Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

XV. Pravda - napsala Evelyn

XV. Pravda

 

Zavřela oči a snažila se samu sebe přesvědčit, že až tak zlé to nebude. Jistě, pití krve bylo naprosto odporné, ale krev dárců byla přijatelnou variantou obživy. Tisíckrát, ne, to rozhodně ne, nesrovnatelně lepší než vraždění. Otřásla se při představě svého změněného vlčího těla trhajícího a kousajícího do bezmocného člověka. Ano, krev dárců dokáže “překousnout” a smířit se třeba i s její denní konzumací, pokud to bude znamenat, že nikdy nemusí zabít. 

,,Dobře, jsem připravená slyšet o sobě pravdu,” zašeptala odhodlaně a podívala se Carlislovi do očí. Ten se na ni mírně usmál a pak se zahleděl do papírů před sebou. Lidské gesto. Nemusel se ujišťovat, že nic nevynechá. Jen neměl odvahu dívat se do Belliných očí a sledovat, co s ní jeho informace udělají.

,,Tak tedy dobrá, začněme. Klasická představa vlkodlaka měnícího se za úplňku pochází z raného středověku. Mýty o lidech, kteří se dokáží změnit ve vlka, jsou ale mnohem starší. Během času se vyrojilo mnoho povídaček a zcela jasných báchorek, ale i několik pravděpodobně reálných příběhů. 

K tomu, aby se člověk stal vlkodlakem, může dojít vícero způsoby. Existují vlkodlaci, kteří se tak už narodili, tedy přímí potomci vlkodlačího muže a vlkodlačí ženy. Případně ještě děti narozené v určitých astrologických momentech, ale tato varianta se mi nezdá být skutečně pravdivá. Každopádně, tito vlkodlaci jsou bez výjimek zlí, lstivý a zákeřní. Bez smilování vraždí, berou si, co chtějí, a na nic se neohlížejí. Jsou poměrně vzácní, ale i přes jejich velmi nízký počet se jich bojí i upíři. Jsou to monstra, která nemají svědomí.

Další možností je zakletí člověka čarodějem. Opět nepravděpodobné, ale magii jako takovou v žádném případě nezpochybňuji, takže tuhle teorii nezavrhuji. Čaroděj či čarodějka s temnou duší mohou člověka uřknout do vlčí podoby, nedokáží však změnit jeho povahu a jádro. Pokud byl člověk před nástupem účinku kouzla zlý, zůstane takovým bez ohledu na vlčí podstatu. Pokud byl dobrý a spravedlivý, také se to nezmění. 

Našel jsem i jisté mýty pojednávající o dalo by se říci vlkodlacích-zombie. Vzhledem k tomu, že tito vlkodlaci by měli být mrtvoly pohřbené do dřevěné rakve, po jejichž hrobě se prošla černá kočka, toulavý pes nebo kohout, myslím, že můžeme jejich existenci vyloučit.

Poslední skupinu vlkodlaků tvoří lidé, kteří byli vlkodlakem pokousáni. Tedy sem patříš i ty, Bello.” Na okamžik se odmlčel a podíval se na dívku před sebou.

Bella sebou škubla a až když ticho v místnosti houstlo, uvědomila si, že nedýchá. Úplně se zapomněla nadechnout. Zamotala se jí hlava a před očima se objevily mžitky.

To zvládneš, zatím je to docela v pohodě.

Donutila vlastní náhle ztěžklou hlavu kývnout na znamení, že Carlisle může pokračovat.

,,Tito vlkodlaci nemusí být nutně zlí, ale pravděpodobnost, že se dají na scestí, je dosti vysoká. Těžko se ve vlčí podobě ovládají a jsou natolik zmítáni emocemi vlka v sobě. V těchto bytostech se při úplňku pere člověk s vlkem. Vlk chce lov. Potřebuje lovit a podlehnout tak svým instinktům a přirozeným pudům. Člověk bývá příliš vyděšený a konsternovaný, než aby vlka ovládl…”

,,Já to vždycky dokázala,” skočila mu Bella dychtivě do řeči. ,,Cítila jsem přítomnost čehosi neznámého ve mně, ale nikdy to nebylo tak silné, abych se já jako taková, já, Bella, ztratila. Nikdy se nic takového nestalo.”

,,Opravdu nikdy? Ani na okamžik jsi nad sebou neztratila kontrolu?” zeptal se Carlisle tichým hlasem, z čehož čišelo, že odpověď zná předem.

Bella se už už nadechovala k souhlasné odpovědi, když její srdce vynechalo jeden úder. Zajíkla se a zděšeně vytřeštila oči. 

Ten kůň… To nebyla ona!

Carlisle z její reakce pochopil, že ona pochopila. S povzdychem pokračoval.

,,K tomu, abys přežila, stačí napít se lidské krve jen jedinkrát. Ale tvé vlčí tělo po ní bude vždy toužit. Ono ví, že jen tahle tekutina ho udělá silnějším, rychlejším a odolnějším. Ví to a chce ji. Ten vlk v tobě potřebuje lov. Tím, že se vydáš za divokou zvěří, ho ukolíbáš, ale on bude stále čekat na svou příležitost. Nikdy nepoleví v ostražitosti a jakmile ucítí to, po čem tolik prahne, vydere se na povrch a tebe smete. Převezme kontrolu nad tělem a vydá se za svou obětí. 

Jakmile jednou zabiješ člověka, vlk vyhraje. Už nikdy se ti ho nepodaří zcela ovládnout a potlačit. On bude silnější a mocnější z vás dvou. Postupně přebere vládu i nad tvou lidskou podobou a tebe uvězní hluboko v sobě. Už nebudeš ty, ale on.”

Bella seděla bez sebemenšího hnutí a v očích jí pálily slzy. Zdálo se jí to tak definitivní… Jednou zmizí ve vlastním těle. Děsivé. Strašné. Příšerné. Nemožné! Ne!

Bella se napřímila v zádech a najednou byla úplně klidná. Ona přeci nepatří k těm, kteří by utíkali z boje. Není z těch, co se snadno vzdávají. Ona bude bojovat! Bude bojovat a vyhraje. Nemůže prohrát, když má na své straně Edwarda a jeho rodinu. Oni na ni dají pozor a nedopustí, aby ta stvůra v ní zvítězila. Bella sama ji bude držet na těch nejpevnějších řetězech. Byla si jistá, že to dokáže. I kdyby měla být každý úplněk v řetězech i ona sama, vlka nikdy nenechá zabít člověka a převzít tak nad ní vládu. Nikdy. I kdyby to nikdy mělo znamenat nikdy po celé věky.

,,To se nestane,” pronesla tak odhodlaně, že ani Carlisle najednou nepochyboval o její vnitřní síle. Vzpomněl si, že Bella byla před přeměnou národní olympijskou nadějí. Celý život dobrovolně podstupovala tvrdý dril a šla si za svým. Její úspěchy mluvily v její prospěch.

Carlisle se díval na tu drobnou tmavovlásku, kterou tak miloval jeho syn, a věřil jí. Věřil, že stejně jako oni nepodlehnou svému vnitřnímu démonu, své upíří podstatě, ona odolá vábení vlka. Věřil, že nikdo z jeho rodiny, do níž Bella už bezesporu patřila, člověka nezabije.

 

 

Ležela stulená v Edwardově náručí a nechala se hladit po nahé paži. Když se vrátil z lovu, doslova se na něj vrhla. Potřebovala ho. Potřebovala cítit jeho blízkost. Jak jen nejvíc to šlo. A on se ani trochu nebránil.

Nyní, ještě mírně omámeni milováním, oba přemýšleli. Bella už věděla, že nestárne, ale může ji zranit a dokonce zabít několik speciálních zbraní, většinou ze stříbra, nebo příslušník jejího druhu či upír. Mohla také podlehnout infekci způsobené zraněním, popřípadě nemoci. Carlisle však neznal žádnou, která by ji snad dokázala zabít. Její tělo se hojilo rychle a naprostou většinu virů či bakterií ničilo ještě dříve, než pronikly do krevního oběhu.

Co ale Bellu na všem, co se dozvěděla, zaujalo nejvíce, byly legendy o dětech vlkodlaků. O dětech vlkodlačích žen. Pokud by počala s vlkodlakem, nebylo pochyb, co by porodila, ale existovalo i několik nepříliš jasných vzkazek svědčících o tom, že její a Edwardův vztah není až tak jedinečný, jak si mysleli. Existovaly jisté mýty o dětech vlkodlačí ženy a muže - upíra. To odpoledne se prvně ve svém životě zamyslela nad možností přivést na svět další bytost. Tvorečka, který by byl její a Edwardův. Ani ji nenapadlo přemýšlet o jiném otci. 

Snažila se vzpomenout si, jestli si jako malá vůbec hrála s kočárkem. Nejspíš ne. Nebývala úplně typická holčička. Ani puberťačka. Zatímco spolužačky se bavily o chlapcích, zamilovávaly se a prožívaly první lásky s naivními plány do budoucnosti plné bohatství, nicnedělání a několika rozkošných dětí, ona trénovala a soustředila se jen na běh. Existenci kluků zaznamenala, ale nijak ji nevzrušovala. Kluci byli. Tečka. Věděla i o dětech kolem sebe. Ohlížela se za nimi, když hlasitě plakaly nebo se vztekaly, vídala je v nákupních koších v obchodních domech nelítostně nařizující rodičům, co mají koupit, rozčilovaly ji ve stupidní reklamě na prací prášek oblečené jako malí amorci a štítivě se od nich vzdalovala, když jejich plena náhle nabyla na objemu. Nikdy ji ani nenapadlo, že by dítě taky někdy měla. Nikdy, až do dnešního odpoledne.

Netoužila po miminku hned teď, ale uvědomovala si, že jednou, třeba za pár let, by se jí líbilo chovat v náručí chlapečka s Edwardovýma lidsky zelenýma očima a moci tomu drobečkovi říct Já jsem tvoje maminka. Ta představa byla až opojně nádherná.

Edward si v Carlislových vzpomínkách a myšlenkách přečetl, o čem přesně s Bellou mluvil. Nepřekvapilo ho to. Překvapila ho jen a jen Bella. Věděl, že je bojovnice. Velmi ho ale potěšilo, jak moc je očividně odhodlaná bojovat a navěky zůstat sama sebou. Její vnitřní boj byl možná ještě těžší, než ten jejich upíří. Obdivoval ji a miloval víc než vlastní život. S ní už své bytí nenazýval existencí, s ní skutečně žil.

 

Evelyn

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

16)  Marvi (20.10.2011 22:46)

Krásné legendy a Bella bojovnice, snad jí to dlouho vydrží

ambra

15)  ambra (18.11.2010 11:00)

Legendy mě dostaly. Říkala jsem si, ať ta naučná část nevyjde na mě, ale Ty bys zřejmě napsala poutavě i telefonní seznam . Hrozně chci věřit Bellinu odhodlání, ale bojím se, že jí ještě některá kolegyně zavaří . Jsem šťastná, že jsi mezi ni a Edwarda nepostavila žádnou pochybnost. A mimi? No jsem zvědavá na další. Hani, překrásný dílek příběhu.

Kejt

14)  Kejt (03.11.2010 20:06)

ohhh to je užasné Bella to vzala dobře krásné těším se na další :D;)

Yasmini

13)  Yasmini (02.11.2010 20:11)

Evelyn, kouzelné.
S Y

DeSs

12)  DeSs (02.11.2010 16:52)

Evelyn, strašně nádherné! Skoro se nedá uvěřit, že se ti to psalo tak blbě. Skvělé, děkuju!

Carlie, samozřejmě, že s tebou počítám...

Janeba

11)  Janeba (02.11.2010 13:10)

Chudák Bellinka, ta dopadla! Vybruslila jsi z toho bezvadně! Díky!

Bye

10)  Bye (02.11.2010 09:08)

Hani, udělalo se mi nevolno už jenom u zmínky, že Carlisle neměl odvahu pohlédnout Belle do očí.
Ten strohý popis zrození vlkodlaka tak ostře kontrastoval se sugestivní prognózou, co se stane, když... že ticho zhoustlo i tady kolem mě!!!
Nakonec bude Bella zakoušet stejné odříkání, jako Edward.
Dítě... nojo, proč ne, až Bella přestane prchat před plnýma plínkama :D
Krásněs navázala. Příběh Edwarda a Belly se mi skládá před očima jinak a zase poutavě!

Ewik

9)  Ewik (01.11.2010 22:16)

Ta část s Carlislem byla dokonalá a ta potom byla nádherná. Úvaha nad její touhou po miminku mě velmi překvapila. Velmi mile.

sfinga

8)  sfinga (01.11.2010 20:50)

Tedy já se klaním a tleskám ti
Nádherně popsané druhy vlkodlaků, jejich vlastnosti a temná stránka, která může čekat Bellu
Jen by mě zajímalo, jako dokážu na tuhle dokonalost navázat, ještě Carlie a pak... uáá.

7)  mary (01.11.2010 20:34)

a nemá třeba Bella možnost svou vlčí část nějak vymýtit nabo potlačit? Zahnat ji úplně do pozadí své mysli a navěky ji tam uvěznit?

6)  leacullenfun (01.11.2010 20:24)

nádhera evelyn, popísala si ten vnútorný boj dokonale.....dievčatá,len tak dalej !

MisaBells

5)  MisaBells (01.11.2010 18:54)

Holka mazec, poprala ses s tím parádně!

Hanetka

4)  Hanetka (01.11.2010 18:51)

Evelínko, jsem nadšená. Legendy, odhodlání a mateřské pudy? Těším se...

Carlie

3)  Carlie (01.11.2010 18:29)

Evelýnko, s napětím jsem čekala na tuto kapitolku /částečně samozřejmě proto, že jsem na řadě a tudíž v kelu :D - pokud to platí, DeSs? - myslím ta řada, ne to zelí ;-)/ a hlavně proto, že jsem čekala, co a jak vyzkouzlíš a kouzlila jsi skvěle!!! Carlisle to krásně shrnul, dostalo mě to jeho "lidské gesto", snaha uhýbat před Belliným smutným pohledem... tolik mi jí bylo líto, tolik jsem pro ni chtěla v tu chvíli Edwarda, uf, ještěže přišel pak
No a to její přijetí výzvy, nevzdávání se bez boje, nádhera Úvahy o vztekajících se a nevonících mimuškách a co včil já? Eeej, že bych šla nakupovat výbavičku? :D (jen vtipkuju, uvidím, co vymyslím :-))
Tleskám, Evelyn , paráda

2)  elie_darrem (01.11.2010 18:23)

nádhera

Gassie

1)  Gassie (01.11.2010 18:08)

Evelyn, úžasné.
Krásná legenda o vlkodlacích. Nádherně vymyšlené a napsané. Skoro jsem zapomínala dýchat společně s Bellou.
Její vnitřní síla je inspirativní.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek