Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

O ní, bez ní... Tak se cítí Bella, když rodinka debatuje o jejím zdravotním stavu.

Ona má však jasnou představu - jakou?

To si musíte přečíst.

Bella seděla pohodlně uvelebená v křesle a konsternovaně sledovala představení, které se před ní odehrávalo.

 

„Musí jít na prohlídku!“ důrazně se dožadoval pozornosti Nathan.

„Rozhodně je potřeba udělat testy,“ přitakával Carlisle, který měl na sobě další Nateovy kalhoty. Boty jež si půjčil poprvé a právě je chtěl vrátit, mu nyní přišly vhod.

„Musí být pod dohledem, co když zase omdlí,“ připojila se Alice.

„Cože? Bella omdlela? Kdy? Alice, proč jsi nám to neřekla?“ rozčiloval se Edward.

„No tak, nedělejte z toho takový horor,“ uklidňovala je Kate.

„A co když se jí něco stalo během těch přesunů časem?“ připojila se Rose.

Toho se hned chytil Emmett: „Jo, klidně jí může chybět nějaký orgán. Jednou jsem v televizi viděl takový film. Hrdinka se tam přemístila a pak jí chyběla půlka mozku, takže z ní byl tak maximálně retardovaný pavián.“

„Emmette sklapni!“ výhružně zavrčel Edward.

Emm se však nenechal vyvést z míry a zkoumavě Bellu sjel pohledem, jestli se u ní náhodou už nezačínají projevovat znaky těžké mentální retardace.

Bella se na něj zašklebila, zašilhala a byla v pokušení začít slintat.

Stejně jako poprvé, se jí hned po vyzvracení udělalo dobře.

Když se vrátila z koupelny - kde si vyčistila zuby - do obýváku, naskytl se jí zajímavý pohled na válečnou poradu. Ta se týkala jediného tématu – co provedeme s chudinkou Bellou?

 

Sedla si stranou do křesla a sledovala hlasitou výměnu názorů a zajímavou škálu gest všech zúčastněných.

Po chvíli si k ní na područku sedl Jasper, který byl z té nervozně hádavé nálady mírně vykolejený.

Bella se na něj s nadějí, že uklidní situaci podívala, ale on jen zavrtěl hlavou.

„To nepomůže, mají o tebe strach.“

 

Bella přestala poslouchat tu hádající se tlupu a soustředila se na jediné. V hlavě jí totiž začalo klíčit podezření, z kterého měla mírně řečeno „strachy stažené půlky„.

Když si čistila zuby, přemýšlela, co jí do čerta může být.

Sečetla si příznaky a výsledek jí málem vyrazil dech. Pak začala počítat.

Matematika nebyl její nejoblíbenější předmět, ale sčítání a odčítání celkem zvládala. Pro jistotu zapojila i prsty, ale i tak došla pokaždé ke stejnému výsledku…

Ano, nespletla se, ty dny které se s pravidelností téměř na hodiny v cyklech vracely, se jaksi nedostavily.

Jasper se na Bellu podíval a tázavě vytáhl obočí. Cítil tu zmatenost a počínající paniku, jež jí neodbytně začala klepat na rameno.

„To nic Jaspere, nedělej si se mnou hlavu, jen jsem se trochu zamyslela nad tím, jak budu zvládat školu,“ pokusila se to zamluvit a doufala, že to nebude dál rozebírat.

„Jasně... To zkus namluvit někomu, kdo má méně citlivý přijímač,“ poklepal si na srdce a zašklebil se, ale dál jí už nezpovídal.

 

Bella se rozhodla, že o svém podezření raději nikomu zatím nebude říkat.

Kruci, pomyslela si, stejně mají ostatní asi pravdu a ona má jen nějakou virovou infekci, která způsobila i to zpoždění. No jasně, tak to bude - sama sebe začala v duchu utloukat argumenty.

Vždyť by takhle její tělo ještě nemohlo reagovat. Je to sotva několik dnů, co s Edwardem poprvé... Při té vzpomínce se začervenala. Muselo by uběhnout mnohem více času, aby měla ranní nevolnosti a další potíže těhotných.

Cítila jak jí polévá horko.

Těhotná - to je úplná pitomost. Edward je přeci upír a kdo kdy slyšel, že by upíři mohli mít děti?

A ona? Mít v sedmnácti dítě... no to tedy ani omylem, zařekla se. Prostě mám střevní chřipku a tím to hasne.

Spokojená se svým vnitřním rozhovorem, opět stočila pozornost k debatnímu kroužku.

 

Zaregistrovala, že mírně změnili téma. Už bylo jasné, že jí poženou na testy a právě se dohadovali o tom, kdy a kam.

„Vezmu jí do nemocnice, raději hned,“ prosazoval Edward svou ideu.

„Možná by bylo lepší, kdyby si na zbytek dne vlezla do postele a já jí zítra testy udělám sám,“ navrhl Carlisle. „Je neděle a já zítra oficiálně nastupuj v nemocnici. Nemuseli bychom Bellin stav nikomu vysvětlovat.“

„Vypadá docela zdravě a spokojeně,“ řekla Esme, která jediná občas pohlédla jejím směrem.

V pokoji to ztichlo, jako by si právě uvědomili, že objekt jejich hádky je taky přítomen a jako na povel se všichni otočili a začali jí zkoumat jako vypreparovaný hmyz ve vitríně.

 

Docela jí začalo štvát, jak se rozhoduje o ní bez ní.

„Zajímá tady někoho, co chci udělat já?“ zeptala se mírně nakvašeným hlasem.

Odpovědí jí bylo sborové „NE!“

Tak to jí opravdu nakrklo. „Tak aby bylo jasno,“ zvedla se z křesla, dala si ruce v bok a zamračeně propichovala pohledem všechny přítomné.

„Nejsem malé dítě, aby jste se tu o mě dohadovali a nebrali v úvahu mé přání.“ Zvedla ruku a zastavila Edwarda, který se chystal protestovat. „Nejsem pitomá a na testy samozřejmě půjdu. Taky chci vědět, jestli mi něco není. Ale právě teď je mi celkem dobře. Takže končím debatu na téma mé zdraví. Je to jasné?“

Přejela pohledem po překvapených tvářích. Uvědomila si, že takhle rozhodně a naštvaně jí asi ještě mluvit neslyšeli.

Sama se trochu divila, jak rychle se jí nálada z netečného rozjímání změnila na bojovnou a téměř vzteklou. No co, aspoň si uvědomí, že s ní nikdo manipulovat nebude.

„Bello klid, nikdo nechce dělat nic proti tvé vůli, řekl mírným hlasem Edward, ale jeho oči s klidem v hlase nekorespondovaly. Měl v nich poplašený výraz. Podívala se do tváří ostatních. Všichni na ní hleděli s obavou.

„Co je? Co na mne koukáte, jak kdyby mi narostla druhá hlava?“ zeptala se a nechápavě sledovala jejich polekané výrazy.

„Bells, musíš se uklidnit, celá se klepeš, neradi bychom způsobili nějakou... nehodu,“ promluvila Alice. „Sice nevidím, že by ses přeměnila, ale to tvé chvění...“

Bella si až nyní uvědomila, že se jí klepe celé tělo. V ústech znovu cítila tu podivnou pachuť kouře a její teplota se musela během okamžiku vyšplhat na bod varu, protože cítila, jak její pokožka sálá horkem.

Edward byl v mžiku u ní a jeho studené objetí bylo neuvěřitelně kontrastní proti její horké kůži.

Když si uvědomila co se děje, jako mávnutím proutku se jí tělo začalo uklidňovat, pachuť v ústech zmizela a teplota se vracela k normálu.

„No tedy, to bylo zvláštní," udiveně zašeptala a schoulila se do Edwardova náručí.

„No tak, proč jste jí nenechali,“ stěžoval si Emmett, „konečně bychom se možná dozvěděli, v co se Bella změní.“

Rose po něm šlehla znechuceným pohledem a Alice se mu odsekla: „Nemáme tušení v co se může změnit a jak to bude ovládat. Mohla by ublížit nejen sobě, ale i své rodině Emmette, takže experimenty bych raději nechala na příhodnější dobu.“

Emmett zahanbeně pohlédl na vyjukanou Kate a Natea, kteří nechápavě sledovali konverzaci.

Nate toho měl, zdá se právě dost. „Může nám někdo říct, o co tu jde? Proč Bella vibrovala jak panelák při zemětřesení a co mají znamenat ty řeči o přeměně?“

„Carlisle prosím, můžeš jim to vysvětlit? Vezmu Bellu ven a trochu se projdeme, čerstvý vzduch jí udělá dobře,“ řekl Edward.

 

Bella neprotestovala. Chtěla se dostat ven z dohledu tolika očí, kterým nic neujde.

Vzala Edwarda za ruku, po anglicku se vytratili a nechali vysvětlování na ostatních.

Ruku v ruce šli tiše lesem. Najednou se Edward zastavil a zadíval se jí do očí.

„Bells, chtěl bych se omluvit. Vím, že muselo být nepříjemné, jak jsme se o tobě dohadovali, ale máme o tebe starost.“

„Já vím a nezlobím se. Ale v tom okamžiku, se ve mně něco zvedlo a jako bych začala celá hořet vzteky. Vůbec nevím co mě to popadlo.“

Edward jí pohladil po tváři a ona mu ji jako kočka žádající další pohlazení, vtiskla do ruky.

„Mám trochu strach. Co když se někdy neovládnu a změním se? Mohla bych někoho zranit. Bože, jen pomyslím na to, že by v mé blízkosti zrovna byli kluci...“ Bella zavrtěla zničeně hlavou. „Myslíš, že se taky budu měnit na vlka, nebo dokonce tygra?“

„Nemám tušení. Vůbec nevíme, jestli ten čtyřiadvacátý pár chromozomů, který se v tobě aktivoval je zodpovědný za přeměnu. To, že jich měniči mají dvacet čtyři ještě neznamená, že u tebe bude mít stejnou funkci. Třeba se vůbec nic nezmění,“ uvažoval Edward.

„Hmm, ale moc tomu nevěříš, že ne?“ s obavou na něj pohlédla, „co když se změním na něco odporného, třeba obřího pavouka?“ už jen z té představy se hnusem oklepala.

„Bells, jsi jedinečná, nevím co všechno se v tobě skrývá, ale jedno ti můžu slíbit – nikdo a nic nemůže změnit to, co k tobě cítím. A vím, že ať se stane cokoli, spolu máme šanci to zvládnout,“ naklonil se k ní a spojil jejich rty v pečetícím, něžném polibku.

Polibek nejprve jemný se stále prohluboval. Bellino srdce se rozbušilo vášní a jejich dech nabral závratnou rychlost.

Edward se odtrhl od jejích úst a opřel si čelo o její.

„Měli bychom přestat, než mi úplně zničíš sebeovládání,“ zamumlal jí do úst.

„Dobře, necháme toho,“ souhlasila, ale její rty zkoumaly jeho čelist.

„Měli bychom se pomalu vrátit,“ řekl Edward, přisál se jí na krk a přitiskl si jí blíže k sobě. Smyslně se o sebe otírali a nebyli schopní se od sebe odtrhnout.

„Bells?“ zasténal a opřel jí o strom. „Myslíš, že...“

„Ano!“ zasténala v odpověď na nevyřčenou otázku a políbila ho, jako by na tom závisel její život.

Veškerá něha šla do kopru a oba se na sebe hladově vrhli. Oblečení nemělo tu nejmenší šanci. Hned jak se jejich těla dotkla kůže na kůži, vydral se z Bellina hrdla téměř zvířecí zvuk a stejně agresivně jako se spojila jejich těla, spojily se i plameny. Lesem se ozývalo sténání a vrčení.

Jejich okolí bylo nabité energií a stejně jako splynuli oni v jedno tělo a mysl, tak, jako kdysi lidé při pohanských rituálech, i příroda kolem nich se na ně napojila a všechnu tu syrovou, živočišnou sílu vyslala do jejich duševního spojení.

Netrvalo to dlouho a společně se začali zmítat na vlnách slasti. Z jejich úst se vydraly výkřiky naplnění, rozkoše a euforie.

Edward se s Bellou v náručí sesunul k zemi. Ačkoli se nemohl unavit, stejně měl pocit, že právě prošel tou nejvíc vyčerpávající a uspokojující zkušeností svého života.

Bella mu zemdleně ležela v náručí a vypadala, že každou vteřinu usne. Opřel se o strom a zabalil Bellu do své košile, která jako zázrakem přežila jejich náruživé svlékání.

Bella měla pocit, že se roztříštila na tisíce malinkých kousíčků. Byla naprosto vyčerpaná a šťastná. Bezvládně se nechala kolébat v Edwardově náruči a spokojeně usnula.

Zdál se jí sen.

Byla v lese, seděla pod stromem a najednou dostala strašný hlad. Rukou se opřela o drsnou kůru a pocítila něco lepkavého. Udiveně se podívala na svou dlaň. To lepkavé byla míza, která vytékala z trhliny v kůře. Bella si k ní přivoněla a potom si dlaň olízla. Chutnalo to úžasně. Znovu pocítila nával hladu. Bez přemýšlení odloupla kus kůry. Z rány začala proudem vytékat míza a Bella nezaváhala – s chutí se přisála ústy ke kmenu.

 

„Bello, Bells! Probuď se.“

Otevřela oči a zmateně zamrkala. Edward jí stále objímal, ale ona byla natočená hlavou ke kmeni, o který se opíral.

Střetla se očima s jeho šokovaným pohledem. Hned poté jí došlo, proč na ní tak udiveně zírá. Kmen smrku měl ve výši jejích úst rýhy od zubů a ona jasně cítila, jak jí krkem stéká voňavá míza.

Moc jí to chutnalo...

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 16:48)

Je těhotná a je a je a je!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek