03.06.2010 [11:00], Popoles, ze série Proroctví, komentováno 1×, zobrazeno 2773×

Copak to asi Bellu tak rozrušilo?

Edward pomáhal uklízet ten neuvěřitelný nepořádek po rozbalování. V hlavě mu stále leželo to album od Belly. Nemohl se dočkat, až jí naaranžuje do pozice na třetí straně. Bože! Jen na to pomyslí a má chuť vyletět po schodech nahoru a...

„Edwarde? Mohl bys prosím přestat čumět do blba a odnést ty papíry a stuhy?" ozval se mu přímo u ucha mírně naštvaný hlas Alice.

Rozladěně se na ní zaškaredil a popadl chumel roztrhaných vánočních papírů. Zrovna mířil do sklepa, kde Alice připravila pytle na odpad, když uslyšel rychlejší tlukot srdce. Zvuk Bellina srdce rozeznal spolehlivě od všech ostatních. Takže se probudila, řekl si spokojeně a začal cpát zbytky papírů do pytle.

Pak uslyšel tichou samomluvu a šokovaný nádech. Zrovna když mu začalo docházet, co Bella vlastně říkala, ztuhl uprostřed pohybu, protože ticho domu prořízl její výkřik -  „Edwardééé!“

Domem se mihla šmouha a prudký závan větru rozkomíhal obrazy podél schodiště.

Edward se zhmotnil vedle postele a očima propátrával okolí, hledajíc potencionální nebezpečí.

Když zjistil, že od okolí nic nehrozí, zaostřil na Bellu.

Opírala se v polosedu o čelo postele, nohy pokrčené a ruce ochranářsky položené na bříšku. Výraz jejího obličeje byl nevěřícný, šokovaný, ale ne bolestný.

„Lásko? Co se stalo? Proč jsi křičela?“ zasypal jí otázkami a sehnul se nad ní. Ruku jí starostlivě položil na čelo a pohladil jí po tváři.

Bella se konečně vytrhla ze strnulosti a zadívala se mu do očí. Pomalu se svezla do lehu a natáhla nohy. Edward nejdřív nepochopil co to dělá, ale když sundala ruce z bříška, zalapal po dechu.

Opatrně položil dlaně na ten kopeček, který se tak najednou objevil a vydechl zadržovaný dech.

„Jak to?“ dostal ze sebe, ale okouzleně jí hladil.

„Nemám tušení, prostě jsem usnula plochá jak prkno a když jsem se vzbudila, měla jsem pocit plnosti a když jsem se dotkla břicha...“ Bella měla v očích slzy dojetí.

„Ale to není všechno. Víš jak jsem ti říkala, že jsem cítila plamínek svého sourozence?“ počkala až Edward kývl, „bylo mi divné, že necítím ten našeho děťátka. Bála jsem se, že je něco špatně, že není v pořádku. Měla jsem strašný strach, když jsem ho v sobě nedokázala najít,“ zašeptala s očima sklopenýma k bříšku.

„Miláčku proč jsi mi nic neřekla? Víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoli, Carlisle by ti klidně udělal dalších deset vyšetření, jen aby tě uklidnil,“ mírně jí huboval Edward, stále skloněný nad jejím bříškem.

Bella se na něj provinile podívala, ale pak se usmála. „Mám pro tebe ještě jedno překvapení,“ řekla tichým radostným hlasem. „Připrav se,“ uličnicky se usmála a spojila jejich plameny.

V Edwardovi se jako vždy rozlilo příjemné teplo a pocit naplnění. Ale najednou tu bylo i něco jiného. Necítil jen plamen Belly, cítil i...

“Co to... Já cítím...Ježiši,“ zalapal po dechu a kolena se pod ním podlomila.

Bella mu láskyplně vjela prsty do vlasů a sledovala, jak konsternovaně zvedá pohled od jejího břicha k očím.

Vypadal tak roztomile zmateně, že se začala smát.

Edward zíral na smějící se Bellu a pokoušel se znovu najít svůj hlas.

„Tři?“ zaskřehotal a znovu se nevěřícně zaměřil na její bříško. „Oni jsou tam opravdu tři?“ pohladil ho a pak si opatrně položil hlavu do jejího klína. Na tváři se mu rozlil blažený úsměv.

„To byl důvod proč jsem zakřičela. Strašně mě to překvapilo, protože se mi ukázaly z nenadání. Stačilo je požádat. Jedno z našich dětí, nebo možná všechny musí mít nějakou zastírací schopnost. Když jsem promluvila přímo k nim, jako by se zvedla opona a já je naplno ucítila,“ vysvětlovala Bella, když v tom cvakly dveře a v nich se objevila Alice.

Netrpělivě poskakovala na prahu a hypnotizovala Bellino břicho.

„Slyšeli jsme dobře? Ty opravdu čekáš trojčata?“ Pak už to nevydržela a rázem stála u postel. Za ní jako na povel vtrhlo do pokoje všechno přítomné osazenstvo včetně Jakea.

„Hehe, skoro ségra, objednej si cirkusovej stan a nech si z něj ušít šaty, páč za chvíli budeš jak vzducholoď,“ vypadlo z něj, ale byl umlčen tlapou svého otce, který mu jí preventivně připlácl na pusu.

Emmett se šklebil od ucha k uchu a ukázal na Edwarda.

„Hej brácha, ty jsi ale kanec, hned třikrát zabodovat – nechtěl by sis založit první upíří spermabanku? Hehehe.“

Jeho pro změnu umlčela Rose, až to plesklo.

René se podařilo probojovat skrz upíří stěnu přihlížejících až k Belle a konečně jí mohla obejmout.

„Srdíčko, to je úžasný, ale budeš na sebe muset dávat veliký pozor. Trojčata budou strašná zátěž pro tvé tělo,“ podotkla a vyvolala tím u Edwarda znepokojené zamračení.

„Carlisle, máš tušení jak je možné, že mi břicho narostlo během pár hodin?“ obrátila se Bella na Carlislea, který jako jediný nejevil očividné nadšení a v hlubokém zadumání chodil sem tam po pokoji.

„Na to se právě pokouším přijít od chvíle, kdy jsem zaslechl, že se to stalo,“ odpověděl. „Tohle těhotenství je něco, s čím nemá nikdo žádné zkušenosti. Jeho průběh nemůžeme předvídat a ani nelze říci, co je a není normální.

Takže to prostě budeme muset brát jako fakt. Jsi v pátém měsíci a velikost tvého bříška odpovídá tak třetímu. Budeme dělat každý týden testy a jakoukoli odchylku budeme muset řešit zvlášť. Je dobré, že máš s dětmi vnitřní spojení, když je nemůžeme vidět na ultrazvuku...“

„Moment,“ přerušila Bella Carlisleovu přednášku a usmála se nad jeho kyselým výrazem. „Když se děti ukázaly mě, nemohly bychom to zkusit i s ultrazvukem? Ta mlha, kterou jsme minule viděli asi pochází od některého z nich. Takže jestli mi rozumí natolik, aby na požádání odkryly tu clonu za kterou se celou dobu schovávaly, mohl by fungovat i ultrazvuk ne?“ Nadšeně pozorovala jak se ve všech tvářích objevilo očekávání.

Tedy skoro ve všech. Dvojčata už někam zmizela, protože na téhle debatě dospělých neviděla nic zajímavého a Jake se tvářil otráveně, protože měl od Phila zákaz se verbálně projevovat.

Dohodli se tedy, že hned zítra vyrazí do ordinace a zkusí to. Pak nechali šťastnou dvojici osamotě.

Bella zjistila, že se po chvíli její spojení s dětmi přerušilo, jako by ochranná clona zase zapadla na své místo.

V tu chvíli na ní znovu dolehl strašný hlad. Esme jí mezi tím připravila velký steak a Edward odběhl do lesa pro čerstvou mízu. Steak byl sice voňavý a dobrý, jenže jí nestačil. Jako by jí poháněla neodbytná mlsná a ona nebyla schopná říci na co má chuť.

Bezradně se motala v kuchyni kolem Esme, která připravovala sváteční oběd. Mělo být srnčí na víně. Mladou srnku ráno ulovil Emmett a brblal u toho, že je to snad poprvé, kdy se nesmí zakousnout do snídaně.

Esme právě vyndavala již naporcované maso z ledničky, když Bellu do nosu udeřila vůně, nad kterou se jí zbíhaly sliny. Vůně naprosto jasně vycházela z ještě krvavého syrového masa.

A v tom jí to docvaklo.

Děti rostou a začíná se projevovat jejich upíří část. Esme jí udiveně pozorovala jak přešla k misce, namočila prst do rudé tekutiny a poté ho oblízla. Na tváři se jí objevil spokojený úsměv. Tohle bylo to na co měla chuť.

Jakmile to Esme došlo, zavolala Carlislea. Ten jí vysvětlil, že pro děti bude lepší, pokud bude pít krev, která je upírům prvotním zdrojem potravy – tedy lidskou.

Belle se to sice moc nezamlouvalo, ale když jí řekli, že pro ní mají připravenou krev pocházející od dárců z krevní banky, uklidnila se.

Během chvilky bylo všechno připraveno a ona držela v ruce hrneček naplněný rudou tekutinou.

Chvíli ho nedůvěřivě pozorovala a když vzhlédla, zjistila, že ostatní pozorují ji. Kupodivu jí krev neodpuzovala. Přiložila si tedy hrnek ke rtům a napila se. Teplá a hustá tekutina jí hladce proplula hrdlem a zanechala za sebou podivně kovovou pachuť.

„No, to jsem si myslela, že mi to bude chutnat víc,“ zašklebila se, ale statečně polkla další doušek.

Pak usoudila, že pro dnešek má dost.

Carlisle jí to schválil s tím, že její potřeba krve se bude pravděpodobně zvyšovat jak děti porostou.

Brzy odpoledne se Bella znovu cítila unavená a nechala se v Edwardově náručí ukolébat ke spánku.

Ráno vyrazili do ordinace. Bella se lehla na lůžko a kolem ní se rozprostřelo početné obecenstvo.

Kromě dvojčat, která měl na starosti Phil a Jakea, který prohlásil, že raději zajede ten nový playstation, tu byli všichni.

Carlisle jí na bříško nastříkal trochu gelu a zapnul přístroj. Snímací hlavicí jí přejel po břichu sem a tam a na monitoru se objevila bílá převalující se mlha.

Bella se nervozně nadechla a pak nasměrovala své myšlenky k dětem a řekla: „Broučkové maminka by vás potřebovala zase vidět, můžete se ukázat?“

Chvíli se nic nedělo, jen mlha se zachvěla, na chvíli prořídla, ale pak byla znovu zpět. Bella zmateně pohlédla na Edwarda.

„Na chvilku jsem je zachytila, ale pak zase zmizeli,“ pípla nejistě.

Edward se sklonil k jejímu bříšku a zašeptal svým sametovým hlasem: „No tak mrňouskové, nechte maminku a tatínka, aby se na vás podívali.“

Mlha na monitoru se zavlnila a najednou zmizela. V ordinaci se ozval sborový překvapený výdech.

Před jejich očima se objevila tři plně vyvinutá tělíčka miminek. Vypadaly jako děti těsně před porodem, avšak jejich velikost byla sotva sedminová.

„Carlisle?!“ vydechla šokovaná Bella, která nemohla odtrhnout od monitoru oči.

„Tohle je úžasné,“ Carlisle rychle udělal snímky a cosi zapisoval do počítače. „Vypadá to, že vaše děti se vyvíjejí naprosto jiným způsobem, než lidské. Co se týče vývoje stavby těla a pravděpodobně i orgánů, jsou již dokonale vyvinuté,“ otočil nějakým knoflíkem, a místností se rozlehlo trojí silné bušení srdíček. „Ale jejich velikost je...“ odmlčel se a jen pokrčil rameny, „prostě to vypadá, že už jen potřebují dorůst do správné velikosti.“

Edward fascinovaně hleděl na své děti a držel pevně Bellu za ruku.

Pak sebou trhl a nevěřícně zavrtal pohled do monitoru.

„Jsou unavené,“ zašeptal „udržovat clonu zvednutou je vysiluje.“

„Ty je slyšíš!“ vypískla Bella a stiskla mu ruku a do očí se jí nahrnuly slzy.

„Je to jiné než myšlenky ostatních, jsou to jen náznaky, ale přitom dávají smysl,“ radostně se na ní usmál.

Hned na to se na obrazovce znovu objevila bílá mlha.

Po vyšetření se všichni vrátili ke Cullenům. Rozjela se debata na téma trojčata, jména a kmotři.

Edward s Bellou se raději po anglicku vypařili a šli se projít, aby si v klidu mohli probrat události minulých dnů.

„Lásko, pamatuješ co jsme si řekli, když ti bude vidět bříško?“ naťukl Edward a pohladil jí prstem prstýnek. Bella se zarazila, když jí došlo o čem mluví – svatba.

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1