udiveně a okouzleně zíral, a až poté co na něj Mary zaječela, aby s ní komunikoval, si uvědomil, že s René tvoří plačící duo. Jeho sestra neplakala, ta mohutně řvala.

Podle pokynů podvázal holčičce pupeční šňůru, pásky které natrhal z ručníku a přestříhl jí nůžkami na nehty.

René už nenadávala. Blaženě se usmívala a po tváři jí stále stékaly slzy štěstí. Přitiskla si svou dceru na prsa a holčička se jako zázrakem utišila.

Mary právě dávala Jakeovy pokyny, aby sledoval, jestli vyjde placenta, když se ozvalo mohutné zabušení na dveře a ohlásili se záchranáři.

Nakonec sanitka dorazila několik minut po nich, protože silnici mezi tím zprůjezdnili.

Lékař René i dítě prohlédl a doošetřil je. Pak jí naložili na nosítka, malou dali do vyhřívaného speciálního vaku a zamířili s nimi na dvůr, kde čekala sanita.

Jake je doprovázel a držel René za ruku. Ani si neuvědomoval, že je stále celý od krve.

 

Když se dostali na čerstvý vzduch, uvolněně se nadechl a tvář mu zalil úsměv plný úlevy a radosti.

Lékař záchranky se k němu otočil a s uznáním mu poklepal na rameno.

„Dobrá práce, mladíku, klobouk dolů, takhle rychlý porod jsem už dlouho neviděl.“

„Pche, kdykoli a levou zadní,“ nonšalantně pronesl Jake.

Pak mu zrak padl na zakrvácené ruce a oblečení. Pomalu mu docházelo, co se vlastně stalo, i to, co se stát mohlo. Zorničky se mu rozšiřovaly a srdce se rozbušilo.

Napětí, adrenalin a strach, který ho udržoval v použitelném stavu se najednou vypařil a on, stále s uvolněným úsměvem, zvrátil oči v sloup a sesunul se k zemi.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (05.03.2015 13:00)

Brrr, krev! Já bych omdlela dřív! hrdina v bačkorách, tak bych mu říkala! Nejdřív hrdina a pak se sesune... V bačkorách, no. Já vím, kecám. ...

miamam

1)  miamam (10.06.2011 13:17)

Je to hrdina! Ty jo, jak jsi popisovala ten porod a všechno, tak jsem se lehce orosila - když jsem si představovala asistenci mojí mámě... uf. Fakt drsná kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Wolf Pack