Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Jo, Alice je Alice, ale bez ní by to opravdu nešlo...

„No Bello, to je vážně záhada, ale já bych dal ruku do ohně,“ Carlisle se odmlčel a oklepal se z té představy „že opravdu těhotná jsi. Jen to těhotenství asi nebude probíhat úplně standardně. Dáme tomu ještě tak čtrnáct dní a pak se podíváme ultrazvukem. Zatím bychom nic neviděli, plod bude velký jako hrášek.“

Povzbudivě se na ní usmál a pomohl jí slézt z vyšetřovacího stolu .

Poté co Alice vyrukovala s tím, že bude těhotná ještě příští léto přepadly Bellu pochybnosti, jestli se Carlisle nespletl. Docela jí udivilo, jak si na myšlenku, že bude mít dítě zvykla a už jen při představě, že to celé mohl být omyl, se jí rozklepala kolena a vhrkly slzy do očí.

Edwarda vyděsila náhlým vzlykotem a nedala se uklidnit, dokud nezavolal Carlisleovi. Vysvětlil mu situaci a on okamžitě souhlasil, že jí zítra vyšetří.

Takže hned ráno jí Edward zavezl do nemocnice a teď, když jí Carlisle ujistil, že se nespletl, jí spadl kámen se srdce.

Vyběhla z ordinace a přistála rovnou v náruči Edwarda.

„Vidíš, já říkal, že Carlisle má vždycky pravdu,“ zamumlal jí do vlasů.

„Chceš jít do školy? Přišli jsme jen o první hodinu,“ zeptal se jí a přitom jí jemně stočil uvolněný pramínek vlasů za ucho.

„Jo, půjdem. Je mi dobře a nechci nic zameškat. Kdo ví, kdy budu muset dělat závěrečné zkoušky,“ usmála se na něj a oba zamířili k autu.

Dorazili akorát po začátku druhé hodiny. Když šli k učebně, Bella se útrpně zašklebila, protože měli ekonomii a učitel, pan Roberts, byl nepříjemný šťoural.

Edward zaťukal a když vešli, omluvil se za oba, že doprovázel Bellu k lékaři.

Roberst je přejel rentgenovým pohledem a kysele poznamenal: „Ale, ale a od kdy se chodí k lékaři ve dvou pane Cullene? Ona to slečna Swanová nemohla zvládnout sama?“ přejel slizkým pohledem jejich spojené ruce.

Bella ucítila, jak se Edward zlostně napnul, ale navenek odpověděl klidným hlasem.

„Situace vyžadovala, abych slečnu Swanovou doprovodil. Pokud máte pochybnosti o tom co říkám, dám Vám kontakt na mého otce.“ Edward upřeně zíral Robertsovi do očí a ten se instinktivně stáhl jak šnek do ulity.

„Ne to nebude potřeba. Jděte se posadit,“ mávl rukou a odvrátil se od Edwardova rozzlobeného pohledu. Bella si s pobavením všimla, že mu na rukou stojí všechny chlupy v pozoru.

 

Prošli uličkou až do zadní prázdné lavice. Všichni na ně vrhali zkoumavé pohledy a třídou se rozběhla šuškanda.

Bella si přála, aby byla neviditelná. O takovou pozornost rozhodně nestála a to prosím ještě nikdo o tom těhotenství neví. Až bude školní chodby brázdit jako vzducholoď, bude hlavní atrakcí tohoto ústavu.

Edward vycítil její náladu a povzbudivě jí stiskl ruku.

 

Zbytek dne uběhl bez větších problémů, až na pár otravů, kteří se „nenápadně“ přišli optat, zda je v pořádku a co jí vlastně bylo, že jí musel Edward doprovodit do ordinace.

Bella chvíli odpovídala, že už je v pořádku a že s ní Edward jel jen proto, že nemá vlastní auto, ale pak to vzdala a začala dotazy prostě ignorovat.

Ti bystřejší pochopili, že z ní nic závratného nedostanou a těm tupým – kterých bylo víc- musel pomoci k odchodu nepřátelský pohled Edwarda.

Odpoledne zajeli ke Cullenům domů a udělali si úkoly. Protože šlo hlavně o matematiku a anglickou literaturu, měl Edward všechno hotové dříve, takže se začal samo vzdělávat.

Bellu nepřestával fascinovat způsob, jakým absorboval nové informace.

Rodina mu pořídila všemožnou literaturu technického typu a na CD měl stažené nejdůležitější světové události za posledních třicet pět let.

Vzpomněla si, jak mu Alice slavnostně dala nejnovější typ mobilního telefonu.

Edward ho vzal mezi palec a ukazováček, držel ho v natažené ruce před sebou a hleděl na něj, jako by to bylo cosi odporného, co ho může nakazit smrtelnou nemocí.

Pak ale zatnul zuby a pustil se do literatury popisující vznik bezdrátové komunikace, satelitní sítě a podobných moderních vymožeností.

Začalo ho to bavit a Bellu bavilo sledovat jakým způsobem se učí.

Strašně jí připomínal Číslo pět ze stejnojmenného filmu. Četl stejně rychle jako ten roztomilý robot a informace si pamatoval do nejmenšího detailu.

Když dokončila své úkoly, zaklapla učebnici a otočila se.

Edward ležel na posteli, ruce složené za hlavou a pozoroval jí zvláštním zamyšleným pohledem.

Belle poskočilo srdce a láskyplně se na něj usmála.

Vyskočila ze židle a hopsla za ním na postel. Přitáhl si jí na hruď a ona mu se spokojeným výdechem zavrtala hlavu pod bradu.

„Bells,“ začal nejistě a Bella čekala, až jí konečně řekne nad čím dumal. „Víš, trochu jsem přemýšlel,“ odkašlal si, protože ho rušila hravými polibky, které sázela podél jeho klíčních kostí.

„A nebolelo tě to?“ zeptala se hravě a jazykem mu polaskala ohryzek.

Edward, se zavrtěl, ale nechal jí, aby ho dál oždibovala. „No, vím, jak ti bylo nepříjemné to vyzvídání dnes ve škole,“ sykl když se mu přisála na krk a jeho dech se znatelně zrychlil.

„A znám způsob, jak všem zavřít pusu, aby dali pokoj,“ vydechl a automaticky zaklonil hlavu, aby měla lepší přístup pro svůj pusinkový průzkum a jeho ruce jí bloudily po zádech.

„A to?“ povzbudila ho otázkou.

„Měli bychom se vzít,“ vypadlo z něj. Následky této malé větičky na sebe nenechaly čekat.

Bella prudce vymrštila hlavu a udeřila ho s ní zespodu do čelisti. Edward to nečekal, takže mu čelist cvakla a zuby mu zajely do jazyka.

Oba naráz vyjekli prudkou bolestí.

Bella měla pocit, že si o jeho bradu udělala v hlavě střešní okno a Edward se modlil, aby jeho samohojení nabralo nejvyšší obrátky a on měl zase co škodolibě plazit na své sourozence.

Bella si opatrně třela bolestivé místo a vyčítavě se dívala na jeho bolestí zkřivený obličej.

„Koukej co jsi provedl,“ frflala.

On po ní dotčeně loupnul očima: „Já? To ty fi mě mávem pfipvaviva o jafyk,“ zahuhlal jak se pokoušel moc s jazykem nehýbat.

Bella mu jemně otevřela ústa a sledovala, jak se perforace po jeho zubech zaceluje.

„Promiň, moc mě to mrzí,“ provinile se kousla do rtu a pohladila ho po tváři. „Jenže ty jsi mě strašně překvapil. Tos myslel váženě s tou svatbou?“

„Samozřejmě,“ dotčeně, že o tom pochybuje se na ní zamračil. „Lásko už tak mě tíží svědomí, že s tebou mám fyzický vztah a teď ještě čekáš moje dítě. V době kdy jsem byl vychován, by se to považovalo za něco odsouzeníhodného a nepřípustného. Měla bys nadobro zničenou pověst a tvá čest by ležela pošlapaná v prachu.“

Bella se zaculila nad volbou jeho slov, ale Edward zůstal vážný.

„Tobě to opravdu vadí, viď?“ zkoumavě studovala jeho zasmušilý výraz.

Edward jí zkoumavý pohled vracel a kabonil se čím dál víc.

„Ty si mě nechceš vzít, že ne?“ zeptal se zhrzeně a odvrátil od ní oči, ve kterých se mu začala usazovat bolest.

Bella ho chytla za bradu a přinutila ho pohlédnout jí do očí.

„Nemluv hlouposti,“ káravě zakroutila hlavou a lehce ho políbila. „Už dvakrát jsem ti slíbila, že si tě vezmu. Jen se mi to zdá moc brzo.“ Rozhodila ruce v bezmocném gestu.

„Edwarde je mi teprv sedmnáct, nejsem plnoletá, ke sňatku by musela dát souhlas máma. A co řeknou lidi? Dovedeš si představit ty klepy, až se po škole roznese, že se berem? Okamžitě jim bude jasný, že jsem v tom,“ sypala ze sebe Bella a její pocity se jí míhaly na tváři.

„Já vím, že to pro tebe není jednoduché,“ souhlasil Edward a přivinul si jí do náruče.

„Ale stejně to za chvíli na tobě bude vidět, takže se to všichni dozví. A René s Philem přijedou už za týden. Budeme jim muset všechno vysvětlit a myslím, že nakonec nebude proti,“ přemlouval jí sametovým hlasem.

Bella si povzdechla. Měl pravdu. Za chvíli na ní těhotenství každý pozná. Jen si nedokázala představit, jak řekne své matce, že se bude vdávat a jako bonus už má zaděláno na potomka.

„Bells? Prosím řekni něco,“ škemral Edward. „Nechci tě do ničeho tlačit proti tvé vůli a za jiných okolností bych počkal až skončíme školu... Já jen... Prostě jsem strašně pyšný na to, že budu táta a chci celému světu ukázat, že k sobě patříme. Že jsi jen moje a že dítě ponese mé jméno,“ Edward se odmlčel a napjatě sledoval Bellinu tvář.

Belle během jeho řeči začal růst v krku knedlík a nyní už jí z koutku oka stékala slza.

Edward vyděšeně sledoval jak slzí. „Lásko? Co se stalo, proč pláčeš?“

„To... To nic,“ vzlykla a skrz slzy se na něj usmála. „Já jen že tě strašně milujuuuu,“ zakvílela a zabořila mu hlavu do košile.

„A to je důvod k pláči?“ opatrně jí zvedl bradu a s úsměvem se zahleděl do těch krásných zelených očí.

Bella popotáhla a impulzivně se spojila s jeho plamenem. Edward se prudce nadechl a Bella mu ukázala své emoce. V tu chvíli mu bylo také do breku.

Poslal jí v myšlenkách, že vzlykající upír není hezká podívaná a tím jí rozesmál.

Belliny emoce se začaly houpat na vlnách vzbouřených těhotenských hormonů.

Dobře,“ oslovila ho v duchu, „souhlasím se svatbou, ale nejdřív musíme zdolat René.“

Edward se rozzářil jako sluníčko a jeho nálada a štěstí se do ní přelily jak tekutina ve spojených nádobách.

Současně si vyšli vstříc a jejich rty se setkaly v něžném polibku.

Jenže jeden polibek jim nestačil. Jejich doteky se násobily a vyvolávaly v nich touhu po dalších.

Přestali vnímat prostor i čas a vnímali jen touhu po tom druhém.

Večer Edward odvezl Bellu domů a pak se s rodinou vypravil na lov.

Bella byla utahaná jako kotě. Skoro nevnímala, že jí Kate vypráví o tom co dělala celý den.

„Bello? Ty mě vůbec nevnímáš, že ne?“ zeptala se s úsměvem. Právě jí totiž vyprávěla, že špatně zaparkovala a dostala pokutu. A ten pochůzkář si vůbec nenechal vysvětlit, že tam stojí jen na malou chvilku a místo pokárání se hned vytasil s pokutovým blokem. „No co bys mu řeka?“ zeptala se Kate a spravedlivě rozhořčena se otočila na Bellu.

Ta s nepřítomným úsměvem seděla v křesle, pokývala hlavou a řekla: „To je hezké Kate.“

Kate se zarazila, zavrtěla hlavou a nekompromisně jí vypakovala směr postel.

Ráno se Bella kupodivu probudila svěží a odpočatá.

K snídani si udělala pořádnou flákotu a právě do sebe labužnicky tlačila poslední sousto, když přijel Edward.

Vletěl do kuchyně a se slovy „bacha míří sem pohroma „ jí políbil na křečkovitě vyboulenou tvář.

V tom se domem prohnala žížnivá čára a zhmotnila se do rozjásané Alice.

„Bello to je pa -rá-da!“ objala jí, vlepila jí pusu na tvář a začala tancovat kolem stolu.

Bella seděla, zapomněla kousat a s plnou pusou na ní nevěřícně valila oči. Pak zase zapojila mozek a dožvýkala sousto.

Vrhla tázavý pohled na tu malou smršť co se proháněla po kuchyni a Edward s omluvným úsměvem vysvětlil: „Viděla jak jsi souhlasila se svatbou a už se těší na to, že jí bude zařizovat,“ poněkud starostlivě stáhl obočí a dodal „dalo mi strašně práce jí do rána udržet doma.“

„Neboj se, nic nemusíš dělat, já všechno obstarám,“ Alice kolem ní vířila, až se jí zatočila hlava. „Jsi potomek stromové bytosti, tak uděláme všechno v přírodních barvách. Družičky budou v pastelové zelené a doplňky budou růžové jako květy jabloní. Svatba se může odehrát u nás na zahradě, no přímo ve skleníku. Tam se sice nevejde víc jako tři sta lidí, ale když se trošku zmáčknou, vejde se jich i pět set. Hmm,“ brumlala si nepřítomně, „Esme bude možná něco namítat kvůli teplotě pro skleníkové květiny...“ zadívala se na vteřinu do dálky a pak radostně tleskla ručkama. „Bude souhlasit,“ zajásala a dál rozebírala detaily toho monstrozního podniku.

Bella s každým jejím slovem bledla a její tep uháněl splašeně panicky vpřed.

„Zadrž!“ vyhrkla když se její barva přiblížila sněhově bílému ubrusu na stole. „Alice ještě slovo, a přísahám, že mě ke svatbě nikdo nedonutí!“

„Alice koukej se mírnit, nebo nejen že tu svatbu nebudeš zařizovat, ale ani tě na ní nepozveme,“ vyhrožoval Edward a jeho hlas byl podbarvený vrčením.

Alice se zarazila, přimhouřila oči a prskla jako navztekaná kočka: „Láry fáry, plané výhrůžky na mě neplatí. Bello, ty se po škole stavíš u nás, půjdeme nakupovat a musíš si zkusit svatební šaty. A nechci slyšet, žádné protesty,“ dodala když se Bella chystala otevřít pusu.

„Alice!“ zavrčel teď už opravdu naštvaný Edward.

„Jaké šaty?!“ ozvala se Bella tónem, který utišil i Alici.

„No víš,“ kroutila se jak žížala na háčku. „Když jsi poprvé v té chatě souhlasila, že se jednou za Edwarda vdáš, nechala jsem se trochu unést,“ přiznala a hodila po Belle pohledem, za který by se nemuselo stydět ani štěně, které právě rozcupovalo pánovi bačkory.

„Jak moc ses nechala unést?“ bojácně vypadlo z Belly.

Edward zasténal poté, co uviděl kilometrový seznam nákupů, jež pořídila během těch dlouhých pětatřiceti let.

„No moc né, neboj se,“ snažila se mlžit Alice. „Stejně jsem většinu věcí, které jsem nakoupila dala na charitu, už byly zastaralé. Takže zůstalo jen trochu oblečení a ty svatební šaty,“ přiznala se a po očku sledovala reakci Belly.

Bella na ní chvilku nepřátelsky koukala, ale pak to vzdala. Na tuhle malou diktátorku se prostě nedokázala dlouho zlobit.

„Díky!“ vypískla Alice a skočila jí kolem krku.

„Né tak rychle,“ klidnila její nadšení Bella.

„Bude to moje svatba, takže tu budou platit i moje pravidla," řekla přísně a namířila na Alici prst. „Žádné stovky hostů, jen nejbližší rodina, se skleníkem souhlasím, ale nic okázalého jasné? Jinak s Edwardem uteču a nechám se oddat v Gretna Greenu,“ zakončila svou řeč založením rukou v bok a vyzývavým pohledem.

Alice si sice chvíli brblala pod fousy, že takhle si to tedy nepředstavovala, ale pak se jí vyjasnila tvářička a přikývla. „Tak dobře, ať je po tvém.“

Když se dohodly, Alice zase vystřelila pryč s tím, že musí ještě něco zařídit a sejdou se ve škole.

Edward obdivně sledoval Bellu.

„Tedy Bells, takhle s Alicí ještě nikdo nevyběhl. Máš můj nehynoucí vděk a obdiv.“ Pak se ale zachmuřil a dodal: „Jenže to šlo nějak moc snadno, trochu se bojím, co Alice ještě provede.“

Pak se raději sbalili a odjeli do školy.

Den utekl jako voda a na konci vyučování Alice Bellu popadla za ruku a nasměrovala k jejímu autu.

„Jdeme nakupovat a pak bude zkouška šatů. K tomu tě nepotřebujeme,“ oznámila Edwardovi, který se nepřátelsky mračil, ale pak rezignovaně ustoupil a nechal je odjet.

U auta už na ně čekala Rose, nasedly a vydaly se směr Manchester.

Cesta vzhledem ke stylu řízení Alice – Bella měla pocit, že si auto plete s formulí 1 – trvala jen necelou hodinu.

Poté nastalo pro Bellu mučení a inkvizice v podobě jejích budoucích sester byla neúprosná.

Když konečně ty mučitelky uznaly, že mají vše potřebné, odtáhly Bellu do auta a stejnou rychlostí vyrazily zpět.

Bella v autě odpadla a usnula. Připadalo jí, že sotva zavřela oči a už jí Alice budila před jejich domem.

Bella vydala kvílivý zvuk a nechala se odtáhnout k Alice do pokoje. Když uviděla obrovskou postel, byla v pokušení na ní upadnout a do rána se ponořit do bezvědomí.

„Ať tě to ani nenapadne,“ objevila se ve dveřích Alice a v závěsu měla Rose a Esme. „Ještě chvilku vydrž, jen ti zkusíme ty šaty, abychom mohly případně udělat úpravy a pak můžeš spát,“ slíbila jí a pověsila na okraj obrovského zrcadla bílý vak.

Bella z posledních sil přešla k zrcadlu a poslušně se svlékla.

Esme opatrně rozepla zip, sundala vak a odhalila nádhernou třpytící se látku.

Ve světle zapadajícího slunce, které na chvíli vykouklo z mraků se po pokoji rozletěla nazelenalá duha.

Šaty měly jednoduchý princesový střih, korzetový vršek bez ramínek a hladkou velmi širokou sukni. Po celém živůtku a lemech dělících sukni uprostřed, byla jemňoučká aplikace kamínků.

Bella nejdříve vnímala jsem jejich odlesk, ale pak pochopila, že tvoří na sukni kmen a na živůtku korunu stromu. Zatajila dech a se slzami v očích se dojatě podívala na Alice.

„Napadlo mne, že by bylo hezké, kdyby šaty vyjadřovaly tvou podstatu. Takže když jsi říkala, že tvůj plamen je nazelenalý a Edwardův jiskří do duhově zelena, a ty jsi se k nám poprvé dostala skrz strom, nemohla jsem odolat,“ řekla jí s úsměvem Alice a Bella tu malou potvůrku, kterou ze srdce milovala objala.

Společně ji pomohly do šatů, které rozhodně nebylo potřeba upravovat. Padly jí jako druhá kůže.

Esme s Rose ze rozplývaly nad tím, jak jí sluší a Alice se samolibě usmívala.

Když se na ní dosyta vynadívaly, zase je sundala a Esme je bezpečně uložila do vaku.

 

Na Bellu začala únava doléhat jako těžká deka. Zavola Nateovi, že přes noc zůstane u Cullenů a Alice jí konečně propustila se svých spárů.

Zamířila k Edwardovu pokoji. On tam již čekal a soustrastně zhodnotil její strhanou unavenou tvář.

„Já tu Alici asi roztrhnu, copak neviděla v jaké jsi stavu?“ rozčiloval se, vzal Bellu do náručí a odnesl jí do koupelny.

Byla mu za pomoc vděčná, protože pod ní nohy únavou začaly podezřele povolovat.

Z posledních sil se osprchovala a zaplula do postele. Usnula okamžitě jak položila hlavu na polštář.


Viděla louku. Známou louku o které se jí už několikrát zdálo. Znovu svítilo slunce a odráželo se od kůže několika postav ve všech barvách duhy. Ale tentokrát neviděla sebe - nebyla tam - jakoby se na vše dívala shora, jako pozorovatel.

Na jedné straně stála Arova garda a v jejich tvářích bylo pohrdání a nadřazenost.

Na druhé straně louky stála její upíří rodina a Bella je viděla velmi zřetelně. Žádná mlha jí výhled nezkreslila.

Esme měla obličej zabořený do Carlisleovy hrudi a ramena jí škubala v rytmu vzlykotu. Ostatní se také objímali a vypadalo to, jakoby je něco drželo proti jejich vůli na místě. Jejich tváře byly strhané bolestí a zlostí a v jejich očích byl strach.

Uprostřed louky viděla dvě postavy. Jedna stála a druhá byla na zemi zkroucená v bolestné agonii.

Ve stojící postavě poznala Ara. Když se podívala na zmítající se tělo u jeho nohou polila jí hrůza. V neskutečných bolestech se tam svíjel Edward.

Aro s úšklebkem pokynul nejblíž stojícímu vojákovi a ten k Edwardovu tělu přiložil pochodeň. V té vteřině se Edward vzňal a Bella uslyšela příšerný výkřik.

 

„Bello! Bello prosím, vzbuď se!!!“

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

No ták, aspoň mi tu nechte smajlíka...

 

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

8)  agness (04.03.2015 18:01)

Žeby? Žeby zlepšení komentátorů? to by bylo fajn, vidět vždy alespoň 7 komentů, viď? Super, už jsem to sice jednou (nedávno) četla, ale znovu žasnu...

7)  slim (03.04.2013 00:12)

;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;)

ireen

6)  ireen (22.04.2012 22:43)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) ..čtu dál!

5)  EllaEi (27.03.2012 16:37)

;)

miamam

4)  miamam (08.06.2011 13:57)

No, jak už jsem se zmiňovala, taky mě mrzí, že ti tu nikdo nenechá ani tečku. Sice tohle vycházelo jinde, ale to je přece fuk! Tolik lidí si tohle otevřelo a tak málo ti tu nechá koment. :/
Parádní kapitola, no prostě jako dosud: skvělé. Ale jelikož si to vůbec nepamatuju, jsem pořád překvapená. :) Vždycky si vzpomenu jen na malý kousíček, ale pointa mi uniká. Ještě pořád.

3)  HappyTrip (29.05.2010 12:48)

Wow...prostě nádhera už se těším na další díl

Jesska

2)  Jesska (29.05.2010 11:57)

Nádhera
Ou, tak doufám, že tenhle sen se nesplní...
No jo, Alice je ve svém živlu:D
Těším se na další kapitolu, kráása!

1)  belko (29.05.2010 11:41)

super!!píšeš úžasně!!KDY BUD DALŠÍ???!?!?!:):)
prosím PIŠ RYCHLE!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner