Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Hezky se usaďte a užívejte si seznámení Cullenovců se Swany...

V ten moment všechno halasné vítání a představování ztichlo, jako když utne.

Bella, které se žaludek okamžitě po vyzvracení uklidnil, zhrozeně pohlédla před sebe. Chtěla se začít omlouvat, avšak pohled na vždy tak upraveného a čisťounkého Carlislea, jak z něj ukapávají zbytky její večeře, jí naprosto odboural.

Sledujíc, jak z jeho na míru šitého saka sklouzává ta odporná hmota, se začala pochechtávat a za okamžik už nemohla popadnout dech.

„Car...Carlisle pro... promiň, já se m... moc o... oml...ouvám,“ pokoušela se vyslovit omluvu.

„Vidíš Carlisle,“ chlámal se Emmett „a já si myslel, že tě ráda vidí. Díky Bells, že jsi tímto neobvyklým přivítáním nepoctila mne,“ vysoukal se ze sebe a zlomil se na kapotu auta.

Carlisle, který po tom nečekaném vodopádu ztuhl a nevěřícně na Bellu zíral, se probral z překvapení a začaly mu cukat koutky. Pak ale zvážněl.

„Jsi v pořádku Bello? Nebolí tě něco?“ starostlivě jí zkoumal pohledem.

Bella ucítila kolem pasu ruce.

„Lásko, řekni nám co ti je,“ strachoval se Edward.

„Nic mi není, opravdu,“ uklidňovala je Bella. „Asi jsem moc rychle zhltla večeři a pak při tom všem objímání se mi najednou zvedl žaludek,“ podívala se již klidně na Carlislea. „Moc mě to mrzí, přišlo to nečekaně a strašně rychle.“

„Nic se nestalo, hlavně aby ti už bylo dobře,“ řekl Carlisle a pak se lítostivě zadíval na své oblíbené semišové botky, ve kterých mu teď čvachtalo. S povzdechem se s nimi navždy rozloučil – tahle sprcha pro ně byla smrtelná.

„Tak pojďte všichni dál,“ dirigoval celou skupinku Nate, obrátil se na Carlislea, „já Vám půjčím něco na převlečení.“

Znovu se spustila debata a všichni se nahrnuli do obýváku.

Alice se nenápadně přitočila k Belle, rukou jí objala kolem pasu a z druhé strany se k ní přitiskla Rose, čímž odstrčila protestujícího Edwarda.

„Strašně jsi nám chyběla,“ zatrylkovala Alice.

„Jo, těch pár desítek let to bez vás byla děsná nuda, Emmett si neměl z koho dělat srandu,“ zazubila se na ní Rose a Bella cítila, jak se jí do očí nahrnuly slzy dojetí. Měla je opravdu ráda jako sestry.

 

V obýváku se konečně všichni všem představili.

„Nyní používáme příjmení Cullenovi,“ řekl již převlečený Carlisle. Obrátil se na Natea. „Je udivující, že vše berete tak v klidu, pane Swane.“

„Jen Nate prosím,“ řekl a pak se trochu rezignovaně usmál.

„Ono to tak nějak vyplynulo ze situace. Celá naše rodina je, jak víte, zvláštní. Od malička jsem slýchal divné historky, sám mám podivnou schopnost, kterou rozumově nelze vysvětlit a pak - když jsem se z kroniky dozvěděl, jak to bylo s našimi předky...“ Nate pokrčil rameny.

„No a před nedávnem se začaly dít všechny ty šílené věci kolem Belly. Asi jsme si zvykli.“

„Mluv za sebe,“ skočila mu do řeči Kate. „Já se stále cítím jak Alenka v říši divů. Sice jsem přijala skutečnost, že můj manžel je lidský detektor lži, ale ani ve snu mne nenapadlo, čeho všeho budu svědkem.“ Rozhodila ruce v gestu „jen se podívejte“, jako by ten prostý pohyb vše vysvětloval.

„Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, že existují bytosti jako upíři a že tomu budu věřit... Poslala bych ho šupem na nejbližší psychiatrii. A pak ta schopnost, kterou mají mé děti... Jsou jim tři roky a někdy mám pocit, že mluvím s dospělými...“ Kate jen zakroutila hlavou a střelila pohledem ke svým synům, kteří se jí na chvíli ztratili ze zorného pole - což, jak si vzápětí uvědomila, byla chyba.

Jason seděl na kolenou Emmettovi, vidličkou mu píchal do ruky a Emma to viditelně bavilo.

Jack se zase nechal chovat od Rose, která se na něj něžně usmívala a cukrovala.

Tvářil se jako nevinnost sama, ale očička měl upřená na její zuby. Už už zvedal ruku, aby je prozkoumal blíž. Oba bratři co chvíli po sobě střelili pohledem a bylo vidět, že vedou zanícený duševní rozhovor.

Rose si naštěstí všimla včas, kam míří prstík malého průzkumníka a rychle zavřela ústa.

„Jacku, Jasone, okamžitě toho nechte!“ zděšeně vykřikla Kate a rychle vstala s úmyslem zpacifikovat je.

Najednou se Edward začal smát.

„Jen je nech Kate, právě rozvíjejí teorii, jak svléknout Emmetta z kůže. Moc by se jim hodila na jejich zahradní bunkr, který si chtějí vyhrabat, líbí se jim, že by byl nedobytný.“

Kluci se po sobě vykuleně podívali a pak shodně šlehli myšlenkou po Edwardovi.

„Jo,“ souhlasně pokýval v odpovědi na jejich otázku, „vážně čtu myšlenky, a všechno jsem slyšel,“ potvrdil jim s úsměvem.

„Blácha máme tu špiona,“ vydechl varovně Jason.

„Ale nebudeš na nás žalovat, že ne?“ hodil po Edwardovi andílkovský úsměv a psí očka Jack.

„Když mi dáte kus Emmovy kůže, tak ne,“ smlouval Edward.

„Tak moment,“ protestoval Emmett a hravě na kluky zavrčel, „ještě jste mě z kůže nestáhli a už s ní tady obchodujete. Já se tak snadno nevzdám, budete mě muset přeprat,“ znovu zavrčel, čímž si vysloužil nesouhlasný pohled od Esme a salvu smíchu od malých raubířů, kteří se na něj sesypali.

Emmett se skácel k zemi a nechal se od kluků mučit. Smál se při tom a vyváděl stejně jako oni.

Rose ho chvíli pozorovala a pak protočila oči a pohlédla na poněkud zaraženou Kate.

„Prosím omluvte ho, je mu teprve osmdesát let, ještě chvíli bude trvat, než se dopracuje aspoň do puberty.“

Kate jen nevěřícně zamrkala a když viděla ten propletenec rukou a nohou všech tří „dětí“, řekla si, že nastala ta pravá chvíle, aby zasáhla. Protože jak znala své andílky, nakonec by Emmetta z té kůže dostali.

„Tak a dost mládeži, jde se spát,“ nekompromisně zavelela. „Alou, ať už jste v koupelně, než vás napadnou ještě větší lumpárny.“

Hromada se pomalu rozpletla. Kluci dali všem dobrou noc a odhopkali s Kate.

 

V pokoji nastalo ticho.

„Takže,“ začal Edward, „co bude teď?“

„To záleží na tom, jestli se Bella rozhodne zůstat tady a nebo se vrátí do Států,“ otočil se na Bellu Nate.

„Víš, že jsem chtěla zůstat tady a dokončit tu školu,“ řekla Bella. „Mluvil jsi s mámou?“ tázavě pohlédla na Natea.

„Jo a mám to u tebe schovaný,“ ušklíbl se. „Dovedeš si představit jak reagovala, když jsem se jí pokoušel všechno vysvětlit. Chtěla sednout na první letadlo a osobně mi zakroutit krkem, že jsem ti v tom nezabránil. Musel jsem se hodně snažit, než jsem jí uklidnil na tolik, aby alespoň týden počkala. Což mi připomíná, že jí musíš zavolat, protože lhůta končí zítra a ona by určitě neváhala a přiletěla.“

Nate zakončil svůj monolog protočením panenek a úšklebkem.

„Díky Nate, máš to u mě,“ Bella ho objala a dala mu pusu na tvář.

„Zavolám jí a domluvím se s ní. Snad nebude mít nic proti, abych tu dokončila školu.“

„A co vy? Zůstanete tady?“ zeptal se Nate Esme.

„Rozhodně chceme zůstat nablízku Edwardovi a protože ten se nehne od Belly, zůstaneme tady. Jen kousek odtud jsme koupili dům.“ Esme už se viděla, jak upravuje to krásné sídlo z osmnáctého století, které si vyhlídla již před pár měsíci.

„Předpokládám, ozval se Carlisle, že vám Edward vysvětlil, jak to s námi je. Že se živíme pouze zvířaty,“ tázavě pohlédl na Natea.

Nate si je všechny nejdříve změřil pohledem a pak pokýval hlavou.

„Ano, něco mi řekla už Bella, když se začala přesunovat a potom jsem si Edwardem dnes odpoledne ještě pár věcí ujasnil.“ Nate se usmál „Jsem si jistý, že mi nelhal.“

Bella se tázavě podívala na Edwarda.

„Zkusil jsem to,“ vysvětloval jí. „Nate mě požádal, abych mu řekl něco, co je očividná lež a potom pravda. Prý je to stejné jako u lidí, dokonce ještě intenzivnější,“ pokrčil rameny a dodal, „takže si je jistý, že jsem mu nelhal, když jsem říkal, že tě miluji.“

„Proto je pro mě snadnější přijmout fakt, že budu mít v rodině upíry. Vím, že máte Bellu rádi a že nechcete nikomu z mé rodiny ublížit,“ vysvětlil Nate.

„Ale prosím, nechápejte mě špatně. Už jsem se smířil s tím, že má neteř je zvláštní a ani její život nebude obyčejný. To však neznamená, že se mi líbí její rozhodnutí a její skutky. Jen vím, že s tím nic neudělám a v rámci možností s tím dokážu žít.“

Nate najednou zvážněl. „Jestli ale někdy dojdu k přesvědčení, že vaše přítomnost mou rodinu ohrožuje, požádám vás, aby jste odjeli a očekávám, že tak učiníte,“ zadíval se Carlisleovi pevně do očí.

Mezi oběma muži proběhlo porozumění.

Carlisle přikývl a Nate se stejně odhodlaně zadíval i na ostatní Cullenovy.

„Nikdy Bellu neopustím,“ řekl do ticha Edward a provrtával Natea pohledem.

Nate se s ním chvilku měřil a pak rezignovaně přikývl. „To asi budu muset akceptovat,“ zamumlal sklesle.

Nečekaně se ozvala Esme. „Nate, vím co je to starost o rodinu a za celou tu mou slibuji tobě i Kate, že uděláme co je v našich silách, abychom tu vaší neuvedli do nebezpečí.“

Kate, která se vrátila do obýváku a vyslechla poslední část rozhovoru, přešla k Esme a podala jí ruku.

Bylo vidět, že mezi oběma ženami došlo k tiché a pevné dohodě. Bylo mezi nimi porozumění matek, chránících svou rodinu.

„Je tu ještě jedna věc, o kterou vás musíme požádat,“ řekl vážně Carlisle. „Náš druh je vázán zákonem. Nesmíme svou existenci prozradit lidem a proto o nás nesmíte s nikým mluvit. Pro všechny mimo vás jsme obyčejní lidé.“

„Samozřejmě,“ souhlasil Nate.

„A co chlapci?“ zajímala se Rose. „Jak zabráníte dětem, aby o nás nemluvily?“

„Nikomu nic neřeknou,“ uklidňovala jí Alice.

„Opravdu,“ přitakal Edward, „slyšel jsem o čem přemýšlejí. Jsou na svůj věk neuvěřitelně vyspělí a inteligentní. Myslí si, že je to rodinné tajemství, stejně jako to, že Nate odhalí každou lež. A kromě toho vědí, že by jim stejně nikdo nevěřil.“

Chvíli bylo ticho, do kterého se hlasitě ozvalo Bellino zívnutí.

Rozpačitě se usmála. „Omlouvám se, ale jsem nějak unavená, asi to dělá ten časový posun,“ řekla, jako by mluvila o pásmové nemoci z létání.

„Necháme tě odpočinout,“ pohladil jí po tváři Edward. „Půjdu se svou rodinou. Podívám se kde bydlí a něco s nimi ještě proberu. A také potřebujeme na lov. Uvidíme, jaké možnosti nabízí okolní lesy. Přijdu za tebou zítra ráno. Pohladil jí a něžně políbil.“

Všichni si popřáli dobrou noc a pak se Cullenovi během okamžiku z obýváku vypařili.

Belle už to nepřišlo, ale Nate s Kate stáli jak zařezaní a chvilku jim trvalo, než strávili tu rychlost, se kterou se jejich obývák vyprázdnil.

Bella se unaveně schoulila do křesla. Ještě než půjde spát, jí čekal telefonát domů. Přemýšlela co řekne René a bezmyšlenkovitě si hrála s okrasným stromkem.

Nate svou neteř po očku pozoroval a pak mu zacukaly koutky úst.

Bella nabízela zajímavý pohled. Ležela stočená v křesle, žmoulala Katin okrasný fíkus a otrhané lístečky si vkládala do úst.

Vypadala, jako by byla myšlenkami tisíce kilometrů daleko a urputně žvýkala ty drobné lístečky.

Nathan nenápadně upozornil Kate na Bellino počínání.

„Zlato?“ vytrhla smějící se Kate Bellu ze zamyšlení. „Nechceš udělat ještě něco k jídlu? Přece jen většinu večeře jsi umístila do Carlisleových bot.“

„Ne díky, nemám hlad,“ zavrtěla Bella nepřítomně hlavou a vložila si do úst další list.

To už Nate nevydržel a začal se uculovat na celé kolo. „A jsi si jistá, že nemáš hlad?“ zeptal se a pokoušel se nevyprsknout smíchy.

Bella zmateně zvedla hlavu. Co pořád mají s tím jídlem, pomyslela si.

„Já jen, že ten stromek už moc listů nemá,“ oznámil jí Nate, načež se opřel o smějící se Kate a otřásal se s ní.

Bella se zadívala na svou ruku jako by jí viděla prvně v životě a nevěřícně vykulila oči na list s jasnými vroubky, jež zanechaly její zuby.

Upustila list jakoby jí to kousnutí mohl vrátit a rychle vyskočila na nohy.

V příští vteřině zaregistrovala, jak se k ní naklonila zem, ucítila tupý úder do hlavy a pak jí vědomí vzalo roha.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 16:32)

Ona... to... tento... je tento? Ty víš co, viď? já vím, zmatek.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek