Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Tak jo, přiznávám - tahle kapitola je zvláštní.
Nějak se mi trhla ruka s cukrem, takže se mi jí povedlo ze začátku mírně přesadit.
Snad máte rádi sladké a nebudete mne kamenovat...
Doufám, že v druhé polovině kapitoly, už se vám nebude kroutit pusa a dočtete v klidu.

„Lásko co to děláš?“ Edward se tvářil zmateně a Bella nevěděla co na to říci.

„Já... zdál se mi sen, jak piju mízu ze stromu a pak... pak jsi mne vzbudil a já...“ vykoktala a ještě jednou zaostřila na otisky zubů v kůře. „Edwarde... co to se mnou je? Začínám se bát, protože...“ odmlčela se, nabrala na prst trochu mízy a pomalu ji vložila do úst, zadívala se mu do očí a vylekaným šepotem dokončila „ mě to totiž moc chutná.“

Edward ji zamyšleně pozoroval a pak jí konejšivě pohladil.

„No rozhodně ti to neublíží, ta míza není pro člověka jedovatá, nanejvýš by ti mohlo být špatně od žaludku. Ale když vezmu v úvahu, že tvoje krev obsahuje buňky podobné rostlinným, tak mě to přivádí na myšlenku, že si tvé tělo podvědomě říká o něco, co potřebuje.“

„Takže myslíš, že se v budoucnu budu okusovat stromy? Panebože co se ze mě vyklube? Ještě abych byla lýkožrout, nebo červotoč,“ mumlala si pro sebe a přitom se rozhlížela do čeho se oblékne.

Posbírala látku, která byla rozházená v okolí několika metrů a skepticky pohlédla na cucky, které zbyly z jejího oblečení.

„Máš tušení, jak se dostat domů, aby nás nikdo nezahlédl?“ zvedla cár látky, ve kterém matně identifikovala zbytek svého trička.

Edward neodpovídal, tak se k němu otočila a přistihla ho, jak jí se zalíbením zírá na nohy. Byla oblečená jen do jeho košile, které zbyl poslední knoflík.

Na oko naštvaně si dala ruce v bok a propíchala ho pohledem.

Edward zvedl ruce, jako že se vzdává a přidal se k ohledávání místa činu. Na rozdíl od jejího, dopadlo jeho oblečení přece jen lépe - to bude asi tím, pomyslela si, že ona nemá sílu roztrhnout rifle jedním škubnutím.

Takže se podělili. Edward se nasoukal do kalhot, které sice držely pohromadě, ale měly zničený zip a Bella zůstala v jeho košili. Ze zbytku věcí si mohla tak akorát uvázat onuce.

Edward vzal Bellu do náručí a během pár okamžiků stáli na okraji lesa. Tam se překvapeně zarazili, když před sebou uviděli hromádku šatů.

Pohlédli na sebe a na ráz konstatovali „Alice.“

V rychlosti se převlékli a Bella si zakázala myslet na to, co asi Alice viděla, že jim zde připravila náhradní věci.

Když vstoupili do domu, Cullenovi už byli pryč.

„No to jste si dali načas,“ brblal Nate. „Kate už má dávno připravený oběd.“

Sjel Bellu pohledem a pak spokojeně dodal „ale barvu už máš o moc lepší Bells.“

„To víš Nate, čerstvý vzduch a pohyb to dělá divy,“ zašklebil se Edward.

Bella zalapala po dechu a pokusila se ho nenápadně kopnout do kotníku.

„Bezva už mám hlad,“ snažila se to zamluvit, ale podle Nateova výrazu, kterým si Edwarda měřil usoudila, že mu právě sděluje, že v případě potřeby si může ze zbrojnice na služebně vypůjčit plamenomet.

Edward se uculil a otočil se k Belle. „Lásko běž se najíst, já si potřebuji ještě něco zařídit. Stavím se tu večer a vezmu tě na prohlídku našeho nového domu.“ Pak si uvědomil, že je tu i Nate a dodal „samozřejmě jste zváni všichni.“

„Díky, ale my se přijedeme podívat jindy. Kate a klukům přijde návštěva, takže tu bude tak trochu blázinec,“ odmítl Nate.

„Stavím se pro tebe kolem sedmé, hezky se napapej a žádné zvracení,“ políbil jí na tvář a už seděl za volantem.

Bella snědla oběd s velkou chutí. Protože nechtěla nic vařeného, Kate jí udělala čerstvý salát s marinovaným lososem. Kupodivu toto jídlo nemělo žádné vedlejší účinky, takže odpoledne proběhlo v klidu a pohodě. Když dorazila Kateina kamarádka se svými potomky, proměnil se dům v jedno velké hřiště plné jekotu.

Přesně v sedm hodin přijel Edward a Bella byla ráda, že z toho randálu může vypadnout.

Děti, pomyslela si, jsou roztomilé, ale musí se užívat v malých dávkách. Nelitovala, že s Edwardem nikdy mít děti nebudou, prostě nebyla příliš mateřský tip.

Edward jí vezl na okraj městečka. Pak zabočil na podobnou nenápadnou příjezdovou cestu, jako vedla k domu Swanových.

Po chvíli se jí otevřel pohled na staré panské sídlo. Vypadlo skoro jako zámek, který však před časem prošel rekonstrukcí a modernizací.

Dům měl tři patra a byl velmi rozlehlý. Velká okna dodávala dostatek světla a propůjčovala mu vzdušnost. Za domem byla stará zahrada, která rozhodně potřebovala zásah čety zahradníků a dominantou zde byl obrovský skleník. Zahrada volně přecházela v zelenou bariéru lesa a Bella si uvědomila, že je to stejný les jako za jejich domem, jen z druhé strany.

Edward jí provedl po domě a ona obdivovala styl a účelnost se kterou byl dům zrekonstruován. Napadl jí, že Esme se určitě nadšeně vrhne na zařizování, protože zde byl zatím jen základní nábytek.

„Kde jsou všichni?“ zajímala se rozhlížela se po velké prosklené hale.

„Nechali nám trochu soukromí, mám totiž pro tebe překvapení“ usmál se na ní Edward, vzal jí za ruku a vedl dál přes dům až do zahrady.

Bella si až nyní uvědomila, že se setmělo. Cestička ke skleníku byla lemována hořícími pochodněmi.

Šli ruku v ruce a když Edward otevřel dveře, ovanula jí vůně tak nádherná, že zavřela oči a vychutnávala si jí s hlubokými nádechy.

„Toto je království Esme, ale pro dnešní večer nám ho půjčila,“ řekl Edward.

Dovedl Bellu k lavičce, která se skoro ztrácela v záplavě popínavých rostlin.

I tady bylo světlo pouze ze svíček. Bella se posadila a zvědavě pozorovala Edwarda, jak sfoukává jednu svíčku po druhé, až se skleníkem rozlila tma.

„Co to děláš?“ ptala se netrpělivě a hlas se jí chvěl napětím.

„Chviličku počkej, až si tvé oči zvyknou na tmu,“ zašeptal jí do ucha a políbil na krk.

Bella se zachvěla a opřela se o jeho hruď.

„Je tu krásně, tak ticho a ta úžasná vůně,“ zašeptala, jako by hlasitým hovorem mohla narušit krásu té chvíle.

„Podívej,“ zvedl jí hlavu a ona se zadívala vzhůru. Až nyní si všimla, že strop skleníku je zdvižený a nad ní se rozprostírá obloha plná hvězd.

Obdivně vydechla.  „To je nádhera.“

„Ano,“ souhlasil, Edward a odvrátil pohled od oblohy k jejímu obličeji.

Bella si už přivykla na tmu, takže docela zřetelně viděla jeho oči a výraz tváře.

„Kdysi jsem si myslel, že krásnější pohled neexistuje. Ale pak jsem uviděl tebe a nic na světě už nemůže nahradit v mé mysli to, jak vnímám tvou tvář, tvůj pohled, tvou duši – nic nemůže překonat to, jakou k tobě cítím lásku. Chci abys věděla, že pro mne jsi střed vesmíru a jediný důvod mé existence.“

Bella zapomněla dýchat a očarovaně naslouchala jeho tichému sametovému hlasu, který jí zahaloval do stavu naprosté blaženosti.

„Tam v té chatě v horách, kde jsme se zasnoubili, jsem neměl co ti dát a potom se události řítily kupředu tak rychle, že nebyla vhodná příležitost. Proto bych ti teď chtěl dát něco, co patřilo mé babičce. Moje matka mi vždycky říkala, že ho mám navléknout jen dívce, která se stane mou ženou.“

Bella se zatajeným dechem sledovala, jak jí Edward podává nádherný květ bílé lilie. Jako ve snách k něm natáhla ruku a vzala ho do dlaní. Chystala se k němu přivonět, ale uvnitř květu se něco zalesklo.

Edward se kouzelně usmál a vyndal z kalichu květu prstýnek.

Vzal Bellu za levou ruku a zadíval se jí do očí.

„Smím?“ zeptal se a znělo to tak nejistě a nesměle, že překvapeně zamrkala.

Probrala se z toho omámení a s pohledem zaklesnutým do jeho očí a srdcem hlasitě bušícím mu beze slova nastavila prsteníček, po kterém prstýnek hladce sklouzl na své místo.

„Miluji tě,“ zašeptala a utápěla se v jeho zlatých očích.

Edward jí vzal do náruče a jejich rty se setkaly v pomalém a hlubokém polibku, který zpečetil jejich slib.

 

„Anó!“ ozvalo se najednou za jejich zády, Bella nadskočila leknutím a světla ve skleníku se rozsvítila. Dovnitř vtrhl Emmett jako uragán v podstatě vytrhl Bellu z Edwardovy náruče a zatočil se s ní jak káča.

Za Emmettem se hnala Alice, která se tvářila vražedně a omluvně zároveň.

„Promiňte, prostě jsme ho nemohli udržet, je horší než dítě,“ omlouvala se, ale to už vcházel zbytek Cullenovic rodinky.

Edward zasténal a útrpně zavřel oči. „To nemůžeme mít aspoň trochu soukromí?“ obořil se na svou rozesmátou familii.

„Soukromí jste měli dopoledne dost a já chci vidět, jak Belle sluší ten prstýnek,“ zaškaredila se na něj Alice a spolu s Rose, Esme a vlastně i Bellou, která se už stačila vzpamatovat, obdivovaly krásný starožitný prstýnek.

Byl jemný, spletený z tenoučkých zlatých řetízků tvořících složitý ornament. Do středu ornamentu byl vetknutý maličký smaragd.

Celá Cullenovic rodina jim gratulovala k oficiálnímu zasnoubení.

Alice se na chvilku zasnila a po tváři se jí rozlil tak blaženě nejapný výraz, až se jí Bella lekla.

„To nic," uklidňoval jí Edward a vrhal po Alici vražedné pohledy. „Právě si představovala, jak zařizuje svatbu s tisíci hosty."

Bella mírně pobledla a načuřeně se na Alice zaškaredila. Ta se jen zasmála a zvonivým hláskem zatrylkovala: „Jen počkejte, však já si stejně prosadím svou."

„Jen přes mou mrtvolu," zadeklamovala Bella.

„Edwarde, měl bys už jí odvézt domů, stejně si ještě potřebuješ něco vyřídit, že?" zeptala se Alice a hodila po něm významným pohledem.

Edward jen zavrčel, ale pak odvedl Bellu k autu a zavezl jí domů.

Pomohl jí vystoupit z auta a vedl jí dovnitř. Bella se trochu divila, že jí jen nevysadil. Důvod jeho počínám se však dozvěděla vzápětí.

Edward jí doprovodil do obýváku, kde v klidu na pohovce seděl Nathan s Kate a zařazovali fotky do alba.

Když vešli do dveří, oba zvědavě vzhlédli.

„Dobrý večer, mohu s vámi na chvilku mluvit?“ otázal se Edward a jeho hlas zněl podivně napjatě.

Obrátil se k Nateovi a vážně pronesl:

„Vzhledem k tomu, že jsi Bellin nejbližší mužský příbuzný, rád bych měl i tvůj souhlas. Bella a já jsme se zasnoubili. Slíbili jsme si, že se vezmeme, až se situace uklidní. Prosím tě tedy o její ruku. Slibuji, že jí budu navždy milovat a chránit.“

Edward dokončil svou řeč a hodil postranní pohled na Bellu.

Ta byla jedním slovem v šoku. Nikdy by jí nenapadlo, že Edward bude požádat o její ruku Natea.

Nate byl na tom ovšem podobně.

Očima hypnotizoval prstýnek na Bellině ruce a střídal barvy jako podrážděný chameleon.

Chvíli na prázdno polykal, otvíral a zavíral ústa, až měla Bella strach, aby to s ním neseklo.

Oproti tomu Kate byla dojatá, široce se usmívala a oči jí přetekly slzami.

Šťouchla do stále mlčícího manžela a konečně ho probudila z transu.

„Isabello Marie Swanová,“ zahartusil Nate a tvářil se jako bůh pomsty. Pak mu ale tvář změkla a zadíval se na ní s laskavým a trochu bezmocným pohledem. „Opravdu je to to, co chceš Bells?“

Belle se najednou podezřele stáhlo hrdlo a do očí se jí nahrnuly slzy. S přesvědčeným úsměvem kývla a přitulila se k Edwardovi.

„Dobře, co s vámi mám dělat. Přednáška tu nepomůže a pochybuji, že můj nesouhlas by vás odradil.“

Pak propíchnul Edwarda pohledem a vyštěkl rozkaz: „Budeš na ní dávat pozor a uděláš jí šťastnou - jasné?!“

„Jasné,“ odpověděl Edward a Belle připadalo, že chybí už jen zasalutování.

Nate a Edward si chlapácky potřásli rukama a Bella skončila v dvojitém objetí Kate i Nathana. Kate objala i Edwarda, z čehož byl mírně rozhozený.

Pak ale Nathan prohlásil, že toho vzrušení už bylo dost a jde se spát.

Přece jen ráno šli do práce a Bella s Edwardem do školy.

Edward šel s Belou do jejího pokoje a počkal dokud se neosprchovala a nezapadla do peřin. Něžně jí políbil a připomněl jí: „ráno se pro tebe stavím a odpoledne tě zavezu za Carlislem do nemocnice.“ Čekal, že bude protestovat, ale ona jen přikývla.

„A ještě jedna věc,“ trochu se ošil a pak se rozpačitě usmál. „Je pravděpodobné, že během prvních pár týdnů budu potřebovat tvou pomoc. Celá moje rodina se mi snažila dát takový malý rychlokurz „alá 35 let dějin v kostce“ ale přece jen je to pro mě nové a neznámé.“

Bella nejdřív nechápavě zamrkala a až po chvílí jí došlo, že Edwardovi vlastně chybí třicet pět let znalostí.

„No páni, takže budu muset dávat pozor, aby na tebe někdo nezaútočil s dotazem, jestli člověku stačí Mp3, nebo je lepší mít ipod, viď?“ zasmála se, když viděla jeho nechápavý pohled.

„Neboj to zvládnem, s tvou pamětí a rychlostí učení, budeš mít všechno v malíčku během pár dní,“ ujistila ho.

Konečně se rozloučili a Edward odjel. Bella byla utahaná jako pes a usnula téměř okamžitě.

Zvonění budíku ráno, jí vytrhlo z sna, ve kterém oškubávala strom jak slepici z peří a z listů si dělala tlačenku.

Rychle se umyla oblékla a seběhla do kuchyně. Kate právě dirigovala kluky ze dveří a jen na ní v rychlosti křikla, že přeje hodně štěstí první den ve škole a že snídani má připravenou. Nate už byl pryč, takže si Bella sama sedla ke snídaní a s velkou chutí spolykala dva rohlíky s marmeládou.

Právě po sobě umývala talíř, když uslyšela na příjezdové cestě auto a vzápětí jí zezadu objímaly studené paže.

„Dobré ráno lásko, jak ti je?“ zeptal se Edward a otočil jí k sobě čelem.

Usmála se na něj a se zalíbením zhodnotila jeho „školní“ zjev. Vlasy měl umělecky rozcuchané, na sobě černé džíny a modrou mikinu. Pobavilo jí to, protože oba byli oblečení skoro na chlup stejně. Pak jí došlo, že ho obléká Alice a že pravděpodobně viděla co si dnes oblékne.

„Je mi dobře,“ odpověděla na jeho otázku a chtěla ho políbit. V poslední vteřině však bleskurychle změnila směr a naklonila hlavu na dřez, kam se prudce vyzvracela.

„Do háje,“ zaskuhrala když jí to žaludek dovolil a vypláchla si ústa.

„Neříkala jsi, že je ti dobře?“ sondoval Edward a přitiskl jí chladnou ruku na čelo.

„Jo a ještě vteřinu před tím, než ze mě vylétla snídaně mi dobře bylo a... už zase je. Edwarde to je opravdu divné. Přijde to ve zlomku vteřiny a hned jak si vyčistím žaludek, je mi zase fajn.“

„Co jsi měla k snídani?“

„Jen rohlíky s marmeládou a čaj, nic neobvyklého."

„A co jsi jedla minule, když jsi ohodila Carlislea?“ při té vzpomínce mu cukaly koutky.

„Palačinky,“ odpověděla. „Kam tím míříš?“

„No napadlo mne, že ti nedělá dobře jen určitý druh jídla,“ vysvětloval a mezi řečí jí podal jablko.

„Hmm,“ Bella se s chutí zakousla a cestou k autu nad tím přemýšlela.

„Možná máš pravdu. Když jím zeleninu, ovoce nebo maso, nic mi není, ale pečivo a sladké jsem už podruhé za sebou vyhodila. Řeknu to Carlisleovi, uvidíme co ukážou ty testy.“

 

Cesta do školy netrvala dlouho. Místní střední byla spádová pro široké okolí, ale vzhledem k řídké obydlenosti této oblasti, měla jen něco málo přes tři tisíce studentů.

Všichni absolvovali vstupní kolečko s formuláři a představováním spolužákům. Hodně předmětů měli společně, takže tvořili hlavní atrakci dne.

Největší šuškanda se spustila, když se nějaká holka jménem Jessica, zeptala Belly na prstýnek.

O přestávce se přitočila k jejich lavici a pod rouškou uvítání jí začala zpovídat.

Nejvíc se však zajímala o Edwarda. Ten jen protočil oči a útrpně se na Bellu usmál.

Aby tomu okukování učinila přítrž, vzala ho za ruku. Edward pochopil, a tak, aby to všichni viděli jí políbil na prstýnek.

Bylo skoro trapné, jak se Jessice viditelně v hlavě rozjely závity na plné obrátky.

„Máš hezký prstýnek, to je jako zásnubní, nebo co?“ posměšně se ušklíbla.

„Přesně tak, to je zásnubní,“ řekl pevně Edward a zamilovaně se na Bellu zadíval.

A pak to vypuklo. Jessica byla spolehlivější něž internet, zaručeně dopravila tuhle novinku do každého ucha, které bylo ochotné jí poslouchat.

Bella si nebyla jistá, jestli to byl dobrý nápad, hned první den s tím vyrukovat na veřejnost, ale Alice jí uklidnila, že by na to stejně došlo, tak je lepší to mít za sebou.

V poledne, se všichni sešli v jídelně a obsadili stůl v rohu.

Alice Belle vysvětlila, že lidé z nich instinktivně cítí nebezpečí, takže není nic zvláštního, že se od nich drží dál.

„To jen u tebe to nějak nefungovalo,“ poznamenala s úsměvem.

 

Odpolední vyučování proběhlo bez větších potíží, až na malou příhodu v hodině společenských věd, kde se učitel Edwarda zeptal na jeho názor na terorismus, útok na dvojčata a důsledek útoku válku v Iráku.

Byla to dost horká chvilka. Učitel se divil, že mu Edward odpovídá se zavřenýma očima, ale asi by se divil ještě víc, kdyby viděl jak jeho oči zničeho nic změní barvu ze zlatých na jiskřící zelené.

 

Po skončení vyučování, zavezl Edward Bellu do nemocnice. Když zaklepala na dveře ordinace, chvíli se nic nedělo a pak se ozvaly kroky. Edwardovy koutky vylétly vzhůru a ramena mu zacukala.

S každým krokem zaznělo zřetelné zavrzání gumové podrážky o linoleum. Dveře se otevřely a Bella nevěřícně zírala na Carlislea, který měl přes doktorský oblek gumovou zástěru a na nohou gumové galoše.

Edward to nevydržel a začal se hlasitě smát. Carlise se rozpačitě ušklíbl.

„Prevence nadevše, dnes mám své poslední boty od Gucciho,“ pronesl na svou obhajobu a zavedl je do ordinace.

Odebral Belle krev, což se neobešlo bez změny její barvy do svěží zelenkavé. Potom jí změřil tlak a teplotu.

„Tak jo Bells, tvůj tlak je dost nízký, ale nic hrozného. Ale tvoje teplota mi dělá starosti. Je zvýšená, máš kolem 37,5 C – to by mohlo ukazovat na nějakou virózu.“

„Dám ti vitamíny a počkáme co nám řekne rozbor krve. Večer budu mít výsledky a stavím se s nimi u vás,“ usmál se na ní a dodal „Edward říkal, že jsi přešla na ochutnávání stromů. Sám jsem zvědavý, co se od minula v tvé krvi změnilo.“

 

Když odešli z ordinace, odvezl Edward Bellu domů. Tam na ní padla únava a taky velký hlad. Znovu si udělala krvavý steak a dala si ho s čerstvou zeleninou. Edward jí pozoroval jak labužnicky vylízává krvavou šťávu, kterou steak pustil. Pak se zvedl a řekl jí: „Počkej tu, jsem za chvíli zpátky.“

A než stačila zformulovat dotaz, kam že se to žene, byl zpět s kusem dřeva plným mízy.

Udiveně se na něj zadívala, ale při pohledu na mízu se jí začaly sbíhat sliny. Váhavě si ho vzala a decentně jí seškrabávala lžičkou. Za chvilku nebylo po míze ani stopy a Bella spokojeně oblizovala lžičku.

„No aspoň v tomhle máme jasno. Rozhodně si budu muset upravit jídelníček, zamumlala a podívala se na fascinovaně se tvářícího Edwarda.

Potom si šla do pokoje na chvíli lehnout. Trochu jí bylo divné z čeho je tak unavená, ale přičítala to hektickému prvnímu dni ve škole.

Večer jí probudil Edward s tím, že za chvíli přijede Carlisle s výsledky.

Opláchla se a smyla rozespalost z očí. Znovu se jí hlady kroutil žaludek, tak si šla udělat ovocný salát.

Celá rodina včetně Cullenů už byla doma a čekala s čím Carlisle přijede.

Konečně se ozval motor auta a vzápětí stanul Carlisle ve dveřích.

Tvářil se však strašně vážně. Jeho první pohled padl na Edwarda.

Ten se vymrštil z křesla kde seděl a pak ztuhl v půli pohybu.

„To... to není...m... možné,“ vykoktal.

Prudce se otočil na Bellu a přiškrceným hlasem zaskřehotal: „To nemůže být pravda.“

Carlisle vešel do obýváku a vážným hlasem řekl: „Prosím, můžete nás tu nechat s Bellou osamotě?“

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 16:59)

Já to říkala, říkala jsem to! Mimi!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek