Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Tak je tu další díl. Tentokrát trošičku akčnější. Více prozrazovat nebudu.

Doufám, že se bude líbit a zanecháte mi tu svůj názor a kritiku.

„Jaké potíže Alice,co jsi viděla?“ Jasper se k ní starostlivě naklonil.

„Nomádi... Dva z nich znají Edwarda,“ oznámila Alice a upírala svůj pohled do prázdna. „Původně měli v plánu jen projít, ale když ucítili Edwardův pach smísený s pachem člověka blízko chaty v horách, rozhodli se zjistit, o co tu jde. Jdou po stopě.“

„Ano, dva z nich znám,“ souhlasil Edward, sledujíc vizi Alice. „Setkali jsme se krátce, když jsem byl od vás pryč, těsně před tím, než jsem poprvé uviděl Bellu. A potom ještě jednou, krátce poté, co k nám přišla Alice s Jasperem. Lidé jsou pro ně jen stádo určené k hostině, ale pokud vím, nemají žádné zvláštní schopnosti a ke mně se nikdy nechovali nepřátelsky.“

Zamyšleně sledoval Alice a její vizi. Chvíli na to, začal hlasitě vrčet. Alice vyhrkla:

„Jeden z nich na Bellu zaútočí, pokud se setkají. Její vůně je pro něj neuvěřitelně lákavá,“ s obavou vzhlédla.

„To nedovolím, zastavíme je,“ zasyčel Edward.

„Kolik jich je?“ zeptal se Jasper.

„Jsou čtyři, dva muži, dvě ženy. Nejsou spolu na trvalo, tvoří dočasnou skupinu. Ale pokud zaútočíme, budou všichni držet spolu.“

„Jsou jen čtyři?“ uchechtl se Emmett a zamnul si ruce. „Paráda, konečně nějaký vzrůšo, potřebuji se protáhnout.“ A naznačil boxerský úder.

„Emmette, kušuj, nebo tě praštím,“ rozčilovala se Rose.

„A kdy dorazí?“ zeptal se Carlisle.

„Asi za dvě hodiny,“ odhadla Alice.

„To je moc málo času na to, abychom Bellu někam ukryli,“ uvažoval Jasper.

„Opravdu se s nimi nepůjde domluvit?“ zapojila se Esme. Představa, že je její rodina v nebezpečí, byla pro ni nejhorší můrou.

„Počkat,“ zašeptala Alice. „Jedna dvojice si to rozmyslela a změnila směr. Nechtějí se do ničeho zamotat, počkají na sebe kousek odtud u jezera.“ Alice zamrkala, jak vize skončila.

„Takže dorazí dva, z čehož jeden má na Bellu spadeno,“ shrnul to Jasper.

Bella sledovala jejich diskuzi a připadala si jako v nějaké podivné hře. Začínalo jí docházet, že by se měla bát, ale spíš než o sebe, měla strach o těch sedm zlatookých bytostí.

„Přece s nimi nemůžete bojovat!“ protestovala, „vždyť vás můžou zabít! Stačilo by, kdyby jste mne zavezli někam, kde je hodně lidí, tam by si netroufli zaútočit,“ přesvědčovala je.

„Bello, ten kterému tak přitažlivě voníš, se tě nevzdá. Počkal by si a udeřil, až bychom tě nechali chvilku samotou,“ naléhavým hlasem jí vysvětlovala Alice.

„Ale já nechci, aby se vám něco stalo jen kvůli mně!“ prudce vyhrkla, vyskočila z křesla a všechny přejela pohledem. "Jsem tu sotva pár hodin, a už jsou se mnou problémy... Možná, že bych se měla zkusit přenést zpět do budoucnosti.“

„No tak na to rychle zapomeň,“ tuto větu kupodivu nepronesl Edward, ale Rose. Bella na ní vyvalila oči a nevěřícně mrkla na Edwarda. Ten se jen pousmál.

„Nedokážeš si představit, jak byl protivný, když jsi tu nebyla a když odešel, bylo to ještě horší,“ rozohnila se Rosalie.

„Rose má pravdu,“ přidala se Alice a Esme přikyvovala. „Určitě si s nimi poradíme.“

 

Dali hlavy dohromady a začali vymýšlet strategii. Jejich dům byl asi pět kilometrů od města a nejméně kilometr od hlavní silnice, takže nehrozilo, že by je někdo rušil. Domluvili se, že Esme bude s Bellou v domě a ostatní budou čekat na louce před domem.

Bella už dál nevzdorovala a nechala se Edwardem odvést do jeho pokoje.

Když vstoupili, rozhlédla se a okouzleně se usmála. Jeho pokoj byl velký, rohový, celé dvě stěny byly prosklené a jednu z nich tvořily posuvné dveře.

Vévodila mu velká postel. Stěna byla obložená dřevem a kryly jí police různého tvaru a velikosti. Usmála se, když uviděla gramofon, magnetofon a televizor, který jí připadal jako ošklivá bedna. Ty přístroje byly pro ní tak archaické...

Edward jí pozoroval a zvědavě očekával, co na to řekne. Když uviděl, že studuje magnetofon, nevydržel to a zeptal se: „Používají se tyto přístroje i v budoucnosti?“

„Ano, jen bys je nyní nepoznal, vše se velmi zdokonalilo, zmenšilo a technologie na základě které pracují je jiná. Představ si - zaváhala, ale rozhodla se, že touto informací nic nepokazí – že do přehrávače velikosti krabičky od sirek, se vejde i několik desítek hodin hudby,“ řekla a usmála se komickému výrazu jeho obličeje.

Pak ale zvážněla. Oceňovala, že se jí snažil rozptýlit, ale nešlo to na dlouho. Situace byla vážná a ona se nemohla stále zbavit strachu, že se někomu něco stane.

„Máme asi ještě půl hodiny, než se ukáží. Prosím, zůstaň tady a nepokoušej se vyjít ven, dokud pro tebe nepřijdeme,“ požádal jí Edward.

„Dej na sebe pozor, jestli se něco stane tak ...“ zavřela oči a zavrtěla hlavou, jakoby chtěla tu myšlenku vypudit.

„Neboj se, umíme se o sebe postarat,“ vzal jí do náručí a začal jí líbat. Po chvíli se odtrhl, pohladil jí po tváři a vyšel z pokoje.

Hned na to vešla Esme. Zkoušela se tvářit optimisticky, ale moc jí to nešlo.

 

Všichni vyšli před dům a rozestavili se. Alice a Rose stály u dveří, chlapi v půlkruhu před nimi.

Asi dvě minuty na to vyšla z lesa dvojice upírů.

Když uviděli tu přesilu, zarazili se.

Chvíli se všichni měřili pohledy a pak Carlisle řekl:

„Víme co vás sem přivedlo. Člověk, po jehož stopě jdete, je pod naší ochranou. Nedovolíme, abyste mu ublížili.“

Oba se na sebe zmateně podívali a pak ten muž pronesl:

„Co je to za pitomost Edwarde? Od kdy právě ty chráníš lidi? Pokud vím, naposled, když jsem tě viděl, sis zrovna pochutnával na jednom chlápkovi,“ tázavě zvedl obočí.

„Věci se změnily, Todde,“ zavrčel Edward a svaly v obličeji se mu napjaly, jak četl jeho myšlenky, ve kterých vzpomínal na jejich setkání. „Už nelovím lidi hodně dlouho. Odejděte odtud, dokud je to možné. Toho člověka vám nevydáme za žádnou cenu.“

Oba nomádi těkali očima po šesti protivnících a očividně se jim nechtělo pouštět se do křížku s tak velkou přesilou.

„Na to ani nemysli,“ zarazil Edward Todda, který měl v plánu odejít jen na oko a počkat, až Bellu nebudou hlídat.

„Víš, že čtu myšlenky, takže se nepokoušejte vracet. Máme i jiné schopnosti, pomocí kterých vám zabráníme v útoku na toho člověka.“

Todd vztekle zavrčel, jak mu vítr do nosu přinesl novou dávku lidské vůně a tak znovu zažehl oheň v jeho krku.

„Pojď odtud, najíme se jinde, když se tihle odmítají dělit,“ řekla ta žena, vzala svého druha za ruku a táhla ho do lesa.

Todd se chvíli vzpíral, pak ale s nenávistným pohledem upřenýma Edwarda štěkl: „Tohle máš u mě. Jednou ti to vrátím i s úroky,“ otočil se odcházel se svou družkou pryč.

Chvíli ještě všichni stáli a Edward s Alice se pokoušeli zjistit, jaké budou jejich další kroky.

Jasper se nervozně ošil a zatřepal hlavou.

„Něco se mi tu nezdá Edwarde. Vycházela z nich taková sebejistota. Neměli pocit, že se jim to nepovedlo. Ten Todd na tebe sice zuřil, ale i tak v něm byla pod povrchem spokojenost. A ta žena byla jako prázdná nádoba, jako by žádné pocity ani neměla. Vůbec se mi to nelíbí. Co když mají nějakou schopnost zastírání?“ Jasper se zkoumavě díval na ostatní.

„Ale já slyšel jeho myšlenky, byla v nich jen touha se napít té voňavé krve. A ta žena myslela jen na to, že nechce bojovat s přesilou,“ odporoval Edward.

„Ano, ale oni o tvé schopnosti věděli dopředu. Takže pokud se schválně soustředili na to, co jsi měl slyšet, pak by to pro ně nebyl takový problém, že?" zapojil se Emmett do debaty.

V tom se Alice rozšířily panenky a zakřičela: „Edwarde, jsou v domě!“

Ale po Edwardovi už zbyl jen prudký závan větru. Jako blesk vyletěl nahoru do ložnice, rozrazil dveře a v hrůze strnul na obrazem, který se mu naskytl.

 

Zatím u Belly v pokoji:

 

Bella se postavila k oknu a zjistila, že má dokonalý výhled na to, co se bude před domem dít. Dívala se, jak se rozestavují do bojových pozic. Nervozně si natáčela pramínek vlasů na prst a hryzala si ret.

„Bello uklidni se,“ Esme ji vzala kolem ramen. „Pokusí se to vyřešit nejdřív v klidu. K boji možná vůbec nedojde.“

V tu chvíli Bella strnula a sledovala, jak z lesa vyšli dva upíři.

Oba byli svým způsobem krásní, ale tak nějak divoce. Žena byla vysoká, vyšší než její druh. Její vlasy byly zacuchané a působila nejistým dojmem. Muž byl podsaditý, velmi svalnatý a jeho obličej vypadal krutě. Oči mu svítily žízní a chřípí nosu se mu chvělo, jak její vůně od domu sílila.

Bella sledovala jak se venku dohadují, když tu náhle pocítila prudký závan vzduchu a velmi tiché vyjeknutí. Prudce se otočila a neschopna dalšího pohybu zírala do hladových očí, ztmavlých žízní.

Nemohla se hýbat, ani vydat nějaký zvuk, jako by ji neznámá síla změnila v solný sloup.

Její myšlení však bylo čisté na rozdíl od Esme, která zůstala zkamenělá uprostřed pohybu a nejevila ani známku toho, že vnímá okolí.

Belle došlo, že ti druzí dva upíři musí mít nějakou schopnost, kterou oklamali vidění Alice, a také nějakým způsobem museli blokovat Edwarda.

Žena která na ni zírala, se k ní přiblížila a zašeptala jí do ucha: „Ahoj zlatíčko, já jsem Karen a tohle je Bill a ty půjdeš pěkně s námi. Už se nemůžu dočkat, jakou budeš mít chuť, ale slíbila jsem Toddovi, že se podělíme. Je zajímavé, že částečně odoláváš mé schopnosti.“

Nepříjemně se usmála. „Víš, umím každého znehybnit a odříznout od jeho smyslů a Bill blokuje schopnosti upírů vůči nám, pokud je dostatečně blízko u nich. Ještě že Todd zná Edwarda a pamatoval si, co mu řekl o své rodině. Jinak bychom nemohli Alice oklamat. Tví přátelé dole o nás neví, takže nepočítej s tím, že ti někdo z nich přijde na pomoc.“

Bella zašilhala za její záda a spatřila vysokého upíra, který se na ní pobaveně šklebil.

„A až si tě vychutnáme, vrátíme se... A pěkně ty nepovedené kreatury, co se živí jen tím odporným patokem ze zvířat, rozcupujeme na kousky a spálíme na prach. Víš, nesnáším, když se mi někdo pokouší odepírat mou kořist,“ šeptala zlomyslně Belle do ucha.

Ta se během jejího proslovu snažila vymyslet, jak z toho maléru ven. Cítila ta mentální pouta, která jí svazovala a bránila v pohybu. Svazovala její tělo, jako ulita, těsně obklopující každý její záhyb a tvar, ale na její plamen byla krátká.

Soustředila se na svůj plamen a vyhledávala ten jejich. Opatrně, aby nebyla nápadná, se omotala okolo jejich křišťálově tvrdého a odporně studícího. Plameny těchto zrůd pijících lidskou krev byly nejen tvrdé, ale nejiskřily žádnou barvou. Byly jako bahno, studené a lepkavé, pohlcující a vysávající světlo a energii. Na chvíli ji ten hnus úplně zahltil.

Najednou se její druh zarazil a sykl:

„Kruci Karen, na chvíli mi povolil štít, vědí o nás!“

„Jak se ti to mohlo stát?“ vztekle se na něj obořila a podezřívavě se podívala na Bellu. „No tak s nimi uděláme krátký proces hned,“ vyštěkla Karen.

V tom i přes sklo Bella uslyšela výkřik Alice:

„Edwarde, jsou v domě!“

Ale to už se rozrazily dveře a v nich ustrnul v pohybu Edward. S výrazem naprosté hrůzy sledoval, jak Karen drží Bellu pod krkem.

Hned za Edwardem se hrnuli všichni ostatní a vtlačili ho do pokoje.

„Stát, nebo jí utrhnu hlavu,“ zavelela Karen a s potěšením sledovala, jak všichni ztuhli uprostřed pohybu.

Náhle do pokoje vpadli i Todd s družkou.

„Ale, ale... Copak to tu máme,“ poškleboval se Todd. „No jestli pak to není ten dokonalý čtenář myšlenek a lidumil Edwardík, he he he." Jeho smích zněl jak hýkání osla a Belle se odporem naježily vlasy na zátylku.

Edward si jich nevšímal, jen zoufale hleděl na Bellu. Věděla, že chce, aby se spojili plameny a mohli komunikovat v myšlenkách, ale nechtěla riskovat, že Karen a Bill pocítí její přítomnost.

„Karen, co kdybys je znehybnila, utrháme jim ruce a nohy a pak je zase probereš. Můžou se koukat, jak si užíváme s tímhle sladkým bonbonkem,“ pronášel labužnicky Todd a mlsně začichal směrem k Belle.

Ta je moc nevnímala. Pomalu a opatrně se pokoušela napojit na plameny obou zbývajících útočníků. Byla dost vysílená udržováním spojení s tak odpornou energií, která jí vysávala, ale na konec se jí to podařilo.

Karen se usmála a před Bellinýma očima se její přátelé a životní láska proměnili v nehybné sochy.

Obcházela okolo nich, jako by se jednalo o exponáty v muzeu.

„Tak kým asi začneme,“ brumlala si Karen posměšně a zastavila se u Edwarda.

„Tenhle měl nejvíc keců a největší zájem o tu dívku, takže bude první. Ale je to škoda, je pěknej, docela by stál za hřích,“ přejela mu rukou po hrudníku až na poklopec a usmála se, když Bill žárlivě zavrčel.

Vztáhla ruce a uvažovala, kterou končetinu utrhne první.

Když Bella viděla co dělá, vjel do ní takový vztek, že cítila, jak ji naplňuje až po okraj a rozdmýchává její plamen, jako prudký závanu vzduchu. Plamen se rozhořel mohutnou silou a prodral se těmi pouty Kareniny vůle, jako skrz tenký papír.

„Tak to ne, ty mrcho!" vykřikla, když ze sebe shodila znehybnění. „Na kluka ani na rodinu mi šahat nebudeš!“

Bella se sice vnitřně otřásla odporem, ale donutila se s nimi pořádně splynout. A ve chvíli, kdy nomádům konečně došlo, že se situace neodvíjí podle jejich představ, už byla pevně omotaná kolem jejich odporných podstat a s úsměvem stiskla.

V ten moment se staly dvě věci najednou.

Nomádi se sborově s hlasitým bolestným sténáním sesunuli na kolena a Edwardova rodina se kompletně probudila k životu.

Bleskově posoudili situaci a vrhli se na útočníky.

Bella jen s otevřenou pusou sledovala, jak malá, drobná a roztomilá Alice, vycenila hrozivě zuby, ladně vyskočila Toddovi na záda, zakousla se mu do krku, a s hlasitým, hrůzostrašným vrčením mu utrhla hlavu.

Karen se z posledních sil vytrhla z Carlisleova sevření. Stálo ji to ruku, ale ona zaslepena nenávistí vystartovala po Edwardovi, který právě cupoval na kousky Billa. Napadla ho zezadu a chtěla se mu zakousnout do krku.

Bella pocítila nával téměř šíleného strachu a její plamen se skoro samovolně vznítil uprostřed plamene Karen a pak bouchl jako granát.

Karen dopadla stejně, vybuchla, jako by v sobě měla nálož a rozlétla se na tisíce malých kousíčků.

Bohužel, Bella stála příliš blízko, a ani Rose, která se před ní na poslední chvíli vrhla, nemohla zastavit tolik letících projektilů.

Bella ucítila, jak se kusy kamenného těla zarývají do jejího. Poslední co viděla byl větší kus, mířící na její hlavu. Pak už byla jenom tma.

 

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  agness (04.03.2015 15:19)

Ne, to bys jí neudělala... že ne?

miamam

1)  miamam (07.06.2011 13:48)

Ufff ...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek