Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

VI. Sen? - napsala Evelyn

Našel by se ještě někdo na sedmou kapitolu?

VI. Sen?

 

Všude kolem byla neproniknutelná tma. Obklopovala ji a pohlcovala. Neměla sílu ani energii se jí bránit. Nestála o to. Právě naopak. Ochotně se jí odevzdala a ponořila se do ní ještě hloub. Jediné, co jí vadilo, byl všudypřítomný a ani na okamžik neutichající šum. Měla pocit, že je pod vodou a slyší vlnky narážet do sebe navzájem i do jejího ochablého těla. Tuhle domněnku jí vyvracel fakt, že mohla bez problémů dýchat a nedusila se vodou. Po chvíli úvah o svém stavu zjistila, že jí na tom vlastně nezáleží. Nesešlo na to, kde a proč byla. Cítila se příliš slabá i na přemýšlení. A ta tma byla tak příjemná a bezpečná…

Šum se zesiloval a zeslaboval v nepravidelných intervalech. Rozhodla se ho ignorovat. Stejně jako si nevšímala třesení, které se jejího těla několikrát zmocnilo. Nedokázala na něj reagovat. Vytěsnila ho z mysli a dál se nechala unášet bezbolestným nevědomím beze snů. 

A pak se najednou, bez jakéhokoliv varování, něco změnilo. Temnota jí přestala být příjemná. Zatoužila po světle, po barvách a jasu. Teplo vystřídal chlad a ona se zimničně zachvěla. Chtěla někoho poprosit, aby ji zase přikryl nebo přidal na intenzitě topení. Nebyla ale schopná zformulovat jedinou krátkou větu a nechat rty, aby ji sdělily. Místo požadovaného tepla se dočkala ledu na čele a na lících. Nelíbilo se jí to, ani trochu. 

„Horečka, velmi vysoká… vyčerpání… možná reakce na ten úraz… tělo se brání… netypické, ale ne nereálné… silná antibiotika… nutná intravenózní výživa… kontrola…” Ta slova k ní doléhala zdánlivě beze smyslu a logiky. Nerozuměla jim a nechápala jejich význam. Avšak hlas, který je pronášel, ji sám o sobě uklidňoval. Zněl jako z pohádky, jako kdyby měl magickou moc. 

„Nemocnice… nikdy neměla ráda… od úrazu… mám obavy… děkuji, doktore… zavolám…” Zato tenhle hlas v ní vzbouzel touhu jeho majitele utěšit. Když ho slyšela, pociťovala cosi velmi podobného výčitkám svědomí. Zdálo se jí, že měla něco udělat a neudělala to. Něco podstatného, co by způsobilo, že by z toho hlasu nečišelo tolik strachu a zoufalství.

Tolik ji to mrzelo. Nechtěla, aby se ten někdo, o němž si byla jistá, že je jí blízký, tak bál. S vypětím všech sil rozlepila ztěžklá víčka a s námahou otevřela oči. V pokoji bylo šero, ale ona měla dojem, že ji ostré světlo do zcitlivělých očí bodá. Bolestně zamžourala a zasténala, když ji i ten minimální pohyb unavil.

„Bello! Holčičko, Bells, prober se, prosím. No tak, jsi moje silná a statečná, zvládneš to, já ti věřím,” vzlykl Charlie. Bella se podivila nad tím, co tátu donutilo vzlykat. To k němu nesedělo. On byl vždycky rozumný, racionální a slzy nesnášel u sebe i jiných. Pouhé úvahy ji ale připravily i o tu trošku nastřádané energie. S nelibostí shledala, že se neudrží při vědomí ani o chvilku déle.

Znovu tvrdě usnula. 



Zdál se jí zvláštní sen. Ležela na pláži a vychutnávala si sluneční paprsky hřející ji na pokožce. Bylo jí hezky. Spokojeně nastavovala sluníčku tvář a nechávala ho, aby pomalu ale jistě její bledou pleť zbarvovalo do bronzova. Zavrtěla se na dece a otřela si zpocené čelo. Potila se až moc. Nepřirozeně moc. Sluneční paprsky už ji něžně nehladily, ale nelítostně olizovaly každičký kousek jejího těla. Chtěla se zvednout a utéct, ale zjistila, že ji vedro příliš vyčerpává a vzduch tetelící se teplem neposkytuje plicím dostatek kyslíku. Vyprahlo jí v ústech a doslova cítila, jak jí praskají rty. Namáhavě a bolestně polkla, ale kýžený efekt úlevy se nedostavil. Měla žízeň. Žízeň k zbláznění. 

Ani o milimetr se nepohnula, nemohla, ale přesto se chladivé sklo orosené kapkami nasládlé tekutiny dotklo jejích úst. Lehátko, na němž ležela, se samo zvedlo do vyšší polohy a poskytlo jí tak možnost napít se. Skoro se rozplakala štěstím, když uhasila tu spalující žízeň, která ji trýznila.

Jazykem si přejela přes rty a slízla z nich každičký nepatrný zbyteček toho lahodného nápoje. Kdo by kdy řekl, že obyčejný čaj s medem může mít tak slastnou chuť.

Něco studeného jí přejelo po čele a ona cítila, jak z ní horkost vyprchává. Ospale se usmála. 

„Bál jsem se o tebe, Měsíčnice,” ozval se jí přímo u ucha šepot toho nejkrásnějšího hlasu, jaký kdy slyšela. Stačilo pouze těch pár slov a jí se rozbušilo srdce a horkost se jí do tváří vrátila. Tentokrát ale byla jiná. Příjemná.

„Hmm,” zavrněla jako kočka. Chtěla ten hlas slyšet znovu. Byl jí vzdáleně povědomý, ale nebyla sto ho zařadit.

Další studený dotyk na čele. Najednou bezpečně věděla, že to, co ještě před chvílí nedokázala určit, je lidská dlaň. Velmi chladivá lidská dlaň. Ne lidská! Žádný člověk nemohl být tak studený a zároveň živý. Z náhlého popudu se zhluboka nadechla. Vůně šeříku jí jako mávnutím kouzelného proutku ulevila od všech starostí, které ji snad trápily. Byl to on, Edward, a byl tu s ní.

„Voníš po šeřících, ty mám ráda,” sdělila mu zdánlivě nelogicky svůj poznatek. Tohle ale nebylo to hlavní, co mu chtěla říct.

„Tys upír,” zašeptala s úsměvem. Jí samotné zněl její hlas cize, nezvykle chraplavě a rozčileně. Pro něj byl jako rajská hudba. Proseděl u ní celé dvě noci, kdy bez sebemenšího pohybu spala tak tvrdě, že ani jeho otec ji nedokázal celou řadou léků probudit. I nyní měla předloktí propíchnuté ostrou jehlou napojenou na váček s medikamenty. S nesporným uspokojením si uvědomoval, že o její probuzení se zasloužil on a ne ty chemikálie proudící jí momentálně v žilách.

„A ty vlkodlak,” odpověděl tak klidně, že ho to samotného překvapilo. Neměl v plánu s ní o tomhle mluvit.

„Může upír políbit vlkodlaka, nebo by to bylo porušení nějakým příšeřích pravidel?” zeptala se stále se zavřenýma očima a lehkým úsměvem na rtech. Hodlala si svůj sen vychutnat všemi způsoby.

Pár vteřin na ni úplně tiše zíral. Nešálil ho sluch, to bylo u upíra nemožné. Přesto nemohl jejím slovům uvěřit. Políbit ji… Zvláštní a velmi lákavá představa.

„Nikdy jsem o takovém pravidle neslyšel,” zašeptal trošku přidušeně. ,,Ale můžeme vyzkoušet, jestli nás jeden malý neškodný polibek nepromění třeba v ropuchy.”

Zatímco jí odpovídal, podvědomě se k ní přibližoval. Jako magnet k magnetu. Až se setkal svými rty s jejími. V ten okamžik se ani jeden z nich nezměnil v ropuchu nebo cokoliv jiného, přesto se ten letmý dotyk nesmazatelně podepsal na nich obou.

„Jsi ten nejlepší sen, jaký se mi může zdát,” vydechla Bella omámeně a když se od ní kousek odtáhl. Edward se nepřítomně dotkl vlastních rtů, které ještě před několika mála sekundami laskaly její sladká a poddajná ústa.

Sen… To jediné slovo pro něj bylo jako ledová sprcha. Myslela si, že se jí o něm jen zdá. To vědomí ho drásalo. Pomalu ji položil zpět do postele a opatrně vytáhl svou ruku zpod jejích zad. Přikryl ji až po bradu a naposledy pohladil po čele. Musel pryč. Ujasnit si vlastní rozjitřené myšlenky.




Zavrtěla se na posteli a nespokojeně zamlaskala, když jí peřina sklouzla z pokrčené nohy. Natáhla se pro ni a s úlekem skoro spadla z postele. Nebyla doma, ale v neznámém pokoji. Sterilní bílá jí okamžitě prozradila, že je v nemocnici. Zase. Přemýšlela, co se jí stalo, že byla hospitalizovaná. Vzpomněla si tak rychle, že se až otřásla. Byl úplněk a ona se proměnila ve vlkodlaka. Znovu. A znovu ji to stálo všechny síly. Nebo ještě více sil. Sebralo jí to veškerou energii a upoutalo na lůžko. Nechtěla ani domýšlet na jako dlouho.

Za oknem viděla typický místní den - pošmourno a mrholení. I tady, v suchu a teple, se otráveně ušklíbla. Pohyb rty… Rázem se jí vybavil její sen. Edward a jeho polibek. Ač byla sama a nikdo ji neviděl, nahrnula se jí červeň do tváří a ona se stydlivě zarděla. Bříšky prstů si nesměle obkreslila ústa a zatoužila, aby se jí o něm zdálo zase. Vlastně to byl její první polibek. Tolik se věnovala běhu a tréninkům, že na kluky neměla čas a upřímně ani náladu. První pusa a to ještě jenom vysněná. 

Převrátila se na bok a záměrně si vybavovala každičký detail svého snu. Složila se ruce pod hlavu a tou spodní zajela pod polštář. Překvapením skoro vyjekla. Roztřesenými prsty vytáhla větvičku šeříku.

Srdce se jí rozbušilo závratnou rychlostí a způsobilo poplašné pípání jakéhosi přístroje za jejími zády. Nebyl to sen…

 

Evelyn

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Marvi

26)  Marvi (20.10.2011 21:21)

Krásně si to říkají šeřík a měsíčnice

Alicejazz

25)  Alicejazz (29.01.2011 22:27)

Úžasné, nádherné, dokonalé, neskutečné → správně, přecházíme na přídavná jména ;)

blotik

24)  blotik (25.10.2010 19:33)

Jé, krása.

23)  mary (24.10.2010 12:23)

ani nevíš jak se mi ulevilo, když přišla na to, že ten polibek byl skutečný

Janeba

22)  Janeba (20.10.2010 21:35)

Dámy, jste EXTRA TŘÍDA! ˇUchvatné a skvostné! Díky!

Ewik

21)  Ewik (13.10.2010 01:22)

Nebyl to sen...
Ale já asi sním. Nikdy jsem nečetla tak krásnou víceautorskou povídku.
Je to nádherná kapitola

DeSs

20)  DeSs (09.10.2010 16:33)

Popravdě?! Už pár dní dumám nad druhým kolem...
Ale zatím hledám nový materiál...
Stejně se to pořádně zamotává, takže to na deset dílů nevypadá, stejně jako to nevypadá, že seženu víc lidí... (jsem se nějak zamotala)... prostě chci říct, že až vyčerpám zdroje a nikdo se nepřihlásí, vyhlásím druhé kolo...

Hanetka

19)  Hanetka (09.10.2010 16:29)

Ambro, to už mě taky napadlo... vzhledem k zaseklému Setkání s osudem potřebuju možná odreagovat jinak... A tohle by mohl být ten pravý šálek kávy.

ambra

18)  ambra (09.10.2010 15:37)

Bye, nedělej krávu Já se teda zvrhle přiznám, že pokud nebudou další zájemkyně, klidně si v této sestavě můžeme střihnout druhé kolečko - chytlo mě to moc!!!
A bude Carlie!!!

Bye

17)  Bye (09.10.2010 13:28)

Eh, Carlie, obávám se, že s tím, jak mi teď psaní Noci "jde", bude po Tobě ještě Prokletí měsíce potřebovat nejmíň dvě šikovný spisovatelky, jen o něco pomalejší. :D

DeSs

16)  DeSs (09.10.2010 13:23)

Páni, ty jsi rychlík... Ale když tě doporučují holky, tak myslím, že právo veta potřebovat nebudu...

Carlie

15)  Carlie (09.10.2010 13:13)

Oh, Bye, kolik jsem dlužná za právní zastupování? To si nezasloužím... Spíš Ty se konečně přidej , nebo podívej, kompromis, já ten děj ještě natáhnu a poskytnu Ti ještě trochu oddychového času (vím, že máš závazky jinde - Má je noc ) a byla bych sama proti sobě , ale už nás nenechávej dlouho čekat
Mno, teď sice Bye vzbudila očekávání a tím mi trochu zavařila :D, ale, DeSs, dovolím si poslat kapitolku na Tvůj mail a ponechávám Ti volnou ruku, právo veta :-), já se zlobit nebudu (už jsem velká holka :D).
Mno ano, ano, příběh mě strhl, takže jsem strávila dopoledne vymýšlením pokráčka a teď si ho přečtu, opravím a posílám :-)

Bye

14)  Bye (09.10.2010 13:06)

DeSs, s Carlie oprvdu nešlápneš vedle. To je tutovka!
A určo si od ní něco přečti ;)

DeSs

13)  DeSs (09.10.2010 12:55)

Carlie, sice jsem od tebe zatím nic nečetla, ale když je pro Evelyn, nemám námitky. Klidně se přidej... Budu jenom ráda, mám teď docela vítr, že se to seklo...

Evelyn

12)  Evelyn (09.10.2010 08:29)

Dámy, děkuji za tak krásné komentáře.
DeSs, líto ti ho být nemusí. Včera jsem přijela utahaná z práce, Honzík měl celý den volno, jen tak se flákal a v šest mi volal, abych pro něj přijela k jeho bratrovi přes celé město, protože si dal pár piv a nechce se mu busem... Mně ho taky líto nebylo, když jím musel.
Hani, posledné věta zní - Nebyl to sen.
Carlie, jen se přidej. Sedmá kapitola je volná a jsem si jistá, že DeSs by z tebe měla obrovskou radost a my všechny taky.

Carlie

11)  Carlie (09.10.2010 08:00)

Wow, Evelyn!
Nádherné, omamné jako ten šeřík
Moc se mi líbí, dámy všechny, že navazujete plynule, ale přitom ne tak zcela předvídatelně, překvapíte! A Evelyn teď obzvlášť, udělala nečekané, Bells v nemocnici...
Ten lékař, byl to Carlisle? (ehm malá domů, ano, jsem team Carlisle :D)
Jsem moooc zvědavá, kdo co vymyslí dále
Jsem trochu načnutá přidat se taky, pokud byste mě vzaly do partičky... i když se mi klepou kolena v takové společnosti

Bye

10)  Bye (09.10.2010 00:28)

Ááááááááááááááááááá, nebyl to jenom sen!!!
Hani, toto jsem nečekala ani v nejmenším. Jo, něco jako, bude za ní chodit potajmu v noci... Ale, že u toho bude Bella v horečkách a v nemocnici a... wow!
Paráda!!!

Hanetka

9)  Hanetka (08.10.2010 23:17)

Evelyn, to bylo nádherné. Jem škoda, že si myslí, že to bylo jen ve snu. Ale ten šeřík ji snad přesvědčí...

Gassie

8)  Gassie (08.10.2010 22:34)

Evelyn... . To bylo prostě dokonalé. Taková romantika . Já věděla, proč to nechávám pro Tebe ;)
Tentokrát to mají těžší, ale o to je to zajímavější a krásnější.

julie

7)  julie (08.10.2010 22:23)

Evelýnko, nádhera, krása, romantika...něžnost..to mě u Tvých povídek vždycky dostane... (no jo, vím, HST byly rozvernější a milovala jsem je taky) A víš, co je nejlepší? Dají se číst i podruhé, potřetí...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek