Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Ach ta láska...

Doufám, že si tento díleček hezky užijete.

 

(15+)

„Bello!!!“ zoufalý výkřik se s ozvěnou vracel k Nateovi.

Klečel u dubu, jednu ruku položenou na stehně, zaťatou v pěst, a druhou si projel vlasy a sevřel tak pevně, až mu vhrkly slzy do očí.

„Co jsi to udělala...“ nyní už jen zašeptal. Byl to šepot zoufalého člověka, který právě přišel o blízkou bytost.

Nate nehnutě zíral na místo, kde před malou chvílí leželo tělo jeho neteře. Vše probíhalo tak jako vždy.

Bella klidně bez hnutí ležela a pomalu dýchala. Nate u ní seděl, rukou si podpíral bradu a četl knížku. Jeho pozornost od knihy odvedlo několikeré rychlé nadechnutí. Podíval se na ní právě v okamžiku, kdy se její tělo začalo chvět. Mírné chvění přešlo ve vibrace a její obrysy se začaly rozmazávat. Nevěděl co se děje, pokoušel se jí chytit za ramena, ale jeho ruce prošly skrz, jako by je ponořil do vody... A pak zmizela.

Nate byl v šoku, zrychleně dýchal a panika se rozlévala celou jeho bytostí. Vyskočil na nohy a běžel k domu. Musí najít kroniku. Snad tam najde odpověď na to, co se s ní stalo.

Vběhl do domu. Kate právě ukládala nákup a zmateně se za ním otočila.

„Nate? Co se děje?“

Nate ale kolem ní proběhl, aniž by odpověděl a zamířil do Bellina pokoje. Kronika ležela na nočním stolku. Třesoucí se rukou v ní začal listovat.

Kate vběhla do dveří a vyplašeně ho sledovala. “Nate, mluv se mnou, co se stalo?“

„Bella zmizela,“ vypadlo z něj a dál horečně listoval v knize.

„Jak zmizela? Tak řekneš mi co se stalo? Děsíš mne...“ Kate si k němu přisedla na postel a pevně mu sevřela ruku. Když se jí podíval do očí, zatajila dech pod tíhou strachu, který z něj vyzařoval.

„Byla v minulosti, začalo to stejně jako vždycky, ale pak jí zmizelo tělo! Nemohl jsem vůbec nic dělat, Kate, ona se prostě najednou vypařila... Co když se jí něco stalo? Co řeknu René? V životě si neodpustím, že jsem jí to dovolil...“ slova z něj tryskala velmi rychle, Kate mu skoro nerozuměla.

„Pšt, no tak, seber se,“ Kate ho objala.

Znovu se začali probírat listy kroniky. Najednou Kate vložila ruku mezi listy a ukázala na jednu větu. „Podívej, myslíš, že by to mohlo být ono? Že se sama rozhodla odejít?“ přemýšlela nahlas Kate.

Nate se rozohnil: „Jestli ano, tak jí po návratu přetrhnu jak hada. Káča jedna bláznivá. Netuší, co jí tam může potkat, zahrává si se životem...“ Nathan si nešťastně sevřel hlavu do dlaní.

“Kate, jestli se něco pokazí, něco se jí stane a ona nenajde cestu zpět... Uvidíme jí ještě vůbec? Mám o ní hrozný strach!“ Nathan se zoufale podíval na Kate.

Kate mu vzala tvář do rukou a pevně se mu dívala do očí.

„Poslouchej mě lásko, Bella dokáže neuvěřitelné věci. Sama se k tomu rozhodla a není hloupá, ví co je v sázce. My musíme věřit, že ví co dělá. A protože jsem si jistá, že nás má všechny ráda, nedokázala by nám ublížit tím, že už jí neuvidíme. Teď musíme čekat a věřit jejímu úsudku.“

Nate pokýval hlavou a sevřel jí do náruče.

Vtom se rozezněl zvonek u domovních dveří. Nate seběhl dolu, prudce dveře otevřel a překvapeně hleděl na seriozně vypadajícího muže v obleku.

„Pan Nathan Swan?“ zeptal se úředním tónem a pátravě se na něj zadíval.

„Ano to jsem já,“ překvapeně přitakal Nate.

„Jsem doktor Bennett z právní kanceláře Bennett a syn. Mám pro vás jistý dokument, který má naše kancelář v úschově již řadu let. Ale dříve než vám ho předám, prosím o nějaký doklad totožnosti,“ prkenně se usmál a pokračoval, „promiňte, ale musím se ujistit, že dokument předám do správných rukou."

Nate se nechápavě podíval na Kate, která vykukovala za ním.

Vyndal z kapsy peněženku a podal muži svůj průkaz.

„Děkuji pane Swane, prosím podepište mi to zde... a zde.“ Ukázal na dvě místa na předávacím formuláři, podal Nateovi obálku a otočil se k odchodu.

„Počkejte, od koho je ten dopis? Co to má znamenat?“ zastavil ho Nate.

„To bohužel nevím, pane Swane, přebral jsem nedávno celou agendu po svém otci a tento dopis patřil k jeho závazkům. Měl vám být předán 28. srpna 2009 ve dvanáct hodin a to bylo,“ podíval se na hodinky, „před třemi minutami,“ mírně naklonil hlavu, „přeji hezký den.“ Nasedl do auta a odjel.

Nate pohlédl na obálku, kterou držel v ruce. Byla celá zažloutlá a byla uzavřena pečetí. Když viděl znak, zamračil se. Podobný erb nikdy předtím neviděl. Lev, ruka a tři trojlístky... Podivné, pomyslel si.

Zlomil pečeť a vyndal zažloutlý list papíru.

Na papíru byl jen krátký text, napsaný neuspořádaným rukopisem.

Nathanovi se roztřásla ruka. Tohle písmo by poznal mezi tisíci.

 

Nate, moc se omlouvám, odpusťte mi to náhlé zmizení. Neplánovala jsem to, ale podařilo se mi dostat do minulosti. Jsem nyní s Edwardem a jeho rodinou.

Prosím nedělejte si o mne starosti. Pokud to bude možné, spojím se s vámi sama. Dávejte na sebe pozor a vysvětli prosím René, že jsem nemohla jinak. Vím, že až jí řekneš vše, pochopí to. Všechny vás mám moc ráda.

S láskou Bella

 

Nate se syčivě nadechl a opřel se o futra, nějak ho nechtěla poslouchat kolena. Podal dopis Kate, a když si ho přečetla, jen Natea objala kolem pasu, položila si hlavu na jeho hruď.

„Musíme věřit, že je v pořádku, Nate.“ Vtáhla ho do domu a pak do kuchyně. Postavila před něj skleničky a oběma nalila panáka whisky. Když Nate ucítil, jak mu nápoj proplouvá hrdlem a zahřívá strachem ztuhlý žaludek, uvolnil se, podíval se na Kate a s povzdechem pronesl: „Až se vrátí, připomeň mi, že jí mám zamknout do pokoje a už nikdy nepustit ven.“

Pokřiveně se na ní usmál, stáhnul jí k sobě na klín a pevně objal.


xxxx



Kámen, jen studený mrtvý kámen. Před několika dny u něj byla Alice a pokoušela se ho přemluvit k návratu, ale on jí ignoroval. Tak to vzdala a odešla.

Věděl, že své rodině ubližuje, ale už s nimi nedokázal být a tvářit se jako by nic, když mu celým jeho tělem pulzovala bolest. Prvních pár let se držel, pořád v něm doutnala naděje, že se Bella zase objeví. Ale postupem času ho pohlcovala zvětšující se beznaděj a bolest.

Nejdříve se mu začal vyhýbat Jasper. Nedokázal být v ovzduší naplněném jeho ponurými pocity. Ostatní se úzkostlivě pokoušeli na Bellu nemyslet, ale i tak jim nešla z hlav, také jí postrádali.

Už je to tak dlouho...

Odešla se slovy „vrátím se hned, jak to bude možné“ a od té doby mu v hrudi rostla díra.

Teď, po více jak čtyřiceti letech, už v něm nic nezbylo. Díra se rozšířila jak jed na celé jeho tělo a pohromadě ho držela pouze nepatrná kapka naděje, že se s ní setká v její době.

Nehnutě zíral na tekoucí vodu a představoval si její obličej, každičký výraz, který se jí na něm mihl. Vybavoval si ten krásný pocit, když se jejich rty setkaly.

Zafoukal mírný vánek a Edward zatnul čelist. Přinesl k němu neuvěřitelnou vůni. Bezhlučně se za tou božskou vůní otočil a strnul.

Před ním se zhmotnila jeho sladká vidina. Třásla se, trhaně dýchala a pak klesla na kolena. Její vůně mu pronikala do každého póru jeho kamenného těla a probouzela v něm dosud nepoznané pocity. Voněla jako člověk, slyšel její tep a vnímal její teplo i na vzdálenost těch několika metrů. Jeho mozek ho přesvědčoval, že je opravdu tady, živá, zdravá a už ne jen duše.

Ale Edward nebyl schopen informace procházející skrz jeho smysly zpracovat.

Určitě jsem se zbláznil," prolétlo mu hlavou. "Konečně mi z těch mých fantazií přeskočilo."

Zíral na ní a bál se byť i jen malinko pohnout.

Pak se přestala třást, nadechla se a zvedla hlavu. Jejich oči se střetly a Edward pocítil, jak se přes něj přelila vlna naděje a on se v ní začal topit.

„Edwarde,“ zašeptala.

Zvedla se na nohy a pomalu k němu vykročila. Stále se nehýbal, jen sledoval každý její pohyb. Když Bella došla až k němu, zvedla ruku a dotkla se jeho tváře. Překvapeně se zarazila. Jeho tvář jí nyní studila. Kůži měl hladkou, jemnou jako satén a tvrdou jako mramor.

Edward zavřel oči a ze rtů se mu vydral vzlyk.

V příští vteřině jí drtil ve své náruči. Je tady. Skutečná a hmotná. Nevěděl jak, ale v tuhle chvíli mu to bylo úplně jedno. Jedné co chtěl, bylo držet jí a už nikdy nepustit.

Bella zalapala po dechu a zasípala.

„Edwarde, nemohu dýchat.“

Objetí povolilo, ale ze své náruče jí nepustil.

„Čtyřicet let, Bello.“ zasténal zmučeně. „Už jsem nedoufal, že tě ještě někdy uvidím...“ vpíjel se jí pohledem do šokovaných očí.

„Cože? Jaký je teď rok?“ ptala se zmateně Bella.

„Je rok 1975!“ důrazně pronesl Edward.

Bella zírala do jeho tváře a představila si všechny ty roky čekání, bolesti a beznaděje. Vztáhla ruku a pohladila ho. Z očí jí samovolně vytryskly slzy.

„Je mi to tak líto...“ vzlykla, ale pak se zarazila. Taková dlouhá doba, stojí o ní ještě vůbec?

„Stále o mě ještě stojíš?" zeptala se nejistě a oči upírala na jeho krk.

Ucítila ledový prst pod bradou. Přinutil jí podívat se mu do očí a jakmile se jejich pohledy setkaly, už jí nepustil.

„Jestli o tebe stojím!? Bello, jsi můj život. Celá moje existence je podmíněna tou tvou. Miluju tě a na tom nemůže čas nic změnit."

Bella ani nedýchla. Srdce jí splašeně bilo a celá se topila v hlubině jeho medových očí.

„Miluju tě,“ vydechla. Pevně ho objala a přitiskla mu tvář na prsa.

Edward jí k sobě přivinul. Do nosu mu proudila její nádherná vůně a tělo mu propalovalo teplo toho jejího.

Byl udivený, že v něm její vůně nevyvolává žízeň. Působila na něj jako droga. Nevoněla stejným chutným způsobem jako ostatní lidé, její pach v něm nevyvolával touhu ulovit, ale spíš celou jí do sebe vstřebat, přivlastnit si ji.

Zvedl jí hlavu a přiblížil svá ústa k jejím. Bella omámeně pohlédla do jeho očí a nasála vůni vycházející z celého jeho těla. Jakmile ucítila jeho studený dech na svých rtech, lačně se nadechla. Ta vůně jí připravovala o rozum.

Když se jejich rty konečně setkaly v opravdovém polibku, vypadalo to, jakoby chtěli jeden druhého sníst. Jejich ústa se hladově objímala, jazyky se proplétaly v divokém tanci a dech se zrychlil. Bella zasténala a Edward jí v odpověď zavrčel. Začínal nad sebou ztrácet kontrolu a mohl by jí ublížit. To rozhodně nemohl dopustit. Odtáhl své rty a Bella na protest vzdychla.

„Lásko, musíme si promluvit. Předně mi musíš vysvětlit, jak to, že jsi tady,“ řekl a pokoušel se uklidnit svůj stále zrychlený dech.

Bella neschopná promluvit jen přikývla.

„Pojď, mám tu chatu kde přebývám, ačkoli jsem tam moc často nebyl. Spíš jsem se toulal lesem a pokoušel se nezbláznit,“ usmál se na ní a Bella si provinile zuby skousla ret.

Sledoval její zoubky tisknoucí ten červený ret a tělem mu projel nový šíp touhy. Nevydržel to a s tichým zasténáním jí jazykem přejel po rtech. Chtěla se k němu přitisknout, ale nedovolil jí to. Popadl jí za ruku a vysadil si jí na záda.

„Drž se mě pevně, poběžím hodně rychle. Jestli chceš, raději zavři oči,“ poradil jí.

Ale Bella nehodlala přijít ani o minutu toho vzrušení. Přitiskla se k němu a pevně mu ovinula nohy kolem pasu. Velmi jasně si uvědomovala jeho tvrdé studené tělo mezi svými stehny. Tvář mu přitiskla mezi rameno a krk a jemně ho polaskala rty. Uslyšela jak se mu dech zadrhl a usmála se.

Pak se rozběhl. Bylo to jako vystrčit hlavu z vlaku jedoucího plnou rychlostí. Nemohla popadnout dech, ale zároveň se jí to moc líbilo. Netrvalo to ani pár minut a Edward zastavil před loveckou chatou.

Opatrně jí postavil na nohy, vzal jí za ruku a vedl dovnitř. Bylo tam chladno. Posadil jí do křesla a za chvíli už v krbu plál oheň. Srub byl malý, ale pohodlně zařízený. Jedna obývací místnost, kuchyň, koupelna a ložnice. Všude bylo dřevo, sklo a na podlaze kůže. Celkově to působilo velmi útulně.

Edward si sedl naproti ní. „Tak spusť a prosím řekni mi to od začátku, od té doby, co jsme se viděli naposled."

„Edwarde, je mi strašně, když vím, kolik času uběhlo pro tebe, ale pro mne to byl jen jeden den," řekla Bella a dívala se na jeho překvapený výraz.

„Ale jak je to možné? Jak to cestování časem vlastně funguje?“ nevěřícně vydechl Edward.

„Je to jako když si představíš dlouhou chodbu se spoustou dveří. Já do té chodby vstoupím na začátku, ale nevidím její konec. Neovlivním to, do kterých dveří vstoupím, kde mne časový proud vypustí ven, ale vypadá to, že se alespoň nedostanu před svůj poslední vstup.“

Bella se zamračila. „Ani já tomu pořádně nerozumím. Nevím, jestli se vůbec mohu vrátit zpátky, když jsem sem přenesla i své tělo,“ zadumaně pohlédla na Edwarda. „Víš, trvalo mi hrozně dlouho, než jsem pochopila, jak to mám provést a jsem strašně ráda, že jsem teď s tebou, ale nemohu tu zůstat napořád.“

„Ty se chceš vrátit zpět do svého času?“ z jeho hlasu ukapávala bolest.

Bella vstala s přešla k němu. Posadil si jí na klín a sevřel ve své studené náruči.

„Ne hned, přenesla jsem se, abych mohla být s tebou, ale mám tam rodinu. Lidi, kteří právě musí šílet strachy, že jsem najednou zmizela."

Belle se sevřel žaludek, když si představila, jak se musel cítit Nate, když mu před očima zmizela. Doufala jen, že bude mít šanci mu to vysvětlit.

„Bello, nevím jak bez tebe přežiju další roky,“ zašeptal jí Edward do kůže na krku.

Bella se zachvěla, ne chladem z jeho studeného dechu, ale slastným pocitem, který vyvolaly jeho rty přitisknuté na její krk.

„Nemysli na to, nyní jsem tady a hodlám tu nějaký čas zůstat.“

Otočila hlavu a políbila ho na čelist. Vyhledal její rty a lačně se k nim přisál. Nejprve něžně, jakoby se vzájemně vítali po dlouhém odloučení. Jemně jí špičkou jazyka obkreslil rty a pak vklouzl dovnitř, do smyslného tepla. Bella zavzdychla otočila se mu v náručí, objala ho kolem krku a přitiskla se na jeho hruď.

Vášnivě se líbali a z Edwardova hrdla se ozývalo jemné mručení, které jí rozechvívalo až do morku kostí. Jejich dech byl přerývaný a zrychlený. Bella zapletla své ruce do jeho vlasů a Edwardova dlaň se pomalu sunula z jejího pasu vzhůru, až se dotkla ňadra.

Bella zasténala a odrthla se od jeho rtů, aby se mohla nedechnout.

„Bello,“ jeho hlas zněl udýchaně, se sametovým hlubokým podtónem. „Musíme s tímhle přestat, nedokážu se s tebou ovládat, mohl bych ti ublížit.“ Odsunul jí kousek od sebe a syknul, jak se mu nohou otřela o pevný důkaz jeho touhy.

Bella se nespokojeně zavrtěla a způsobila, že znovu zavrčel. „Nevěřím, že bys mi mohl ublížit. Nikdy jsem tomu nevěřila.“ Vážně se mu podívala do očí a touha, kterou v nich uviděla, jí zrychlila tep.

„Lásko, jsi člověk, jsi strašně křehká. Jeden neopatrný pohyb, vteřina nesoustředění a můžu tě zabít... A já se s tebou nedokážu soustředit,“ nešťastně řekl Edward.

„Kromě toho, na to co tu teď děláme, by jsme měli být přinejmenším zasnoubeni.“
Bella vykulila oči:

„Zasnoubeni? To si ze mě děláš legraci, že jo,“ vypískla nevěřícně.

Edward se zamračil:

„No to tedy nedělám. Uvědom si, v jaké době jsem byl vychován. Tehdy se čestný muž nechoval k ženě tímto způsobem před svatbou. Já vím, že dnes mnohé páry žijí bez oddacího listu, ale pro mne je to stále otázka cti.“

Bella se s rostoucí panikou podezřívavě dívala, jak mu zasvítily oči.

„Když jsme u toho...″ odmlčel se a pak se zhluboka nadechl a vzal jí za ruce.

„Isabello, nezáleží mi na čase, prostoru, ani na tom, zda jsi právě duch. Miluji tě a navždy pro mě budeš ta jediná, můj smysl života. Prokážeš mi tu čest a staneš se jednou, až se vše uklidní, mou ženou?“

Bella zalapala po dechu a panika už ovládla naplno její mysl. Vyskočila mu z klína a na nejistých nohou přešla ke krbu.

„Edwarde, já....“ začala, ale nevěděla co říct. Podívala se mu do očí a jako již mnohokrát před tím, se v těch zlatých hlubinách začala topit.

Pak si uvědomila, že nemá důvod cítit paniku. Vždyť přece dělá všechno pro to, aby mohla být s ním. Miluje ho, a nikdy nebude chtít nikoho jiného. A svatba je jen další logický krok.

Edward se zvedl z křesla a aniž by přerušil oční kontakt, přišel k ní.

„Miluju tě,“ vydechla „a ano, jednou, až k tomu dojdeme, mi bude ctí stát se tvou ženou,“ vážně pronesla a dojatě se usmála.

Edwardovi se na tváři rozlil blažený úsměv. Belle se zatajil dech. Byl tak krásný a byl celý jen její. Láska jí prostupovala celým tělem a hrdlo se jí stáhlo dojetím.

„Nemám tu žádný prstýnek, nic co bych ti mohl dát...“

„Dal jsi mi své srdce a to je pro mne to nejcennější,“ pohladila ho po tváři a jemně políbila.

Z jemného polibku se stal hlubší a vášeň je znovu začala spalovat.

„Bello,“ zasténal Edward se rty přitisknutými na její krk. „Přivádíš mne k šílenství, nedokážu se ovládat.“

„Tak se neovládej,“ udýchaně zaprosila. „Miluju tě a chci tě... Prosím, Edwarde...“

Slyšet jak ho prosí, byla poslední kapka do jeho poháru sebeovládání. Se zasténáním ji k sobě přitiskl a jeho ruce hladově putovaly po jejím těle.

Bella nezůstávala pozadu. Vklouzla mu zezadu pod triko a přitiskla své horké dlaně na jeho ledovou kůži zad. Pomohl jí sundat triko a sám jí rozepínal knoflíčky na halence. Když to nešlo tak rychle, jak by si představoval, jedním trhnutím jí halenku rozevřel a zbytek knoflíčků se rozlétl po místnosti.

Bella omámeně hleděla na jeho dokonale vypracovanou hruď. Hladila ho po ramenou, sjela dolů přes prsa, pohladila mu pevné břicho a pak sjela rukou níž. Začala ho jemně laskat rukou a přitom mu rty přejížděla po prsou a její zuby něžně škrábaly jeho kůži.

Edward zvrátil hlavu a z hrudi se mu vydralo temné zavrčení. Zachvěl se, sklonil se k jejímu krku a náruživě jí líbal. Od klíční kosti se posouval ústy až do údolí mezi ňadry.

Belle podklesla kolena a kdyby jí nepřidržel, zhroutila by se mu k nohám. Společně klesli na medvědí kožešinu před krbem.

Bella cítila kontrast mezi svou horkou pokožkou a jeho ledovou, sametově tvrdou kůží.

Hladili se jako smyslů zbavení a zbytek jejich oblečení zmizel rekordní rychlostí.

Edward líbal cestičku od jejího krku až po podbřišek. Vychutnával si každou její křivku a dotek její hebké, horké kůže. Rukou jí roztáhl stehna a motýlími doteky začal dráždit nejcitlivější místečko. Ústy se přisál k jedné bradavce, druhé ňadro sevřel dlaní a dráždivě masíroval.

Bella se prohnula jako luk a hlasitě zasténala. Přetočila se na něj a vyhoupla se mu na klín. Netušila kde se to v ní bere, její tělo si hrálo svou symfonii a ona se tomu cele podřizovala. Pro stud tu nebylo místo. Tělem jí probíhaly šípy rozkoše. Zadívala se Edwardovi do očí potemnělých touhou a začala ho líbat od krku dolů. Do stehna jí tlačila jeho mohutná erekce. Jemně ho uchopila a laskala. Edward jí pozoroval a jeho dech se zrychloval, až se změnil ve sténání.

Najednou se ocitla pod ním a on se jako hladová šelma sunul po jejím těle, líbal a dráždil každičký milimetr.

Bella se svíjela čirou rozkoší, která se stále stupňovala, až se přes ní přelily vlny blaha a uvolnění. V tu chvíli jasně ucítila svůj plamen. Zářil a žhnul jako nikdy předtím.

Edward jí omámeně pozoroval.

„Edwarde prosím, potřebuju tě,″ zasténala, vzala ho do ruky a navedla tam, kde po něm její tělo prahlo.

Edward zatnul zuby a zaváhal. Bella však nechtěla čekat. Objala ho nohama kolem pasu a zvedla pánev. Udělal poslední pohyb a spojil jejich těla v jedno. Bellou projela ostrá bolest, smíšená s rozkoší. Edward s vypětím sil znehybněl a dával jí čas, aby se mu přizpůsobila. Zadíval se jí do očí a unešeně sledoval, jak se jejich zelená barva rozzářila jako smaragdy na slunci.

A pak pocítil, jak se ho uvnitř něco dotklo. Bella mu hleděla do očí a usmívala se. Pochopil, že se svým plamenem spojila s jeho. Byl to neuvěřitelný pocit. Cítil uvnitř sebe vřelé a objímající teplo, prostupovalo ho a proplétalo se, až nedokázal určit kde je on a ode ona.

"Miluji tě, Bello," zasténal a začal se v ní pohybovat. Jejich rozkoš sílila a pohyby se zrychlovaly. Oba sténali a čas i prostor přestal existovat, byli jen oni a jejich vášeň.

Najednou se stalo něco zvláštního. Bella pohladila Edwarda po zádech a sama ten dotyk cítila na svých. Stejně vnímal Bellu i Edward.

Cítil jaké to pro ní je, když je uvnitř a ona cítila, jak jí vnímá on, obklopený jejím těsným horkým lůnem. Bylo to jako by byli jednou bytostí, ale rozkoš vnímali za sebe i toho druhého.

Zrychlil své pohyby a oba se zmítali neuvěřitelnou vášní. Vyvrcholili zároveň v momentu intenzivní, nadpozemské rozkoše.

Edward se s Bellou v náručí přetočil na záda a ona mu zemdleně ležela na prsou.

Jejich dech stále uháněl zvýšenou rychlostí. Pomalu se uklidňovali a Bella se mu zavrtěla v náručí.

„Bože můj...“ neměla slov.

„Mám stejný pocit,“ vydechl Edward.

Klidně leželi a odpočívali, neměli potřebu mluvit.  Pak ale Edward uviděl, že se Belle začíná dělat husí kůže. Popadl jí do náruče a odnesl do koupelny. Roztočil na plno kohoutky a do vany rychle natékala horká voda. I s Bellou v náručí vlezl dovnitř a posadil se. Otočila se mu v náručí a zadívala do očí.

V tu chvíli se zarazila, ale pak se jemně usmála a něžně ho pohladila po tváři. Stále byli spojení svými plameny a užívali si vzájemné blízkosti.

Edward zaregistroval, že se Bella zarazila.

„Copak je, stalo se něco?“

„Ale vůbec ne,“ zasmála se šťastně, „počkej něco ti ukážu.“ Rozhlédla se, pak natáhla ruku a vzala z rohu skříňky malé zrcátko. Nastavila ho před Edwardův zvědavý pohled. Když se na sebe podíval, zatajil dech.

Bella se zasmála. „Tak jednu záhadu bychom měli vyřešenou. Musí to způsobovat spojení našich plamenů," uvažovala a se zalíbením se dívala do Edwardových očí, které stejně jako její, nyní jiskřily smaragdovou zelení.

 

Moje shrnutí

Kapitola 15

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

6)  agness (04.03.2015 15:07)

No tak to bylo... hustý?

miamam

5)  miamam (07.06.2011 12:22)

To bylo opravdu nádherný ... Něžný a vůbec... Dokonalý

Linfe

4)  Linfe (10.06.2010 15:49)

Bože můj!!!

3)  Raduššška (11.05.2010 16:33)

jo

Popoles

2)  Popoles (10.05.2010 22:26)

Raduššška - ehmm, tak nevím co si z toho vybrat. Znamená to že se ti to líbilo?

1)  Raduššška (10.05.2010 13:49)

No a to je tak všechno :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek