Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Proroctv%C3%AD_perex.JPG

Tak trošku odbočíme, ale jen malinko. Tento dílek je pro všechny, kteří mají rádi Alice a Jaspera.

Bella ležela v posteli a v hlavě jí myšlenky tancovaly splašený kvapík. Potom odpadnutí se probrala až v autě. Když přijeli domů, Kate nahnala kluky do vany a Bella Nateovi vyprávěla, jak je vlastně našla.

Nate byl rozpolcený. Na jednu stranu mu její schopnosti zachránily děti, ale na druhou jí vyčerpávaly a on se bál, kam až to může vést.

Bella zapadla do postele a prospala celý den i noc. Když se probudila, stále se cítila jako pomeranč po dvojím kolečku v odšťavňovači, ale věděla, že jeden výlet k dubu to spraví.

Zatím se jí nechtělo z postele vylézt a tak sáhla po kronice a listovala si v ní. Probírala se minulostí a přemýšlela o svých schopnostech.

Tedy schopnostech, když to vzala kolem a kolem, měla jen jednu, ale bylo to takové „vše v jednom“.

Nikdy by jí nenapadlo, co všechno dokáže. Když si vzpomněla, jak stiskla plamen té fenky, došlo jí, že může i ublížit. Rozhodně však neměla v plánu tuhle alternativu zkoušet.

Ještě než šla spát, přemýšleli s Natem, jak dlouho už asi kluci komunikují mezi sebou v myšlenkách. Podle jejich reakce, když je Bella oslovila, to vypadalo, že je to pro ně běžná věc.

Nate se usmál a poznamenal: „Telepatie není tak hrozná, mohli zdědit i něco horšího. Jeden z našich předků ovládal oheň...“

To pro změnu poněkud vyděsilo Bellu. Ještě jí nenapadlo zkusit spojit svou energii s neživou věcí... hmm, bude to muset vyzkoušet...

 

xxxx

 

Kdesi ve Philadelphii v Edwardově době...

 

Ležel na zádech a hleděl do očí svému osobnímu zázraku. Spočívala mu spokojeně na hrudi, bradu opřenou o propletené ruce a bez mrknutí mu upřený pohled opětovala. Jasper stále nemohl uvěřit, že ho potkalo takové štěstí. Pozoroval svou novomanželku a byl dokonale spokojený, což byl pocit, který byl pro něj naprosto nový.

Myšlenkami se zatoulal do doby před třemi měsíci...

Toulal se bezcílně od města k městu. Utápěl se v depresi a neměl představu, co vlastně hledá. Nechtěl už zabíjet. Měl plné zuby smrti a utrpení, které svým obětem způsoboval, ale jeho žízeň se vždy nakonec prodrala jeho odhodláním a on zase lovil.

Pokaždé když cítil emoce své kořisti, propadl se hlouběji do beznaděje a smutku. Byl zrovna ve Philadelphii, byl večer a přihnala se bouřka. Nechtělo se mu cestovat v tom lijáku, tak zamířil k jednomu ošuntělému baru na okraji města.

Jeho oči už byly tmavé žízní, takže nebyly nápadné. Připravil se na náraz lidské vůně, pomalu otevřel dveře a vstoupil.

Jedním pohledem přehlédl malou místnost a s ulehčením zaregistroval jen dva hosty a barmana. Pomalu se nadechl a v tu vteřinu ztuhl.

Ucítil vůni upíra. Pocházela od dívky, která seděla v rohu u baru a upřeně ho sledovala. Seskočila ladně ze stoličky a skoro jako by tančila, zamířila k němu.

Vypadla jako víla. Malá, drobná, elfí obličejík a živé jiskřící oči, zlaté oči.

Nevěděl co má čekat, léta strávená mezi nelítostně se vybíjejícími příslušníky jeho druhu, ho naučila nikomu nevěřit.

A pak ho zasáhly její emoce. Vyzařovalo z ní nadšení, nedočkavost, zvědavost, úleva a velká radost.

„Nechal jsi mě dlouho čekat,“ řekla a kouzelně se usmála.

I nyní se na tou vzpomínkou pousmál. Úplně ho vyvedla z míry a on jen rozpačitě smekl klobouk a vykoktal, jako slušně vychovaný jižanský gentleman: „Promiňte slečno“ a pak nevěřícně sledoval, jak k němu natáhla ručku.

Bez přemýšlení ji za ní vzal a poprvé po tolika letech zase ucítil naději.

Alice sledovala obličej svého manžela a viděla, jak se mu na tváři míhají emoce.

„Na co myslíš, lásko?“ zeptala se ho.

„Na naše první setkání,“ odpověděl Jasper a pohladil jí po vlasech.

Alice přelétl přes tvář úsměv. „To byl jeden z mých nejšťastnějších okamžiků v tomto životě. Tehdy už jsem byla skoro zoufalá, moc se mi ulevilo, že jsi se konečně ukázal. Ovšem, to jak jsi mne požádal o ruku bylo snad ještě lepší.“

Natáhla se a políbila ho. Jediný polibek spustil lavinu. Dotýkali se nejdříve něžně, s veškerou láskou, která byla pro oba tak nová a vzácná. Jasper se pod návalem citů a emocí které cítil ze své ženy, blaženě zachvěl. Alice byla jako balzám na jeho poraněnou duši. Klidně by se popral třeba s celým peklem, jen aby jí ochránil před jakýmkoli nebezpečím.

 

Jejich vášeň stoupala jak voda během přílivu. Polibky byly hlubší a doteky intimnější. Když jejich těla splynula a oni se začali pohybovat v tom pradávném, neměnném rytmu, zaklesli se očima do sebe a nerozpojili pohledy, dokud se přes ně nepřevalily vlny rozkoše a uvolnění.

 

Alice ho pevně objala kolem krku a zašeptala mu do kůže: „Miluju tě.“

Jasper jí svíral v náručí a vydechl jí do ucha: „Já tebe víc.“

Alice zvedla hlavu a chtěla se s ním hádat, ale její pohled se najednou rozostřil a ona se zadívala do dálky. Pak se jí na tváři objevil úsměv a ona zamrkala.

„Co jsi viděla?“ zeptal se zvědavě Jasper.

Potutelně se usmála a zeptala se: „Jak by se ti líbilo, žít nějakou dobu nedaleko Chicaga?“

Jasper se zarazil a pak vyhrkl: „Tys je našla!“

Alice se šťastně zazubila a řekla: „Ano, poznala jsem radnici v Chicagu a pak jsem viděla, že se právě nastěhovali do domu za městem, kde budou - budeme – žít. Jazzi, já se tak těším. Mám pocit, jako bych už je všechny znala a dokonce se mi po nich stýská!“

 

Alice vystřelila z postele a začala balit.

Jasper jí chvíli s pobavením pozoroval, ale pak se jeho myšlenky zatoulaly k ožehavému tématu.

„Alice, jsi si jistá, že nás nevykopnou? Máš v plánu jim říct o své vizi?“

Alice se zarazila a pak řekla: „Mojí vinu jsou v ohrožení. Nevím co všechno Aro viděl, ale jsem si jistá, že dost na to, aby to nechal být. Zatím nic nepodnikl, neví kde by mě, nebo Cullenovi měl hledat a já chci být nablízku, jestli se rozhodne jednat.

Ještě nevím, jestli jim o tom řeknu, ale podle toho co jsem viděla, má Edward schopnost číst myšlenky, takže pokud na tu vizi pomyslím, uvidí to.“

Zamračila se a dodala: „Počkám, jak se situace vyvine a podle toho se zachovám.“ Zamyšleně přecházela po pokoji a promítala si v mysli svou vizi.

„Víš, viděla jsem tam také nějakou dívku, ale podle všeho s nimi nikdo takový nežije. Nejsem schopná určit časové období, kdy se má vize odehraje...třeba to bude až za několik desítek let, nevím...“ Alice se odmlčela.

Jasper jí vytrhl ze zadumání svou vlastní nejistou otázkou.

„A co já? Jak myslíš, že zareagují na mne? Vždyť se na mě podívej. Vypadám jako zosobnění nejhorších obav každého upíra.“

Jasper se podíval na svou ruku, zjizvenou tolika kousnutími, že vypadala jak pokrytá krajkovým vzorem. Jeho kůže přímo křičela - pozor nebezpečný!

 

Alice se mu stočila do náručí a pevně ho objala.

„Neboj, oni jsou jiní. Jejich způsob života jim dává schopnost, žít jako rodina a také jejich vztahy jsou založeny na lásce. Přijmou nás, viděla jsem to.“ Alice se s neochvějnou jistotou zadívala manželovi do očí a řekla: „Všichni ti pomůžeme, abys to zvládl, budu stále s tebou a včas uvidím, když budeš mít problémy s ovládnutím žízně.“

 

Jasper se díval na tu malou osůbku, která byla nyní celý jeho svět a jeho naděje se stále upevňovala. Když mu Alice řekla jak žije ona a někteří příslušníci jejich druhu, myslel si, že si z něj střílí. Ale její zlaté oči a také to, že vycítil její naprostou upřímnost, ho přesvědčily.

Když spolu byli poprvé na lovu, pro něj tak neobvyklé kořisti, myslel, že nebude schopen přežívat na zvířecí krvi.

Byla tak odlišná od lidské, vůbec mu nevoněla a prvního jelena ani nevysál úplně.

Ale pro Alice by udělal cokoli a vzdát se lidské krve byla malá daň za to, že může být s ní. Postupem času to bylo lepší a posledních pár loveckých výprav si dokonce docela užil. Zjistil, že masožravci chutnají lépe a proto se zaměřil na velké dravce. Jeho oči už byly stejně medové, jako ty Alice.

Na cestu se vydali okamžitě. Noc teprve začala, takže mohli běžet rychle, nikým nepozorováni. Alice nebyla zrovna trpělivá a nedočkavostí skoro poskakovala. Cestovali nalehko, takže jim cesta zabrala jen pár hodin.

Druhý den stáli před velkým domem s obrovskými okny. Jasper držel Alice za ruku a společně vykročili k domu.

Alice vzala ze klepadlo a jemně jím klepla. Pak trochu ustoupili a dívali se, jak se dveře otevírají. Na prahu stál Carlisle a vedle něj Esme.

Chvíli se na sebe dívali a když Carlisle zaregistroval Jasperovy jizvy, zastrčil Esme za sebe a potichu zavrčel.

Alice se na ně jen usmála a svým zvonivým hláskem prohlásila: „Tak jsme tady! Moc jsme se na vás Carlisle a Esme těšili. Nevadí, že Rose, Edward a Emmett nejsou doma, rádi na ně počkáme. Vím, že ten Edwardův pokoj má nejhezčí výhled, určitě mu nebude vadit, když si ho vezmu já s Jasperem.“

Carlisleovi se během její řeči rozšiřovali oči a otevírala ústa, až vypadal jako dokonalé zpodobnění úžasu.

„Co pro... prosím? Kdo vlastně jste? A jak to, že nás všechny znáte?“

Esme už nestála za ním, ale obešla ho a řekla: „Nebude lepší, když si promluvíme uvnitř?“ ustoupila a pozvala je gestem dál.

Alice stále držela Jaspera za ruku a táhla ho za sebou dovnitř.

Jasper vrhl omluvný pohled na stále vyšokovaného Carlislea a protáhl se kolem něj.

Posadili se na pohovku a Alice začala vyprávět. Řekla jim o své schopnosti vidět budoucnost a o tom, jak viděla jejich život v této neobyčejné rodině. Poté jim Jasper vyprávěl svůj příběh a také to, jak se seznámil s Alice a rozhodl se, přijmout její způsob života.

Esme napjatě poslouchala a v duchu se tetelila radostí, že se její rodina rozroste o dvě další „děti".

Carlisle byl sice stále trochu podezíravý, ale Alicina bezprostřednost a také jistota s kterou o nich mluvila, jakoby je znala roky, ho přesvědčila.

Ani nevěděl jak a za chvíli jí už pomáhal stěhovat Edwardovy věci do garáže. V duchu se usmíval, když si představil, jak asi bude reagovat.

 

Nemusel čekat dlouho. Jeho děti byly na lovu a když se vrátily a ucítily pach cizích upírů v domě, přiřítily se jako divoká voda. Naštěstí Edward včas slyšel jejich myšlenky, takže Emma s Rose stačil zarazit.

A celé vyprávění začalo znovu. Všichni byli sice překvapení, ale představa, že budou mít nové sourozence se jim zamlouvala. Když zjistili jaké mají Alice a Jasper schopnosti, byli nadšení.

 

Edward však jen do té doby než zjistil, že ho Alice vystěhovala z toho krásného pokoje. Začal se s ní hádat a ostatní je fascinovaně pozorovali. Jejich hádka probíhala poněkud zvláštně, totiž beze slov. Jen podle grimas mohli ostatní určit, kdo má právě navrch.

Alice mu ukazovala vize nejbližší budoucnosti, podle toho, jak se Edward rozhodl.

Když se rozhodl, že ji věci vyhází z okna a své si nastěhuje zpátky, ukázala mu, jak lije vodu do jeho piana a povoluje struny.

Když jí na oplátku chtěl rozcupovat její oblíbený kabátek, ukázala mu, jak si dělá táborák z jeho sbírky Shakespearových děl. A tak to chvíli pokračovalo, dokud Edward nepřiznal porážku a se vzteklým vrčením, se šel nastěhovat do jiného pokoje.

 

Dny plynuly a Alice a Jasperem zapadli do rodiny, jakoby zde žili odjakživa.

Jednou večer, když byli všichni v obýváku a řešili čím se budou v Chicagu zabývat, Alice najednou ztuhla a následně zkameněl i Edward. V její mysli totiž uviděl známé vlnění vzduchu...

 

Kapitola 12

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  agness (04.03.2015 14:30)

Be-lla, Be-lla! Přijde!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek