Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Bella zkouší ovládat neživé předměty a sama je překvapená, co s nimi dokáže.

Nathan jí dovolí navštívit Edwarda na celou noc a ona se pozná s Alice a Jasperem.

Jejich seznámení ale neproběhne moc klidně a Alice bude muset s pravdou o své vizi ven.

Když se konečně Bella vyhrabala z postele, byl čas k obědu. Sešla dolů do kuchyně, odkud se linula báječná vůně. Překvapeně hleděla na Kate, která právě podlévala maso.

„Ahoj, jak to, že jsi dnes doma?“ zeptala se Bella.

Kate se prudce otočila a zalapala po dechu. “Fuj, tohle mi nedělej, chodíš jako duch. A dneska je sobota, takže jsem doma. Kluci jsou na návštěvě u svého kamaráda a přespí tam.“ Kate odložila vařečku a Bella sledovala, jak se v její tváři začínají hromadit emoce.

Kate k ní přišla a objala jí. „Ani jsem neměla šanci ti poděkovat za to, cos pro nás udělala,“ řekla a v hlase jí zněly slzy.

„No tak,“ Bella poplácala Kate po zádech a vyvinula se jí z náručí. „To byla přece samozřejmost.“

Kate se na ní usmála: „Tak dobře, už nebudu děkovat, ale na tvou počest jsem udělala oběd podle receptu mé babičky, takže doufám, že ti bude chutnat. Už je to hotové, jen dodělám přílohu.“

Belle zakručelo v žaludku a obě se zasmály.

„Koukám, že právě včas,“ pronesla Kate.

Po jídle, které bylo skutečně vynikající, se Bella cítila o mnoho lépe, ale stejně potřebovala procházku v lese.

„Jdu se projít a pokusím se trochu nabrat síly,“ oznámila Nateovi.

„Doufám, že se nebudeš pokoušet vrátit v čase,“ podezíravě si jí měřil Nate.

„Ne, zatím ne, jen potřebuji doplnit energii," souhlasila Bella a vyrazila do lesa.

Už po pár krocích mezi stromy cítila, jak se k ní sbíhají pramínky energie, o které ani nemusela žádat. Stromy jakoby vycítily že má prázdnou nádrž a hustily to do ní pod tlakem. Netrvalo dlouho a pro změnu měla pocit, že je míč který někdo přefoukl. V duchu poděkovala těm ochotným dárcům a vrátila se zpět do domu.

Po cestě jí v hlavě rašil plán, který chtěla vyzkoušet. Nate seděl v obýváku a četl si noviny. Když přišla vzhlédl a usmál se na ní.

„Páni to je rozdíl, když jsi odcházela vypadala jsi, jak po překonání chřipky a teď záříš jako sluníčko.“

Bella se zakřenila: „Jo to víš, zázraky přírodní medicíny. Nate, potřebovala bych s něčím pomoct.“

Nate se na ní pozorně podíval a řekl: „Když to bude v mých silách...“

Bella se posadila do křesla a vysypala na něj: „Víš, když jsi říkal, že jeden z našich předků uměl ovládat oheň, napadlo mne, že bych taky mohla zkusit, jestli se mi nepodaří ovlivnit něco neživého, ale nechtěla bych to zkoušet sama, raději bych měla dohled...“

Bella se dívala na Natea a ten jen souhlasně pokýval. „Tak jo Bells, jsem sám zvědav, co se ti povede.“

Rozhodli se, že to zkusí nejdříve s tím ohněm. Nate rozdělal v krbu malý ohýnek jen z několika třísek.

Bella si sedla před krb, zklidnila dech a soustředila se na plamínky. Cítila jejich teplo i energii, ale ať se snažila jak chtěla, nedokázala je uchopit stejným způsobem, jako u živých organismů.

Hmm, tady bude nějaký zádrhel, pomyslela si.

„Počkej chvilku,“ řekla Nateovi a odběhla. Vrátila se s kronikou a začala listovat.

„Tady to je. Robert - ovládání ohně, neživých předmětů.“ Bella se začetla do jeho poznámek a pomalu začínala chápat jak na to musí jít.

„Tak znovu,“ nadechla se a soustředila na plameny. Nepokoušela se už uchopit energii ohně a manipulovat s ní. Pouze k ní přiblížila svůj plamen a nechala ho splynout s plamenem ohně. Okamžitě ten rozdíl ucítila. Nyní ho vnímala jako svou součást, kterou může pohybovat stejně jako třeba s rukou.

Nate Bellu sledoval, ale nic zvláštního se s ní nedělo. V klidu seděla na zemi před krbem, měla zavřené oči a nehýbala se. Najednou se oheň rozhořel o něco více a začal olizovat silnější polínka. Stále sílil, až to začalo pořádně hučet a krb byl celý zahlcen plameny.

„Tak jo Bells, výborně, raději už toho nech, nebo nám to tu podpálíš,“ pronesl Nate. Bella se otočila ze jeho hlasem a otevřela oči.

Nate ztuhl a vyděšeně na ní hleděl. Její oči měly barvu plamenů.

„Tedy to je síla,“ vydechla nadšeně. „Je mou součástí, ovládla jsem ho, úplně přirozeně.“ Postupně odloučila svůj vnitřní plamen od ohnivého a v krbu opět plál jen malý ohýnek a Nate jen zíral na to, jak se jí oči znovu mění na zelené.

„Chci to zkusit ještě s něčím,“ Bella se rozhlédla po pokoji a pohled jí padl na velký květináč s pokojovým stromkem. V květináči byly ozdobné kameny. Vybrala si ten největší, asi patnácti centimetrový a položila ho před sebe na stůl.

Stejně jako u ohně se svým plamenem přiblížila k jeho energii. Byla tak jiná než ta ohnivá. Z kamene vycházela studená, hladká, ale velká síla. Nechala svůj plamen proniknout dovnitř.

„Tohle je jiné. Mohu ho ovládnout, ale s mou podstatou nesplyne,“ zamumlala.

Kámen se najednou pohnul a mírně zaklepal. Bella otevřela nyní šedé oči a Nate fascinovaně sledoval, jak se kámen vznesl nad stůl a roztočil.

„Bells to je úžasný, jak to děláš?“ Nate se kamene opatrně dotkl a Bella zalapala po dechu. "Nate já to cítila, ten dotek jsem cítila, někde uvnitř sebe! Počkej, něco zkusím.“

Bella se znovu soustředila na kámen a v duchu si představila, jak její plamen rozděluje energii kamene na dvě menší. Bylo to stejné, jako kdyby vzala nůž a rozpůlila máslo.

Ozvalo se puknutí a Nate vyjeveně koukal na rýhu v kameni, která se rozšiřovala, až se rozloupl na dva stejné díly.

Bella se odpoutala od kamene a její oči znovu zezelenaly.

Nate zařezaně seděl naproti ní a po chvíli ticha pronesl: „Začínáš mne děsit, Bello. Tohle bylo naprosto neskutečné!“

„To mi povídej a šlo to tak lehce.“ Bella jen zakroutila hlavou. Pro dnešek měla experimentů dost.

„Asi bys mi nechtěl ještě asistovat, co?“

„Hele to, že mi to přijde neskutečný a občas mi přivodíš infarktové stavy neznamená, že se mi to nelíbí,“ zašklebil se Nate. „Tak co máš v plánu?“

„Chtěla bych za Edwardem,“ zašeptala Bella a zkoumavě se na něj podívala.

„No to jsem si mohl myslet,“ ušklíbl se Nate. Pak se lišácky usmál a zeptal se: "Jak by se ti líbilo být s ním trochu déle?“

Bella hned zpozorněla a nejistě řekla: „Jasně že s ním chci být co nejdéle, zatím jsme si toho nestihli moc říct, vždycky nás něco vyruší. Krom toho, pro něj čas plyne jinak a já bych mu to čekání chtěla vynahradit.“ Když domluvila měla obličej červený jak malina.

Ve dveřích se objevila Kate. „Mohla bych jí s vámi? Chtěla bych to vidět.“

Nate přikývl a řekl: „Ono na tom není nic moc k vidění, prostě vypadá jako když hluboce spí, ale napadlo mne, že bychom mohli vzít spacáky, celtu a zůstat tam přes noc, aby Bella měla víc času. Taky když budeme dva, můžeme na ní dávat pozor na etapy.“

Bella vyskočila dala Nateovi pusu na tvář a pronesla: Díky jste hodní, že kvůli mně přespíte venku v lese.“

Připravili vše potřebné a vyrazili k dubu.

Když přišli, upravili si ležení a Bella se nedočkavě natáhla na spacák a téměř okamžitě se odpoutala od těla a vystřelila přes strom do minulosti.

 

xxxxx

 

Edward napjatě pozoroval vizi, která se Alice odvíjela v mysli.

Nejdříve vlnění vzduchu a poté se u schodů objevil stín. Kdyby Edwardovo srdce mohlo, bušilo by jak o závod. Jenže vize Alice náhle skončila.

Alice zmateně zamrkala, podívala se na něj a vyslala dotaz: „Co to je? A co má znamenat to vlnění vzduchu?“

„Co si viděla Alice?“ zeptal se Jasper.

„No nic moc“ a obrátila se na Edwarda.

„No, takhle se vždycky objevuje Bella.“ Edward se nervozně ošil a začal vysvětlovat. Když skončil, Alice na něj koukala s otevřenými ústy, v hlavě jí myšlenky skákaly jedna přes druhou, ale žádný konkrétní smysl nedávaly.

Alice pokrčila rameny, vzala Jaspera za ruku a řekla: „Jdeme lovit, Jasper už to nutně potřebuje. Budeme zpátky asi až ráno.“ A hned na to vystřelili ze dveří.

Edward zamyšleně postával u schodů a přál si, aby se Alicina vize začala plnit. Kupodivu nemusel čekat dlouho. Vzduch se zachvěl a v příští vteřině už Edward hladil Bellinu průhlednou tvář.

Dotkli se rukama a jejich energie utvořila malý červený vír.

„Ahoj všichni,“ pozdravila Bella přítomné a usmála se na ně. „Jak dlouho to bylo tentokrát?“ zeptala se a s obavami pohlédla Edwardovi do očí.

„Jen pár měsíců, ale mě to připadalo jako roky,“ řekl Edward a vpíjel se do ní pohledem. Když se jí dotýkal, konečně si zase připadal celý.

Carlisle se omluvil, že má službu v nemocnici a popřál jim hezký večer. Rose a Emmett šli lovit a Esme se vytratila do své pracovny.

 

„Hmm, že ale dokážu vyklidit místnost,“ poznamenala Bella.

„Chtějí nám nechat trochu soukromí. Kolik máme asi času?“ zeptal se Edward.

„Pokud se něco nestane, tak celou noc. Dneska mám dva hlídače a budou u mého těla držet střídavě stráž.“

„Hlídače? Jak to?“ divil se Edward. „Vlastně jsi mi nikdy neřekla, jak ten přesun funguje a co se mezi tím děje s tvým tělem.“

Při zmínce o jejím těle jím projel šíp touhy. I když byla jen duch, nemohl ignorovat, jak na něj působí její drobná postava a jemně zaoblené tvary. Těžce si povzdechl a pokusil se myslet na něco jiného.

Bella mu popsala, jak se u ní začaly projevovat zvláštní schopnosti, ale vynechala jakoukoli konkrétní informaci o proroctví a své rodině.

Drželi se za ruce a Edward jí hladil po tváři. Bylo pro ní těžké udržet soustředění, když jí při jeho dotyku neustále protékalo vzrušení.

„Ty jsi úplná čarodějka. Vyřiď svému strýci a jeho ženě mé poděkování, že tě tak chrání. Víš, tohle všechno by nebyla potřeba, kdyby jsi mi o sobě řekla víc, abych tě mohl v budoucnosti najít. Teď už by jsme mohli v tvém čase být opravdu spolu,“ řekl toužebně Edward.

„Prosím, nedělej mi to ještě těžší, než to je. Nemáš tušení, co mě stojí sebeovládání, abych tě sama nenašla. V mé době, už jsou prostředky na to, abys někoho mohl poměrně snadno najít, i když znáš jen křestní jméno a máš málo indicií. Ale já vím, že tyhle cesty do minulosti absolvuji s určitým cílem. A dokud nepřijdu na to, co tu mám udělat, nesmíme se v mé době vyhledat...“

 

Bella ho objala tak, jak jí to její nehmotné tělo dovolovalo. Skoro se do něj vsákla. Edward s povzdechem našel její rty a jemně se jich dotýkal. Začali zrychleně dýchat a jejich sebeovládání dostávalo trhliny. Energie kolem nich vířila a malé proudy červeného vlnění se střetávaly a skoro vybuchovaly při každém jejich doteku.

„Tohle je horší než mučení,“ zasténal Edward u jích úst a lehce obkroužil jazykem její rty. Pod jeho dotykem ze zavlnily jako vodní hladina a Bella zalapala po dechu a vzdychla.

Prsty mu projížděla vlasy a cítila jejich jemnost a hladkost. Při jejím doteku mu v nich praskala statická elektřina. Ústy mu sjela na krk a polaskala jeho mramorovou pleť jazykem a přisála se k jeho krku. Edward cítil ten dotyk jako horké, měkké vibrace vysílající do jeho slabin impulzy rozkoše. Pokoušel se své ruce udržet jen zlehka položené kolem jejího pasu, ale ty pocity byly tak intenzivní, že jí objal silněji. Jeho ruce prošly jejím tělem jako vodou. Nešťastně zasténal a uvolnil své sevření.

Nakonec se od sebe odtrhli a pokoušeli se zklidnit své splašené dýchání.

„Tohle mne zabije,“ pronesla Bella a podívala se Edwardovi do očí. Ta touha kterou tam uviděla, by jí podlomila kolena, kdyby měla hmotné tělo.

Nakonec se jen drželi za ruce a povídali si. Povídali si o svých životech celou noc. Bella nesměla říci nic konkrétního, ale vyprávěla mu o své excentrické matce, o strýci který pro ni je spíš bratrem a o tom, co jí minule přinutilo k návratu.

Edward jí na oplátku vylíčil setkání s Alice a Jasperem a řekl jí o jejich schopnostech. Ani si neuvědomili jak čas utíká a začalo svítat.

Rose a Emmett se již vrátili z lovu a rovnou zamířili do svého pokoje. Po chvíli se odtud začaly ozývat podivné rány.

Bella vyplašeně pohlédla na Edwarda a ten se jen zmučeně zašklebil.

„Nechtěj vědět, co tam dělají a na co myslí,“ poznamenal s trpitelským výrazem.

Když to Belle došlo, začaly jí cukat koutky úst, až to nevydržela a smála se nahlas. „Tak tohle ti opravdu nezávidím, muset poslouchat myšlenky tohoto druhu a ještě k tomu ty zvuky...“

„Moc se nesměj, tohle je jen jeden šťastný páreček, představ si, když jsou doma všichni,“ zašklebil se a nadzvedl obočí.

„Ty můj chudáčku, tak ráda bych ti od toho pomohla,“ plácla Bella.

Edward se po jejím proslovu zarazil a upřeně sledoval její rty, dech mu ztěžkl a oči potemněly touhou.

Když si Bella uvědomila, co to vlastně plácla, zadrhlo se jí dýchání a zčervenala až za ušima.

„Tedy... já myslela od toho, že musíš poslouchat jejich myšlenky,“ vykoktala rozpačitě a nevěděla kam s očima.

Edward se usmál. „Ten ruměnec ti tak sluší.“ Zadíval se jí do očí a svět kolem nich přestal existovat.

Čas ubíhal. Bylo už ráno a Carlisle se vrátil z noční směny v nemocnici. Rose s Emmett a Esme sešli také dolů, všichni se usadili v obýváku a začali Bellu nenápadně vyslýchat.

V tu chvíli se otevřely dveře a vešli Jasper s Alice.

„Bello dovol, abych ti představil nové členy naší rodiny – tohle je Alice a Jasper,“ řekl Carlisle.

„Moc mě těší,“ usmála se na ně Bella.

Jasper na pozdrav pokýval, ale Alice na ní zírala, jak kdyby měla dvě hlavy.

 

„To jsi ty!“ zašeptala nevěřícně.

Teď zase zalapal po dechu Edward. „Alice, co to má být? Neviděl jsem to celé...“

Alice se chvíli rozmýšlela, ale pak si nechala znovu projít hlavou celou vizi.

„To ne,“ zašeptal Edward.

„Mohl by nám někdo prosím vysvětlit, o co tu jde?“ ozvala se nespokojeně Rose.

Alice se otočila k ostatním a začala vysvětlovat. „Když jsem byla v Itálii, žila jsem u své kamarádky v Benátkách. Pak jsem začala mít vize Jaspera a krátce potom i vaší rodiny a vydala se vás hledat. Jenže jsem zkřížila cestu Arovi a jeho gardě. V tu chvíli jsem neměla vizi nebezpečí, tak jsme se jen pozdravili a oni mne nechali projít. Bohužel, zrovna když odcházeli, dostavila se vize, která mne dost šokovala. A Aro se mne stačil dotknout.“

 

Edward zdvihl hlavu a zhrozeně se na Alice podíval.

Alice pokračovala. „Ten dotyk byl sotva znatelný, jsem si jistá, že jsem ho přerušila dřív, než vize skončila. Neviděl všechno, ale viděl dost na to, aby mu to vrtalo v hlavě. A podle toho co se o něm říká, to nenechá jen tak.“ Alice se omluvně podívala na všechny ty polekané tváře. „Mojí vinou můžete být v ohrožení, moc mě to mrzí.“

 

Nyní se ozval Emmett. „A mohla bys nám tu vizi popsat? Proč by se Aro měl o nás zajímat?“

A tak jim Alice popsala vizi až k místu, kde kontakt s Arem přerušila.

„Poslední co mohl vidět, byla Edwardova tvář z profilu. Do dneška jsem nevěděla, kdo byla ta dívka s Edwardem... Dokud jsem neuviděla Bellu,“ řekla Alice a podívala se na Bellu.

Bella zmateně sledovala Alicino vyprávění.

„Ale Alice, podle toho co jsi nám řekla, jsem v tvé vizi nebyla jako duch, ale jako člověk.“

„Ano Bello, nebyla jsi duch, ale člověkem bych tě taky nenazvala,“ nejistě pronesla Alice. Řekla jsem vám o čem vize byla až do chvíle, kdy jí viděl Aro, ale ona ještě pokračovala dál.“

 

A Alice si promítla zbytek vize v mysli.

Edward ztuhl a vyjeveně na ní koukal. „Jak je tohle možné, Alice? Co se to stane? A hlavně kdy?“

„Nevím Edwarde, nenašla jsem pro to žádné vysvětlení a už vůbec nedokážu tuhle budoucnost zařadit do konkrétního času.“ Alice se nešťastně podívala na zmateného Edwarda.

„No tak, tohle nám nedělejte, ne každý tu umí číst myšlenky, víš“ ozval se dotčeně Emmett.

Alice jim tedy začala popisovat zbytek své vize a Edward jí znovu četl v její mysli.

 

Stáli s Bellou na louce, kterou a na každé straně lemovaly postavy. Vojáci Volturiů byli dobře patrní, ale postavy za nimi byly jakoby v mlze.

Otočil se zpět k muži, který jim ležel u nohou. Poznal v něm Ara a v jeho tváři se zmítaly emoce strachu, vzteku a bezmoci.

Pak se otočila i Bella, kterou celou dobu držel za ruku. Když v Alicině mysli uviděl, jak se oba otočili, pohlédl sobě a Belle do tváře a zalapal po dechu. Ačkoli Bellina kůže byla stejně jemně opálená jako nyní, její tvář už nebyla lidsky krásná.

Ne, její tvář měla krásu jeho druhu. A oba shlíželi na Ara jasně smaragdově zelenýma očima.

 

Kapitola 13

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 14:44)

W-O-W!!! To je něco! A ty ZELENÝ oči u Eddieho?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek