Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Nechtějte naštvat upíry... nedopadne to dobře!

„Co se to tam k sakru děje?“ hudral si pod fousy Emilio a odložil dalekohled. S jejich výborným zrakem a použitím dalekohledu nevadilo, že jsou několik mil daleko. Nehodlali riskovat prozrazení.

Emilio seskočil ze své „pozorovatelny“ a začal přecházet sem a tam.

Oni chystají svatbu a nevěsta je ta lidská dívka. Ona si bere upíra! Jak je tohle možné? Musí tedy naprosto určitě vědět kdo jsou. Už jen tohle znamená rozsudek smrti jak pro lidi v jejím okolí, tak pro provinilé upíry. Zákon o utajení je neúprosný.

Jenže Emilia trápila jiná věc. Když si ho chce vzít – má v úmyslu ji přeměnit? Jinak by přeci spolu nemohli žít jako muž a žena. Emilio si nedokázal představit, že by políbil lidskou ženu a vzápětí jí nezakousl. Natož sex! Propána při prvním objetí by ji rozmačkal na kaši. I když - třeba to má ten bronzovlasý mizera v úmyslu. Co on ví jaké jsou jeho choutky. K němu se raději ani jeden z nich nepřiblížil.

Každopádně to znamenalo, že Aro ví něco, o co se s ostatními nepodělil. Může ta lidská dívka být něčím výjimečná? No jestli ano, nepřipadá v úvahu, že by je napadli a unesli, když nemají potuchy proti čemu stojí.

Emilio byl v podstatě zbabělec. Troufal si vždycky jen na slabší a své vlastní kůže si příliš cenil.

„Tak co?“ Ozvala se mu za zády Hilda, která se právě vrátila z lovu. Cítil z ní lidský pach a to způsobilo hromadění jedu v jeho ústech.

„Naše povedená skupinka se chystá na svatbu,“ oznámil jí uštěpačně a uchechtl se, když vykulila oči.

„To jako upír s člověkem?“ vydechla nevěřícně.

„Jo a taky ten velkej smraďoch s tou druhu lidskou ženou. Nemám potuchy, jak je zajmout tak, aby to ostatní nevěděli,“ drbal se za uchem.

„No tak si počkáme, nemusíme se rozhodnout hned, třeba se naskytne nějaká příležitost ne? Prostě je zatím budeme pozorovat, času máme dost,“ rozhodně řekla Hilda, odrazila se a jako nic vyšplhala do koruny vysokého stromu.

A příležitost se naskytla hned večer. Ten smradlavý kluk, muž a jeho děti se vrátili do domu a muž po nějaké chvíli odjel. Sledovali jejich dům z větší blízkosti. Teď když tam nebyli upíři, nehrozilo, že by je někdo náhodou odhalil. A pak to Hildu napadlo.

Prostě unesou ty fracky a dopraví je do Volterry. Pak pošlou zprávu rodičům, že výkupným jsou ti dva, co je chce Aro. Jednoduché a elegantní. Ty děti jim ublížit nemohou a než se o jejich zmizení dozvědí ostatní, budou už dávno v prachu.

Emilio kupodivu bez námitek souhlasil s jejím plánem. Počkali dokud ten kluk nepoložil telefon. Oznámil ostatním, že je všechno v pořádku a dům zase ztichl. Emilio a Hilda ještě jednou prozkoumali okolí a šli na věc.

 

Jake seděl před obrazovkou a pokoušel se proklikat skrz menu až k nové hře.

Jo, tohle je relax, pomyslel si. Svatba sice byla fajn, ale na jeho vkus poněkud moc sladká. Všichni si tam čuměli do očí, zamilovaně se oblizovali a on už z toho byl nervozní.

Taky se nemohl dočkat, až bude moct svlíknout ty páprdovský hadry a zase natáhnout kapsáče. Alice ho upřímně děsila a rozhodně to nebylo tím, že je upír, její zákeřné oblíkací a nakupovací útoky mu byly hodně proti srsti.

Jake měl za dva dny odletět zpátky do Forks a až teď si s překvapením uvědomil, že se mu nechce odjet, že oproti všem svým původním předpokladům, se mu zdejší partička krvecuců vážně zamlouvá.

Největší sranda byla s Emmem, nezkazil žádnou prču a ostatní taky nebyly žádné bestie z mýtů, chovali se jako každá rodina... No jo, pořádně praštěná, ale rodina.

Pak se usmál - vybavil si obrázek René jak koukala, když ji chtěl předat Edovi. Měl René moc rád, přál tátovi štěstí a když mu řekli, že se tatík pochlapil a zařídil mu sourozence, vážně měl radost, ale co je moc je moc.

Takže si teď to ticho a samotu užíval. Jen kdyby to tu tak nesmrdělo. Ten upíří puch prostě nejde vyvětrat. Pak mu ale v mozku zablikalo výstražné světlo. Tohle není pach jejich upírů - zničeho nic se mu zježily chlupy na krku. Než však stačil zvednout hlavu a rozhlédnout se, ucítil nový závan upířího smradu a do hlavy ho praštilo něco velmi, velmi tvrdého.

Jakeovi se zatmělo před očima a sesunul se k zemi.

 

„Cítíš to?“ ohrnul nos Emilio a naklonil se na ležícího Jakea.

„Fuj,“ otřásla se odporem Hilda a stále nakrčená cenila zuby.

„Jak může člověk smrdět jako mokrej čokl? Myslel jsem, že bychom si mohli dát svačinu, ale do tohodle hnusu bych tedy zuby dobrovolně nezakousl,“ konstatoval a chystal se Jakeovi zasadit smrtelnou ránu do hlavy.

„Počkej,“ zadržela ho Hilda. „Čím víc rukojmích, tím lepší šance na výměnu, tak ho vezmeme s sebou ne?“

„To si jako myslíš, se s ním budu zavřenej v autě až do Volterry? No to ani náhodou. Prostě ho zabijem, vezmeme fakany a mizíme,“ Emilo se znovu napřáhl ke smrtelné ráně.

„Ta holka co ji chce Aro, je teď jeho sestra. Nemyslíš, že by bylo výhodné, mít na ni další páku?“ Hilda na něj tázavě hleděla.

Emilo se otráveně ošil a pak pokrčil rameny. „Tak jo, zabít ho můžu vždycky.“

Popadl Jakea za límec a táhl ho za sebou jako pytel.

 

Jakeovi se pomalu vracelo vědomí.

Co se to s ním sakra děje? Hlava mu třeští a v nose ho štípe tak děsivej puch, že se mu obrací žaludek. Měl podivný pocit, že klouže po podlaze.

A doprdele!došlo mu, že ho napadli cizí upíři. První jeho myšlenkou bylo přeměnit se, ale pak si to rozmyslel. Stále ještě nebyl úplně při vědomí. Ta rána do hlavy mu nejspíš zlomila nějakou z lebečních kostí, bolelo to jako čert.

Kam ho to vláčí? Uslyšel tiché oddechování a pootevřel oči.

Pokojíček kluků! Tak to ne, já za ně zodpovídám! V jedné chvíli se nechal vláčet a v druhé byl na nohách a vytrhl se z rukou toho smradlavce.

 

„Ať vás ani nenapadne se k těm dětem přiblížit, pijavice,“ vyštěkl nenávistně a chtěl se přeměnit, jenže Hilda byla rychlejší. Mávnutím ruky ho nadzvedla a odhodila na knihovničku. Ta se s rachotem sesypala.

Jake dopadl na záda a hlavou narazil na roh skleněné výplně. Ta mu roztrhla kůži na hlavě a z rány se začala rychle lít krev. Jake zatřepal hlavou a pokoušel se pročistit zamlžené myšlenky, jenže pak dostal další úder od Emilia a černá tma se nad ním znovu uzavřela.

Kluci už byli dávno vzhůru. Jason se pokusil utéct balkonovými dveřmi a Jack se natahoval po telefonu.

Hilda odstrčila postýlky a popadla je oba za pyžamka.

Kluci začali vřískat a kopat, ale nebylo jim to nic platné.

Hlida se na ně zadívala a oči jí zčernaly žízní. Vycenila na děti zuby a s vrčením řekla: „Koukejte ztichnout parchanti, nebo si z vás udělám svačinu“ a výhružně zavrčela.

Kluci ztichli a vystrašeně oba sledovali.

„Půjdete s námi a budete ticho, rozumíte? Nebo si z vašeho kamaráda udělám boxovací pytel a nezůstane z něj ani mastnej flek“ vztekle na ně vyštěkl Emilio a hodil si Jakea v bezvědomí přes rameno.

Kluci se po sobě podívali a už ani nepípli. Tedy nahlas, v duchu na sebe skoro křičeli.

Co nám chtějí? A co je Jakeovi, Jacku já se bojím,“ poslal Jackovi myšlenku Jason.

Já se taky bojím, radši uděláme co chtějí, aby neublížili Jakeovi. Až se vzbudí, přemění se a pomůže nám utéct,“ rozumoval Jack.

 

Tak se nechali bez protestů od Hildy zvednout. Každého si dala pod jednu ruku jako balík.

Oba upíři vyběhli z domu a zamířili do lesa. Auto měli schované několik mil za městem. Když tam doběhli, uviděli kluci dodávku.

Zadní část - nákladový prostor - byl bez oken. Emilio otevřel a spolu s Jakem je hodili dovnitř. Vzal kus drátu a svázal jím jejich malé ruce. Dával však pozor, aby je neporanil, to by se s Hildou určitě neudrželi.

Když svazoval Jakea znechucením krčil nos.

„Je vůbec ten kluk ještě naživu?“ Zvedla Hilda tázavě obočí a zaposlouchala se. „Jo srdce mu ještě bije, akorát je v limbu," ušklíbl se Emilio. „Má na člověka docela tvrdou hlavu, praštil jsem ho opravdu dost silně.“

„No aspoň nebude dělat potíže,“ zašklebila se Hilda a odplivla si. „Tak jedem, ať jsem co nejdál, až to zjistí.“

„Jakmile ujedeme pár mil, nemají šanci zjistit, kde jsme. Nebudou nás moct sledovat po čichu, tak klídek,“ machroval Emilio a nacpal se k volantu.

Hilda už seděla vedle něj, pak se otočila a zabouchala na stěnu, oddělující nákladní prostor. "Koukejte tam být potichu, nebo si vás podám,“ výhružně zasyčela a spokojeně se usmála.

Aro je určitě odmění, vymysleli naprosto geniální plán.

 

V zadní části aut se zatím vedl zajímavý duševní dialog.

Brácha vidíš něco?“ poslal myšlenku Jason.

Jasně že ne, ale cítím hlavu Jakea, má jí celou od krve. Myslíš, že je živej?“ otázku Jacka podbarvoval strach.

Myslím, že je, vždyť je to vlkodlak, toho jen tak nezabiješ,“ pokoušel se přesvědčit sám sebe Jason a ručkama nahmatal Jakeův obličej. „Dýchá, sice málo a pomalu, ale dýchá,“ vyhrkl s úlevou Jason.

Co teď? Musíme jim nějak utéct, ale když je Jake v bezvědomí, nemáme šanci, jsou moc rychlí a všechno slyší. Hlavně jim nesmíme říct, že se slyšíme a že Jake je vlk,“ poslal Jack myšlenku Jasonovi.

Jo, přeci nejsem malej ne?“ ohradil se Jason a pokusil se uvolnit si ruce. Ale drát držel a on nechtěl riskovat odřeninu.

Hele brácha, myslíš, že nás budou hledat?“ Jason si nejistě skousl ret.

Určitě, Bella nás najde... No jasně, já jsem ale tupec – Bella nás přeci už jednou našla, musíme na ní myslet a ona se na nás napojí,“ skoro jásavě zakřičel v myšlenkách Jack.

Teď měli oba bratři co dělat. Urputně se pokoušeli myslet na Bellu a její plamen.

 

xxxxxx

 

Bella seděla v pokoji obklopena celou rodinou, která na ní napjatě a s očekáváním koukala. Edward ji držel v náručí a tvářil se nešťastně. Věděl, jak je po celém dni vyčerpaná a teď se ještě pokouší ze všech sil pátrat po dvojčatech.

Před chvílí se Emm a Rose vrátili s tím, že stopa končila kousek za městem.

Hned na to se dovnitř vřítil Phil, který si právě dopínal kalhoty a v závěsu mu byla Esme s René v náručí.

Esme měla těžkou úlohu – musela vyrušit pár o svatební noci a říci Philovi, že mu někdo unesl syna. Phil se nezdržoval autem. Naštěstí byla zatažená obloha a velká tma, takže nikdo nezahlédl podivnou scénu, jak se uprostřed města muž změnil na obřího vlka a vyrazil k lesu.

René se spěšně oblékla a s hlavou zabořenou do ramene Esmé, se pokoušela zvládnout strach o Jakea a děsivý pocit z upířího běhu. Dorazili téměř současně.

„Co je s Jakem? Je v pořádku? Co se vlastně stalo?“ dožadoval se Phil odpovědí a po páteři mu stále přebíhal třes.

„Klid, Phile,“ položil mu na rameno ruku Carlisle a Phil se otřásl ještě víc. „Zatím jsme zjistili, že v domě byli dva cizí upíři a unesli dvojčata i s Jakem. Sice tam byla jeho krev, ale ne mnoho...“ Carlisle se odmlčel, když slyšel, jak se Philovi rozbušilo srdce a v očích se mu objevila panika.

„Bella se snaží najít dvojčata. Bohužel, Alice nemůže nic vidět, když je Jake s nimi, ale zároveň to znamená, že je Jake naživu a brání svou podstatou Alice ve vidění.“

Phil se trochu uklidnil a rozhlédl se po místnosti. Uplakaná Kate pololežela na klíně Nateovi a vypadala podivně mimo. Pochopil, že ji Carlisle musel zklidnit sedativy. Nate byl úplně zelený, a když se jejich oči střetly, vyčetl z nich úplně stejný strach a paniku. Phil se nechal obejmout od René a zabořil jí obličej do vlasů.

„Neboj lásko, Jake je statečný a chytrý kluk, určitě nezpanikaří. Zatím musíme vymyslet, jak je najít,“ René se s těmito slovy se obrátila na Bellu.

„Jsou hodně daleko, nedaří se mi najít jejich energii,“ mumlala Bella. Od té doby co se dozvěděla o únosu, propátrávala svým plamenem okolí, ale stále nemohla na jejich stopu narazit.

„Nemám se čeho chytit, nevím jak je najít,“ plačtivě se nadechla a Edward ji pohladil po zádech.

„Lásko, tenkrát jsi je slyšela i přes časovou propast, určitě je najdeš,“ uklidňoval ji.

„Co vlastně chtějí? Proč ty děti unesli a nezabili je hned?“ Rose pronesla tyto otázky do hrobového ticha.

„Musejí mít důvod, potřebují je živé,“ sledoval jí Jasper a zamyšleně chodil po pokoji. „Když je potřebují živé, tak jim cestou neublíží, to znamená, že máme čas k jejich nalezení,“ doplnil svou myšlenku Jasper.

V ten moment se Bella napřímila, jako by jí bodla včela a na tváři se jí rozlil úsměv.

„Mám je!“ vydechla a už vstávala z Edwardova klína.

„Kluci pochopili, že spojení navážu snadněji, když mi půjdou myšlenkami naproti. Už je cítím zřetelně. Nasedat, povedu vás. Podle toho, jak slabě cítím jejich plameny, jsou už hodně daleko,“ vysvětlovala a zároveň se snažila mluvit s kluky.

Jasone, Jacku jste v pořádku?!“

Bello!!!, ty nás slyšíš,“ v hlavě se jí ozval nadšený jekot.

Jsou v pořádku a ječí mi do myšlenek,“ pronesla nahlas a zase se soustředila na děti.

Kluci, je s vámi Jake?“

Jo je, ale nehýbe se a má celou hlavu od krve, ten chlap ho strašně praštil, když nás bránil,“ poslal jí Jason.

Bella hned přeříkávala jejich komunikaci nahlas. Phil se napjal, zavrčel a jeho mohutné pěsti se zaťaly, až mu zbělely klouby.

Edwarda, který slyšel jeho myšlenky napadlo, že pokud se mu ten upír dostane do rukou, respektive tlap a zubů, nebude mít čas litovat okamžiku, kdy na Jakea vztáhl ruku.

Bello, myslím, že se Jake probírá, začíná se vrtět,“ ozval se radostně Jack. „Až se vzpamatuje, dám mu vědět, že jsi s námi.“

Dobře,“ souhlasila Bella, „ale opatrně kluci, ti upíři o tom nesmějí vědět,“ varovala je.

Nejsme padlí na hlavu,“ uraženě se ohradili dvojhlasně kluci.

Pak už slyšela, jak Jason na Jakea promluvil.

 

 

 

xxxxxx

 

Jakeova hlava se chytala vybuchnout, aspoň takový měl pocit. Pomalu se vymotával z té černočerné nicoty a čím jasnější měl myšlení, tím víc ho to bolelo.

Kruci, co to zase s klukama vyváděli, že je tak domlácenej? Že oni ho shodili z toho pitomýho útesu u La Push – Jake se pokoušel vyznat v tom guláši, ve který se mu změnila mysl.

Pak jako mávnutím proutku mu všechno došlo.

Upíři! Kluci!!!

Bleskově zvedl hlavu, ale ten pohyb se mu vymstil. Okamžitě se mu obrátil žaludek a on měl co dělat, aby se nepozvracel.

Ta mizerná pijavice mu snad rozpůlila lebku, či co. Otevřel oči a pokoušel se zaostřit na své okolí.

„Jakeu? Slyšíš mě?“ ozval se mu u ucha dětský hlásek.

„Jasone? Jste v pořádku kluci? Neudělali vám nic?“ znovu zamrkal a nechal oči, aby se přizpůsobily absolutní tmě, která byla všude okolo.

„Nic nám neudělali, jsme jen svázaní,“ potvrdil mu Jack.

„Víte kde jsme?“ Jake ještě nebyl schopen jasně uvažovat. Bylo mu zle od žaludku, hlava se příšerně točila a byl slabý jako kotě. Ani přeměnit se nemohl, protože by u toho na tak malém prostotu kluky zabil.

„Jsme v nákladovém prostoru dodávky, ale nevíme kam nás vezou,“ zašeptal Jack a Jake ucítil, jak se jeho malé tělíčko přitisklo k jeho. Jake si myslel, že dítě se chce jen přitulit, protože má strach, ale Jack mu přitiskl rty až na ucho a tichounce zašeptal: „Jsme moc rádi, že jsi živý, už jsme se tebe všichni moc báli“ a pak se zase odtáhl.

Jakeovi se podezřením zúžily oči a on týral svou bolavou hlavu, aby konečně začala fungovat na sto procent. Proč mu k čertu Jack tohle říkal, proč kladl důraz na slovo všichni a proč se snažil být tak potichu?

Pak se mlha v jeho myšlenkách konečně protrhla a on pochopil.

No jasně, kdyby měl volné ruce a nebolela ho tak hlava, plácl by si do čela. Vždyť kluci jsou telepati. Když přijel, vyprávěli mu úžasnou historku o tom, jak je Bella zachránila před divokým psem a spojila se s jejich myšlenkami.

Bingo frajere, pomyslel si! Musí zjistit, jestli ji mají v hlavě.

Jenže, jak se zeptat, aby to ty pijavice neslyšely a nepojaly podezření?

Jasone, Jacku, nebojte se, když vás napadl ten divoký pes, taky jste se nebáli, že ne? Věděli jste, že v tom nejste sami.“ Jake doufal, že jestli ho Bella přes kluky slyší, pochopí, že se jí snaží kontaktovat. Jakeovy oči si už na tmu přivykly, takže docela rozeznával rysy kluků a jejich lesknoucí se oči.

Kluci se po sobě podívali a zazubili se.

Jasně bráško, my víme, že v tom nejsme sami,“ řekl Jason významně kývl hlavou.

Pak se ozvalo zabušení na stěnu a vzteklý hlas Hildy: „Řekla jsem, že máte být zticha parchanti! Nebo vám mám zacpat huby?“

 

xxxxxx

O několik desítek mil za nimi se řítila tři auta.

Jejich osádka byla podivného složení - velmi nasraný vlkodlak, vytočení a bojovně naladění upíři, žena s nadpřirozenými schopnostmi a podstatou, která už téměř není lidská a lidský otec, který pro záchranu svých dětí udělá cokoli.

Podivná směs bytostí, jež spojovalo jedno pevné pouto. Byli rodina a někdo jim sáhl na děti.

To neměli dělat.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (05.03.2015 09:20)

Jo, souhlasím. Ať si je nepřejou!!

Mili

1)  Mili (05.06.2010 20:21)

Úžasné

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse