Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

VII. Trojka - napsala Carlie

Dobrovolník na osmou kapitolu?

VII. Trojka

Nebyl to sen… a Bellino srdce rozverně poskakovalo nedbajíc, že bydlí v garsonce a soused hrudní koš rozčileně buší do podlahy koštětem.

Rozdivočelá čidla monitoringu srdeční činnosti přivolala mladou lékařku.

Štíhlá brunetka položila starostlivě Belle dlaň na čelo, ta její však hřála a Bella ji v náhlém podvědomém popudu setřásla, její kůže prahla po dotyku chladném a jemném jako první sníh.

I ona si připadala jako dítě, které vidí prvně napadat sníh.

Totálně mimo.

„Jak se cítíte?“ optala se měkce lékařka a zkontrolovala, zda kapačka správně odměřuje dávku léčiv do Bellina krevního oběhu.

Bella se zamyslela.

No cítí se jako husa, když si dovolila nejkrásnější zážitek svého dosavadního života „prospat“.
Ale to asi doktorka neměla na mysli a Bella by byla nerada, kdyby nabyla dojmu, že Bella patří na jiné nemocniční oddělení. I když, možná patří, možná by po přesunu na psychiatrii zvolala: „Domove, sladký domove!“, všechny její životní jistoty se hroutily jedna po druhé jako zprofanovaný domeček z karet.
Nevěděla, čemu může věřit.

Zkusila to s fyzikálními zákony, stará dobrá zemská přitažlivost nezklamala, až bolestně tvrdě jí připomněla, že ona tu zůstává přes všechno to mytické šílenství kolem. Belliny nohy jejich majitelku neunesly a krátce po té, co se ony spustily z postele na lino nemocničního pokoje, následoval je zbytek těla.

Bella si připadala jako skládací metr, jen momentálně nevěděla, za který konec samu sebe vzít, aby získala původní tvar.

Její dilema vyřešily silné mužské paže, které ji něžně uchopily do náruče a položily zpět na postel.

Důvěrně chladivé paže.

Dovolila svému zraku klouzat po těch pažích přes širokou hruď až k zlatavým očím schovaným pod příkrovem vlasů s bronzovými odlesky.

„Cos dělala pod postelí? Kontrolovalas, jestli tam nejsou strašidla?“ řekl majitel všech okukovaných částí těla podivně zastřeným hlasem, a pak se naklonil k Belle, aby zašeptal dovětek: „No rád bych tě uklidnil, že největší příšera jsi tady ty!“

Bella konečně nabrala dech (který - podrazák - musel přijít ruku v ruce s věrnou přítelkyní -červení v jejích tvářích) a pobaveně sykla: „Až po tobě!“

Zasmáli se oba a pak ztichli. Jejich pohledy se do sebe zaklesly.

Ani si nevšimli, že lékařka je pořád v místnosti, upozornil je na ni až hlas blonďatého doktora, který náhle vešel do pokoje a příjemným barytonem pronesl: „Charlotte, můžete na chvilku, prosím? Potřebuji jednu konzultaci.“

„Jistě, Carlisle, už jdu,“ odpověděla brunetka a spěšně za sebou zavřela dveře.

Zdálo se to Belle, nebo ten doktor spiklenecky mrkl na Edwarda?

V místnosti se rozhostilo ticho.

Najednou bylo Edwardovo a Bellino škádlivé špičkování pryč, oba rozpačitě mlčeli a vyhýbali se pohledu na toho druhého.

Pro oba byly jejich pocity nové a ani jeden z nich neměl dost odvahy otevřít téma, které je pálilo nejvíc.

Cítí ten druhý totéž?

„Asi bych už měl jít,“ pronesl Edward nepřesvědčivým hlasem.

Bella škubala cípem přikrývky a druhou rukou si snažila upravit své vlasy. Bože, musí vypadat… no skutečně jako příšera.

„No tak já asi už opravdu,“ zvedal se Edward z křesla, na které se před tím posadil.
Bella v náhlém pocitu zoufalství zachytila jeho ruku: „Ne!“

Edward se zmateně zahleděl do Belliných očí.

Dívka sklopila zrak a sotva slyšitelným hlasem rozpačitě mumlala: „No já, totiž,…“

Umlčel ji chladivý, jako doušek vody za horkého letního odpoledne osvěžující, dotek rtů, Edwardových rtů. Polibek byl něžný a jemný jako peříčko.

Belle se opět rozhořely líce, povolila opratě svému zraku a nechala jej popást se na dokonalé kráse Edwardova obličeje, a pak škádlivě prohodila: „Co to bylo?“

Edwardovi se v očích zableskly jiskřičky: „Splátka dluhu. Prve jsi spala, tak jsem ti chtěl vynahradit zážitek, který jsem měl já.“

Bella vytáhla zpod polštáře zmuchlanou snítku šeříku a s rozpačitým úsměvem přiznala: „Já tak docela nespala.“

Edward nasadil hrané pohoršení: „No slečno Swanová, teď se cítím zneužitě! Tak to nenechám, vezmu si ten polibek zase pěkně zpět!“

Ocitli se v jiném časoprostoru, svět kolem ustrnul a jejich zorné pole se zúžilo na jejich rty.
Konečně se od sebe odklonili a zůstali opřeni čely o sebe.

Co bude dál?

Můžou spolu vůbec takové dvě bytosti být?

A pokud ne, dokážou existovat bez sebe?

Z poblouznění je vytrhlo prásknutí dveří.

I když klepal, nikdo jej neslyšel, proto vešel a úlekem mu z rukou vyletěly dveře, které se se zlověstně kovovým přicvaknutím přimkly pevně k zárubni.

Příchozím byl Jacob Black a právě teď instinktivně zavrčel.

Edward Cullen zavrčel rovněž a svým tělem kryl Bellu.

Jacob s Edwardem jeden přes druhého začali Bellu varovat: „Pošli ho pryč, je nebezpečný!“

Bella se zmohla jen na nepříliš inteligentní otevření úst.

Nebezpeční? Co to plácají, nebezpečná tu byla akorát ona, sice jen za úplňku a po něm vždy k smrti unavená tak, že po bývalé vlkodlačí bestii zbyla sotva vlčí předložka před krb, ale stejně!

K vlastnímu překvapení uniklo i Belle ze rtů zlověstné zavrčení.

Oba muži couvli a zmateně se na ni zahleděli.

Jako bojovná Amazonka klečela na posteli se zaťatými pěstičkami. Muži se nevědomky shodli, když oběma zacukaly koutky úst pobavením.

Jacob Black se vzpamatoval první: „Bože, Bells, neříkej, že i ty patříš do klubu!“ a běžel Bellu obejmout.

Edward se zhluboka nadechl, aby zachoval klid: „Do toho tvého ne, zablešenče!“ Nejraději by tomu steroiďákovi urazil ruce, kterými objímal jeho Měsíčnici, ale uvědomil si, že se nemůže chovat tak majetnicky, neměl na Bellu žádný nárok. Zahleděl se z okna a zatnul zuby ve snaze nemyslet na to, jakým členským příspěvkem by Jacobovi nejraději vyzdobil obličej.

Místo toho Belle honem vylíčil, co je Jacob zač, k čemuž Jacob znechuceně podotkl s pohledem zlostně upřeným na Edwarda: „Žalobníčku!“ a dodal co, respektive kdo („Pijavice, krvežíznivec…“) je spouštěčem jeho přeměny.

Bella se od Jacoba zmateně odtáhla, i když ji jeho vůně tolik vábila.

Je ve Forks vůbec někdo normální?

Žijí zde například i nějací, jak že se jim to říkalo, za dávných časů pár takových znávala, oh ano, lidé?

Potřásla hlavou.

Nastalo trapné ticho.

Edward s Jacobem, každý z jedné strany Belliny postele, se měřili jako dva kohouti na smetišti (jak si pomyslela Bella) a čekali, kdo z nich vyklidí pole.

Bella si povzdechla a sesunula se zpátky na polštář: „Můžete mě, prosím, nechat?“ Když se nikdo neměl k odchodu, zdůraznila: „Oba? Chtěla bych spát…“

Jacob se zarazil: „Bells, promiň, ale dlužíš mi pár odpovědí!“

Bella sepjala ruce. Tušila, že se z toho nevyvleče tak snadno.

Jacob přešlápl: „Ty jsi vlkodlak?“ Ptal se, i když odpověď dávno znal, okamžitě si přiřadil vůni, kterou cítil tenkrát v lese.

Dívce se ústa zvlnila do znechuceného šklebu: „Vypadá to tak.“

Jacob s vážným výrazem přikývl a po chvíli pokračoval: „A tenhle,“ upřel ukazováček na Edwarda, „je upír!“

Edward ucedil: „Prstem se neukazuje!“, ale Bella ho přerušila: „Souhlasí.“

Jacob hlasitě polkl, když mu došlo, že pro Bellu to nebyla nová informace. „A vy dva… spolu…?“ přelétl pohledem po Belle a Edwardovi.

Bells se se zarděním podívala do Edwardových očí, které náhle ztemněly do nejpodmanivějšího odstínu tekutého zlata.

Oba mlčeli. Copak sami věděli?

Bella byla jako mezi dvěma pověstnými mlýnskými kameny, zmatená sama sebou, tím, co v ní vyvolávala přítomnost obou dokonalých bytostí, které na ni upíraly horoucí pohledy.

Nakonec to zbaběle vzdala a omdlela. Vlastně to bylo tím, že nějak zapomněla dýchat.

Edward přivolal tlačítkem navlečeným na Bellině prstě svého adoptivního otce, Carlislea, který Edwarda i Jacoba se slovy „Bella potřebuje klid!“ vypoklonkoval nekompromisně z pokoje.

Nenávistně se měřili a vyrazili z nemocnice opačnými směry tak, aby byli co nejdříve oba co nejdál od sebe.

Bella se probrala, ale jen proto, aby zoufale brečela do polštáře. Nic nedávalo smysl, nevěděla, co si počít.

Copak se má vrátit do školy, dál dělat, že je normální holka a žít svůj život?
Jaký život?
Jaká budoucnost čeká ji, vlkodl… Měsíčnici -  vypůjčila si okamžitě Edwardovu hřejivou přezdívku.
Přežije další svoji přeměnu, když po té druhé se cítí hůř jak po té první?
Nemohla by odjet někam, kde s neúprosnou pravidelností nebude přicházet úplněk? Někam za polární kruh? Kde by půl roku byl jen polární den… a dalšího půl roku zase polární noc…Najednou nevěděla, v jaké formě své existence by chtěla zakotvit… Jako by najednou nepatřila nikam…

Jedno ale věděla jistě, nikdy jí z paměti nezmizí ta - pro ni přímo halucinogenní - vůně… Šeřík, orgován, lilac - mučila ji její mysl pojmenovaním keře v různých světových jazycích.

Zoufale objala alespoň tu snítku, co po něm zbyla…
Vůně po muži, od něhož dárek pocházel, pořád vyplňovala nemocniční pokoj, byla však již smíšena s vůní sladce dřevitou, neméně omamující - vůní jiného muže - a stejně tak smíšené byly i Belliny pocity.

 

Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

19)  Marvi (20.10.2011 21:29)

Ojoj začíná se to komplikovat... Ale tvůj rukopis je tady úplně zřetelný a je to super

Alicejazz

18)  Alicejazz (29.01.2011 22:34)

ÚÚÚÚÚ dochází mi slovní druhy!!! to bude problém

17)  mary (24.10.2010 12:34)

pevně doufám, že Jacob vyklidí pole já chci Edvarda a Bellu pokud možno v lidské podobě

Janeba

16)  Janeba (20.10.2010 21:46)

Jak je možné, že jsem tě ještě nečetla?! Napravím to!! Už jsem říkala, že jste skvělé, dámy?! ˇUchvatné a skvostné! Díky!

Ewik

15)  Ewik (13.10.2010 01:35)

Strašně jsem se bavila
Byla to krásná kapitola, plná humoru. A název...

DeSs

14)  DeSs (10.10.2010 18:12)

Carlie, už to zkouším...
A ty komentáře si určitě zasloužíš...

Carlie

13)  Carlie (10.10.2010 18:03)

Jej, vy mě těmi komentáři ale rozmazlujete..., ale tady je to chvála pro všechny autorky přede mnou, skvěle se píše, když je na čem stavět a na co navázat, takže díky
A znovu apeluji, pojďte s DeSs a námi ostatními do toho! :-)
Nebo DeSs, někoho zdobrovolni a bude , trocha diktatury, hm? Tak ne no :D

12)  belko (10.10.2010 13:26)

Carlie, super!!!tento dílek nese tvůj lehký, uvolněný, usměvavý rukopis, perfektně jsi zapadla do ff-mafie!!!
moc se mi to líbilo!!
P.S. E+B E+B E+B E+B

ambra

11)  ambra (10.10.2010 10:40)

Áááách, Carlie, já Tě fakt miluju!!! Užila jsem si Tvých lahůdkoidních hlášek a zároveň jsi přesně udrželo tempo a styl povídky!!! Bravo!!! A rozhodně se nebojím, že by Bella dala přednost Jacobovi, s nejbližšími příbuznými si přeci nic nezačínáme:D . Jen holka ještě neví úplně jistě, co k němu vlstně cítí a je skvělé, že jsi to hned nerozsekla!!! Úžasná etuda, já tam byla s nimi!!! (a fakt jsem se snažila nesmát moc nahlas ).
JO!!!

Carlie

10)  Carlie (09.10.2010 22:46)

Děkuji za milé komentáře i milé přijetí do takové úžasné společnosti :-) :-)
Já se pobavila jedné své větě při zpětné kontrole teď:
"Bella se od Jacoba zmateně odtáhla, i když HO jeho vůně tolik vábila." Prosím, DeSs, oprav mi to, "i když JI jeho vůně tolik vábila..." :D S takovou by to nakonec byla Bella, kdo z trojky vyjde naprázdno :D
A šup, šup, někdo na pokráčko!!!

Marketa

9)  Marketa (09.10.2010 22:43)

Že bude ve smečce s Jacobem.Krásné

Hanetka

8)  Hanetka (09.10.2010 21:54)

Taky patříš do klubu? No dokonalé. Je to jako Taková normální rodinka. Strašně se mi to líbilo. ještě teď se kuckám smíchy, a přitom Bella řeší takové vážné věci... Moc se to to povedlo.

Bye

7)  Bye (09.10.2010 21:18)

Carlie, já to věděla!!!
Krásněs jim ten trojúhelník rozehrála!
Užívala jsem si každičkou repliku i Belliny úvahy. A ty její stavy! Skládací metr
Jiskření mezi Edwardem a Bellou - jejich druhá i třetí pusa!!!
Hašteření s Jacobem :D
A nakonec smíšené pocity!

Ty ale rozhodně nemám já po přečtení Tvého dílku puzzle!
Už jsem Ti říkala, že miluju Tvůj styl???

Gassie

6)  Gassie (09.10.2010 21:03)

Carlie, nádhera
Miluju Tvůj smysl pro humor Přestože to není veselé téma, místy jsem kuckala smíchy
Úžasně jsi vyjádřila Bellin zmatek.

A přidávám se do klubu těch, co doufají v E + B konec

5)  leacullenfun (09.10.2010 20:14)

je to super a teším sa že píšete dalej. len dúfam že nedáte dokopy jacoba a bellu........

Evelyn

4)  Evelyn (09.10.2010 20:04)

Carlie, úžasné!
Srdce bydlící v garsonce je krásné vyjádření a bylo by toho mnohem více. Vážně nádherná kapitola.


Taky doufám, že bude E a B, jiná možnost mě upřímně ani nenapadla

Carlie

3)  Carlie (09.10.2010 19:49)

DeSs: díky za přibrání do party i za komentář :-)
DeSs (a Ewiku :-)): já mám pro muže po Bellině boku taky jasného Edwarda, ale nedovolila jsem si to rozhodnout tam, kde je více autorek, v návaznosti i na to, jak setkání s Jakeem vylíčila Ambra, je tam i slabost pro něj :-) Nechala jsem to tedy otevřené a doufám, že se najde autorka, která spáchá 8. díl :-) Ať už někdo, kdo se doposud nepřidal (vůbec Tě nejmenuju, Bye ), nebo ta, co již svou přísadu do super koktejlu přimíchala, myslím hlavně, že bychom příběh neměly nechat bez konce, než se případně pustíme do dalšího. Pokud ostatní budou pro, já ráda budu členem mafie :D A pokud, DeSs, opět vymyslíš podobně dokonalý námět a úžasně ho rozjedeš , jako teď, tak není, co řešit

2)  Ewik (09.10.2010 19:41)

Ne DeSsinko, žádná z tvých povídek nebude jinak než E+B a tady tato nebude vyjímkou, rozumíš?

DeSs

1)  DeSs (09.10.2010 19:22)


Trojka... jak výstižný název...
Až teď jsem si (s pořádnou hrůzou) uvědomila, že mi tu třeba dáte dohromady Jaka s Bell... Ten konec byl napsaný tak, jako by si nebyla jistá... a nejspíš není... a já se budu jenom modlit, abych sehnala pisálka team Edward...
Jinak Carlie, bylo to skvělé. Moc díky za skvělou pomoc a doufám, pokud se rozjede časem druhé kolo, že se zase připojíš...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek