Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Bella letí do Anglie, Nate jí vypráví příběh a první noc se jí zjeví tvář...hádejte koho?

„Bello, dělej, za chvíli to odlítá.“

René stepovala u auta se sportovní taškou v ruce. Bella se právě pokoušela vylézt z kufru jejich Forda. Nějak podcenila tíhu cestovního kufru a místo aby ho vytáhla ven, vcuclo ji to dovnitř. S úsilím motýla, deroucího se z kukly, se vysoukala ven a tahala za rukojeť zavazadla.

„Tenhle krám snad váží tunu, nemůžu ho vyndat.“

Konečně se jí podařilo přetáhnout to objemné těleso přes hranu kufru auta a s dalším zafuněním a zabráním dopadlo na zem.

„Ještě že to má kolečka, jinak bych to neodvlekla.“

Společným úsilím se jim podařilo všechna zavazadla dostrkat k odletové přepážce, nad kterou svítil na obrazovce nápis:  Anglie – Manchester.

Slečna za přepážkou vrhla skeptický pohled na kufry a po ustálení číslice na váze, Belle sdělila: „Máte skoro 15 kilo nadváhu.“

Bella se nejdřív podívala na své drobné, štíhlé tělo, ale pak jí seply spoje v mozku a nasadila výraz káraného štěněte.

„A to je špatně?“ hrála si na blondýnu.

Slečna ji sjela nevěřícným pohledem a asi usoudila, že tady vysvětlování opravdu nemá smysl. Povzdechla si a nalepila na zavazadla samolepku extra těžké.

Předala Belle palubní vstupenku a mávnutím ji poslala pryč.

„Zlatíčko, dávej na sebe pozor a hned jak přiletíš, mi zavolej, budu celou dobu jak na trní.“

René si hryzala ret a vypadala, že se každou chvíli rozbrečí.

„Mami, neboj se o mě. Nathan mě přece vyzvedne na letišti.“ Bella protočila panenky a přitáhla si René do náruče.

„Měj se hezky, mami, a počkej, až se sama ozvu, ne abys přesně v plánovanou minutu příletu, burcovala telefonní linky.“

Naposledy ji objala, vlepila pusu na tvář a vyrazila směrem k odletovému prostoru.

Nebyl to Bellin první let, ale první přes oceán. Bez problémů nastoupila do letadla a letuška jí ukázala její místo - seděla u okénka.

Chvíli trvalo, než všichni nastoupili, ale pak už šlo všechno rychle. Trochu nervózně koukala z okénka a sledovala mizející zem pod nimi. Za chvíli byla vidět jen modrá, nekonečná plocha – byli nad oceánem.

Bella svírala v náručí svoje příruční zavazadlo. Krom nezbytných maličkostí tam měla i jednu věc, kvůli které batůžek nespouštěla z očí. Jo, vzala si s sebou kroniku. Kdyby to zjistila máma, určitě by vyletěla z kůže, ale ona prostě bez ní nemohla odletět.

Let probíhal klidně, až do chvíle, kdy se jí začalo chtít na záchod. Vedle ní seděl seriozně vypadající pán a ob místo načinčaná starší žena.

Bella si pomyslela, že má už pár let přetočený tachometr. Měla silnou vrstvu líčidla, vyčesaný vysoký drdol a kostýmek o číslo menší.

„Doufám, že až budu v jejím věku, budu mít rozum a nepřevleču se za takovou maškaru,“ pomyslela si.

Bella se omluvila a požádala je, jestli může projít. V letadle rozhodně nebylo místo na manévry a tak se velice opatrně protahovala kolem nich. I tak se jí podařilo pánovi batohem shodit brýle a ještě drcla do hlavy té nádhery. Chtěla omluvit za svou nešikovnost, ale když pohlédla na tu ženu, slova se jí zadrhla v hrdle a měla co dělat, aby se nezačala chlámat.

Její vlasy byly paruka. Teď právě visela zaháknutá loknou za její ucho. Žena zrudla a vztekle si ji začala rovnat.

Vykoktala omluvu a ještě stačila pohlédnout na svého souseda. Ten si právě nasadil brýle a pokoušel se dívat pohoršeně, jenže mu to kazily cukající koutky. Bella už na nic nečekala a upalovala směrem k WC.

Letadlová toaleta je místo velmi zákeřné. Bella si byla vědoma, že se zde musí pohybovat s největší opatrností.

Když si myla ruce, letadlo jako na potvoru vletělo do turbulence. Poskočilo a trhlo sebou jak vyplašené hříbě.

Bella ztratila rovnováhu a letěla směr mísa. Zapřela se rukou o první pevnou plochu, na kterou jí ruka dopadla. Bohužel, sebou letadlo cuklo znovu a ruka jí sklouzla.

„Nééé,“ zasténala Bella, když jí ruka skončila přesně v odpadu záchoda. Pokusila se zvednout, ale ouha, ruka se zasekla v odtokovém otvoru.

„No to snad není pravda, tohle se může stát opravu jen mně,“ Bella se snažila nemyslet na to, co se tímto otvorem splachuje.

Jediný způsob, jak povolit sevření klapky blokující její ruku, byl spláchnout.

Bella zmáčkla splachovadlo. Na ruku jí vytekla modrá tekutina a klapka povolila.

„Fuj, to je ale hnus.“

Začala si ruku drhnout a očistila se tak, jak jen to bylo za daných okolností možné. Stejně jí kůže na ruce zmodrala a rukáv trika byl umazaný až k lokti.

Vrátila se na své místo a pokoušela se ignorovat pohledy okolo sedících lidí.

Zbytek letu proběhl bez dalších katastrof.

Bella prošla celní kontrolou a rozhlížela se po letištní hale.

Najednou jí zezadu objaly silné paže.

„Baf!“

„Nate,“ vypískla a vrhla se mu kolem krku.

Nathan se s ní zatočil dokolečka a šťastně se smál. Pak se ale zastavil, postavil ji na nohy a začichal.

„Co je to za divný odér?“ očima se zaměřil na neobvyklou barvu Belliny ruky.

„Snad jsi nespadla do záchoda?“ očividně to řekl jako vtip, ale když se na Bellu podíval a viděl její výraz, vybuchl v neovladatelný řehot.

„Panebože, Bells, ty jsi mi tak chyběla…“ zalykal se smíchy.

Belle to tak směšné nepřišlo.

„Mohl bys, prosím, přestat hýkat a radši mi pomoct s kufry?“

 

Když zamířili ven z města a najeli na dálnici, Bella řekla: „Tak povídej, co je nového?“

„Bells, včera jsme spolu mluvili hodinu po telefonu, ujišťuji tě, že nic převratného se od té doby nestalo,“ řekl Nate s úsměvem.

„No tak jo, ale můžeš mi vyprávět o vašem domě, říkal jsi, že se k němu váže příběh.“

„No, spíš k té oblasti, víš okolo nás je vlastně národní park, spousta vřesovišť a historických míst. Ta sama o sobě vyprávějí každé jiný a neobyčejný příběh. Za naším domem je ale zvláštní část parku, kde je les zachován ve své původní podobě. Ne úplně prales, ale nikdo tam nekácí, neošetřuje a dokonce je tam velice omezený přístup návštěvníkům.“ Nate na Bellu zamrkal: „Mám povolení tam chodit a protože vím, jak ráda máš lesy, obstaral jsem povolení i tobě.“

Nadšeně vydechla: „Bezva, už se nemůžu dočkat."

„Ale,“ zvážněl Nate, „musíš být opatrná a chodit jen tak daleko, aby ses mohla bezpečně vrátit, je snadné se tam ztratit.“

„A náš dům – to bylo původně panské sídlo, postavené okolo roku 1750. Vystřídalo se tam hodně majitelů a každý ho přestavoval, takže z původní podoby už moc nezbylo, ale nám se to líbí,“ usmál se Nate.

„Vím, že ti René předala kroniku, takže asi víš, kdo byla Eiblin?“ Bella jen přikývla a zbystřila.

„Víš, prý pocházela z této oblasti. Jména vesnic se během let změnila, ale v kronice je uveden Nottingham, jako nejbližší královské město.“

Bella měla opět nepříjemný pocit okolo žaludku.

„No a teď to hlavní,“ Nate snížil hlas a zahýbal obočím, „lidé říkají, že v té oblasti straší. To místo je prý prodchnuté starodávnou magií. V této oblasti sídlili kdysi Druidové a nedaleko našeho pozemku se konaly slety čarodějnic.“ Nathan se zasmál výrazu, který se Belle objevil na obličeji.

„Neboj, už dlouhou dobu tu nikdo nečaruje... tedy, až na mne,“ Nate ironicky zvedl koutek úst.

Bella měla pocit, jako by jí v žaludku rostl rampouch. Když se Nate zmínil o starodávné magii, okamžitě se jí vybavil ten hlas z louky „hledej místo prostoupené dávnou magií“. Najednou nemohla popadnout dech.

„Už tam brzo budeme,“ řekl Nate.

Bella se konečně začala rozhlížet. Sjeli z dálnice a pokračovali po okrescích. Když dojeli k malé vesnici, Nate zabočil na nenápadnou cestu. Byla lemovaná loukami a vřesovišti. Po chvíli přijeli k domu a Bella hlasitě vydechla.

Dům byl impozantní. Měl sice jen 1 patro, ale do délky alespoň 40 metrů a půlkruhový půdorys. Průčelí bylo ozdobeno sloupy a francouzská okna v přízemí, vedla na malou verandu, která se táhla podél celé přední části.

„Nate, to je nádhera,“ vykoktala Bella unešeně.

V tom se otevřely vstupní dveře a z nich vyběhla Kate. Smála se a srdečně Bellu objala.

„Moc jsme se s klukama na tebe těšili.“ Vzala ji za ruku a táhla dovnitř.

„Kluci už spí, ale počkej ráno, určitě tě přepadnou ještě v posteli.“

Nate za nimi táhl Bellina zavazadla a funěl.

„Co to, prosím tě, v těch kufrech máš? Přibalila sis cihly?“

„Pojď za mnou,“ řekla Kate a vedla Bellu do pokoje, Nateova brblání si nevšímala.

„Tak, tohle bude tvá ložnice.“

Bella se uchváceně rozhlížela po pokoji. V rohu stála velká postel, naproti toaletka s obřím zrcadlem a hned vedle skříň. Z pokoje vedlo velké francouzské okno na verandu.

Kate otevřela malé skryté dveře a Bella uviděla útulnou koupelničku.

„Bomba,“ vyhrkla a hodila sebou na postel.

„Koukám, že povídání necháme na ráno, musíš být unavená,“ poznamenala s úsměvem Kate.

Bella souhlasně kývla. „Díky, Kate, opravdu se mi už klíží oči.“

„Tak dobrou a pamatuj – co se ti zdá první noc na novém místě, to se vyplní.“ Kate se šibalsky usmála a zavřela za sebou dveře.

Bella ani nevybalovala. Jen si našla kartáček na zuby, noční košili a zamířila do sprchy. Teplá voda jí příjemně uvolnila svaly. Už polospící se svalila do postele a okamžitě vytuhla.

Po chvíli ji ale něco vyrušilo. Otevřela oči a nevěřícně zírala na záři, která se objevila v nohách postele. Záře byla čím dál jasnější a Bella uviděla postavu ženy. Byly si neuvěřitelně podobné. Najednou ten přízrak promluvil hlubokým hlasem.

„Vítejm dcero z rodu Nadaných, čekala jsem na tebe. Pokračuj ve své cestě a otevři své srdce, by mohlo projít zkouškou největší. Zažehni plamen své duše a projdi branou času.“

Žena se na Bellu usmála, záře se zavlnila a ona se pomalu rozplynula.

Záře změnila barvu z modravé na téměř bílou a začal se v ní rýsovat jiný obličej. Bella nemohla odtrhnout svůj pohled. Tvář patřila mladému muži. Bella si omámeně pomyslela, že tak krásná tvář, může patřit jen andělu.

Muž měl zavřené oči. Jeho tvář byla mramorově bílá, s vysokými lícními kostmi a hranatou čelistí, rty smyslně plné a řasy tak dlouhé, že se dotýkaly tváří. V Belle se něco sevřelo, jako by najednou část srdce, o které nevěděla že ji má, začala urputně bolet.

V tom muž otevřel oči a Bella ztuhla hrůzou.

Z jeho rudých panenek na ni zíralo snad samo peklo.

Kapitola 4.

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  agness (04.03.2015 13:20)

Jojo, s tím můžu jenom souhlasit... Tohle mě dostalo:
"Slečna za přepážkou vrhla skeptický pohled na kufry a po ustálení číslice na váze Belle sdělila: „Máte skoro 15 kilo nadváhu.“

Bella se nejdřív podívala na své drobné, štíhlé tělo, ale pak jí seply spoje v mozku a nasadila výraz káraného štěněte." Bomba!!

Twilly

2)  Twilly (21.11.2011 17:24)

wow

1)  misuge (20.04.2010 17:45)

jé to je krása!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek