Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

XIX. Krevní msta - napsala Hanetka

Posledně jsme zjisitli, že Jakeova vyvolená, upírka Lilly, chce Bellin život. Její stvořitel Warren zabil jejího druha... tak co s tím?

Vracíme se po dlouhé době ke spoluautorské povídce Prokletí měsíce a doufáme, že nám čtenářky, kterým se líbila, zachovají přízeň. DeSs nám dala zelenou k dopsání, přestože se dál účastnit nechce, a z nejrůznějších důvodů odpadly i Gassie a Evelyn. Proto sem chci uvést, na koho se následně můžete těšit:

Dnešní kapitolu spáchala:
Hanetka
Následovat budou:          
MisaBells
ambra
Carlie
Sfinga
Bye

 

 


 

 

„Krevní mstu?“ vyjekla Bella a nevěřícně se zadívala Edwardovi do očí. „Kde to vlastně jsme, v Itálii? Cosa nostra?“

„No,“ zrozpačitěl Edward, „vlastně ano. I naše královská rodina je italská. Nebo spíš římská... nebo možná... já nevím, snad pocházejí od Etrusků. Jsou staří víc než tři tisíce let.“

„Nebo jsou z Babylónu,“ hlesla Bella rezignovaně. A na tázavý Edwardův pohled bezbarvě dodala: „No byl to přece Chammurapi, s tím zákoníkem, ne? Oko za oko, zub za zub...“

„Aha,“ došlo to Edwardovi. „Obávám se, že sice z Babylónu nejsou, ale přesně tahle to dodržují.“

Bella se roztřásla, zavřela oči a opřela si hlavu čelem o předloktí, která měla položená na Edwardových kolenou.

„Máte královskou rodinu?“ zachraptěla. „Upíři podléhají královskému majestátu? Jsi něčí vazal?“ V duchu si představila, jak se Edward snaží získat královské svolení ke svazku s vlkodlakem... jo, to by určitě povolili! Vždyť i on se při prvním setkání s ní málem neubránil útoku... a jí se instinktivně ježily chlupy, když ho poprvé ucítila. To, že to překonali, za to mohla ta potvora osudová přitažlivost. Jak že se jí to říká? Jo, láska! Ale že by se vlkodlaky naučili milovat všichni upíři, v to nedoufala ani v nejdivočejších snech. Náhle ji něco napadlo. Zvedla hlavu a znovu se podívala Edwardovi do očí.

„Edwarde, vážně šlo Lilly o krevní mstu? Nebyla to jen pudová reakce na vlkodlačí pach? Tak jako Lilly by nejspíš při setkání se mnou reagoval každý upír... jsme něco jako kočka a pes, ne?“

„Možná to v tom taky hrálo roli,“ připustil Edward. „Ale rozhodně to nebyl jediný důvod. Vždyť Lilly věděla, že jsi tam se mnou a že jsi Jacobova kamarádka. Nereagovala by tak prudce. Ale ona to chápe jako otázku cti. Vlkodlak zabil jejího druha. Ty jsi taky vlkodlak, a ještě k tomu... z jeho linie. To jeho zuby tě stvořily a neseš jeho pach.“

„Páchnu jako on?“ zděsila se Bella. Do očí jí vyhrkly slzy a tlumeně vzlykla. Bylo toho na ni nějak moc.

„Ššš, no tak, neplač,“ tišil ji Edward. „Pojď sem,“ natáhl k ní ruku a když se zvedla, přitáhl si ji do náruče a Bella se mu stulila na klíně. „Ani zdaleka nepáchneš tak, jako Jacob a jeho smečka. Ti jsou cítit po mokré psí srsti. Z tebe vane les za horkého letního dne... jehličí a smůla a maliny a mech a tráva, a taky,“ pousmál se, „taky malé štěně... jen se do toho všeho mísí trochu hořkých mandlí. A to je to, co tě spojuje s Warrenem.“

„Jo, kyanid,“ vzlykla Bella už s úsměvem. „Jsem asi jedovatá jako cyankáli.“

„Tak to jsme dva,“ ušklíbl se Edward. „My upíři máme místo slin jed. Ale mně voníš,“ zabořil jí nos do vlasů.

„Ty mně taky. Sladce jako šeřík v plném květu,“ přitulila se mu ke košili. Chvilku si užívala bezpečí jeho objetí, ale pak si vzpomněla zase na tu krevní mstu. Narovnala se.

„Edwarde, ale co ta Sicílie?“

„Cože?“ nechápavě se na ni zadíval.

„No ti kmotři v Itálii... Co budeme dělat s tou krevní mstou?“

Edward se rozesmál. „Kmotři v Itálii... to jsi trefila. Jsou tři. Marcus, Caius a Aro Volturiovi. Kdysi před staletími porazili rumunskou kliku a od té doby vládnou našemu světu.“

„Vládnou? Takže jsou fakt králové?“ divila se Bella.

„No, spíš dohlížejí na to, abychom dodržovali zákony. Mají výkonnou moc a taky gardu, která jim pomáhá udržovat pořádek. Nesmíme se prozradit před lidmi – to je nejdůležitější pravidlo. Dřív to nebylo tak naléhavé, ale dnes, s dnešní technikou, kdyby se lidé dozvěděli, že existujeme... asi by si s námi lehce poradili. Normálně nám ublíží jen vlkodlak, jiný upír nebo oheň, jinak jsme skoro nesmrtelní. Nebo jsme bývali. Ale dnes... bomby, tříštivé střely, co prorazí i beton, jaderné zbraně, plamenomety... Myslím, že tohle by žádný upír neustál.“

„A další pravidla?“

„Nesmíme přeměnit dítě. Nedospělý člověk se neumí ovládat... prozradil by nás. Krmil by se klidně i na veřejnosti... kdysi se to stávalo. Ale zakázali to. Pak taky nesmíme bezdůvodně škodit někomu jinému našeho druhu. To právě souvisí s tou krevní mstou... pokud někdo bez příčiny usmrtí jiného upíra, popraví jeho a všechny, kdo s tím měli něco společného.“

„Popraví?“ zeptala se Bella. „Ale poprava... to předpokládá soud. A Lilly mě chtěla zabít na místě. Ani jsem se nemohla hájit.“

Edward jen zavrtěl hlavou a zavřel oči. Tohle se mu Belle vysvětlovat nechtělo.

„Edwarde, to není všechno, viď? No tak,“ zatřásla s ním Bella, „řekni mi i zbytek. Tohle mi nemůžeš tajit, vždyť mi jde o život!“

Zvedl víčka a z očí mu křičela bolest. Pevně ji sevřel v náručí, jako by se bál, že mu uteče, že mu zmizí. Těžce si povzdechl. „Poprava znamená soud. To ano. Pro upíra, lásko. A to ty nejsi.“

„Nemůžu se hájit, protože nejsem upír?“ ujišťovala se Bella.

Přisvědčil. Bella na něj zírala a nevěřila svým uším. „V životě bych neřekla, že by mohli upíři podléhat... rasismu, nebo co to je,“ prohlásila nevěřícně.

„To by ses divila,“ řekl hořce. „Ale není to tak přesné. Rasimus... snad by se to tak dalo nazvat... mezi upíry je. Například mě a mou rodinu považují ve Volteře za... méněcenné, přinejmenším. Pohrdají námi, protože se odmítáme živit lidskou krví. Lidé jsou pro ně zase spíš lovná zvěř nebo... dobytek. Zní to jako nadávka, ale oni si opravdu nechávají vodit lidi jako voly na porážku. Ani se nenamáhají s lovem.“

„Jsem pro ně,“ polkla Bella slovo dobytek a honem hledala jiné, „potrava?“

„Ne, nejsi.“ Edward se odmlčel a úpěnlivě si přál, aby se Bella už dál neptala. Marně.

„Tak co jsem? Vlastně jasně, nejsem člověk, jsem vlkodlak,“ rozjasnilo se Belle. Ale Edward se pořád tvářil tak zoufale, že jí došlo, že to pořád ještě není všechno.

„Edwarde, co je pro ně vlkodlak?“ zeptala se tiše.

„Škodná,“ zašeptal tak tiše, že ho sotva slyšela.

Skoro se v ní zastavilo srdce. Škodná. Ale škodná se zabíjí na potkání. Ani lovecká povolenka na ni není třeba. To přece... může ji zabít kdokoliv, kdo ji potká? Kterýkoliv upír?

Proboha, mají s Edwardem vůbec nějakou šanci? Vždyť tím, že je s ní, že ji chrání, se nejspíš ve svém světě dopustil... zločinu! Nakonec popraví i jeho!

„Musíš hned pryč,“ drala se mu z náruče. „Už se nesmíme vídat. Nenechám tě zabít, to bych nepřežila. Hned se vrať domů a už za mnou nikdy nechoď. Pusť mě,“ kroutila se mu v pažích, když se jí nedařilo se vysvobodit z jeho pevného sevření.

„Co tě to popadlo? Kdo by mě zabíjel?“ divil se Edward jejímu myšlenkovému saltu mortale. „Spíš musíme vymyslet, jak přesvědčit Lilly, aby nezabila tebe!“

„Edwarde,“ zvážněla, „Jestli já jsem pro upíry škodná, pak to, že jsi se mnou, určitě není dovoleno. Kdyby na to přišli, potrestají tě. Zabijí tě. A to nedopustím. Na mě nezáleží, ale kdyby se něco stalo tobě...“ hlas se jí zlomil.

„Na tobě nezáleží? Tak mně na tobě tedy záleží. A moc. A to, že jsme spolu, se nikdo nedozví,“ konejšil ji.

„Ví to Lilly. A když jí nedovolíte mě zabít, co když to pošle dál? Co když to nahlásí?“

A pak Edwardovi tvář rozzářila úleva a trochu škodolibý úsměv. „Právě mě napadlo, že jsme na něco zapomněli,“ ušklíbl se. „Lilly to nikomu neřekne. Sama není zrovna bez škraloupu. Ono chodit s měničem taky není zrovna podle pravidel. Zamilovala se do Jakea a myslím, že ve Volteře by nezkoumali, jestli je měnič něco jiného než dítě Luny. Pro ně je vlkodlak jako vlkodlak. Vsadil  bych se, že bude zticha. Jen si to s tebou bude chtít vyřídit sama.“

„Tak to si máme dát souboj?“ povzdechla si Bella malomyslně.

„Promluvím si s ní,“ rozhodl se Edward. „Stejně to musíme udělat. I Carlisle bude chtít s její rodinou mluvit. Vlastně by tu neměli vůbec být, je nás tu takhle moc... a Forks je naše sídlo, ne jejich. Jsou to přátelé, ale zůstat tu natrvalo nemůžou.“

„No, to tedy Jakea potěší,“ neodpustila si Bella. „A víš co? Promluvím si s ní já. Nenechám tě pořád tahat za mě horké kaštany z ohně.“

Edward chtěl protestovat, ale Bella tvrdohlavě stála na svém. Nehnul s ní. Jediné, v čem ustoupila, bylo, že se s Lilly nesetká sama. On půjde s ní. Nakonec Jacob určitě bude s Lilly, takže to bude dva na dva.

Dole klaply dveře. „Bello, jsi doma?“

„Charlie je tady. Budeš muset jít,“ naposledy Bella objala Edwarda a směrem ke dveřím křikla: „Jo, jsem tady, hned jsem dole!“

Edwardovi trochu zalehly uši, ale hned na to zapomněl, protože Bella ho odškodnila pořádným polibkem. Zrovna začal přemítat, jestli nemá předstírat, že tu není a schovat se zatím třeba do skříně, než se Bella po večeři vrátí. Ale pak od něj odtrhla rty, seskočila mu z klína, popadla ho za ruku a postrčila ke dveřím.

„Tak jdi. A zpátky se před desátou nevracej, dokud Charlie neusne. Sice není upír ani vlkodlak, ale tátům, co mají dcery v pubertě, se nějak zázračně zostřuje sluch. Slyší kolikrát i trávu růst, natož kluka v dceřině po...koji.“

Edward si povzdechl, ale neprotestoval. Stejně bude muset domů, promluvit si s Carlislem. Třeba mu poradí, jak Lilly přesvědčit. Možná by ji mohl pozvat na návštěvu... a Patty s Oliverem taky. Musejí se dohodnout se všemi třemi.

Když Bella servírovala na stůl večeři, zavibroval jí v kapse mobil.

Jacob.

„Promiň, tati, tenhle telefon musím vyřídit v soukromí,“ mrkla na otce.

„Nějaké holčičí tajnosti?“ ušklíbl se Charlie a když Bella jen pokrčila rameny, mávl rukou, ať jde. Vyběhla do patra jako lasička a honem to zvedla.

„Ahoj. To jsem ráda, že ti neukousla hlavu,“ ulevilo se jí, když uslyšela Jakeův hlas.

„Kdo, Lilly? Bello, ona není... ona je... sakra, já nevím, jak bych to řek,“ povzdechl si Jake. „Chtěla by s tebou mluvit. Nemohla bys přijet?“

„Jo, a ukousne hlavu mně,“ odfrkla si Bella. „Už to zkusila, vzpomínáš? Nebýt tam Edward, bylo by po mně.“

„Už se uklidnila. Chce se ti omluvit a já bych... moc bych chtěl, abyste to daly do pořádku. Řekl jsem jí, že jestli se neomluví, pustím ji k vodě.“

„Cože?“ nevěřila Bella vlastním uším. „Otisk přece jen tak nezrušíš.“

„Já vím,“ uchechtl se Jake. „Ale ona ne.“

„A co kdyby jí to bylo fuk?“ pořád nevycházela z údivu Bella. „To jsi docela riskoval, ne?“

„Kdyby jí to bylo fuk, tak by to nebyla ta pravá. Nějak bych to přežil. Ale kdyby zabila tebe, to bych neskous,“ prohlásil pochmurně Jake. „Jenže ono jí to jedno nebylo. Vážně nemůžeš přijet?“

„A ona je u vás v La Push? Pustili jste na svoje území upíra?“

„Je to můj otisk,“ Bella skoro v duchu viděla, jak Jacob krčí rameny. „Takže se to klukům sice moc nelíbí, ale nemůžou nic namítat. A ona tu nebydlí. Jen sem za mnou chodí.“

„Zkusím přesvědčit Charlieho. Možná mě ještě dnes ven pustí, když je to k vám,“ slíbila Bella a rozloučila se.

Charlie ji pustil. S jejími návštěvami v La Push nikdy neměl problém. Jen podotkl, ať je do půlnoci doma, pustil si televizi, otevřel pivo a spokojeně se uvelebil v křesle

Bella po cestě k autu vytočila Edwardovo číslo, ale ten jí mobil nebral. Zaváhala. Má jet bez něj? Slíbila, že na něj počká… bude se na ni strašně zlobit, jestli tam vyrazí sama. Ale už to Jakeovi slíbila… Znovu vytočila číslo a znovu jí hovor spadl do schránky. „Kde vězíš, Edwarde?“ zavrčela netrpělivě, když zapípal signál pro zanechání zprávy. „Jedu do La Push. Volal Jake, že se mi Lilly chce omluvit. Přijeď za mnou, jestli si tu zprávu poslechneš.“

Nasedla do auta a vyrazila k rezervaci. A Edwardův mobil opuštěně blikal u její postele.

***

Edward utíkal lesem jako střela a nutil nohy k takové rychlosti, na jakou ani jako upír nebyl zvyklý. Dokonce měl pocit, jako by ho píchalo v boku, stejně jako když byl ještě člověk. Bella mu vracela lidství v nejednom směru. Měl dojem, že přesto, že nepotřebuje dýchat ani mu netluče srdce,z jejích nápadů dostane buď infarkt, nebo se zchvátí jako špatně trénovaný kůň v Derby.

Když dojel od Belly domů, šel si promluvit s Carlislem. Taky nevěděl, jak Lilly přemluvit, aby upustila od krevní msty, ale doufal, že získá podporu její rodiny. Zavolal Patty a domluvil s nimi setkání na další den odpoledne. A uklidňoval Edwarda, že na společnou domluvu Lilly určitě dá, zvláště, pokud s nimi půjde i Jasper a malinko jejich domluvy podpoří svým darem. Nemusí ji ovlivňovat moc – jen ji uklidní natolik, aby přestala vidět rudě a poslechla si vysvětlení. Trochu uklidněný se pak Edward začal šacovat a hledat mobil, aby zavolal Belle, že je všechno na dobré cestě, ale zjistil, že ho nemá. Asi mu vypadl z kapsy , buď v autě nebo u Belly doma, jak se mu občas stávalo.

Nasedl do auta, zajel k Belle a opatrně vyšplhal do jejího okna. Pokoj byl prázdný, jen na podlaze u postele, kde odpoledne konejšil Bellu na klíně, ležel ten jeho zpropadený telefon. Zvedl ho a zjistil, že mu tam blikají dva ztracené hovory a hlasová zpráva, ze které málem dostal ten už zmiňovaný infarkt. Holka bláznivá! Jela tam sama! Přímo do jámy lvové, ke vzteklé upírce, plné nenávisti a zášti! Ještě kdyby byl úplněk, jako vlk by se jí snad postavit mohla, ale v lidské kůži nemá nejmenší šanci.

Vystartoval tak rychle, že vzal málem okenní rám s sebou, a teď letěl lesem jako vítr a zoufale se snažil přidat. Už z dálky slyšel z Jakeova domu rozrušené hlasy a trochu se mu ulevilo, když rozeznal ten Bellin. Dokud mluví a hádá se, je naživu. Snad to stihne včas.

„Ale vždyť ti to vysvětluju už nejmíň potřetí, Lilly. Já jsem s Warrenem neměla nic společného. Dvakrát mě málem zabil. Poprvé ještě v Chicagu, tehdy ho něco vyrušilo a díky tomu jsem to, co jsem. A podruhé tady ve Forks, kdy si usmyslel, že si ze mě udělá družku. Edward a kluci z La Push mě zachránili v poslední chvilce, roztrhal mi krk, když jsem ho nechtěla poslouchat! A nebýt Alice a její vize, nebýt toho, že mi donesla lidskou krev, neměla by ses už dnes na kom mstít. To ti nestačí?“ přesvědčovala Bella drobnou černovlasou krásku, která se na ni zlobně mračila.

Bella se otočila k Jakeovi. „Nemá to cenu. Proč jsi mě sem zval? Říkal jsi, že se mi chce omluvit, a celou dobu mám pocit, že se omlouvám já jí. Ale za co? Já se smrtí jejího druha nemám nic společného. Neznala jsem ho. Jsem stejně Warrenova oběť jako on!“

„Jsi vlkodlak,“ zasyčela Lilly. „Budeš stejná zrůda, jako byl on. A neměla jsi právo toho vraha usmrtit. To právo náleželo mně!“

„A to jsem měla čekat, až se uráčíš ho vypátrat? Měla jsem se od něj nechat znásilnit, ovládnout nebo zabít? Copak upíři neuznávají právo na obranu?“

„Vlkodlaci nemají žádná práva!“ prskala Lilly. A pak se do toho vložil Jake.

„Já jsem taky vlkodlak, Lilly,“ pronesl hlubokým zraněným hlasem.

Lilly se zarazila. Zavrtěla hlavou. „Ne… ne, nejsi. Nejsi jako ona. Ty jsi jiný. A ona mi vzala pomstu. To já ho měla zabít! Mám právo vzít si její život místo jeho!“

Edward právě vstupoval do dveří, když Jake, bledý jako stěna, mrtvým hlasem prohlásil: „Její život ne. Ona ti pomstu nevzala.“

„Tak kdo?“

„Já. To já ho zabil, Lilly.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

15)  Marvi (20.10.2011 23:19)

Bomba, roční pauza není znát

Carlie

14)  Carlie (06.10.2011 20:57)

Hanetko!
Umělkyně!
Tohle nebyl jen čestný výkop v dalším poločase , Tys tomu příběhu dala další rozměr! Politický, filozofický, kulturně-antropologický, psychologický, sociologický a já nevím jaký ještě (další společenské vědy si doplň a nehodící se škrtni ).
Perfektně jsi vysvětlila vše kolem Lilly, vykreslila plasticky a nááádherně hřejivě vztah E a B, přikořenila napětím a ty dialogy - mňamka!
No wooow, sedla jsem si na zadek

ambra

13)  ambra (06.10.2011 13:49)

Tak jsem se konečně pročetla k aktuálním kapitolám, ale vůbec té jízdy nelituju, neuvěřitelně jsem si to celé znovu užila. A takhle najednou je to vážně super!
Hanetko, Ty jsi normální génius!!! Neskutečně jsi propojila a vyslovila to, co už jsme vlastně všichni mohli vědět, ale nevím jak ostatním, mě to nedocvaklo - ty možné důsledky ve Volteře. Takže Bella v upířích očích nemá žádná práva, protože je škodná. Jde mi mráz po těle :'-( . Lilly je hrozně předpojatá a teď navíc ranila Jacoba:'-( . Úžasně napsané, NAPROSTO DOKONALE promyšlené a neuvěřitelně napínavé. BOMBA!!!

Paja

12)  Paja (02.10.2011 22:12)

Přiznávám, že jsem si musela oživit paměť a přečíst si předešlé kapitoly a jsem zase plně ponořená v ději, napnutá, natěšená a očekávající další vývoj, je to úžasný
Lilly mi ale docela leze na nervy, s tou její posedlostí pomsty oko za oko, zub za zub, no a Jacob to rozsekl, jsem zvědavá co na to bude říkat

Twilly

11)  Twilly (30.09.2011 15:52)

Holky už se prolouskávám, tímhle skvostem... taky přibudnou i komenty, ale dejte mi kousek času... mmch, VELICE VELICE zdařilé

Hanetka

10)  Hanetka (28.09.2011 19:05)

Holky, všem moc děkuju a moc se těším, jak navážou ty další po mně... Nemůžu se dočkat!

Lenka326

9)  Lenka326 (28.09.2011 18:48)

Holky, jsem tak ráda, že jste se do toho pustily!!! Právě jsem dočetla celý příběh od začátku a oživila si vaše úžasné psaní.
Hanetko, klobouk dolů , skvěle jsi se napíchla na poslední dílek a máme tu další nebezpečí. Jakoby si jich už Bella neprožila dost. Tušila jsem, že s Lillyinou omluvou to nebude jen tak, ona se opravdu nechce vzdát své pomsty. Ale co bude teď, po Jakově větě??? Jsem moc zvědavá a natěšená na další pokráčko.

Bye

8)  Bye (27.09.2011 19:11)

Teda Hanetko! Nejen, žes po takové době perfektně navázala, Tys ten můj náťuk tak detailně rozvedla, že jsem jen valila oči!
Skvělá práce!
A ten konec

Ewik

7)  Ewik (27.09.2011 11:26)

Skvělé!!!
Ani jsem nedoufala. Jsem strašně ráda.
Děkuji, byl to perfektní začátek pokračování!

ambra

6)  ambra (26.09.2011 19:50)

Ups! Tak jsem zjistila, že pokud nechci následně psát ptákoviny, musím hezky od začátku, takže brzy na viděnou (hrozně se těším!!! )

sfinga

5)  sfinga (26.09.2011 18:57)

Fijúúú, to sa nám to komplikuje. Hm, že by Lilly chtěla Edwarda popohnat před soud do Volterry? Aúúú, to ne. Tvrdohlavá upířice jedna. Pusťte mě na ní a já z ní udělám trhací kalendář. Na Bellu se nešahá, jasný? A na Edwarda teprve ne
Jacobe, zkroť si ji!

Hele, Bosíí, nechceš se přidat do naší party? Co ty na to? A klidně můžeš vzít sebou i svý duševní dvojče Twillušku ;)

4)  UV (26.09.2011 18:53)

Bosorka

3)  Bosorka (26.09.2011 16:43)

Nádhera, Hanetko! Sice si budu muste předchozí děj lehce oživit, ale už se těším na další díl....takže Míšo, jeď, jeď, jeď

piky

2)  piky (26.09.2011 15:44)

Konečně Hanetko, skvělé zajimá mě, jestli to schytá Edward, Bella nebo někdo jiný

MisaBells

1)  MisaBells (26.09.2011 15:17)

Uf, tak hurá do sedel, drahý rytíři! Doufám, že bude pouze prokletí onoho měsíce (Jak výstižné, vzhledem k tomu, co všechno nám během té povídky lítalo pod nohy.) a ne proklínání jedna druhé. Nažhavte své meče, dámy a úplněk je náš.
Hani, nemohlo to začít lépe. Dala jsi tomu všechno a ještě mnohem víc. Kapitolu jsem si užila na nejvyšší úrovni.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek