Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Pokusila jsem se Jakea přivolat ze záhrobí.
Jenže, ono to s tím posmrtným stavem není jen tak a smrt se nevzdává lehce.
Co myslíte, povede se, nebo ne?

Na mýtině se zastavil čas. Nikdo se nedokázal pohnout. To ticho, které nastalo po posledním úderu Jakeova srdce, bylo drtivé a bolestné.

Phil svíral mrtvé tělo svého syna v náručí a otřásaly jím vzlyky. Čím tišší byl jeho žal, o to bolestněji pohled na něj působil.

Cullenovi stáli jako sochy kolem. Alice se držela Jasperovi košile a Rose se tulila k Emmettovi. Všem se ve tvářích usadil výraz bezmoci a hlubokého smutku.

Nathan hned po Philově prvním výkřiku a zjištění, že se Jake nehýbe, zadržel dvojčata, která se k němu chtěla rozběhnout. Přivinul si je do náruče. Nyní kluci opravdu plakali. Pochopili, co se stalo a konečně na ně dolehla celá ta hrůza.

Bella se jako v mrákotách pohnula a skoro bez vůle došla k ostatním.

Phil najednou ztuhl a prudce zvedl hlavu. Jeho oči se zabodly do těch Belliných a bylo v nich tolik žalu a bolesti, že bez hlesu klesla na zem k němu a objala ho.

Nebyla schopná myslet. Její tělo bylo vyčerpané a fungovalo už jen na zbytky energie. To, že jí její děti pomohly v boji, vyčerpalo i je, takže jí mozek fungoval jen natolik, aby se úplně nezhroutila.

Phil se ale z jejího náručí vyvinul a znovu se jí zahleděl do očí.

Edward se prudce nadechl, ale nic neřekl.

Bella zírala do těch očí naplněných utrpením, ale nyní tam viděla i něco jiného. Viděla tam úpěnlivou prosbu, která se přelila do Philových úst, ze kterých splynulo jediné slovo: „Prosím...“

Došlo jí co po ní žádá. Věděla, že mu převyprávěli příběh s uzdravením Natea a nyní jí žádal, aby pomohla i Jakeovi.

Jenže tehdy nebyla těhotná, tehdy nebyla na smrt vyčerpaná a bez energie.

Viděla jeho oči, jak na ní visí, jako na posledním stéblu, které ho dělí od propadu do pekel. A ona věděla, že se o to musí aspoň pokusit.

Mírně přikývla a Phil vydechl.

„Bells,“ ozval se Edward vystrašeně. „To nemůžeš zvládnout, jsi úplně vyčerpaná...“

Ale už když ta slova vypouštěl z úst, věděl, že Bella prostě musí. Musí to alespoň zkusit. Nemohla by žít s vědomím, že pro záchranu svého bratra neudělala maximum.

V ten moment se otočil na patě a zůstala z něj rozmazaná šmouha. Netrvalo to ani pět vteřin a zase se zhmotnil vedle ní.

„Na, musíš se aspoň trochu najíst,“ řekl a podával jí čerstvě naloupanou kůru a úlomky dřeva plné mízy.

Bella na něj vděčně a s láskou pohlédla. Věděla, že by jí to nejraději rozmluvil. Měl o ní a děti strašný strach, ale nepokusil se o to. Místo toho, se rozhodl jí pomoci, jak jen mohl.

Bella zavřela oči a soustředila se na svůj plamen. S úlekem zaznamenala, že je slabý a bez lesku.

Edward ji vzal do náruče a u úst jí přidržel mízu. Během chvilky ji měla v sobě a trochu se jí rozjasnilo vnímání. Pořád to však nebylo dost. Ke slabosti se přidala i prudká bolest břicha.

Vyděšeně se za něj chytila a pak si uvědomila, že hlad nemá jen ona, ale i děti.

„Potřebuje krev,“ vyhrkl Edward a položil jí ruce na bříško.

Phil stále s Jakeovou hlavou v klíně, si beze slova jedním prudkým pohybem prokousl zápěstí.

Všichni upíři, včetně Belly, nevěřícně zírali. Vlkodlak, ten, který je od přírody největším nepřítelem upírů, jejichž způsob obživy se mu přinejmenším hnusí, si nyní bez rozmýšlení prokousl žílu, aby nakrmil děti jednoho ze svých nepřátel.

To, že věděli proč to dělá, nesnížilo hodnotu jeho činu.

Upíři nakrčili nos, protože vůně jeho krve jim absolutně nepřišla, jako něco k jídlu.

Bella rozpačitě koukala na jeho krvácející zápěstí a cítila kovovou vůni krve s příměsí vůně lesa a jakýmsi hořkým podtónem.

Nevonělo jí to však nepříjemně.

Phil s netrpělivým povzdechem přiblížil ruku až k jejím ústům.

Bella zavřela oči a přisála se mu k zápěstí. Měla hlad, takový, až se jí kroutily vnitřnosti. Náruživě sála krev a uvědomovala si sílu, která se spolu s životodárnou tekutinou vlévala do jejího těla.

Po chvíli bolest v břiše povolila, až úplně ustala. Odtáhla si jeho ruku od úst a střelila pohledem do jeho tváře. Měl podivně rozostřený pohled a dýchání bylo pomalé. Udiveně se rozhlédla a viděla, že se ostatní tváří znechuceně.

Jen Edward pečlivě studoval její tvář a po chvíli se mu po obličeji rozlila úleva.

„Vypadáš líp,“ konstatoval spokojeně. „Phil je teď malinko mimo, vzala jsi mu docela hodně krve. Ale s jeho vlčí schopností regenerace, bude za pár minut v pořádku.“

Bella se znovu soustředila na svůj plamen a úlevně si oddechla, že je opět silný se správnou nazelenalou barvou.

Rozšířila paprskovitě svou energii po okolí a začala pátrat. Od posledního úderu Jakeova srdce uběhlo jen pár minut.

Na jeho duši narazila téměř okamžitě. Vypadal úplně stejně jako živý, jen s tím rozdílem, že byl průhledný a jeho obrys matně zářil.

Bella čekala všelicos – Nate byl jako duše vyděšený, dezorientovaný a nevěděl, co dělat - ale to, co teď viděla svým duševním zrakem, tedy ne.

Stál kousek od jejich skupiny, opíral se o strom, zvědavě je pozoroval a netrpělivě klepal špičkou boty. Tvářil se jak Alice, když s ní nikdo nechce jít nakupovat.

„No, to je dost, ségra. Už jsem myslel, že tu vystojím důlek. Mohl jsem si plíce vykřičet a ty nic, místo toho, abys mě dostala zpátky, málem jsi mi vycucla otce. A koukejte mi vyndat ten klacek, vypadám, jak špatně napíchnutej špekáček!“

Bella na něj zírala, neschopná jediného slova.

„No tak nekoukej jako tele z jetele a dostaň mě zpátky. Tahle mimotělní zkušenost je fajn, ale strašně nerad bych sledoval tatíka, jak ho klepne pepka. Úplně mi stačilo, když se rozbrečel.“ Jake se zachvěl a tvrďácký výraz na tváři mu nechtěně narušilo naprosté dojetí.

„Jakeu, poslouchej mě.“ Bella byla v pokušení s ním zaklepat. „To není tak jednoduché, víš? Jsi duch, tvoje tělo zemřelo, srdce přestalo bít. Nevím, jestli se mi to podaří. Musíš se mnou spolupracovat a co nejvíc myslet na to, že se chceš vrátit, je to jasné?“

„Jasný, madam.“ Jake zasalutoval a zašklebil se.

Bella na chvíli otevřela oči a rozhlédla se. Všichni ji napjatě sledovali a Phil doslova visel na každém jejím nádechu.

„Vyndejte ten klacek a obvažte ho,“ řekla a sledovala, jak se jim na tvářích pomalu usazuje pochopení.

„Ano, navázala jsem s ním spojení. Rozhodně nehodlá zůstat mrtvý a je příjemný jak osina v zadku,  tak si pospěšte. Nevím, kolik máme času, než se jeho duše začne posouvat dál.“

Ačkoli nevěděla, kde, nebo co, je to „dál“, rozhodně nechtěla, aby to Jakea vtáhlo. I když, pomyslela si, s jeho vyřídilkou a drzou papulou, by ho nejspíš hodně rychle chtěli nacpat zpátky do těla.

Phil byl ještě trochu mimo, takže kupodivu začal jednat Emm. Jedním tahem vyndal kus dřeva. Až nyní viděli, jak hluboko v těle ho Jake měl. Okamžitě se vyvalila černá sražená krev. Jasper s Emmem si svlékli trička a vytvořili provizorní obvaz.

„Bude potřebovat krev a to hodně,“ poznamenal Jasper.

„Carlisle je už na cestě, ale bude tu až za pár hodin, to nestačí. Nemůžeme ho přivést k vědomí, jeho tělo to nezvládne,“ vystrašeně poznamenala Alice a zaklapla telefon, po rozhovoru s Carlisleem.

„Nedá se nic dělat, pokusím se s ním zůstat v duchu, dokud Carlisle nedorazí,“ nejistě se ozvala Bella. Netušila, kolik energie jí ještě zbývá.

„A co přímá transfuze? Má tu otce, je ideální dárce,“ pronesla do ticha Rose a probrala tím Phila.

„A jak to chceš udělat? Nemáme tu žádné nástroje a krom toho Phil dával krev Belle, to nevydrží,“ odmítavě zakroutil hlavou Edward.

„Vymyslete jak to udělat a klidně ze mě vypumpujte i poslední kapku, hlavně ho dostaňte zpět!“ rázně prohlásil Phil.

„To město je necelou míli daleko, že? Musí tam mít nemocnici,“ nahlas uvažovala Alice. Pak se usmála a byla pryč.

Bella se tázavě podívala na Edwarda.

„Běžela do nemocnice, ukrást vše potřebné na přímou transfuzi, možná se jí podaří přinést i krev,“ objasnil jim Edward.

Bella pokývala a zase se napojila na čekajícího Jakea. Tvářil se znuděně.

„Dobře, pojď až ke svému tělu,“ navigovala ho.

Jake se přesunul a klekl si ke svému tělu. Když uviděl tu spoustu zčernalé krve pod ním, zalapal po dechu. Neuvědomil si, kolik krve z jeho těla uniklo.

„Musíme počkat, než se vrátí Alice. Pak tě zkusíme vrátit do těla a hned na to, spustíme transfuzi. Připrav se na pořádnou bolest. Ta díra ve tvém těle je opravdu veliká,“ varovala ho Bella.

Najednou se v pozadí za Jakeem zavlnil vzduch, objevila se záře, která přešla do pulzujícího žlutého světla.

Jake se napřímil a zahleděl se do něj. Jeho tělo se nadzvedlo a naklonilo směrem ke světlu.

„Bells?“ ozval se vyděšeně Jake. „Co je to? Cítím, jak mi to říká, abych se nebránil a vešel, ale já nechci!“

„Jakeu, nesmíš tam jít, jinak opravdu zemřeš,“ vyhrkla Bella a fascinovaně hleděla na tu žlutou záři.

„Ale ono mě to vtahuje, nemám sílu tomu čelit, je to jako vysavač,“ se zatnutými zuby drmolil Jake, a Bella viděla, že se svého těla drží z posledních sil.

„Prosím," obrátila se přímo na to světlo. „On ještě neměl zemřít. Všichni ho tu potřebují, nechte ho být, prosím,“ poslala vroucí myšlenku a prosbu k tomu světlu.

Světlo se zavlnilo a najednou obklopilo Jakeovu siluetu. Chvíli na něm setrvalo a pak se dotklo Bellina plamene. Takový pocit pokoje, lásky a porozumění Bella ještě nepocítila.

Dotek světla se z jejího plamene stáhl, ale nezmizel úplně. Namísto toho zamířil k jejímu břichu. Clona, kterou se děti kryly, se na chvilku zvedla a světlo se jich postupně dotklo. Bella s úžasem sledovala, jak se obličejíky dětí roztáhly do blaženého úsměvu. Světlo se dotklo všech tří, ale jen na jednom setrvalo o trochu déle. A pak, jakoby se vytvořila světelná nit, spojilo dráhu mezi duší Jakea a dítěte.

A najednou bylo po všem. Světlo zmizelo a Jake zmateně zamrkal. Clona krycí děti byla zpět a Bella cítila opět jen duši Jakea.

Neměla čas uvažovat nad tím, co to mělo znamenat, protože v tu chvíli se přiřítila zpět Alice s lékařskou brašnou narvanou věcmi, o kterých Bella netušila k čemu jsou.

Ale Alice a Rose to očividně věděly a Edward jim pomáhal.

Napíchli Jakeovu tělu žílu a Emm držel sáček s krví nad jejich hlavou. Alice a Edward si připravili několik injekcí a další infuzi s fyziologickým roztokem a další s plazmou.

Bella na ně udiveně zírala, ale vypadali, že vědí, co dělají.

Zatím byly hadičky, nyní vedoucí do Jakeova těla, zaslepeny uzávěrem a Alice jí vysvětlila, že je pustí, až se Jakeovi rozběhne srdce.

Edward ji vzal do náruče a zadíval se jí do očí. „Opatrně lásko, prosím, dej na sebe pozor a nepřežeň to,“ poprosil ji a Bella ho pohladila po starostí stažené tváři a jemně políbila.

Pak zavřela oči a zase se napojila na Jakea.

Ten zvědavě sledoval, co provádějí s jeho tělem a bylo vidět, že je nervozní.

„Tak jo, bráško, jdeme na to,“ nadechla se zhluboka a co nejpevněji se omotala kolem jeho životní energie. Jake se urputně soustředil na myšlenku dostat se zpět do svého těla.

Ostatní sledovali soustředěný výraz v Bellině tváři, její zatnuté zuby a pot, který jí vyrazil na čele.

Najednou se kolem těla Jakea a Belly začala tvořit statická elektřina. Praskalo to a vířilo, jako nějaká elektrická bouře. Vlasy přihlížejících se pozvedly a nad tělem Jakea se jako hadi, vlnily různobarevné energetické výboje.

Ale ačkoli se Bella vypětím a soustředěním začala třást, Jake se nemohl dostat zpět. S posledním vypětím sil, stáhla Bella Jakeovu duši do pomyslné smyčky, utáhla kolem ní uzel a veškerou svou silou ho vmáčkla do jeho těla.

A pak cvak a tma se rozlila do jejího vědomí. Bella odpadla a omdlela.

První, co ucítila, byla ledová ruka na její tváři. Zatřepala řasami.

Hned na to se střetla s vyděšeným pohledem svého manžela.

Edward ji prudce přivinul do své náruče a mumlal jí do ucha, jak se o ní bál, a že tohle mu musí přestat dělat, nebo bude první upír s infarktem.

Bella ho jednou rukou hladila po vlasech a druhou natáhla k Nateovi, který klečel vedle ní a tvářil se zničeně.

Pak střelila pohledem k Philovi a Jakeovi a prudce se vyvinula z Edwardovy náruče.

„Je...?“

„Jake žije,“ řekl Edward a ona s úlevou vydechla. „Jenže,“ pokračoval a nejistě na ní pohlédl, „není při vědomí. Hned jak jsi odpadla, jeho srdce naskočilo. Začali jsme do něj pumpovat, co šlo, ale on se zatím k vědomí neprobral. Z toho co slyším, to vypadá, jako by byl v hlubokém spánku, nebo kómatu,“ vysvětloval jí Edward.

Domluvili se, že naloží Jakea a vyrazí domů. Alice již informovala Carlislea a Esme s Kate. S René mluvil Phil. Vysvětlil jí, co se stalo. Byla bez sebe strachy o Jakea.

Carlisle to po dohodě otočil a jel zaříditi vše potřebné domů.

Když dorazili, Kate se vrhla ke svým synům a mohla je umačkat. Nate s ní telefonoval už cestou a mluvila i s kluky, takže byla poměrně klidná, věděla, že už jsou v bezpečí. Když jí řekli, že jim Jake zachránil život a sám málem zemřel, tak se vděčností a obavou o něj rozplakala. Jakmile odnesli Jakea do domu a Carlisle se ho ujal, odjeli Swanovi domů.

V okamžiku, kdy začalo Jakeovo srdce opět bít, se k životu probudila i jeho vlčí podstata a hojení probíhalo mnohem rychleji. I tak byla jeho rána velmi hluboká a poškození jater vážné. Bella cestou ještě dodávala svým plamenem zraněnému energii, aby ho vůbec přivezli živého. Carlisle ho hned po příjezdu ošetřil, jak nejlépe uměl a napojil na monitorovací přístroje. Hostinský pokoj teď vypadal jako nemocniční.

Carlisle Bellu ujistil, že nyní už má vše pod kontrolou a ona si může odpočnout. Ještě než úplně odpadla, vypila plný hrnek krve a snědla pořádný steak. Hned na to jí víčka odmítla poslušnost a ona usnula Edwardovi v náručí. Spala hluboce, téměř bez pohnutí a probrala se až druhý den odpoledne.

Seděla u ní Esme a usmívala se.

„Jak je ti holčičko?“ starostlivě jí smetla vlasy z očí.

„Je mi dobře,“ řekla překvapeně. Opravdu se cítila svěží a odpočatá.

„Kde je Edward?“

„Je s ostatními na lovu. Zůstal tu jen Carlisle a Phil s René.“

„Jake...?“

„Ne, zatím se neprobral, ale jeho zranění jsou téměř vyléčená,“ Esme se mírně zamračila.

„Carlisle neví, co je příčinou jeho bezvědomí. Zdravotně už na tom není tak špatně, aby tělo bránilo vnímání.“

Bella vstala z postele a v rychlosti si dala sprchu. Chtěla jít rovnou za Jakem, ale hlad a obava o děti, jí nasměrovaly do kuchyně. Tady na ní čekala velká porce mízy, kterou jí už Esme nastřádala do hrnečku. V druhém hrnku byla čerstvě ohřátá krev.

Bella vypila krev, která jí sice docela dobře voněla, ale stále moc nechutnala. Předpokládala, že je to tím, že krev potřebují děti a ne ona. Jako druhý chod si dala mízu. Na té si naopak velmi pochutnávala. S hrníčkem v ruce vyrazila za Jakem do pokoje.

Našla tu Carlislea i Phila. Phil vypadal hrozně, jako by nespal od té doby, co byl Jake zraněn. René se stočila na pohovku a vyčerpáním usnula.

Bella přešla k posteli a s překvapením zaznamenala, že Jake vypadá docela dobře. Carlisle už mu odpojil kapačku a právě připojoval umělou výživu.

„Jak je na tom?“

Carlisle na ní pohlédl a pokrčil rameny.

„Fyzicky už je v pohodě. Rána se mu zatáhla a zacelila a také funkce jater už je v normálu. Jediné co mi dělá starosti, je to jeho bezvědomí, netuším, proč se neprobouzí.“

Phil na ní unaveně pohlédl, ale i přes únavu se snažil usmát.

„Bells, ani jsem ti nestihl poděkovat.“ Hlas se mu zlomil a on zaklepal hlavou, jako by se snažil pročistit myšlenky. Chtěl pokračovat, ale Bella ho zarazila.

„Phile, nech toho, Jake a ty jste moje rodina, a i když je ten kluk občas neuvěřitelně otravnej, mám ho ráda, jako vlastního bráchu.“

Phil na ní chvilku s dojetím a vděčností hleděl a pak jí sevřel do medvědího objetí. „Díky, Bells.“

„Bello, nemohla bys zkusit přes svůj plamen zjistit, proč se Jake neprobouzí?“ Carlisle se na ní obrátil a tázavě zvedl obočí.

„Jasně,“ souhlasila.

Sedla si k němu na postel, vzala jeho ruku do své a vyhledala svůj plamen. Spojila se s Jakeovým, nyní už jasně svítícím plamenem života. Ostře cítila rozdíl, mezi energií duše a živého člověka. Cítila jeho vědomí, ale nějak zastřeně. Jakoby tam byl a zároveň nebyl. Nevěděla co s tím. Dokázala ovlivnit životní sílu, ale vědomí sdílela jen s Edwardem a dvojčaty.

V tom ucítila kopnutí v břiše a clona kterou se děti halily, se nadzvedla. Jeden z plamínků se na ní automaticky napojil.

Bella byla unešená krásou toho spojení. Uvědomila si, že ač její dítě nic neříká, přesto rozumí tomu, co po ní chce. Svůj vlastní plamen použila jako most a nechala plamínek dítěte prostoupit do Jakeova.

xxxx

Jake bloudil. Od chvíle, kdy si uvědomil, že opět dýchá a jeho srdce bije, věděl, že se to Belle povedlo. Do vědomí se mu zarývala děsivá bolest, až měl chuť nahlas křičet, ale nemohl. Ocitl se v podivném tmavém bludišti. Vnímal hlasy okolo sebe, své tělo i doteky ostatních. Věděl, že se ho pokouší udržet při životě a píchají do něj různé jehly a kanyly. Slyšel vyděšenou René a cítil její laskavou a milující ruku na tváři a tichý unavený hlas svého otce, jak mluví s Carlisleem.

Vnímal vše, ale jeho mysl byla uvězněná jinde. Nevěděl, co je to za místo. Bloudil sem a tam, stále v kruzích a nenacházel cestu ven. Už byl skoro zoufalý a taky pořádně vzteklý.

A pak ucítil, jak se ho uvnitř něco dotklo. Bylo to teplé, příjemné a laskavé. Došlo mu, že takhle vnímá Bellu a že se sním spojila plamenem. Zoufale se snažil na ní v duchu zavolat, že je tu uvězněný a nezná cestu ven. Jenže Bella byla za tím bludištěm a neslyšela ho.

A pak se něco stalo. Skrz Bellinu energii do něj vešla jiná. Krásná, duhová, plná radosti a smíchu.

Instinktivně jí chtěl být co nejblíž. Vábila ho jako můru světlo. Rozběhl se tím bludištěm a neuvažoval o směru. Prudce zahnul za jeden z šedivých rohů a tam stála. V záři duhového světla se na něj culila malá holka. Nebyly jí více jak čtyři roky.

Měla bronzové vlásky a jasně zelené, smaragdové oči. Blýskaly se jí čertovinou a smíchem.

Jako očarovaný, Jake udělal pár kroků, až se ocitl těsně u ní. Klek si na jedno koleno a okouzleně se jí zadíval do očí.

Holčička se usmála, natáhla ručku a naznačila mu, aby šel za ní. Opatrně vzal její ručičku do své velké dlaně a pocit, který mu jako elektrický výboj prošel celým tělem, mu stiskl srdce, až to bolelo. A najednou pro něj nebylo nic důležitějšího než ona. Fascinovaně na ni zíral a nemohl se skoro nadechnout, jak jej ten cit, pro něj tak nový, zcela pohltil. Zatahala mu za ruku a rozběhla se. Rozběhl se za ní a ve vteřině se řítili po duhovém mostě ke světlu. Světlo se stále rozjasňovalo, až bylo nepříjemné. Zamrkal, aby ho zaplašil a v příští vteřině si uvědomil, že zírá do tváře svého otce.

xxxx

Carlisle s Philem pozorovali Bellu, jak zhluboka dýchá a soustředěně krčí čelo. Viděli, jak se snaží o co nejpevnější spojení. V tom zalapala po dechu a volnou ruku si přitiskla na vystouplé bříško.

Mezi tím vešel do pokoje Edward se svými sourozenci. Carlisle jim tiše vysvětlil, o co se Bella pokouší.

Edwardovi se moc nelíbilo, že se znovu vyčerpává, ale její zdravá barva ve tvářích a mírný úsměv na rtech ho přesvědčily, že je v pořádku.

Belle, stále se zavřenýma očima, přeběhl po tváři blažený úsměv a poté i překvapení. V místnosti se znovu zavlnila statická elektřina a před zraky šokovaných přihlížejících, se její ruka, kterou měla spojenou s Jakeovou, mírně rozzářila, jako by elektřina procházela skrz jejich spojené dlaně.

Chvilku se nic nedělo a pak začal monitor ukazující Jakeovy životní funkce divočet. Tep mu prudce vylétl a zase spadl. To se několikrát opakovalo. Potom záře probíhající po jejich rukou zintenzívněla a následně pomalu pohasínala. Jake se prudce nadýchl a Phil se nad něj naklonil. V ten moment si otec se synem překvapeně zírali do očí.

Jake se probudil a jeho životní funkce byly v normálu. Pomohli mu posadit se. Stále působil rozhozeně a mírně dezorientovaně.

„Kde je ta holčička?“ vypadlo z něj do všeobecného zmatku a jásání nad jeho probuzením.

„Jaká holčička?“ zeptal se Phil, kterému prožité napětí vyrylo do tváře nové vrásky.

„No já viděl...“ zarazil se a Bella zalapala po dechu.

Pak jim řekla, co se stalo a jak umožnila svému dítěti, aby se plamenem dostalo do Jakeova.

„Takže to byla tvá dcera?“ vyhrkl zmateně Jake.

„Řekla bych, že ano," souhlasila dojatě Bella a vpíjela se do Edwardova stejně dojatého pohledu. Už věděli, že jedno z dětí bude holčička.

Pak se ale Edward zarazil a z hrudi se mu linulo varovné vrčení.

Všichni na něj tázavě pohlédli, ale on sledoval Jakea. Vrčení mohutně zesílilo.

Jake se jen zamyšleně drbal za uchem a pak z něj vypadlo: „Tati, pamatuješ, co jsi mi říkal o otištění?“

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (05.03.2015 10:03)

Žije!!! Aby otiskl se!!! ...

miamam

1)  miamam (10.06.2011 10:47)

To bylo NA PÍ NA VÝ, ale uf! Jake je ok. Někdy mi ty jeho vtípky teda lezou krkem, ale to je prostě on. Moc krásné

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still