Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Co myslíte - přežije Jake tuhle kapitolu?
A co dalšího si osud chystá na Bellu?

Přeji hezké počtení.

„Co to má jako být?“ tuhle větu vypustila z úst Alice.

Už zase upírala pohled do prázdna. Edward stále s vrčením zpozorněl a sledoval vizi spolu s ní.

Jeho tvář se zachmuřila, ale krom naštvanosti se na ní objevila bolest a strach.

„Co se děje?“ poplašeně zjišťovala Rose.

„Stále mám vize o té louce. Až doteď to bylo stejné – tři možnosti, neustále se měnící a žádná neměla navrch. Ale teď, když Edward začal vrčet, se to zase změnilo. Už vidím jen dvě. Ta první zůstává stejná,“ Alice nešťastně polkla a tiše pokračovala, „Bella ani děti nikde nejsou a Edward....“ Přitiskla se k Jazzovi a zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „ Ale ty druhé dvě vize zmizely a místo toho vidím... vlastně – právě, že nic nevidím.“

Zmateně zamrkala a upřela rozrušený pohled na Phila a Jakea. „Je to úplně stejné, jako když jsem neviděla kluky s únosci, takže to znamená, že další možnou variantou je přítomnost vlků na louce,“ prohlásila a Edward zase vydával zvuk porouchaného motoru sekačky, očima propichujíc příčinu jeho zloby.

„Na co sakra myslíš, že myslíš?“ vyštěkl Edward na Jakea, který měl na tváři podezřele připitomělý úsměv.

„Byl by někdo tak laskav,“ ozval se Emmett a na slovo ,laskav, dal důraz „a vysvětlil nám, o co tu k čertu jde? Proč má Edward tik v oku a náš malej chlupatec se tváří debilně blaženě, jako by ho někdo drbal na břiše?“ Emmett hodil posměšný pohled na Jakea, který po jeho slovech nahodil drsnou masku a zlostně zasyčel.

„Jakeu, cos myslel tou otázkou o otištění?“ dostal se konečně ke slovu Phil.

„No já...“ Jake nejistě pohlédl na zmatenou Bellu, pokoušejíc se ignorovat vražedný výraz Edwarda. „Jak jsem byl v bezvědomí, přišla mi na pomoc malá holka. Podle toho co říkala Bella, to musel bejt nějakej duševní obraz její dcery, či co. Vypadala tak na čtyři a ty její zelený oči...“ Jake se zasněně odmlčel, „jen jsem ucejtil její energii, tak mě to nakoplo do žaludku, prostě mě zaháčkovala jak rybu na udici a když jsem jí uviděl a vzal jí za ruku... Prostě jsem věděl, že bez ní už bejt nemůžu. To ona je důvod proč jsem nenatáh brka.“

„No nazdar,“ vypadlo z Phila. „To vážně vypadá na otisk. Ale nikdy jsem neslyšel, aby se někdo otiskl do ještě nenarozené duše.“

„Co to melete? Co je otištění a proč se všichni tváříte tak osudově?“ Emm toho už měl plné zuby a Rose s Jasperem a Alicí také vypadali podrážděně.

Phil si povzdechl a začal vysvětlovat, co je to otisk a jak funguje. Po jeho přednášce se na chvíli rozhostilo ticho.

„To světlo,“ zašeptala Bella a přitáhla pozornost ostatních. Šokovaně střelila pohledem k Edwardovi. „Na té pasece... Objevila se tam záře a chtěla si Jakea odvést... To světlo spojilo na okamžik Jakův plamen a plamen jednoho z dětí. Vypadalo to, že až potom to Jakea propustilo, aby se mohl vrátit do těla. Netušila jsem, co to má znamenat a pak jsem na to zapomněla...“ Bella střídavě hleděla z Jakea na Edwarda, který jí nevěřícně poslouchal. Položila si ruce na bříško a zašeptala: „Broučku to myslíš vážně? Opravdu jsi s Jakeem spojená?“

Kopnutí, které jí donutilo poskočit na židli, bylo jasnou odpovědí.

„No tak já je zase rozpojím a to takovým fofrem, že z něj budou chlupy lítat. Utrhnu mu hlavu a...“ Edward měl chuť demonstrovat svá slova a to hned, jenže ho přerušil otec jeho zamýšleného cíle.

„To by snad stačilo ne? Myslíš, že já jsem nadšenej, že se mi kluk osudově spojil s poloupírkou?“ houkl na něj Phil, ale když mu René položila ruku na předloktí, ztichl.

„Edwarde,“ připojila se Bella. „On za to nemůže. To co je spojilo je... netuším co to je, ale pochybuji, že se s tím dá něco dělat.“

Edward bezmocně zaťal čelist a zasténal: „Chceš mi říct, že má v klidu a s úsměvem přijmout, že naše ještě nenarozená dcera, má v podstatě za sebou první rande?“ rezignovaně se sesunul na židli a dal si hlavu do dlaní.

„Vítej do rodičovského klubu,“ poznamenala René s mírně škodolibým úsměvem a objala Phila kolem pasu.

„Ale jak to?“ Alice zadumaně přecházela po pokoji.

„Já pořád vidím dvě možnosti. Stále je tu možnost, že se něco nepovede a Bella i děti...“ její hlas utichl.

„Moment,“ Jake se napjal a propaloval Alici pohledem. „O čem to tu pořád mluvíš? Jaké možnosti?“

Jake nebyl u toho, když tenkrát na Alice dolehly měnící se vize a Bella zkolabovala. Zatím nebyl důvod, proč mu říkat o chmurných vyhlídkách.

A nyní se nikdo neměl k tomu, aby mu to znovu odvyprávěl. Nakonec se toho ujal Carlisle a popsal Jakeovi její vize. Konečně mu došlo, o čem před chvílí Alice mluvila a proč měl Edward tvář plnou bolesti.

Jake zezelenal a jeho srdce běželo jako splašené. Jen představa, že by se Belle něco stalo a děti - jeho duhová holčička - při porodu zemřely, se mu udělalo špatně. Rychle se otočil k zamyšlené Belle a vzal jí za ruku.

„Ty...“ hlas se mu třásl, „budeš v pořádku,“ hlasitě polkl.

„Děti budou v pořádku. Nehnu se od tebe ani na krok a budu tě hlídat. Porodíš a všichni to přežijete, jasný?!“

Při posledních slovech, která měla razanci vojenského rozkazu, už jí držel za ramena a mírně se třásl.

Když Bella viděla ten děs v jeho očích, nepokoušela se mu vysmeknout. Napadlo jí, že ačkoli je Jake zjevně trochu mimo, nikdy nevypadal dospěleji.

Edward už stál u nich a nebezpečně tichým hlasem zasyčel: „Koukej pustit mou ženu štěně, nebo o ty pracky přijdeš. A rozhodně tě nechci vidět v její blízkosti!“

Jake se narovnal a třes nebezpečně rozkmital celé jeho tělo.

„Jakeu, ne!“ zavolal na něj Phil a chtěl ho odvléct z místnosti.

Jenže Jake se přestával ovládat a jeho obrysy se už téměř rozmazávaly. Bella rychle vstala a i přes varovný pohled Edwarda, vzala Jakea za ruku a položila si jí na břicho.

Fungovalo to na něj jako studená sprcha. Téměř okamžitě se uklidnil a zhluboka se nadechl.

„Omlouvám se, nechtěl jsem takhle vylítnout. Ale... Já ani nedokážu pomyslet na to, že by se Jí něco stalo.“

Nikdo nebyl na pochybách, koho tím myslel. Jake se sesunul na postel a v jeho tváři bylo najednou vidět něco, co tam předtím nebylo. Byl to zlom. Posun od bezstarostného dětství k dospělosti.

V pokoji se rozlilo ticho. Každý v místnosti byl zaměstnán svými myšlenkami. Budoucnost byla nejistá a nikdo nevěděl, jak tohle dopadne.

 

xxxxx

 

A čas běžel. Jake se měl po vánocích vrátit do Forks, ale postavil si hlavu a nehnul s ním žádný argument. Nebylo síly, která by ho odloučila na delší dobu od Bellina břicha. Nakonec Phil kapituloval a přihlásil ho na zdejší školu.

Edward z toho vážně neměl radost. Stále se nesrovnal s představou vlkodlaka po boku své… dcery. Jake se dokonce chtěl nastěhovat ke Cullenům, kam se po svatbě přestěhovala Bella, ale pohled na Edwarda a jeho stále častější tik v pravém oku, který doplňoval výhružným vrčením, mu tenhle nápad zadusil už v zárodku. Takže zůstal s René u Swanů a Phil pendloval mezi Forks a Anglií.

Bella raději nepřemýšlela nad budoucností své dcery s Jakeem a statečně ignorovala jeho rozněžnělý pohled, přišpendlený k jejímu břichu. Objevilo se totiž něco, co jí přivedlo na jiné myšlenky, protože vidění Alice se začalo naplňovat.

 

 

Bylo pozdní nedělní odpoledne, typicky zamračené a deštivé, jak už to koncem března bývá. Všichni si užívali relativního klidu.

Bella s Edwardem lenošili u sebe v pokoji, pohodlně rozvaleni na posteli. Edward zrovna kreslil hravé kroužky na její bříško, které se od vánoc nezvětšilo ani o centimetr a cosi šeptem mumlal ke svým potomkům. Bella ho jednou rukou bezmyšlenkovitě vískala ve vlasech a druhou si přidržovala knížku.

Najednou uklidňující kroužky ustaly. Zvědavě sklonila knihu a uviděla Edwarda, jak z blízka vyjeveně kouká na její bříško.

„Copak, mám novou pihu?“ zajímala se, ale hlas měla podbarvený nejistotou.

„To zrovna ne,“ Edward ještě přiblížil oči k její kůži a pečlivě jí studoval. „Nezdá se mi to, opravdu je tam,“ fascinovaně zamumlal.

„Co je kde?“ sklonila hlavu a studovala místo, na které civěl její drahý choť.

„Mlha,“ zamumlal stále nevěřícným hlasem.

„Edwarde?“ Bella počkala až k ní vzhlédne a dala mu ukazováček pod bradu. „Byl bys tak laskav a přestal mě plašit? Jaká mlha, prosím tě?“

„No stejná, kterou jsme viděli na ultrazvuku, stejná, kterou viděla Alice okolo tvého břicha ve své vizi,“ do hlasu se mu začalo vkrádat nadšení.

„Ale já nic nevidím," odporovala a mu a soustředěně si zírala na břicho.

„Ale já jo. Zatím je to jen malinkatá vrstvička, jako pavučinka, ale vsadím se, že v létě už budeš jako obalená vatou,“ zarazil se a vzhlédl k ní. „Což znamená, že nebudeš moct mezi lidi, pokud se to náš drobek nenaučí rychle vypínat.“

„Předčasné zkoušky,“ konstatovala Bella a znechuceně nakrčila čelo.

K večeru si už připadala jako hmyz pod mikroskopem, protože za ní celý den chodili členové rodiny a nadšeně komentovali mlhu.

Emmett jako vždy zaperlil, když přiklusal s lupou, teploměrem a foťákem s ultra přibližovacím objektivem, rozhodnut pořídit podrobnou dokumentaci.

Bylo až s podivem, že ten kdo ho vypoklonkoval z pokoje i s jeho nádobíčkem byl Jake, ale vděčnosti se nedočkal, protože i jemu Edward zavřel dveře před nosem.

 

V dalším týdnu Bella s Edwardem strávili půlku vyučovacích hodin na studijním a vyplňovali žádosti o předčasné složení zkoušek a ukončení školy.

Jako důvod uvedli plánované stěhování zpět do USA.

Termín zkoušek byl stanoven na příští měsíc. Obdrželi tlustou obálku s pokyny a tématy ke zkouškám. Edward se většinu učit nemusel, ale byl solidární a zapadl do knih spolu se svou manželkou.

Bella se bála, že tak rychlé shrnutí učiva a nalejvárnu nezvládne, ale opak byl pravdou. Vše jí šlo lehce a s pamětí neměla problémy. Věděla, že za to může poděkovat upířímu genu, který se začal hlásit o slovo.

Když uběhl měsíc, byla připravená a zkoušky proběhly bez sebemenších problémů jak u ní, tak u Edwarda.

Rozloučili se se svými spolužáky a známými. Jejích fingovaný odjezd byl naplánován na konec dubna.

Neměli obavy, že by je snad někdo u Cullenů zahlédl. Jejich dům byl dost daleko od hlavních cest a návštěvy k nim rozhodně nechodili, protože upíří aura na zdejší obyvatele rozhodně působila.

Toho večera po zkouškách, uviděla tenkou vrstvičku mlhy i Bella.

 

 

xxxxx

 

Konečně měli Edward s Bellou na sebe více času a využívali ho, jak jen to šlo. Hormony s Bellou dělaly divy, takže zahrnovala svého manžela výbuchy vášně. Edward rozhodně neprotestoval. Byl tím nejspokojenějším mužským pod sluncem a užíval si každého jejich milování. Avšak i ve chvílích, kdy si byli nejblíže, stále cítili tu hrozbu neznámého, která se pomalu, ale jistě přibližovala.

 

Bella se každým dnem více a více vzdalovala lidské podstatě. Její tvář i kůže nabyla bledšího odstínu. Teplota jejího těla kolísala od velkého podchlazení, až po žhnoucí pokožku, jako by byla vlkodlak. Výkyvy teploty dělaly Carlisleovy starosti, ale ona sama je téměř nevnímala, nepůsobilo jí to potíže.

Během dalšího měsíce už skoro nepotřebovala lidskou stravu. Jen občas dostala chuť na steak nebo zeleninu, ale jinak existovala na míze a krvi.

Carlisle si myslel, že pro její tělo, již lidské jídlo nemá význam a vyžadují ho pouze děti. Na první pohled už plně zapadla do Cullenovic rodiny. Krása její tváře byla stejná, jako upíří.

 

Děti zase o kus povyrostly, ale na to, že byla v devátém měsíci, rozhodně nevypadala. Carlisle odhadoval, že pokud vývoj dětí půjde dál stejným tempem, mohly by se narodit začátkem září.

Naplánovali si další vyšetření ultrazvukem a těšili se na odhalení tajemství pohlaví dětí.

Bella si už zvykla na bílou, lesknoucí se mlhu okolo středu jejího těla. Vůbec nebyla studená, spíš naopak. Jiskřila energií a příjemně jí hřála, jako deka z vaty. Její vrstva nebyla vysoká, ale zato dokonale neprůhledná.

Jake se okolo ní stále motal a zahrnoval jí radami, vyčtenými z knížky pro budoucí matky. Občas jí přemluvil, aby ho spojila s plamínkem Duhy, jak říkal její dceři. Když svolila, vypadal vždycky jako závislák, který konečně dostal svou dávku. Občas s ním však ztrácela trpělivost a nechala Edwarda, aby ho vykopl z domu, což s radostí činil.

 

Jednoho takového dne, kdy už měla dost veškerých dobře míněných rad od Carlislea, Jakeova nabádání, aby se nenamáhala a Emmových narážek na její libido, podpořené těhotenskými hormony, se sebrala a odešla relaxovat do skleníku.

Esme jí tam udělala koutek s fontánkou. Voda, která z ní přepadávala, byla svedená do potůčku, probíhajícího podél cestičky a končícího malým vodopádem. Měla tu i pohodlnou pohovkou, takže mohla relaxovat a dýchat vůni exotických květů.

Edward byl na lovu a ona si potřebovala v klidu přebrat myšlenky.

Jak její těhotenství pokračovalo, obávala se, že to nebude zvládat. Zatím ale byla v perfektním zdravotním stavu a krom změny její podstaty neměla žádné obtíže.

Věděla, že nejhorší jí čeká až při porodu a vůbec netušila, jak to bude zvládat.

Zavřela oči a nechala se unášet pokojným zvukem tekoucí vody. Najednou ucítila zavlnění energie a poplašeně se zadívala na místo, kde se vzduch rozzářil a zhoustl.

Ochranitelsky si obtočila paže kolem bříška a pro jistotu se zaměřila na svůj plamen, připravena použít štít. Pak se ale uvolnila, protože ze záře vystoupila známá postava.

„Eiblin?“ vyjekla Bella a usmála se. Jestli jí někdo může pomoci, pak je to ona.

„Zdravím tě Bello, byla jsem zvědava, jak osud tvůj se odvíjí a tak jsem neodolala a cestu časem podnikla,“ Eiblin se pousmála a jukala jí na bříško. „Zřím, že život v tobě kvetoucí, roste neobvyklými skoky.“

„Jo, nějak se ti mrňouskové nechtějí zvětšovat podle lidských pravidel,“ souhlasila Bella a automaticky si tiskla ruku k bříšku.

„Však mnoho lidského v potomcích tvých není.“

„Eiblin, potřebuji se tě na něco zeptat“ Bella se nadechla a pak vyhrkla, „neviděla jsi naší budoucnost? Alice má neustále vize, kde jsem… mrtvá já i… dě…“ nedokázala to dokončit.

Eiblin posmutněla. „Ne, Bello. Dostanu se vždy jen tam, kde cesta tvá se rozdvojuje. Vidím možné důsledky různých činů, ale pevně dáno nic není. Proroctví jest pouze vize, jedna z mnoha cest, ale jen na tobě záleží, kolik síly míti budeš a jakou stezkou se vydáš. Pevně věřím, že nepřízeň osudu silou svou překonáš a život tvůj i dětí, zachován zůstane.“

Eiblin si jí pozorně prohlížela a pak řekla: „Jest viděti, že dědictví po matce mé se v tobě vlády ujímá a podstatu tvoji přetváří. Jak víš, dryády nemohly z porodu lidského dítěte životem vyváznouti. Síla jejich byla spjata se stromy. Když matka má svůj les opustila a hlas srdce svého do světa lidského následovala, síly její byly dostačující na život každodenní. V den zrození mého mi však veškerou svou životní sílu dáti musela, bych z lůna jejího vyjíti mohla.“

Eiblin vypadala zamyšleně, ztracená ve vzpomínkách. Pak mírně trhla rameny a znovu se zadívala na nervozní Bellu.

„A děti tvé, jsou lidmi jen z malé části, v žilách mají i dědictví upírů a měničů. Má matka porodila jen jedno dítě a nepřežila. Ty v lůně svém nosíš životy tři, s podstatou daleko silnější než lidskou. Nevím, jak pomoci ti překonat období, jež blíží se kroky mílovými.“ Eiblin poklesla ramena a Belle se poslední naděje na pomoc, sesypala pod rukama jako hrad z písku.

„Nesmíš myšlenkám černým propadati. Proroctví jež vyřkla jsem, obluzena mocí vyšší, jest sic jen cestou, avšak bez možnosti naplnění, nebylo by vůbec vyřčeno. Nezoufej tedy a plamen svůj silný udržuj.“

Eiblin najednou zmlkla a úplně zkameněla. Její oči se doširoka rozevřely, jako by pronikly samou podstatou hlubokého vesmíru. Když otevřela ústa, její hlas zněl dutě, připomínal zvuk nesoucí se z hluboké studny.

 

Žena z Nadaných, jež ukrývá v sobě síly netušené, osud svůj naplní, až ruku smrti podá. Budoucnost trojí v lůně svém nese, však nad propastí smrtící plémě její balancovati bude.

Jen oběť duše čekající věky a vzepětí plamene v celé jeho síle, smrti z náruče vyrve generaci budoucích, jež na věky životem svým si přední jista bude.

Osud ženy z Nadaných tímto se naplní a Proroctví završeno bude symbolem života věčného.

Však nebude-li Vyvolená schopna plamenem svým smrt přemoci, v propast její zhroutí se vše, co doposud Nadaným osud v životy vetkl, a Proroctví to v hlubinách času utone.“

 

Bella šokovaně zírala na Eiblin a bála se pohnout, aby jí nevyrušila. Nerozuměla ani slovu z toho, co slyšela, ale podivný pocit, který jí prostupoval, jí našeptával, že právě slyšela svůj ortel.

Eiblin se vtrhla z transu a vyčerpáním se celá třásla.

„Eiblin…“ Bella musela polknout, aby vůbec mohla promluvit. „Co to, prosím tě, bylo?“

„Já…“ dokonce i Eiblin vypadala zmateně. „Netušila jsem, že ještě jednou zažiji na duši své dotek osudu, jež ústa má poctí svým hlasem. To další část Proroctví zazněla, Bello.“

Eiblin začala zadumaně přecházet sem a tam. Obě přemýšlely, co to vlastně slyšely.

„Plamen můj již kolísá a k návratu mne volá,“ Eiblin se rozostřila a rychle dořekla: „Celou svou myslí pokusím se porozuměti, co znamenat měla ta slova. Brzy se uvidíme dcero moje. Buď silné mysli a zkus naleznouti vysvětlení slov těchto.“

S těmito pokyny na rtech se Eiblin zvolna v záři rozplynula.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  agness (05.03.2015 12:54)

Takže pokud to nezvládne, Nadaní ztratí svou moc? To by bylo... blbý. ale popsaný je to parádně! ...;)

miamam

2)  miamam (10.06.2011 11:43)

Sakra, těch osudových cest je tolik, že fakt nevim, jak se z toho Bella dostane :-( Doufám, že všichni přežijí...

Amisha

1)  Amisha (09.08.2010 20:52)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo