Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

XI. Dorůstající měsíc - napsala Hanetka

 

15+

XI. Dorůstající měsíc


„Chci už se vrátit domů, tati.“ Bella se neústupně zadívala na svého otce a ten nešťastně zavrtěl hlavou.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, Bells,“ odpověděl nejistě. „Přece jen jsi byla čtrnáct dní mimo, a kromě nemocnice si pro tebe neumím představit lepší péči než tady, u Carlislea.“

„Ale já už jsem v pořádku,“ trvala Bella tvrdohlavě na svém. Nechtěla to přiznat, ale Emmettovy řeči o švagrové a pak ta nejasná Edwardova věta… nepopřel to! Prý „Emmett je sice pako, ale někdy mluví pravdu. Předběžně…“ Jestli to myslel vážně… docela ji to vyděsilo. Nejdřív si to neuvědomovala, ale pak jí to došlo. Vždyť je jí teprve sedmnáct, a jak vlastně spolu dlouho chodí? Měsíc nebo dva? Ani ne. A navíc má mnohem naléhavější starosti. Neví, co s ní bude, jestli příští úplněk vůbec zvládne, a Edward, jestli to dobře pochopila, počítal se svatbou! Od chvíle, co jí došel význam těch slov, neměla u nich doma ani stání. Chtěla domů, chtěla pryč, chtěla někam, kde bude moci v klidu přemýšlet, kde ji nebude rozptylovat Carlisle s věčnými prohlídkami, Esmé s dojemnou péčí, a hlavně Edward se svou šeříkovou vůní, s náručí, ve které nedokázala myslet na nic jiného než na to, proč ještě od polibků nepokročili dál. Když byla s ním, byla ztracená. Kývla by mu na všecko, a to nechtěla.

„Tati, vezmi mě domů. Už mi vážně nic není. A Carlisle mě může navštěvovat i doma, ne?“ prosila.

„Víš, holčičko, opravdu bych byl radši, kdybys zůstala tady,“ zatvářil se Charlie nešťastně. „Nechtěl jsem ti to říkat, dokud ti bylo tak zle, a poprosil jsem i Cullenovy, aby ti zatím nic neříkali, ale teď už bys to měla vědět. Našli nás.“ A položil před ni několikery noviny.

Bella vykulila oči. Na všech těch plátcích se na ni z titulní stránky usmívala její vlastní tvář, rozzářená vítězstvím. Vzpomněla si, kdy ji fotili. Před tím útokem na ni – bylo to její poslední vítězství v juniorských státních přeborech. A titulky mluvily jednoznačně.

KDE SE SCHOVÁVÁ NAŠE HVĚZDA?

ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY POKRAČUJÍ

BUDE JEŠTĚ ZÁVODIT?

Bella popadla jeden z deníků do ruky a začetla se do článku.

Před časem jsme se všichni strachovali o život a zdraví naší juniorské mistryně v maratónu. Po nejasném útoku, zranění nějakým velkým zvířetem a následném ochrnutí jsme byli nadšeni zprávou o jejím zázračném uzdravení. Pak se nám však ztratila z dohledu a zdálo se, že nikdo neví, kam se poděla. My jsme to však objevili! Bella Swanová, naše největší naděje v ženském maratónu pro příští olympiádu, se se svým otcem přestěhovala do malého městečka Forks, nepříliš vzdáleného od Seattlu. Zdá se však, že její odchod z nemocnice i stěhování do malého města bylo nejen předčasné, ale i fatální rozhodnutí. Dozvěděli jsme se ze spolehlivého zdroje, že se u ní nadále objevují zdravotní potíže, kvůli kterým byla dokonce minulý měsíc i hospitalizována. Možná teď již lituje, že opustila větší město, kde by jistě měla tu nejlepší lékařskou péči. Nemůžeme však nic jiného, než jí držet palce.

Podívala se na svého otce zhrozeně.

„Jo, holka. A už zas mám před barákem reportéry,“ pokrčil rameny. „Radši zůstaň tady, zatím nevědí, kam ses poděla, a když se neukážeš, snad brzy vypadnou.“

„Ach jé,“ zasténala nešťastně Bella. „To asi nebudu moct ani do školy, co?“ Vzhédla a přes Charlieho rameno zpozorovala výraz, který Edward nestačil dost rychle změnit. Jak se to tvářil? Dotčeně? A možná… jako by ho něco bolelo?

Když zpozoroval, že se na něj dívá, zářivě se usmál.

„Carlisle by tě do školy stejně nepustil. Uvidíme, jak se ti bude dařit. Možná by nebylo od věci ti vyřídit individuální studijní plán. Ze zdravotních důvodů,“ prohlásil a Charlie souhlasně přikývl. Tenhle Carlisleův syn se mu líbil. Na to, že mu bylo teprve osmnáct či kolik, se choval a mluvil jako dospělý zodpovědný chlap. Všiml si, že mezi ním a Bellou něco je, a byl docela rád. Takovýhle kluk byl jeho gusto.

Bella nespokojeně zavrtěla hlavou, ale pak si rezignovaně povzdechla. Mají pravdu, sakra! Na nějaké rozhovory se zástupci médií se rozhodně necítila.

„Tak, Bells, musím jít. Ale zítra se tu zase zastavím a povím ti, jestli se už vzduch alespoň trochu vyčistil,“ rozloučil se Charlie a následován Edwardem, který ho šel vyprovodit ke dveřím, nechal Bellu samotnou.

Ta zůstala sedět, před sebou hromadu novin, a nervózně těkala pohledem z jedněch na druhé, až jí zrak padl na místní forkský deník. A ztuhla. Na titulní stránce nebyla ona, jako v ostatních novinách, ale fotografie rozsápaného koně, a nad ní se černal nadpis jako hrom:

DVA ÚTOKY MEDVĚDA V JEDNOM DNI

A pak už s rostoucím zděšením četla následující řádky:

Jak jsme psali již před dvěma týdny, na koňské farmě nedaleko Forks došlo k útoku. Nějaké velké zvíře, pravděpodobně medvěd, tam rozsápal jednoho z koní. Teď se však ukazuje, že to nebylo jediné místo, kde šílené zvíře vraždilo. Hlouběji v lese, v opuštěné dřevorubecké chatě, byl nalezen neznámý muž, podle nalezených předmětů a výbavy se jednalo o H.N., turistu ze Seattleu, který se pravděpodobně odchýlil ze stezky a v chatě se zastavil na noc. Tato noc se mu však stala osudnou. Něco (zdá se, že medvěd, ale stopaři z kmene Quileutů tvrdí, že útok medvěda vypadá úplně jinak) ubohého muže napadlo a zabilo bestiálním způsobem. Měl rozervané hrdlo, rozsápaný hrudník, chybělo mu srdce a ležel v úplném tratolišti krve.  Vzhledem k odlehlosti místa byl náhodně objeven teprve včera, ale podle forenzních nálezů tam musel ležet již déle, pravděpodobně téměř dva týdny. Důrazně varujeme všechny obyvatele městečka: vyvarujte se vycházek do lesa! Je to nebezpečné!

Quileutská rada slíbila poslat do lesa loveckou výpravu. Žádá všechny dobrovolníky z řad dobrých střelců, aby se přihlásili k účasti v rezervaci LaPush.

Vrzly dveře a Bella upřela na Edwarda, který právě vešel, vytřeštěný zrak. Když spatřil, jak je bledá a že je zřetelně v šoku, vmžiku byl u ní a schoval ji do své náruče.

„Bello, zlato, jsi v bezpečí… co se stalo? Co tě vyděsilo?“

Mlčky ukázala Edwardovi článek a ten jen stiskl rty.

„Já vím,“ hlesl. „Charlie na to myslel. Musíme zjistit, co se tam stalo. Carlisle bude muset kontaktovat Quileutskou radu, byli u toho a jemu nic nezamlčí.“

„Vypadá to stejně, jako ten kůň,“ hlesla Bella.

Edward zavrtěl hlavou. „Ne, Bello. Tomu koni nechybělo srdce.“

„Protože jste mě zastavili,“ opáčila nešťastně. „Kdybyste tam s Emmettem nebyli, možná bych…“

„Ne,“ skočil jí do řeči. „Nevěřím, že by ses nezastavila.“

„Jak to můžeš vědět?“ trvala na svém.

„Vím to,“ šeptal jí do ucha, „protože jsi sladká,“ políbil ji na krk, „a úžasná,“ další polibek, tentokrát na čelist, „a není v tobě vůbec nic temného. Nic.“ A teď ji políbil na rty a ona na další strach a protesty prozatím zapomněla.

A pak je vyrušil domovní zvonek.

„K čertu,“ ulevil si Edward a pustil ji. „Máme návštěvu. A nechtěl bych, aby to vyznělo sarkasticky, ale my o vlku…“

 


„Jakeu!“ Bella se vrhla svému kamarádovi kolem krku a vlepila mu pusu na tvář. „Já jsem tak ráda, že tě vidím!“

Jake ji popadl v pase, zvedl nad podlahu a zatočil se s ní kolem své osy. „Taky tě rád vidím, Vlčice,“ zažertoval.

„Nech si ty vtipy,“ mračil se na něj Edward, „není to legrační. A kvůli tomu tu nejsi.“

Bella se na něj z Jakeovy náruče nechápavě zadívala. Proč je tak protivný? Co se stalo? Pak ji Jake pustil na zem a zvážněl.

„Jo, kvůli tomu jsem nepřišel, to je fakt. Poslala mě rada.“

„To je dobře. Potřebovali jsme s vámi stejně mluvit. Carlisle by vám volal tak jako tak,“ pokračoval už klidněji Edward. „Ovšem na to, že byste z toho zabití obvinili Bellu, na to tedy zapomeň.“

Bella se na něj tázavě zadívala. Jak ví, s čím Jacob přišel? Edward si významně zaklepal prstem na spánek a mrkl na ni. No jasně, čte přece myšlenky!

„Já vím,“ bručel otráveně Jacob. To, že mu Edward vidí do hlavy, mu šlo pořádně na nervy. „Já jim to říkal. Ale kolem toho turisty byly stříbřité chlupy a pach, sice už trochu vyvětralý a nezřetelný, ale hodně podobný tomu Bellinu. Mám se zeptat, jestli…“

„Byla s námi,“ skočil mu do řeči Edward. „Se mnou a s Emmettem. Jo, byli jsme na té koňské farmě a sám bys mohl chápat, jaké to je, když převezme vládu lovecký instinkt. Ale k té chatě jsme se ani nepřiblížili.“

„Jestli tam nebyla Bella, máme problém,“ prohlásil zamyšleně Jake. „A v tom případě rada bude chtít, aby ji při příštím úplňku doprovázel i někdo z nás.“

„Nejspíš ty, co? V žádném případě! Ohlídáme ji sami!“ vypěnil Edward a Bella překvapeně zamrkala. Nemohla tušit, co právě viděl v Jakeově hlavě. Představu měnící se Belly… bez šatů. Začínal vidět rudě.

„Co se vztekáš, pijavice? Takový přístup se radě líbit nebude! Nezapomeň, že jste tady jen trpěni a to se může kdykoliv změnit! A kromě toho… už svou podstatou patří Bella spíš k nám, nezdá se ti?“ zvýšil Jake hlas a vypadal vážně rozzlobeně. Zrudnul, obočí se mu ježilo a nevědomky zatínal pěsti. Dokonce se Belle zdálo, že se zlostí třese.

Ale to už do místnosti vešel Carlisle, následován Emmettem a Jasperem.

„Nějaký problém, chlapci?“ zeptal se klidně. „Slyšeli jsme hluk.“

„Jo, asi máme problém,“ souhlasil Edward, pěsti zaťaté stejně jako Jake. Bella si všimla, že se tváří úplněv jako on, jen nezrudnul (to ani nemohl) a netřásl se.

„Ať ti to poví sám,“ kývl bradou k Jakeovi a ten se sice ještě pořád mračil, ale zopakoval Carlisleovi, co zjistili v té chatě a taky to, že chtějí při příští proměně mít u Belly svého zástupce.

„To je myslím rozumné,“ přikývl Carlisle a nevšímal si nasupeného Edwardova výrazu. „Bella je po každé proměně slabší a vysílenější. Mám strach, jestli tu příští ještě vůbec zvládne. Možná vás by mohlo napadnout nějaké řešení.“

„A nezdá se vám, že mám do toho taky co mluvit já?“ zeptala se náhle Bella a hlas se jí třásl. „Mluvíte tu o mně jako… jako o kusu dobytka. Jako bych neměla vlastní vůli a rozum. Už toho mám dost. Mám dost vás všech!“ Rozzlobila se najednou a jako šipka přeběhla obývací pkoj, bleskově otevřela francouzské okno vedoucí na zahradu a vyběhla ven.

„Bello! Počkej! Stůj!“ slyšela za sebou hlasy, ale nedokázala se zastavit. Hněv se změnil v lítost a ona utíkala k hradbě stromů, po tvářích jí tekly slzy, vzlykala a rukama si je stírala, ale oslepovaly ji, až nakonec zakopla o vyčnívající kořen a spadla do návěje listí. Zůstala schoulená a slzy jí tekly dál, a už ani nevnímala, že ji bere někdo do náruče a nese ji zpátky. Jen jí připadalo, že je tam, kam patří, a že už bude všechno v pořádku.

 

 

Když se probudila, byla tma a ležela v měkké posteli. Překulila se na bok, sáhla na noční stolek vedle sebe a rozsvítila noční lampičku. A uviděla Edwarda. Seděl v křesle u okna a díval se na ni, na tváři výraz, kterému tak úplně nerozuměla.

„Jsi vzhůru,“ pronesl oznamovacím tónem, neptal se. Přikývla.

„Měli bychom si asi promluvit, Bello.“ Další přikývnutí.

„Já,“ těžce polkl a odvrátil zrak, „já pochopím, jestli už se mnou nebudeš dál chtít být.“

Bella zamrkala a měla pocit, že ještě spí. To je sen? To se jí zdá? A jestli jo, čím si zasloužila tuhle noční můru?

„Jak to? Ty už mě nechceš?“ zachraptěla.

„Nejde o to, co chci já. Jde o to, co chceš ty,“ zašeptal a područky křesla svíral tak pevně, až dřevo lehce zapraskalo.

„Já…“

„Počkej,“ nenechal ji domluvit. „Bello, jsem na světě už přes sto let a ještě nikdy jsem k nikomu nic takového necítil. Od první chvíle jako bych věděl, že moje srdce, moje duše i můj život navždy patří tobě. A nějak jsem nedomyslel, že ty to můžeš mít jinak.“

Bella na něj jen konsternovaně zírala a nějak nedokázala vstřebat, co se jí tu snaží povědět. Ale to už pokračoval.

„Slyšel jsem ráno tvůj rozhovor s Charliem. Chtěla jsi pryč, pryč od nás, ode mě. Jakea jsi přivítala tak, že jsem žárlivostí málem přišel o rozum. A pak si tě ten bastard představoval nahou! Omlouvám se, že jsem byl tak… protivný, ale málem jsem to neustál. A pak jsi ode mě zase utekla! Podvědomě utíkáš pryč a já to nemůžu chápat jinak, než že prostě… že já pro tebe nejsem ten pravý.“

Během téhle řeči se v Belle vystřídalo hned několik emocí. Radost, zlost, lítost, rozmrzelost, zase lítost…, ale celou tu dobu cítila hlavně lásku. Lásku k tomu, kdo se jí teď pro její vlastní dobro tady chystal vzdát. Lásku k tomu, který ji zas a znova zachraňoval. Lásku k tomu, který ji od začátku bral, jaká je, a věřil jí.

„Bello, jestli budeš chtít, hned ráno tě odvezu k Charliemu nebo jinam, kam budeš chtít, a v životě už ti nepřijdu na oči. Ne…“

„Nech toho,“ tentokrát ho nenechala domluvit zase ona. „Co to povídáš za nesmysly? Já přece… já o tebe nechci přijít! Nikdy jsem nechtěla! Já jen…“ kousla se do rtu, pohlédla na něj a hledala slova, kterými by mu neublížila. Když viděla, jak nešťastně se tváří, vstala, popadla ho za ruku, vytáhla do stoje a dostrkala k posteli. Když se posadil, schoulila se mu na klíně a zabořila nos do košile. Takhle to bude lepší, když mu neuvidí do očí, nebude se tak stydět.

„Já jsem se jen trochu vyděsila, když Emmett mluvil o té švagrové a tys to bral jako hotovou věc. Nechci se vdávat, Edwarde, nechci se vdávat teď a nevím, jestli se někdy vůbec budu chtít vdát. Ale to neznamená, že nechci tebe, že nechci být s tebou. A to, jak jsem utekla… sama teď pořádně nevím, proč. Mluvili jste o mně, jako bych tam nebyla. Jako by nezáleželo na tom, co na to řeknu já. Kdo mě bude hlídat a kdo ne… Nemůžu se rozhodnout sama? Kdo z vás se mě zeptal? Bylo mi hrozně a já najednou musela na vzduch. A co se týká Jacoba… Vážně žárlíš na kluka, co je jako můj brácha? Známe se odjakživa, a nebudu na něj protivná jen proto, že se ti nelíbí.“

Cítila, že se Edward trochu uvolnil a jeho ztuhlé držení těla malinko změklo. Dokonce ji objal rukama kolem pasu a opřel si tvář o její vlasy.

„Žárlím. Žárlím na kluka, co je jako ty… a brácha nebrácha, představuje si tě nahou. Žárlím na kluka, co ho přivítáš objetím a polibkem!“

„Edwarde,“ zvedla k němu obličej, „myslím, že tys jich dostal víc. A dokážu ti, že k sobě patříme.“ Zvedla hlavu ještě o kousek a políbila ho. Ale nebyl to obyčejný polibek. Chtěla mu dokázat, že je pro ni ten jediný, že nikdo jiný pro ni neexistuje, chtěla mu dát jistotu, chtěla mu dát lásku, chtěla mu dát… všechno. A tak ho její ústa laskala, hladila a zvala dál, otvírala se pro něj jako kalich půlnočních květů, jako pozvánka do ráje. Zasténal a pozvání přijal.

Klesli do podušek a teď zase políbil on ji. A Bella najednou zjistila, že ztrácí vládu nad svým tělem, že kontrolu přebírají pudy a instinkty, ale tentokrát to nebyl lov, co ji nutilo odhodit ostych. Jeho polibek v ní zažehl plamen a ten se teď rozhoříval jako oheň v jejím těle, vyšlehl ve slabinách a mravenčením se šířil dál; zazmítala se nespokojeně a přitáhla si ho blíž. Třesoucími se prsty mu rozepínala košili, jeden druhého zbavovali oblečení, pak už si ve světle noční lampičky leželi v náručí nazí.

„Zhasni,“ zaprosila šeptem a Edward se usmál; jako by nevěděla, že on ji potmě uvidí stejně dobře jako za světla, ale poslechl. A pak si všiml, že v záři dorůstajícího měsíce její vlasy dostaly stříbrný lesk, jako srst vlka, ve kterého se zase promění, až přijde čas.

Pohladil ji po té hřívě a pak přejel prstem po tváři, krku a níž, až jeho dlaň objala ňadro. Sklonil se a znovu ji políbil, jeho ruce byly náhle všude a rozechvívaly ji až do morku kostí, probouzely jiskřičky vzrušení v každém centimetru kůže, kterého se dotkly. Oplácela mu to a ve tmě se mísil jejich vzrušený dech.

A pak byl najednou nad ní, objímala ho koleny a on naposledy zaváhal.

„Jsi si jistá?“ zašeptal, ale ona nečekala, prudkým výpadem boků ho přijala do sebe a pak už byli ztracení oba. Jejich těla se poddala prastarému rytmu, krev jim bušila ve spáncích i ve slabinách, tiskli se k sobě, vpíjeli se do sebe, splývali v jedno, až je poslední divoký sten přehoupl přes vrchol.

„Miluju tě,“ zašeptala Bella, „patříme k sobě. Navždy.“

„Navždy,“ slíbil Edward a znovu ji políbil.

 

Následujícího dne Bella zmizela.

 

Hanetka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

19)  Marvi (20.10.2011 22:06)

Nejdřív romantika a pak tvrdá realita, zmizela... Kam??? No musím jít dál!!!

Gassie

18)  Gassie (26.10.2010 15:14)

Hanetko, taková nádhera a romantika
Ale ten konec Jak Bella zmizela?

blotik

17)  blotik (25.10.2010 20:49)

Jak zmizela? Jak to myslíš? Hele, neděs mě. Já musím jít na další k apitolku.

16)  mary (24.10.2010 14:08)

jak zmizela? Kam zmizela?

Evelyn

15)  Evelyn (21.10.2010 19:26)

Hani! Taková romantika a pak ta poslední věta... Víš, jak vražedná kombinace to je?

Krásná kapitola. Konečně náš Edward, který není tak úzkostně cnostný.

Amisha

14)  Amisha (21.10.2010 17:59)

Úžasné. Naprosto skvělé! Víš jak jsem z toho unešená protože už jsem ti to psala.

Janeba

13)  Janeba (21.10.2010 13:07)

Nádhera! Ale co ten konec?! Zatím jsem se osobně k žádnému příběhu nevyjadřovala, jen jsem vás všechny chválila za báječný nápad, barvitost a rozpracovanost! Ale teď?! Následujícího dne Bella zmizela. Úchvatné a skvostné! Díky!

12)  belko (21.10.2010 10:16)

Hanetko, ty čaromistře ve hře s písmenkami na klávesnici!!!
Napřed mě naladíš na romantickou stupnici a pak BÁC : Následujícího dne Bella zmizela.!!!co to je?!? co to je!?!

Ale jinak ,Hanetko,

Ewik

11)  Ewik (21.10.2010 00:40)

Nádherné

Yasmini

10)  Yasmini (20.10.2010 23:28)

Úžasné, no ale ty to ani jinak neumíš :D
Děkuji a kapitolku.



S Y

Bye

9)  Bye (20.10.2010 22:26)

Hanetko, dnešek je opravdu plný "hltacích" a "slintacích" kapitol. Původně jsem si sem přišla po takových dvou tak nějak odfrknout, ale kalibr, který jsi tady nasadila, je opravdu drtivý!
Nejen, že do sebe všechno krásně zapadá, a prošlapáváš nám tu cestu pěkně zřetelnou a přímou. Navrch to bylo opravdu strhující a pravdivé a...

MisaBells

8)  MisaBells (20.10.2010 20:41)

jééééé počkat! Moment, cože? Hanetkooooooooo!!!!!!!!!!!
Kapitola dokonale hanetkovská a dechberoucí ale ten konec a představa, že já... do prčic (pardon). Ale ani ta skutečnost mi nedokáže přebít ten přitroublý úsměv na tváři z jejich milování. Jak by řekl můj synovec: Dobře ty!

7)  leacullenfun (20.10.2010 20:01)

super kapitolka ale pri tom konci som skoro dostala infarkt...:p :) ;)

ambra

6)  ambra (20.10.2010 20:00)

Ty novinové články - super. Nezdá se to, ale teď už to všechno uhlídat není sranda. A povedlo se výborně. Všechno do sebe skvěle zapadá, všechny děje a hlavně pocity logicky odpovídají. No, tolik k ději a logice. K tomu ostatnímu jen A ta poslední věta Je tam. Cizí vlkodlak. Co hledá? Družku? Nebo se chce zbavit konkurence???

Carlie

5)  Carlie (20.10.2010 18:59)

Hanetko , skvostné
Někde v okolí se toulá vlčisko... fuuj, bála jsem se, že Bells napadne ve chvíli, kdy utekla z domu...:'-( ale přišel, Edward přišel
Superní děj B)
Výstižně vyjádřené emoce, se kterými se Bells i Edward museli poprat , žhavá milostná scéna a Bells mu ráno zmizí, co si chudák Edward asi myslí?

Lenka326

4)  Lenka326 (20.10.2010 18:34)

ááách, to bylo krásné, krásné vyznání s dokonalým zakončením. Ale co ten infarktový konec??? .

3)  bellla87 (20.10.2010 18:19)

Božské!!:D :D A chápem Bellu, tiež by ma naštvalo keby sa niekto predomnou o mne bavil ako keby tam niesom! Mala právo utiecť!

Ale najviac ma dostala posledná veta ...Nasledujícího dne Bella zmizela.
To ma dostalo po tom všetkom!
Kapitola bola ale úplne super§

sfinga

2)  sfinga (20.10.2010 18:14)

Hanetko??? To, že jsi napsala ty???
Nejde mi o samotnou kapitolu, protože je naprosto dokonalá a já se jen děsím chvíle, kdy na mě dojde řada
Ale ta milostná scéna nejen, že je krásná a dechberoucí především mi je z ní zatraceně horko
já si snad budu muset dát studenou sprchu
Díky za krásný díl

Lenka

1)  Lenka (20.10.2010 17:47)

Hanetko skládám ti poklonu.
Úžasná kapitola.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek