Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/uplnek.jpg

IX. Před úplňkem - napsala Bye

ZASE mi došly autorky... ZASE ta stejná otázka: Je tu ještě někde zašitá(ý) nějaká(ý) dobrovolnice(ník)?

IX. Před úplňkem

 

Od té chvíle se ve škole stali největší atrakcí. Znala to, stávalo se to vždycky, když se dal dohromady nový pár. Jenže tentokrát Belle připadalo, že se kolem nich strhlo úplné šílenství. Nemohla si nevšimnout, že na další hodině, kterou už měli společně, na ně spolužáci vrhali kradmé pohledy. Někteří na ně dokonce nepokrytě zírali a pak si o nich mezi sebou nenápadně šuškali. Zdálo se, že jí nová identita způsobuje postupné zbystření všech smyslů. Takže kromě toho, že dokázala čichem lokalizovat Edwardovu pozici v okruhu půl kilometru, celkem slušně slyšela, co se ve stejném prostoru děje.

Ta náhlá pozornost jí vadila. Vždycky byla spíš introvert. A dokud ji spolužáci vnímali jako podivínku nehodnou zaznamenání, vyhovovalo jí to. Ani tamto na tom nic nezměnilo. Spíš naopak.

Po vyučování ji Edward vyprovodil k autu. Nečekaně ji objal kolem pasu a políbil tak, jako by byli úplně sami. Vyvedlo ji to z míry a on to vycítil.

„Děje se něco?“ zeptal se nejistě, když se trochu odtáhl. Své ruce ale nechal tam, kde byly.

„Všichni se na nás dívají,“ ošila se nervózně a uhnula pohledem. „To by mi ani tak nevadilo, ale bohužel taky slyším, co si říkají.“

Tiše si povzdychl. „Ale to já taky. A navrch vím, co si myslí.“

Bella na Edwarda nevěřícně pohlédla, oči rozšířené údivem.

„Jak, víš?“ vypáčila ze sebe.

„Dokážu číst myšlenky,“ pronesl vážně.

Neubránila se uchechtnutí a pomyslela si něco o povedené dvojce. Pak se ale její úsměv přelil ve zděšenou grimasu.

„Takže moje…“

„Ne, tvoje ne, bohužel,“ řekl s neskrývanou lítostí.

Bohudík, pomyslela si Bella.

„Jak to?“ zeptala se potom.

„To nevím. Existují… tvorové, vůči kterým naše speciální schopnosti nemůžeme uplatňovat.“

„Speciální schopnosti?“ zajíkla se. „K tomu všemu, co dokážeš?“

Skoro omluvně pokrčil rameny.

„Takže myslíš, že nemůžeš číst moje myšlenky, protože jsem…“ To slovo jí uvázlo v krku. Ještě stále si na tu myšlenku nezvykla.

„Protože jsi…“ Přikývl a smutně se pousmál.

Bella během jejich hovoru úplně zapomněla, že jsou stále středem zájmu. A najednou jí to bylo jedno. Nebylo důležité, co si o nich ostatní povídají, ani co si myslí. Všechno důležité vonělo po šeříku a právě to svírala ve svých pažích.

 

Rozruch, který s Edwardem způsobili, se postupně uklidňoval. Všichni je vzali na vědomí jako novou, trochu divnou dvojici. Ano, slovo divný se mezi šeptanými i myšlenými vyskytovalo nejčastěji. Nikdo sice neznal jejich pravou totožnost, ale instinkty zřejmě lidem napověděly.

Jediní, kdo se k jejich vztahu od začátku stavěli s pochopením, byli Edwardovi sourozenci. Dokonce se zdálo, že Alice je z nich přímo nadšená. Což se ovšem nedalo tvrdit o Rose, na jejímž počátečním odstupu se za tu dobu nic nezměnilo.

Dny najednou utíkaly jako splašené. Belle se zdálo, jako by se k dalšímu úplňku s Edwardem prolíbali. V jeho přítomnosti byla klidná, spokojená a vyrovnaná. Ve chvílích, kdy s ní nebyl, ale cítila, jak je uvnitř čím dál víc napjatá. Nejčastějším hromosvodem jejích horšících se nálad byl Charlie. Měla z toho hrozný pocit, ale když se to dělo, nedokázala s tím nic udělat. Většinou to skončilo tak, že na něj zavrčela… a utekla. Připisovala to obavám z další bolestivé proměny a strachu, co s ní ten jediný noční pobyt ve vlčí kůži udělá tentokrát. Potřebovala by o tom s někým mluvit. Ale s kým? V Edwardově přítomnosti se jí na ty věci nechtělo ani pomyslet. A další člověk, který přicházel v úvahu, se na ni zřejmě zlobil. Jake už se od té návštěvy v nemocnici neukázal.

 

Už pozítří…

Odevzdaně zírala na nedělní datum do nástěnného kalendáře, pověšeného vedle lednice. Připadalo jí, že malý kulatý měsíček s naznačeným obličejíkem se na ni nepřátelsky šklebí.

Byl pátek večer a ona byla sama doma. Charlie se jí nejspíš podvědomě vyhýbal a chodil domů už jen přespat. A Edward vyrazil na dvoudenní loveckou výpravu s rodinou. Podařilo se jí ho přesvědčit, že ten pobyt v nemocnici, který musela po poslední proměně absolvovat, se určitě nebude opakovat. Sama sebe o tom neúspěšně přesvědčovala už tři týdny. Ujistila ho, že jí nevadí, když ji nechá těsně před úplňkem samotnou.

Když o hodinu později, s přecpaným žaludkem, přesto hladová a ubrečená usínala, věděla, že to byla chyba. Měla mu říct, ať počká s lovem do úplňku. Aby nikam nejezdil. Měla mu říct všechno. Tiše zavzlykala do polštáře.

A pak ji napadlo, co musí hned ráno udělat. Nadávala si, že to odkládala tak dlouho.

 

„Jacob není doma,“ zalhal přesvědčivě ve dveřích jejich srubu Billy Black.

Věděla, že je. Cítila ho hned, jak Billy otevřel dveře. Slyšela ho v jeho pokoji.

„Dobře… a můžu teda za ním?“ pronesla unaveně a udělala půlkrok ke dveřím. Čekala, až Billymu dojde, že nehodlá odejít, aniž by s Jakem mluvila. Neměla na ty tanečky náladu.

Ještě chvíli si ji měřil přísným pohledem. Pak jedním pohybem pootočil kolo u svého vozíku, čímž ve dveřích vznikla skulinka, kterou se mohla protáhnout dovnitř.

 

„Cejtil jsem ho z tebe dřív, než´s vystoupila z auta,“ zabručel Jake místo pozdravu, když po zaklepání a bez vyzvání vstoupila do jeho pokoje.

Ležel na své posteli s rukama za hlavou, ani se na ni neobtěžoval podívat. Dlouhé nohy, které se už k němu na postel nevešly, měl položené na židli u psacího stolku. Belle při tom pohledu blesklo hlavou, že už opravdu nejsou malé děti. A že se na ni možná Jacob nezlobí proto, že chodí právě s Edwardem. Možná by byl rozmrzelý, i kdyby chodila s kýmkoliv jiným.

„Tak se pojď projít, třeba to venku vyvane,“ řekla smířlivým tónem, který překvapil i ji samotnou.

Pohrdavě se uchechtl a konečně se na ni podíval. Bylo to horší, než když předtím umanutě zíral do stropu. Ten pohled nebyl zdaleka tak hřejivý, jak si ho pamatovala.

 

Nakonec přeci jenom kráčeli podél břehu rozvlněného moře. Postupující příliv zvolna pohlcoval vyplavené chaluhy, cáry rybářských sítí a větve stromů, které tu uvázly při posledním odlivu. Vítr vál od oceánu, takže se nedalo poznat, jestli ta vlhkost ve vzduchu, která se jim okamžitě nasákla do oblečení, je vodní tříšť od útesů, nebo skutečně už zase mrholí.

Belle se po několika minutách tiché chůze podařilo Jaka přimět k hovoru… o ničem.

„Tak už to vyklop. Proč seš tady?“ vyzval ji nakonec k její úlevě sám.

Ztěžka se nadechla a usadila se na kmen velkého stromu, který tu rozbouřený oceán zapomněl už nejmíň před deseti lety. Jacob, s rukama zaraženýma do kapes lehké nepromokavé bundy, si přisedl vedle ní. Zahleděla se do vln.

„Bolí tě to?“ hlesla a skousla si spodní ret. Mluvilo se jí o tom těžce, ale musela se zeptat. On byl jediný, kdo jí teď mohl pomoct.

Když dlouho neodpovídal, podívala se na něj. Jeho zkoumavý pohled jí napověděl, že přemýšlí, na jakou bolest se ho vlastně ptá.

„Myslím proměna,“ dodala honem. A vzápětí ji jeho výraz ujistil o tom, že přesně věděl, na co se ho ptala. Jen pro něj ta otázka měla dvojí význam.

„Ne,“ vydechl a tentokrát odvrátil pohled k moři on. „Ze začátku, trochu, ale nijak zvlášť. Teď už vůbec.“

A pak mu to došlo.

„Tebe to bolí?“ zíral na ni okamžitě ten starý dobrý starostlivý Jake.

„Hmm.“ Na víc by se bez slz nezmohla. A brečet mu tady rozhodně nehodlala.

„Jak moc?“ naléhal.

„Dost,“ pípla jenom, a už cítila, že bez pláče se to nejspíš neobejde.

„A ta únava potom…?“ odtušil.

„Jo, je to pokaždé horší.“ To už jí stékaly první slzy po tvářích.

Najednou se ocitla na Jakově klíně a nechala se jím tišit a kolébat. Vlastně to bylo přesně to, co teď potřebovala. Pochopení od někoho, kdo je jako ona. Skoro.

„Co on? Jeho… táta by s tím mohl něco udělat, ne?“ zeptal se, když se trochu uklidnila.

Povzdychla si. „Nějak jsem neměla odvahu o tom s někým mluvit, zatím.“

„Aha,“ udělal a trochu víc ji k sobě přivinul.

Ponořeni každý do svých myšlenek tak zůstali sedět ještě několik minut. Teprve, když příliv začal omývat špičky Jacobových holínek, zvedl se a přenesl Bellu na suchý písek.

„Zkusím se opatrně poptat u kmenové rady. Oni už zažili hodně. Možná budou vědět, co s tím,“ řekl, když ji postavil na zem a umravnil pár neposlušných pramenů jejích vlasů za ucho.

„Díky,“ vydechla úlevně. Nejradši by mu dala pusu. A Jake vypadal, že na to čeká. To ale nešlo. Za prvé by k němu nedosáhla. A za druhé - věděla, že by ho tím jenom ranila. Měla ho ráda, ale... milovala někoho jiného.

 

Bylo pozdě odpoledne, když se Bella rozloučila s Billym a Jake ji vyprovázel k autu. Trvala na tom, že domů dojede sama. On o tom nechtěl ani slyšet.

„Potřebuju se trochu protáhnout, takže se mi vlastně hodí, když se ocitnu ve Forks bez auta,“ mrknul na ni a tím ukončil jejich předchozí debatu, nastrkal ji na místo spolujezdce a sám se usadil za volant.

To byla ale poslední slova, která mezi nimi padla. Znovu se ozval až před jejím domem, když zaparkoval u chodníku.

„Bello,“ začal, ale hned potom zatnul čelist, jako by přemýšlel, jestli udělal dobře. „Přemýšlelas vůbec o tom, jak absurdní je, že jsi právě s ním?“ řekl nakonec.

„Jaku,“ vydechla prosebně. Cítila se unavená. Ne, byla unavená. Strávila půl dne na pláži v dešti a zimě a… úplněk byl tak blízko. „Já to teď nechci řešit, prosím.“

„Jo, jasně. Hlavně, že jsme řešili tvoje problémy.“ Spěšně vystoupil a bouchnul dveřmi asi trochu víc, než chtěl. Bella taky vystoupila. Chtěla se mu omluvit. Ale pak si všimla Edwardova auta zaparkovaného na příjezdové cestě k domu. On se opíral se o dveře.

 

Belly si nikdo nevšímal. Edward s Jacobem najednou stáli proti sobě, jako gladiátoři v aréně.

„Nechtěl by sis pro změnu hledět svých věcí?“ vypálil jako první Edward na Jacoba.

„Edwarde!“ ohradila se Bella proti jeho tónu i způsobu, jakým to na Jaka zavrčel. Dál už se ke slovu nedostala.

„Nic jinýho jsem celej den nedělal, to mi věř! Přijela za mnou sama. Potřebovala si s někým promluvit,“ provokativně odpálil Jake Edwarda.

„Jacobe!“ okřikla Bella pro změnu Jaka. Snažila se mezi ně vklínit, ale bylo to jako zkoušet se dostat mezi dva mlýnské kameny.

Edward se k Jacobovi naklonil a sevřel ruce v pěst.

„V pořádku, takže sis popovídal a teď už můžeš běžet,“ řekl mrazivě, když se nakonec opanoval.

Jake spolknul další kousavou poznámku, ale nejspíš jenom proto, aby zasadil poslední úder. Otočil se k Belle, podal jí klíčky od auta, a když si je od něj brala, sevřel její dlaň.

„Kdybys cokoliv potřebovala, zavolej, kdykoliv!“ Zdůraznil poslední slovo. Zároveň s Edwardovým výhružným zavrčením se otočil a zmizel v lese.

 

Jenom na chvíli si Bella připadala jako čtenář myšlenek. Z Edwardova pohledu, se kterým vyprovázel Jacoba, se dalo opavdu snadno vyčíst, v jakém je rozpoložení. Když se ale otočil zpátky k ní, zbyly v jeho očích jenom smutek a bolest.

Zděšeně si uvědomila, že neví, co všechno si Edward za tu chvíli vytáhnul z Jacobovy hlavy. Co kdyby viděl, jak se na pláži objímali?

„Edwarde, já...“ Chtěla mu všechno rychle vysvětlit.

Přistoupil k ní a pevně ji sevřel v náruči.

„Proč jsi mi to neřekla?“ zašeptal jí do vlasů.

S úlevou si uvědomila, že pokud viděl to objímání, viděl i to, co mu předcházelo.

„Prostě jsem o tom nedokázala mluvit. Až teď. A on je…“

„On je vlk,“ dokončil za ni Edward. „Přišli jste na něco?“

Zavrtěla hlavou opřenou o jeho rameno. Už zase ty slzy.

„Tak začneme u Carlisla, ano?“ řekl chlácholivě a pomalu přejel rukama z Belliných zad, přes ramena až do vlasů.

Zvedla hlavu. Právě v okamžiku, kdy skláněl svůj obličej k jejímu, takže si hleděli do očí z minimální vzdálenosti.

„Hrozně jsi mi chyběla.“ Sklonil se ještě trochu níž.

„Málem jsem se tady bez tebe zbláznila.“

Nejdřív se dotknul jejích rtů jenom krátce. Potom o něco déle. A pak už se jich dotýkat nepřestal. Jednou rukou ji k sobě přitisknul a prsty druhé jí zajel do vlasů.

V tu chvíli Bella bolestivě sykla a uhnula před dotykem jeho dlaně. S překvapeným výrazem jí odhrnul vlasy dozadu.

„Bello!“ vyjekl s pohledem upřeným na její zanícené ucho.

„Co?“

„Tvoje náušnice…“ skoro lapal po dechu.

„Co je s nimi?“ Ještě pořád se nechytala.

„Jsou stříbrné!“

 

Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

15)  Marvi (20.10.2011 21:46)

Stříbrné náušnice??? Že by jádro pudla???

Gassie

14)  Gassie (26.10.2010 14:59)

Nádherný díl.
Pomalu se rozvíjející vztah Belly s Edwardem
Podívání s Jacobem bylo úžasné Chápu, proč se radila právě s ním.
Konfrontace Edwarda s Jacobem byla úžasná. Dokonale jsi vystihla jejich povahy.
Ale nejvíc mě dostaly stříbrné naušnice. Naprosto geniální nápad

blotik

13)  blotik (25.10.2010 20:18)

Jojo, stříbro... JE to perfektní.

12)  mary (24.10.2010 13:34)

aj jaj, na Bellu asi bude platit stříbrná kulka do srdce

Janeba

11)  Janeba (20.10.2010 22:34)

Ach jo, dámy, nádhera, skvostné a úchvatné! Všechny! Díky!

Ewik

10)  Ewik (18.10.2010 20:58)

Moc hezký díl

9)  leacullenfun (17.10.2010 09:46)

je to super kapitolka a to o tých náušniciach nemalo chybu! ;)

Bye

8)  Bye (15.10.2010 23:40)

Takže, doufám, že se nikdo nebude pohoršovat, že se poděkuju, jak je mým zvykem jmenovitě, pod "cizí" povídku. Pravdou je, že teď už je i tak trochu "moje"

ambro, jojo, musela jsem tam toho Jaka znovu zatáhnout. A věř mi, že bylo hódně těžký to tentokrát nekopat na jeho stranu. Nějak mi do toho moc kecal, kluk jeden
Carlie, díky Ti. A díky Tvým kamarádům! Je dobrý vědět, že místa, se kterejma se člověk piplal, si našly svý místo... A nojo, Edward, musel se nějak proti tomu Jakovi prosadit. A dalo mu to dost práce
DeSs, nojo, právě jsem se bála, že nebude o kom psát, když bude Bella po každým úplňku týden v bezvědomí
Hani, díky! A to jsem původně měla v plánu ještě mnohem dramatičtější konec...
Hanetko, chceš vědět, jak to bude dál? Inu, co si napíšem, to bude... :D
Lenko, díky. Chudák Jacob, on má asi zase toho černýho Petra. Nebo ne???
sfingo, v klidu, druhý kolo nejspíš proběhne a já už se TĚŠÍM, že budu navazovat na Tebe!

sfinga

7)  sfinga (15.10.2010 22:50)

Bye, když jsem zjistila, že jsi to právě TY, kdo bude navazovat na mou kapitolu, vážně jsem si řekla - chudák, to ji lituju. :( :( :(
A vida, ona je to taková nádhera
Jak už jsem říkala, jsi mistryně klávesnice
A Belliny stříbrné naušnice? Bravo, začíná se nám vyjasňovat
Bajuško, miláčku, uvědomuješ si, že pokud DeSs splní svou hrozbu a rozjedeme druhé kolo, bude ta, na kterou budeš navazovat opět sfinga?
připrav se na nejhorší
Jinak to bylo dechberoucí dokonalé a náááádherné

Lenka

6)  Lenka (15.10.2010 22:07)

Moc krásná kapitola.
Jacob se ukázal jako opravdový kamarád, i když by chtěl něco víc.
A to jejich přeměřování ega bylo výstižné.
Moc se těším na pokračování.

Hanetka

5)  Hanetka (15.10.2010 19:32)

Sázka na jistotu! právě mi vykypěla polívka na zítra, protože jsem nedokázala odtrhnout oči od monitoru. Ale stálo to za to! Bye, kočko, jsi jednička, vážně. Ta povídka začíná nabírat grády a já se strašně těším, jak to bude dál...

Evelyn

4)  Evelyn (15.10.2010 18:42)

Bye, jsem stráááášně moc ráda, že ses přidala.
Úžasná kapitola! Naprosto perfektně navazovala na všechny předchozí a skvěle rozšířila možnosti.
Tak stříbrné naušnice? Geniální nápad!

DeSs

3)  DeSs (15.10.2010 18:41)

Dokonalé rozřešení se stříbrem. Vážně jsem se bála, že tu Bellu brzo umučíme a odkrouhnem. A díky tobě bude žít a horečkám, slabosti a bolesti konec!
Rozhovor s Jakem... jsem ráda, že´s to mezi nima urovnala. A ten konec...
Vážně moc krásný díl a mockrát děkuju, že ses toho taky ujala. Díky...

Carlie

2)  Carlie (15.10.2010 18:41)

Bye , moc jsem se těšila na Tvou kapitolu a byla to sázka na zaručeného koně!
Úža! Krásně to navazovalo, sedělo do série, a mělo to všechno Romantiku, vtip, napětí a ta nahozená udička na závěr!

Já a moji kamarádi ctrl c, ctrl v jsme si nemohli odpustit a tady je náš seznam top pasáží :-):
"Všechno důležité vonělo po šeříku a právě to svírala ve svých pažích."
- šeřík je značka naše
"Belle se zdálo, jako by se k dalšímu úplňku s Edwardem prolíbali." - co jiného se dá v stále deštivém Forks dělat
"Tak se pojď projít, třeba to venku vyvane..." Ty mě zničíš, Bye, moje břišní svaly, au :D
"...kmen velkého stromu, který tu rozbouřený oceán zapomněl už nejmíň před deseti lety." - kouzelný popis
„Přemýšlelas vůbec o tom, jak absurdní je, že jsi právě s ním?“ řekl nakonec. - ach jej :(

Tak jsem si říkala, nejdřív brble Jake, že z Bells cítí upíra, pak bude brblat a zlobit se Edward, že z ní cítí Jakea a bude žárlit... ale Edward je prostě Edward, formát jako obvykle B), pochopil, co Bells u Jakea hledala....

No a Bye, Ty ďáble, to stříbro! No totok!!!

ambra

1)  ambra (15.10.2010 18:39)

Bye, doufám, že Tě ty plky s černou nebo jakou vlajkou přešly, protože tohle je naprosto...uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!!!!!!
Málem mi to jiskření podpálilo počítač a navíc mám pocit, že až touhle kapitolou je Bella tak nějak dokreslená... jako člověk (i když chudinka vlastně úplně člověk není).
Jake s nohama na stoličce jsem ho tam normálně viděla!!!
"Bolí tě to?"
A potom Bella jako divačka na tenise:D .
Fantastické - všechny ingredience v přesném poměru - zase sis vyšlápla na pěkně tenkým lanku, já jen trnula, aby ses ani k jedné straně moc nenaklonila, ale Tys holka šikovná - žádné definitivní řešení nepadlo!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek