Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Bella se pomalu seznamuje se zvláštnostmi jejich předků.

René má pro ni další překvápko... a nejen René. Co se stane, když se minulost začne vtírat do přítomnosti?

Dívala se na očividně velmi, velmi starou knihu, která vypadala, jako ty staré vzácné tisky v národní knihovně, a nějaké zažloutlé papíry.

„Tohle je něco jako kronika našeho rodu.“ René se dívala Belle do očí nezvykle vážně.

„Víš, kdyby ještě žila babička, moje matka, určitě by ti o všem řekla ona. Ale takhle to zůstalo na mně.“

René se zamlžily oči smutnou vzpomínkou na smrtelnou autonehodu Bellina otce a babičky. Byla právě těhotná s Bellou, ale s jejím otcem se nevzali. Chtěli počkat, až se dítě narodí. Nehoda se stala, když byla René v šestém měsíci.

„O čem to mluvíš? Co je na naší rodině tak zvláštního?“ vytrhla Bella René ze smutné vzpomínky.

„Bello, nikdy ti nepřišlo divné, že Nathan spolehlivě odhalí lež? Že mu opravdu nikdo nemůže zalhat, aniž by to poznal?“

Bella se zarazila. Chtěla odpovědět že ne, ale když René tu otázku položila takhle, najednou jí začalo docvakávat, že by se asi měla divit.

Žila s Nathanovou schopností od narození a on na to nikdy v běžném hovoru či situaci, neupozorňoval.

Když se mu už jako dítě pokoušela zatloukat pravdu a nějakým výmyslem přikrášlit skutečnost, jen se smál a řekl, ať si nevymýšlí, že stejně neumí lhát.

A pak, když šel nejprve k policii a poté do FBI, slyšela komentáře na jeho adresu, že je chodící detektor lži, ale vždycky to brala jako nadsázku a ocenění jeho detektivních schopností.

Podívala se René do očí a ta jen přikývla.

„Ano, opravdu je to tak. A ani jeho nejbližší přátelé a spolupracovníci netuší, co opravdu dokáže. Musí si v práci dávat pozor, aby jeho schopnost nebyla moc nápadná. Přineslo by mu to jen nepříjemnosti.“

„Dobře, je to opravdu... divné, ale co to má co společného s tímhle?" zeptala se Bella a ukázala na knihu.

„Asi bude nejlepší, když začnu od začátku, nebo aspoň od osoby, která začala zaznamenávat naší historii.“ René vzala opatrně do rukou jeden z volně položených zažloutlých papírů a rozložila ho před Bellou.

Na archu byl namalovaný rodokmenový strom. U kořenů bylo zapsáno jméno Eiblin a rok 1455 - 1532 a poznámka – jasnozřivost, proroctví.

Bella rychle střelila pohledem nahoru do koruny a na jedné z nejvyšších větví, bylo napsáno její jméno a rok 1992*.

Mezi ní a Eiblin byly celé generace. U každého jména bylo datum narození a většinou i úmrtí. U některých byla poznámka. Zdaleka ne u všech, ale jak si Bella všimla, alespoň jedenkrát v každé generaci. Prohlížela si strom a četla jednotlivé údaje.

Margaret – medium, Ethan – iluze, Sava – vcítění, ovlivnění bolesti, Gregor – smyslnost a vemlouvavost, Jane – řeč zvířat, Isabella – rostliny a přírodní síly, a další a další... a na vrchu stromu hned pod ní - Nathan – detekce lži.

Belle se z toho zatočila hlava. Tázavě zírala na René a potichu si mumlala: “Klid Bello, nestraší ti ve věži, tohle je určitě další z tvých bláznivých snů.“

René pobaveně poznamenala: „Já vím, že je to na tebe trochu moc, ale zkus se na to podívat z jiného úhlu. Prostě se někteří z nás, rodí s geneticky daným, jakoby dalším smyslem.“

René pohladila Bellu konejšivě po ruce.

„Chceš mi říct, že pocházím z rodiny čarodějů?" vypískla Bella a sama slyšela silně skeptický podtón ve svém hlase.

„No tak, Bells, není to tak hrozné. Jen se v naší linii asi dědí nějaký gen, který nás spojuje s přírodou a některým propůjčuje jakýsi šestý smysl. A zdaleka ne všichni z našeho rodu nějakou schopnost mají. Podívej se na mě, já jsem úplně normální.“

Bella se zahleděla na svou excentrickou, věčně roztržitou matku a vyprskla smíchy.

„No dobře,“ smála se René s ní. „Normální nejsem, ale nemám žádný šestý smysl.“

Tak o tom by Bella klidně diskutovala. René měla neuvěřitelnou schopnost jít bez okolků hned k jádru věci a vidět podstatu problému.

„A co je v té knize?“

René opatrně vzala knihu a otevřela ji. Zežloutlé stránky se pomalu a neochotně oddělily od sebe. Papír byl tlustý a jakoby zrnitý.

„Víš, většinou si naši předci zaznamenávali významné události, které vyplynuly z jejich schopností na pergameny, tedy jednotlivé svitky, které přecházely do rukou potomků. A časem se jich nahromadilo opravdu hodně. A tak se jeden z našich prapředků rozhodl, že vše chronologicky seřadí, aby to bylo přehledné. Opis mu musel trvat hodně dlouho, nehledě na to, že se naše rodina rozvětvila a zápisky od různých příbuzných byly po všech koutech světa. Svolali tedy něco jako radu starších a byl ustanoven kronikář. Vždy po smrti některého z členů rodiny se jeho písemnosti, pokud se týkaly jeho schopností, předaly kronikáři a ten je zapsal do této knihy. Funkce kronikáře se předávala z otce nebo matky na syna či dceru.“

René se zadívala Belle do očí.

„Posledním kronikářem byla babička. Když mi vyprávěla stejný příběh jako já dnes tobě, shodly jsme se, že zatím bude kronikářem ona a já to převezmu po její smrti. Neměla jsem moc práce se zápisem, protože Nathan svou schopnost využívá jen nezbytně a žádná velká událost z toho nevzešla. Krom toho se naše rodina vinou epidemií, brzkých úmrtí a honů na čarodějnice, redukovala na pár zbývajících členů a nikdo ze vzdálených příbuzných mimořádnou schopnost nemá."

René se zamyslela a pak tiše pronesla:

„A já teď předávám žezlo tobě.“

Bella měla pocit, že se jí kolem krku stahuje smyčka. Polkla a pokusila se rozdýchat to nečekané oznámení.

„To nemyslíš vážně! Vždyť já o tom nic nevím. Jak bych mohla dělat kronikáře?“ Bella se bála na tu starou krásnou knihu i sáhnout... Už se viděla, jak na ni při nejbližší příležitosti něco vyleje, nebo ji omylem podpálí.

„Bello, rozhodně tě nechci do ničeho nutit, zvlášť, když ještě nevíš to hlavní.“ René si zkousla ret a nerozhodně se usmála.

Bella se zarazila.

„Ono přijde ještě něco divnějšího? Nechystáš se mi říct, že po přijetí této funkce, musím na vysokou čarodějnickou, napojím se na všehomír a z hlavy mi vyraší anténky, na které budu chytat signál HBO?“

„Ne, jistě že ne.“ René se zatvářila naoko uraženě.

„Ale naroste ti nos jak okurka, na něm bradavice a na nohou budeš mít plovací blány,“ oznámila jí s vážnou tváří.

Obě vybouchly smíchy. René ale postupně zvážněla a skoro opatrně pozorovala Bellu.

Bella zhodnotila matčin pohled.

„Tak jo, jen směle do toho,“ zhluboka se nadechla a připravila svůj mozek na příval dalších neuvěřitelných informací.

„Víš, já ani nevím jak začít, asi bude lepší, když si to sama přečteš a já se ti to pak pokusím vysvětlit. Jedná se vlastně o důvod, proč se poznatky a zkušenosti našich předků zaznamenávaly. Možná, že to, co je na těchto stránkách, pomůže jednomu z našich potomků přežít.“

René nalistovala v knize začátek. Belle chvilku trvalo, než strávila poslední maminčina slova, ale raději se už na nic neptala a zadívala se do knihy. Nejdřív jí to, co viděla, nedávalo smysl, než se jí oči přizpůsobily starému rukopisu a stylu řeči. Pomalu začala číst.

 

Nechť potomkové naši zví Proroctví jež pravila Eiblin, první z rodu Nadaných.

Příštím generacím budiž povinností, střežiti toto poselství a předávati jej i nadále ratolestem svým, by mohlo dojíti naplnění osudu rodu našeho.

 

Belle se nepříjemně stáhl žaludek, ale pokračovala ve čtení.

Až spojí síly Matka Země s bezednou hlubinou času, vzejde dcera z rodu Nadaných.

Plamen ducha jejího sílu Země přijme, by mohla projíti branou otevřenou v proudu času.

Duch jejího bytí silný musí být, by duši tvora procházejícího věky, vzešlého z temnot, povznesla ke světlu. Jen největší síla tohoto světa spojí rod náš s životem věčným v minulosti, dávajíce vznik budoucnosti. Tak státi se má.

 

Bella četla jednou, podruhé a pak potřetí, ale písmena jí stále utíkala před očima a ne a ne se dostat s informací do mozku. Cítila se, jako kdyby jí někdo zavřel do papiňáku a svíravý pocit v žaludku se změnil v horké, vířící klubko. V uších jí hučelo a v hlavě slyšela vzdálený hluboký ženský hlas, přeříkávající slova proroctví, která se jí vpalovala do mozku. Tlak se stupňoval, až měla pocit, že jí praskne hlava.

Jako by z dálky uslyšela René volat.

„Bello dýchej, jsi úplně bílá!“ René s ní vyplašeně třásla.

Belle se konečně pročistil zrak a zhluboka se nadechla. Najednou nedokázala René říct co se jí stalo, jako by to mělo být jen její tajemství.

Chvíli vzpomínala jak se mluví, a když konečně našla hlas, zněla, jak žába po operaci mandlí.

„Promiň, už je to pryč, jen se mi udělalo trochu špatně. Asi z toho oběda ve škole…“

„Bello, vypadala jsi jako v transu. Tohle už mi nedělej, strašně jsi mě vyděsila.“

Bella chtěla odvést její pozornost a tak vyhrkla.

„Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“

René bezradně zavrtěla hlavou.

„To nikdo už přesně neví. Babička mi říkala, že je to proroctví o někom, kdo se v našem rodu teprve má narodit a asi bude mít výjimečné schopnosti. Mluví se tu o Matce zemi a čase, ale nějak si nedokážu představit, co by ta osoba měla umět. Jen jedno je z toho jasné – měla by to být žena a asi ji bude čekat dost nelehký osud."

René se podívala na zamyšlenou Bellu.

„Tím se ale holčičko netrap. Je to jen proroctví a kolik znáš těch, co se vyplnila? Kdo ví, co se za ta staletí změnilo a zda vůbec původní proroctví znělo takhle."

Pak se René usmála. „Třeba byl náš předek trochu spisovatel a snílek a malinko ho upravil, aby znělo dramaticky. To ale nic nemění na tom, že tradici kronikářů dodržujeme. Nikdy není na škodu, znát své kořeny.“

Šibalsky se zakřenila. „A dokonce jsem v té knize našla bezvadný recept na sirup proti kašli.“

Bella chvíli potichu seděla a pokoušela se urovnat ten zmatek v hlavě. Ještě pořád měla divý pocit v žaludku. Rozumově odmítala věřit v to, co jí René vyprávěla. Ale Nathan není fanatazie, že?

„Mami, já se musím jít na chvíli projít, vyčistit si hlavu.“

„Jasně zlato, jen jdi a promysli si to.“

Bella nazula boty, ve kterých chodila do lesa a vyšla ze dveří. Namířila si to rovnou za dům. Ve Forks byl vlastně les všude kolem. Městečko bylo malé a všechno se zdálo tak trochu nazelenalé. Bylo to tím, že déšť byl na denním pořádku. Slunce tu svítilo jen pár dní v roce a i když měla Bella slunečné dny moc ráda, déšť jí nevadil.

Za domem našla pěšinku a vydala se hlouběji do lesa. Měla namířeno na jedno místo, které objevila teprve nedávno. Jednalo se o okouzlující louku, téměř pravidelný kruh. Lemovaly ji letité stromy a Bella se tam cítila moc dobře.

Šla rychlou chůzí a už po cestě jí začal prostupovat klid a pohoda. Stromy jakoby ji zdravily a odplavovaly stres. Konečně se zelená opona rozestoupila.

Bella se prodrala hustým křovím a vstoupila na louku. Kvetlo tu velké množství lesních květin, převládala bílá a modrá.

Došla do středu a posadila se do tureckého sedu. Chvíli zhluboka dýchala a postupně uvolňovala celé tělo. V duchu si začala opakovat slova proroctví.

Vpálila se jí do mozku s intenzitou značkovacího železa. Za chvíli se okolní zvuky lesa redukovaly na vzdálené šumy.

Bella měla pocit, že sedí uprostřed jezírka a od okolních stromů k ní začínají stékat pramínky. Nebyly to ale pramínky vody. Byla to čirá životní energie stromů v okolí. Bella byla zpočátku vyděšená silou toho spojení, pak se jí to ale zalíbilo.

Mohla by přesně říci, kde který strom stojí, jak je vysoký, či starý, jestli je zdravý, či nemocný. Užívala si ten pocit sounáležitosti, až si najednou začala uvědomovat, že se už necítí jako člověk. Její ruce a nohy se jí v duchu změnily ve větve a pohupovaly se ve větru. A v jeho ozvěně se nesla slova procházející celou její duší. Byl to stejný hluboký ženský hlas, který slyšela když četla proroctví.

„Pamatuj na Proroctví, dcero z Nadaných, musíš pokračovati ve své cestě... Hledej místo dávnou magií prostoupené a přijmi cestu vedoucí k osudu tvému, překroč hranici času... Pamatuj na Proroctví, dcero z Nadaných, musíš pokračovati ve své cestě... Hledej místo dávnou magií prostoupené a přijmi cestu vedoucí k osudu tvému, překroč hranici času...

V dálce zakřičel pták a Bella se vytrhla z transu.

„Uff,“ popadala dech, „to teda bylo hustý.“

Hlava se jí točila a srdce bušilo, jako po uběhnutí maratónu. Svalila se do trávy a chvíli ten zážitek vydýchávala.

„Co to má sakra znamenat? Proč se tohle děje zrovna mě?!“ brblala si pro sebe.

Se stoupající hladinou vzteku vyskočila na nohy. To ale neměla dělat, nohy měla jak z tvarohu a místo hlavy kolotoč.

V příští vteřině ležela zase na zemi a ošklivě si narazila loket.

„Jasně, Bello, jsi vyvolená. Ty jediná můžeš zachránit svět, příští generace i celou galaxii. Že nejsi schopná ani normálně chodit, aniž by sis neublížila, to je vedlejší,“ vrčela ironicky v duchu.

„Prej překroč hranici času… To mám jako skočit přes pendlovky, nebo co?“

Hlavou jí proletěla představa, jak skáče doma přes hodiny s kukačkou, těsně nad nimi se ve vzduchu zarazí, kukačka vyleze z domečku, otevře zobáček a vcucne jí.

„Hihihihiýý,“ když Bella slyšela ten hysterický zvuk, rozhlédla se odkud to jde. Až pak jí došlo, že vychází z její pusy.

Po chvíli se uklidnila a vydala se na cestu domů. Šla pomalu a opatrně, aby si zase neublížila. Po cestě se jí zase vrátila rozvaha a klid vycházející z okolních stromů jí dělal dobře.

Když vešla do kuchyně, našla René, jak sedí u stolu a zaujatě si čte v kronice.

„Tak jo, přijímám, ale asi mi budeš muset pomáhat.“

René se pousmála a souhlasně kývla.

Bella se dívala na její spokojenou tvář a najednou věděla, že jí nemůže říct nic z toho, co se jí právě přihodilo. Nesmí jí nervovat, na to nebyla René stavěná. Bude se s tím muset nějak poprat sama.

V duchu zoufale zasténala.

„Ach jo, to bude zase průšvih“ a malujíc si představu, jak na CNN ve zprávách informují o tom, že jakási středoškolačka z Forks hodila čas do mixéru a udělala si z něj cocktail, šla nahoru do pokoje, začít balit na cestu do Anglie.

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (04.03.2015 13:12)

Teda, ona je Vyvolená, viď?! Jasan, já už jsem to četla, ale tohle mě napadlo i poprvé... Jakto, že tu je jenom iformace o "perexovém obrázku" a žádný komentář?! Lidi, vzpamatujte se! komentováno 1×, zobrazeno 1134×, jak je to možný? Hmmm? Zamyslete se nad sebou. Teda, to byl poučnej komentář... Tleskám ti, Popoles, žes to dopsala i s tak nízkým počtem komentů.

Karolka

1)  Karolka (20.04.2010 08:50)

Popo, prosím zmenši si perexový obrázek, díky.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse