13.05.2010 [08:00], Popoles, ze série Proroctví, komentováno 1×, zobrazeno 2647×

A jedeme dál.

Edward s Bellou se vrací do civilizace a čeká je přivítání s Cullenovými.

Leželi ve vaně a užívali si teplé vody i pocitu naplnění po jejich prvním milování.

Jejich plameny byly stále spojeny a Bella experimentovala s intenzitou propojení.

Zkoušela plameny spojovat a oddalovat a dívala se, jak podle intenzity jejich spojení mění Edwardovy oči barvu.

Znovu jejich plameny propojila a tentokrát tak dokonale promíchala vzájemné energie, že sama skoro nerozeznávala, kde končí ona a kde začíná on.

Před jejím duševním zrakem plál jejich vnitřní oheň intenzivní zelenou a jiskřil při každém pohybu v duhových odlescích.

Podívala se na Edwarda, který uvolněně ležel a jednou rukou jí stále objímal. Pak jí blesklo hlavou, jestli mu přece jen nevadí, když tímhle způsobem spojí jejich podstaty v jednu.

„Ale vůbec ne, právě naopak, je to nádherný pocit,“ zamumlal Edward a bezmyšlenkovitě jí hladil po zádech.

Bella se usmála, ale pak ztuhla a vyjeveně se na něj zahleděla.

Hned na to zpozorněl i on a nevěřícným tónem vyhrkl: „Já tě slyšel! Slyšel jsem tvou myšlenku.“

„No... Ano!“ pomyslela si Bella nadšeně, „jistě... Vždyť jsem dokázala komunikovat v myšlenkách s bratranci a dokonce i se psem...“ Přemýšlivě nakrčila čelo a v myšlenkách mu poslala: „Asi to záleží na tom, jak moc jsme propojeni. Nyní je spojení tak těsné, jak jen dokážu.“

Edward přikývl. „Měli bychom to zkusit trénovat, rozhodně se hodí umět komunikovat beze slov.“

„Chtěla bych něco zkusit,“ zkoumavě se mu zahleděla do tváře a pomyslela si: „Možná by to šlo i opačně, mohla bych slyšet tebe – zkus na něco intenzivně myslet.“

Soustředila se na jejich spojení a pátrala po jeho myšlenkách. V tom ucukla hlavou, jako by slyšela něco nepříjemného, a rozesmála se.

„Co je?“ zeptal se mírně vyveden z míry jejím náhlým pobavením.

„Nemusíš na mě v myšlenkách křičet,“ řekla stále se smíchem. „Bylo to, jak když mi začneš hulákat do ucha.“

Edward se zatvářil rozpačitě a spaloval jí pohledem.

V jejich hlavách se zatím odehrávala komunikace, ze které začala Bella rudnout po celém těle.

Edward se zalíbením sledoval, jak postupně mění barvu nejprve její obličej a jak se ruměnec rozšiřuje po celém jejím těle. Ani nevěděli jak a jejich ústa si sama našla toho druhého. Bylo to jiné než poprvé.

Nejen že cítili pocity a doteky navzájem, ale nyní mohli slyšet myšlenky toho druhého a to jejich rozkoš rozdmýchávalo na neúnosný žár. Jejich milování bylo něžné, pomalé a naplňující.

Když znovu začali vnímat své okolí, voda již byla jen vlažná. Navzájem se usušili a zamířili do postele, protože Belle se začínala klížit víčka. Jak usínala, opouštěl její plamen ten Edwardův, až se úplně oddělili.

Probudilo jí podivné zakručení a až po chvíli si uvědomila, že se ozývá z jejího žaludku. Posadila se na posteli a zjistila, že je sama. Trochu ji to vyděsilo, ale pak rukou zavadila o kousek papíru, který ležel na polštáři.

„Lásko, v noci ti začal žaludek hladově vyhrávat, tak jsem šel sehnat něco k jídlu. Vrátím se co nevidět. Prosím, nezmiz mi! Miluju tě, E.“

Bella se vydala do koupelny a celou dobu se zasněně usmívala. Právě se dooblékla, když klaply dveře a dovnitř vpadl Edward. Pohybem tak rychlým, že ho nestačila zaregistrovat byl u ní a přivinul si jí do náruče.

„Nemáš ponětí, jaký jsem měl strach, že mi během mé nepřítomnosti zase zmizíš,“ zamumlal jí do vlasů.

„Kdepak jsi vlastně byl?“ zeptala se a zvědavě zkoumala batůžek na jeho zádech.

„No... Já tu žádné lidské jídlo nemám, ale asi dvacet pět kilometrů odtud je horská chata, kam občas jezdí turisté. Takže jsem se vydal na loupeživou výpravu.“

Během své řeči si sundaval batoh a začal z něj vyndavat svou kořist.

„Bohužel tam už dlouho nikdo nebyl, takže můj úlovek je uboze hubený,“ poznamenal omluvně.

Bella sledovala, jak vyndavá věci na stůl a začaly jí cukat koutky. Pak už to nevydržela a rozesmála se nahlas.

„Co? Co je tu k smíchu?“ zmateně nakrčil obočí.

„Edwarde, jak dlouho jsi neviděl jíst člověka?“ optala se Bella a snažila se přestat uculovat.

„Já... Ani nevím, proč?“ podezřívavě si jí prohlížel.

„Protože z kombinace kečupu, hořčice, chilli omáčky a koření na divočinu opravdu žádné jídlo dohromady nedám,“ oznámila mu a pobaveně sledovala jeho rozpačitý výraz.

„Promiň, opravdu je to už hodně dlouho, kdy jsem se zajímal o lidské jídlo. A pokud jsem byl nucen něco sníst, bylo to vždy již hotové na talíři. A popravdě - v té chatě moc na výběr nebylo,“ omlouval se.

Naštěstí se mu podařilo ukořistit i balíček špaget. Vybavení kuchyně bylo na úrovni - jak poznamenal Edward - pokud by sem zavítali lidé, muselo to vypadat věrohodně. Bella uvařila špagety a snědla je s kečupem. Edward jen fascinovaně sledoval, jak jí. Zamyšleně pozoroval každé sousto, které dala do úst.

„Na co myslíš?“ zeptala se Bella.

„Budeme muset odejít. Není tu pro tebe žádné jídlo a nemáš ani náhradní oblečení. Krom toho, moje rodina by mi neodpustila, kdybych si tě tu uzurpoval. Předpokládám, že Alice jim už stejně všechno vyzvonila.“

Bella si povzdechla. „Vůbec se mi odtud nechce, ještě bych tě chtěla na chvíli jen pro sebe.“ Toužebně se mu zahleděla do očí a téměř nevědomky se automaticky napojila na jeho plamen.

Edward zalapal po dechu, jak pocítil nápor její touhy a proud myšlenek. Jeho oči zčernaly, tělo zareagovalo a on jí ve vteřině držel v náručí a hladově líbal. Bella vůbec neprotestovala, jen mu v mysli poslala, aby stisk trochu uvolil a nedržel jí tak pevně.

To Edwarda probralo a odtáhl se od ní.

„Ne, že by se mi líbilo přestat, ale takhle se odtud nedostaneme,“ řekl udýchaně a pokoušel se ovládnout. Raději odpojila svůj plamen. Edward jí podal svou bundu a ona na něj tázavě pohlédla.

„Sice je léto, ale tady v horách je pořád dost nízká teplota, tak aby ti nebyla zima,“ vysvětlil.

„Když jsi říkal, že Alice už ostatním všechno řekla...“ Bella se začervenala, „myslel jsi tím, jako úplně všechno?“ vykoktala a stydlivě studovala vzorek na bundě.

„Hmm, bohužel, předpokládám, že ano. Bello mrzí mne to, ale u nás opravu nikdo nemůže mít tajemství, či soukromí,  když si vezmeš, jaké schopnosti máme. Musíme se navzájem tolerovat a pokoušet se poskytnout těm druhým tolik soukromí, kolik jen lze. A tohle si Alice určitě nenechala pro sebe. Takže se připrav na to, že Emmett bude nesnesitelně nesnesitelný.“ Při té představě se mu ruce sevřely v pěst. Rozhodně nenechá svého drahého bratra, aby to přeháněl.

Pak se ušklíbl, když si vzpomněl na aktivity své rodinky, kterých musel být nedobrovolně svědkem prostřednictvím jejich myšlenek. Na druhou stranu se mu takto získané zkušenosti náramně s Bellou hodily.

Když byla Bella oblečená, zamkl chatu a vysadil si jí na záda.

„Jak dlouho poběžíme?“ zavrtěla se a hledala pohodlnou polohu.

„K silnici, kam se dá dojet autem, je to asi čtyřicet kilometrů, nepoběžím moc rychle, ale kdybys chtěla zastavit, řekni si. Neboj, budeme tam za chvilku a předpokládám, že nás tam bude čekat někdo z rodiny,“ vysvětloval Edward a pak se rozběhl.

Belle kolem uší svištěl vítr a ona si užívala tu neuvěřitelnou rychlost. Sice se chvílemi bála, že to naperou do některého stromu, ale Edward mezi nimi hladce proplouval, jak škuner vlnami.

Myslela si, že budou muset několikrát stavět, ale k jejímu údivu asi za deset minut les prořídl a během několika vteřin uviděla silnici. Edward zpomalil do normálního kroku a pomohl jí na zem.

Když vycházeli z lesa, uviděla auto a hned na to se z něj vyřítila Alice a s pištěním jí skočila kolem krku.

„Bello já jsem tak ráda, že jsi tu! Netušíš, jak moc jsi nám chyběla a co kvůli tobě Ed vyváděl,“ mlela rychle a stále ji objímala. Pak kousek ustoupila a prohlásila: „No, tedy na člověka voníš neuvěřitelně“ a zkoumavě přejížděla pohledem její oblečení.

Edward se jen zamračil a pak na Alice zavrčel: „Ani na to nemysli, nenechám tě, abys jí vyděsila tou svou mánií.“

Bella zmateně putovala očima od jednoho k druhému. „O čem to prosím tě, mluvíš? Čím mě má vyděsit?“

Alice si Edwarda nevšímala a nadšeně Belle sdělila: „Půjdeme nakupovat, přece nemáš nic na sebe, to musíme okamžitě napravit.“

Bella tázavě koukla na Edwarda a podle jeho výrazu začínala tušit nějakou levotu.

„Kde to vlastně jsme?“ zajímala se. Až teď jí napadlo, že vůbec neřešila, kde se právě nacházejí.

„Jsme v Kanadě a náš dům je na okraji města Banff,“ vysvětlovala Alice, zatímco šli k autu. „Tedy města, je to takový zapadákov, ani pořádné nákupní centrum tu nemají,“ kysele se zašklebila na Ewarda, který nad jejími slovy protočil panenky.

„Bello musím tě varovat, jakmile jde o nakupování, nezná Alice bratra. Dokáže utahat i upíra,“ varoval jí Edward a uhnul před rukou Alice, která ho chtěla plácnout.

„Kuš, nevděčníku, měl bys být rád, že jsem pro vás přijela a dokonce jsem stihla i malé úpravy ve tvém pokoji.“

Alice se zatvářila potměšile a zašilhala na Bellu.

Edward uviděl v jejích myšlenkách obrovskou postel a novou skříň, které již stihla koupit a nastěhovat do jeho pokoje.

No dobře, tohle jí musel nechat, postel se jim bude hodit.

„Stavíme se alespoň v místním obchodě s oblečením, později můžeme vyrazit na velký nákup třeba do Calgary,“ štěbetala Alice.

Když dorazili do města, Bella pochopila, jak to Edward myslel s tím nakupováním. Bylo zde jen několik obchodů s oblečením a botami, ale Alice je donutila jít do všech, takže nakonec měli plný kufr oblečení a bot. Bella se zpočátku pokoušela protestovat proti takovému utrácení, ale záhy pochopila marnost svého snažení a jen odevzdaně za Alice plápolala.

Konečně obešli vše co se dalo a zamířili k jejich domu.

Když přijeli, vyhrnulo se veškeré osazenstvo ven a vítali jí jako ztracenou dceru.

Esme a Carlisle byli neskonale šťastní, že se jim vrátil syn a je konečně se svou láskou.

Šla z náruče do náruče a všichni se podivovali na její zvláštní vůní. Dokonce i Jasper, který se ještě neovládal tak dokonale jako ostatní, jí obejmul.

Když jí popadl Emm, skoro jí vyrazil dech. Ten medvěd jí sevřel v náručí a „zašeptal“ hlasem, který by mohl skály lámat: „Díky sestřičko, konečně se našla holka, která ví, jak sundat Edovi kalhoty. Už jsem se začínal bát, že mu v nich všechno totálně odumře.“

Ještě nestačil domluvit a schytal jednu za ucho od Rose. Edward na něj vrčel a tahal mu Bellu z rukou.

„Koukej zavřít tu nevymáchanou pusu Emmette, nebo ti pomůžu,“ syčel výhružně, ale Emm se jen hlasitě rozřehtal.

„No konečně někdo, kdo si chce hrát. Jsem ti kdykoli k dispozici, drahý bratře,“ hodil očima po Belle a rýpl si „tedy pokud tě tvá snoubenka pustí na chvíli z postele,“ prohodil prostořece a bavil se tím, jak Bella zčervenala.

„Emmette koukej s tím přestat, nebo si budeš na příští rok hledat jiný pokoj,“ pohrozila mu Rose, ale také jí cukaly koutky.

„Tak dost mládeži, jde se dovnitř,“ zavelela Esme a nasměrovala tu bandu do dveří.

„Uvařila jsem ti jídlo, Bello, ale nemám jak to ochutnat, tak buď prosím opatrná“ a postavila před ní talíř se steakem a hranolky.

Bella přivoněla a ochutnala maso. „Je to výborné Esmé, moc děkuji, už jsem měla hlad,“ prohlásila a pustila se do té dobroty.

Poté jim vyprávěla co se přihodilo.

Pozorně poslouchali a sem tam se na něco zeptali. Když se Carlisle zeptal, jak dlouho s nimi zůstane, Edward ztuhl a s obavou se na ní zadíval.

„Na to Carlisle nedokážu odpovědět,“ zamyslela se. „Když jsem šla do minulosti, vždy to bylo mé rozhodnutí a má vůle, ale to co mne pokaždé vytáhlo časem zpět, jsem nikdy neovlivnila. Buď jsem měla málo energie, nebo se u nás něco stalo, nebo mě prostě časový vír vtáhl zpět, bez ohledu na mou vůli.“

Bella nakrčila obočí a dodala. „A nyní, když jsem tu fyzicky, vůbec nevím, zda se dokážu vrátit. Sklopila hlavu a zadívala se na koberec. „Pokud ano, nechci to zatím zkoušet. Moc jsem si přála být s Edwardem a s vámi, ale je možné, že najednou zmizím.“

Zvedla pohled a vyhledala Edwardovy oči. „Je možné, že v jednu chvíli budu v pokoji a v druhou se vám vypařím před očima.“

Edward při té představě jen sevřel její ruku a bolestně si povzdechl.

„Bude lepší, když s tím budeme počítat,“ řekl Carlisle.

Chvíli seděli mlčky a uvažovali nad tím, co jim Bella řekla. Potom Alice rychle zvedla hlavu, oči se jí rozšířily a pak střelila pohledem k Edwardovi. „Budeme mít návštěvu," řekla a Edward se zamračil.

„Budou potíže,“ dodala Alice.

 Kapitola 16

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1