Sekce

Galerie

/gallery/uplnek.jpg

XX. Z deště pod okap - napsala MisaBells

Nejen Bella utrpěla Jacobovým přiznáním šok... Co je podle Lilly sladší? Pomsta, nebo láska s odpuštěním? Skončí ta smůla někdy?

Ač se to zdálo absolutně nemožné, vzduch zhoustl a to ticho Belle bušilo do spánků jako zběsilé. On? Matně si vybavovala jejich slova, když se to všechno stalo. Mluvili neustále o akci smečky. Nikdy nikdo neřekl, kdo dal tu poslední ránu a ani kdo tu první… pokaždé to byla smečka. Jako jeden muž. Bella neměla nejmenší ponětí, co na tohle Jacobovi říct, a ani si nedokázala dost živě představit, jak zareaguje Lilly, až ji přejde prvotní šok. Jacob to za ně za obě vyřešil.

„Já zasadil poslední smrtelnou ránu a vyrval mu srdce z těla. Takže pokud stojíš o svou pomstu, dobrá – tady jsem,“ dodal po chvíli suchým bezvýrazným hlasem. Lilly vypadala zmateně. Těkala pohledem z Jacoba na Bellu a zpět.

Její výraz v tváři se měnil s každým mrknutím oka. Úsměv z nejistoty, vytřeštěné oči pochopení, smutek z další ztráty, vztek na otisk a bůhvíco ještě. Bylo to celé tak rychlé a nevhodné…

Bella si hrozně moc přála být na míle daleko od tohohle okamžiku. Od nich. Jacob vypadal stejně utrápeně.

„To je vtip, že? Snažíš se ji jen chránit…“ ujišťovala se, ale Jacob jen rezignovaně zavrtěl hlavou a rozhodil ruce.

„Nelžu ti. Zeptej se Sama, Embryho… Edwarda!“ zvolal a při posledním jménu se otočil ke dveřím. Bella ho napodobila a uviděla Edwarda, právě vcházejícího dovnitř. Srdce jí poskočilo radostí, že tam Edward je. Jemu se očividně taky ulevilo, když ji uviděl živou a zdravou. Jako rozmazaná šmouha se bleskově přesunul a zatarasil automaticky Belle cestu. Postavil se malý kousek před ni, mezi ni a rozhozenou Lilly.

V pokoji bylo náhle plno. Jako kdyby to neslyšel jen Edward, ale i Sam, Quil, Embry…

„Nemůžu si na tobě vybrat pomstu, a ty to víš…“ vydechla Lilly. Ruce si omotala kolem hrudníku, jako kdyby měla strach, že se rozpadne na kousky.

„Pomsta není vždycky všechno, Lilly,“ zašeptal Edward.

„Waren zabil Caleba… Koho mám za to vinit?“ vzlykla upírka a Belle jí bylo najednou líto. Dokázala si představit, co by udělala ona, kdyby jí někdo zabil Edwarda. Lovila by ho. Hnala by se za ním a dala si pekelně záležet, aby ochutnal tu trpkou chuť její bolesti. Jenže Edward žil a Lillina pomsta byla najednou neřešitelná. Jak by mohla zabít otisk? „Ona je z jeho linie,“ sykla Lilly a obrátila svou pozornost k Belle. Fajn, už ji zase nemá ráda.

„Nevybrala si to, Lilly,“ zastal se jí Sam.

„Ona není jako my…“ přidal se k Samovi Paul.

„Přesně. Není měnič. Je obětí stejně, jako jí byl Caleb,“ doplnil Embry.

„Měla jen to štěstí – nebo smůlu – že to přežila,“ ucedil smutně Quil a Bella se zamračila. Rozhodně to byla smůla – tedy štěstí, protože našla Edwarda, ale smůla… Mohla mít medaili… Ne, Edward je lepší než medaile…

„Jeho linie,“ opakovala iracionálně Lilly jako mantru.

„Nechtěná linie,“ opravil ji Jacob.

„Jeho…“ trvala na svém upírka a Belle se stáhlo hrdlo. Tohle prostě nemá řešení. Ne, dokud se jí nepostaví a nevyříkají si to jen ony dvě. Udělala první krok, ale Edward jí omotal prsty kolem nadloktí a trhnutím si ji opět schoval za sebe.

„Ne, počkej, Edwarde… Pokud Lilly vážně věří, že jí moje krev vrátí klid…“ špitla.

„Na to zapomeň,“ zavrčel Edward. Jeho pohled ji ujistil o tom, že udělá cokoliv, aby jí v tom zabránil.

„Nechci tvoji krev… Chci tvůj život…“ vyhrkla Lilly.

„Máš smůlu, ten je můj!“ štěkl na ni rozzuřený Edward. „A právě teď toho mám akorát tak dost. To je to samé, jako kdybych se já vrhnul na Jacoba, že mi vzal pomstu na Warenovi za Bellu. A udělal jsem to? Neudělal! Protože vím, jak by to Bellu bolelo. Ublížilo by jí to, protože ho má ráda a je to její přítel. Naučil jsem se žít bez pomsty, Lilly. Není to tak těžké a víš ty co? Osvobozující pocit, který z toho mám, je lepší než samotná pomsta.“

„Nedovolila bych ti zabít Jacoba!“ vyštěkla Lilly.

„A já ti zas nedovolím zabít Bellu!“ opáčil Edward.

„Pokud chceš svou pomstu, musíš mě zabít,“ vložil se do toho Jacob. „Protože ať tě miluju sebevíc, zabil jsem Warena já. Ne Bella. Ta byla jen jeho obětí. Nedovolím ti jí ublížit.“

„Jdeš proti mně?“ hlesla nevěřícně Lilly.

„Jdu po boku spravedlnosti a skutečnosti, Lilly,“ zasténal Jacob. Bella si v tu chvíli vzpomněla na trapný vtip a nedokázala se neusmát. Naštěstí ji nikdo neviděl. Jak by jim vysvětlovala, že í naskakují vtipy o policistech?

„A co já?“ zajíkla se Lilly a bodla si prst do hrudi. Bellu to bolelo za ni.

„Ty jsi víc. Jsi moje všechno, ale tohle ti nemůžu dovolit…“ vzdychl Jake.

„Ani já ne, Lilly…“ přidal se Edward.

„Ani já…“ opakovali jeden po druhém ostatní vlkodlaci ze smečky La Push. Lilly vypadala s každým tím hlasem víc a víc zhroucená, zato Belle se ulevilo. Dnes ji nejspíš nezabije a nevypadá to, že by hodlala vyrvat srdce Jacobovi.

„Je mi líto tvé ztráty, Lilly,“ zašeptala nejistě Bella. Rozhodla se to naposledy zkusit a vyjít na povrch se svým nejtajnějším tajemstvím, kdyby tohle nepomohlo. „Mrzí mě, že tě Waren připravil o Caleba a dokážu si představit, jaké to pro tebe muselo být, ale pomstou to nevyřešíš. Ani moje a ani Jacobova smrt ti jej nepřivede zpět.“

„Pořád to bolí, i když miluju Jacoba…“ zasténala Lilly a sevřela svůj hrudník silněji.

„A bude to bolet ještě dlouho, ale naučíš se s tím žít.“

„Co ty o tom víš?“ odsekla Belle Lilly. Nepomohlo to. Musela nabít ostrými střelami. Ty slepé náboje, co jen vyprodukují smrad a rachot, ale neublíží, nezabírali… Musela odhalit tajemství z dětství. Kdyby tak někdo věděl, jak se za to stydí ještě teď…

„Není to úplně to samé, ale pamatuji si, když umřela moje babička. Zbožňovala jsem ji. Naučila mě tolik věcí… Vařit, žehlit, prát, uklízet, nakupovat a jednat s lidmi… Četla mi pohádky, zpívala mi, učila mě plést věnečky… Odešla ve spánku, ale mně to tehdy tak moc vzalo, že jsem za její smrt vinila kdekoho. Prostě všechny, kdo byli v domě a nepomohli jí. Bylo mi jedno, že v tu chvíli, kdy odešla, všichni spali, protože byla hluboká noc. Potřebovala jsem mít někoho, na koho se můžu zlobit. Vztekala jsem se na tátu, na mámu… A pak mi došlo, že to nejsou oni, koho nenávidím, že nic neudělali, ale že to jsem já sama. To já spala v pokoji jen přes zeď a v noci jsem dokonce chodila na záchod kolem jejích dveří. Ve dre jí nebylo dobře, byla unavená a špatně se jí dýchalo. Kdybych byla poznala, že to není jen únava, mohla jsem něco udělat. Možná kdybych nakoukla... kdybych se podívala, jestli je v pořádku... kdybych... Nenáviděla jsem se za to, že mě to nenapadlo. Jenže víš co? Pak – po nějakém čase – jsem si odpustila. Došlo mi, jak hloupé obvinění to bylo a že to nebyla ničí vina. Nemůžeme za něco, co se děje během naší nepřítomnosti. To prostě nejde. To bychom si pak vyčítali smrt každého člověka.“

Edward Bellu pevně sevřel v objetí a ona si uvědomila, že jí po tváři tečou slzy. Pohladil ji po zádech a Bella mu zabořila hlavu do ohbí krku. Vdechovala tu uklidňující vůni šeříku z jeho kůže a matně si uvědomovala nenápadná popotahování nosů okolo. Nevěděla, jak dlouho bylo ticho, než se ozval Lillin hlas.

„Omlouvám se…“ Bella vzhlédla a setkala se s jejím utrápeným výrazem. „Já… Ty… vystihla jsi to. Možná bych měla být ráda, že Caleba alespoň někdo pomstil a nebažit po smrti, jen aby byla z mých rukou…“

„Děláš správné rozhodnutí, Lilly,“ ujistil ji Edward. Bella viděla, jak se Jacob nenápadně přesouvá k Lilly, aby jí nabídl svou náruč k objetí. Přijala ji a Bella spokojeně vydechla, aniž by si uvědomila, že zadržovala dech.

„Takže se už nemusím bát, že mi ukousneš hlavu?“ ujišťovala se Bella a Lilly se smutně usmála.

„Zatím ne…“

„Potřebuju panáka…“ vyhrkl Paul a Embry s Quilem mu souhlasně přitakali těsně předtím, než se odporoučeli pryč.

„Nechceš jít domů?“ zašeptal Belle u ucha Edward. „Musíš být z toho… rozhozená, znavená, vyčerpaná, ospalá… Nehodící se škrtni,“ vybídl ji s úsměvem.

„Bells, co je?“ zajímal se Jacob.

„Ale nic, jen čekám, jaký další bubák na mě vyskočí mezi stromy,“ vzdychla Bella.

„Máš snad ještě nějaké kostlivce ve skříni?“ dobíral si ji už opět spokojený Jacob.

„Nic, o čem bych nevěděla… Ale o Warenovi a Lilly jsem taky neměla tušení…“

V chodbě zazvonil telefon a Jacob se otočil přes rameno, když se tam rozsvítilo světlo. Teprve teď si uvědomili, že se mezitím setmělo a pokoji jsou potmě jak při černé hodince. Nikdo z nich světlo nepotřeboval, aby dobře viděl. Jedna z výhod toho, že nejsou tak úplně lidé.

Jacob střelil po Belle nejistým a podezíravým pohledem těsně předtím, než se ve dveřích objevil Billy na vozíčku.

„Bello?“ houkl a nejistě se snažil prohlédnout tmu.

„Jsme tady, tati…“ ujistil ho Jacob.

„Jacobe, je tu Bella?“ zajímal se netrpělivě Billy. Bella se nadechla k odpovědi, ale na jazyku ji pohladil trpký pach Billyho nervozity a zoufalství.

„Je tady, co je? Děje se něco?“ vybízel ho Jacob.

„Do háje…“ zavrčel Edward a automaticky objal Bellu pevněji. Jako kdyby se bál, že se složí. Vyschlo jí v krku a Billy se nakonec i s vozíkem otočil, aby na vnitřní straně zdivedle dveří zmáčkl vypínač a rozsvítil světlo v pokoji. Lilly, Jacob, Edward i Bella několikrát splašeně zamžikali a přivykali si na tu záři ze žárovky.

„Ach, Bello… Měla bys jet ihned domů…“ vybídl ji Billy.

„Co je, táto?“ nechápal Jacob, ale Bella se roztřásla špatnou předtuchou.

„U vás doma… hořelo…“ vysoukal ze sebe Billy.

„Táta?!“ vyhrkla Bella a Billy se na svém vozíku ošil. Do uší ji hladil jen Edwardův utěšující hlas. „Je v nemocnici, žije… Klid…“ šeptal jí, jenže to bylo tak zatraceně málo!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

15)  Marvi (20.10.2011 23:28)

Další šoky!!!

Carlie

14)  Carlie (10.10.2011 18:23)

Ve středu máme úúúplněk
Tak jak to vypadá s pokráčkem, ambři? Moc se těším na nášup od Tebe

MisaBells

13)  MisaBells (09.10.2011 15:26)

ambruško... přece vás nenechám na suchu, no ne? Ať si taky užijete drámo...

Carlie

12)  Carlie (06.10.2011 21:05)

Aaaa a Mishka pokračuje v přidávání otáček, má to grády, opět tu budu slintat nad dialogy!
A napětí! Rozmotat, zamotat, smotat... hladce, obrace... , masakr, moc se mi to líbí!
A zase ten bezpečnej přístav ala vztah E a B
A když už se zdá, že po bouřce se vzduch vyčistil, zas je tu to pověstné na západní frontě klid... Co to?
Ambrooo? Jsem fakt zvědavá, co vymyslíš

ambra

11)  ambra (06.10.2011 14:03)

Míšo, super! A souhlasím, Edward je lepší než medaile . Ten konec... Já nevím, nenatahujeme něco, co už třeba ani moc lidí nezajímá? Už mlčím a běžím smolit

Ewik

10)  Ewik (06.10.2011 12:15)

Úžasné, děkuji.

Twilly

9)  Twilly (03.10.2011 16:23)

MIŠUT!!!!! jednou se z tebe zblázním nádhera

Bye

8)  Bye (03.10.2011 09:14)

No, Míšo, ta pasáž přesvědčování Lilly o tom, co je a co není správné a co má a co nemá cenu, se Ti fakt povedla!
"Jak by mohla zabít otisk?"
„Nechci tvoji krev… Chci tvůj život…“ vyhrkla Lilly.
„Máš smůlu, ten je můj!“ štěkl na ni rozzuřený Edward.
Uf? Hoří? Běžte hasit! Kurnik, kdo je na řadě?

Paja

7)  Paja (02.10.2011 22:26)

Pane Bože, holky, vy jim valíte do cesty jeden balvan za druhým, sotva jeden obejdou, v rámci možností bez úhony, čeká na ně další, snad ještě větší a s ostřejšíma hranama:'-(
Oheň, Charlie, nemocnice, mám infarkt...

Jula

6)  Jula (02.10.2011 21:57)

Tak hezky se nám holky usmířily a Ty jim podpálíš barák
To jsem zvědavá, jak z toho vyvázne Charlie

Lenka326

5)  Lenka326 (02.10.2011 20:40)

Perex mě varoval. A stejně jsem se radovala, že tu pomstu zažehnali a vypadalo to tak nadějně. Hoří??? Proč proboha??? To toho ještě nebylo dost??? Mají řešit to, jak se bude ovládat a tak podobně, tak kdo zas (sakra) zapomněl sfouknout sirku??? Ach jo. Už je mi Belly opravdu moc líto. To, co zažila za pár měsíců by vydalo na několik lidských životů a pořád to ještě nestačí.
Já vím, já vím, žádné z vás se nechce do oddychové kapitolky :D , ale stejně...

MisaBells

4)  MisaBells (02.10.2011 18:38)

Proto hoří

sfinga

3)  sfinga (02.10.2011 18:37)

Mibel, já tě zakousnu, vrrrrr ty usmíříš Lilly s Bellou a pak Belle podpálíš domov Ty...ty... ty... Mibelice jedna
Chudák Bella, to těch ran osudu měla málo?
A já se těšila, že to ukončíte dřív, než na mě dojde řada, ááách jo ;)

Bosorka

2)  Bosorka (02.10.2011 17:51)

jedna záležitost se vyřeší a druhá se načne?
CHudák Charlie....aby ho nemusel někdo TROŠILINKU gribnout

Hanetka

1)  Hanetka (02.10.2011 17:19)

Áááááááááááá, ona nestačí krevní msta, ještě požár! Sakra, kdo ho založil a proč? A co Charlie? Jako dobrý, dobrý... ale nezdá se mi, že bychom hned tak skončily, dámy! Ambro, jsem zvědavá, co vymyslíš dál.
A moc se těším!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek