Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/DSC00068.jpg

Letím jako splašená,

vyplaším tím jelena.

Co dál sviští kolem?

Co praští se mnou o zem?

 

Lov – 11. kapitola

 

Deník musely uklidit a připravit se na cestu. Zvládnout panický strach z letadla (Anna). A vyhrát tu pitomou sázku (Bella). O co se vsadily? Kdo bude dřív ve Forks Bella nebo letadlo.

Kam na ty nápady chodí. Zanadávala v duchu Bella. A vydala se na cestu.

 

***

 

Cítit pocit volnosti. Vítr, co jí čechral rozpuštěné vlasy. Tu nespoutanou rychlost, kterou mohla v neobydlené krajině rozvinout. Rychleji už běžet nemůže. Míhající se stromy. Tráva, co vás šlehá do nohou.

Budu muset zpomalit. Byla první věc, co jí proběhla hlavou při mém posledním pádu. Přísahala by, že tam ten pařez prostě nebyl. No jasně jsem v bludném lese. Zakopla jsem o bludný kořen.

Zhnuseně si odfrkla nad svou nešikovností a pokračovala rozumnější rychlostí.

Na co mi je rychlost. Když se pokaždé přerazím. Frfňala si pod nos. Ale většina její osoby byla soustředěna na cestu. Přeci jenom co kdyby.

V okamžení se zastavila. Vůně co jí vpadla, do nosu ji zaujala. Ústa se jí začala plnit jedem. Nebyl to člověk, tím si byla jistá. Byla přesycena jejich vůní z města. A tady uprostřed divočiny. Zvěř.

Žádnou zatím nepotkala. Ona byla predátor. I když poměrně nešikovný. (Což nikdo nevěděl.) A všechna zvířata před ní utekla. Ne jako lidé. Kteří bezmyšlenkovitě sedali na vějičku. Musela to být šelma.

Poslední rozumná myšlenka, co jí proběhla hlavou, měla podobu zavrčení. Nebo vrčela nahlas? Nevěděla. Ale musela zjistit, kdo se jí nebojí. Chytila stopu a nehodlala se jí vzdát. Dokázala vybírat ta nejkrkolomnější místa bez škobrtnutí. Hnal ji stejnou měrou pocit hladu jako zvědavost.

Medvěda, který lovil v proudu lososy, uviděla po pár minutách. Kdyby mohlo, srdce by se jí rozběhlo jako o závod. Adrenalin by naplnil žíly. Nebo se to stalo. Zastavila se. A pozorovalo tu šelmu. To vzrušení. Neutíkal. Ale uviděl ji.

Pravý opak toho co dělají lidé. Rozběhl se směrem k ní. Ta vlna masa, tuku a svalů se na ni valila jako vlna cunami. Metr před ní medvěd uhnul. Falešný útok, blesklo jí hlavou, netušila, kde se to tam vzalo. A z útočníka se stal pronásledovaný.

Rozběhla se a svou silou medvěda povalila. Medvěd se tvářil zaskočeně. Pokud se tam může tvářit někdo s tou spoustou chlupů co má na obličeji/mordě. Před tím, než se zakousla, cítila, jak ostré drápy přejely po zádech.

Tričko je v pr... to určitě odneslo.

Veškeré myšlenky šly v ten okamžik do háje zeleného. Asi se potřebovaly provětrat. Už cítila jen krev. Nebyla tak sladká jako lidská. Ale bylo to jako s mladým vínem. Nejdřív je kyselé, nakonec zesládne. Je plné síly a mladosti. A nikoho při tom nezabije. To že medvěd docupoval její tričko a pokusil se jí ukousnout hlavu. Byly v tuto chvíli nepodstatné detaily. Příjemné povyražení u večeře.

 

Nad detaily je někdy dobré se pozastavovat. Tričko. Ne tak se tomu již nedala říkat. Vypadala jako profesionálka ze striptýzového baru. Ty nitky opravdu nezakrývaly mnoho. A dneska měla zrovna krajkové prádlo. No to byl zase vynález. Alespoň kalhoty přežily.

Do domu se proplížila bez povšimnutí jen díky svému daru. Pak jen zoufale pátrala po krabici se svými věcmi. Ano měla jen pár kousků. A o to hůř se hledaly.

Na druhou stranu právě v tuto chvíli se necítila špatně. Rozhodně přestala uctívat porcelánového boha. Heslo dne: Jen ho nerozhněvat!

Hledala alternativy stravy. Josefína měla pravdu, bydlet s kořistí v jednom místě není zdravé. Vzpomínala, jak poprvé Anně uvařila, byla z toho vykulená. Následovalo zděšení Belly, že je jídlo stravitelné. A navíc si byla Anna přidat. Druhý den bylo uvařeno znovu. Ano normální v normální rodině. Bohužel dorazila Anna dřív a tak málem zakopla o nohy, které vedly prokazatelně k hlavě skloněné v porcelánové míse. Zatracení bozi a jejich oběti. Jedinou věc, kterou udržela o několik minut déle, byl tatarský biftek. No a ten zase odmítala jíst Anna. Konec konců to bylo jedno. Všechno chutnalo jako bláto. Jen mělo různou barvu a při vracení zpět na svět se některé věci nepříjemně zadrhávaly v krku.

 

***

 

A bylo to tu Forks. Dívala se z okna do zeleného ráje. Pršelo a okno bylo pokryto jemným filmem vody. Místo jasných tvarů byla jen rozmazaná zelená šmouha pokrývající celé okno.

Baráček byl kouzelný. Podobný jaký měly ve Wichitě. Blízko lesa, tak ani na oběd nebylo daleko. Chodila na lov a nosila domů maso. Nakonec z toho měly prospěch obě.

Krabice byly roztříděné. Jednotlivé věci byly tam, kde mají být. Bylo to tak konečné. Anna nastupovala od pondělka do školy. Měly celý víkend volný. Po té hektičnosti stěhování si připadaly nevyužité. To prázdno co je obklopovalo. To nicnedělání, co je čekalo. Nuda. Dralo by se člověku z úst.

 

Bella

V průběhu víkendu se dostavila moje stará známá. Ponorková nemoc. A zatímco měla Anna záchvat již probíhající puberty. Poslední slova z původně poměrně klidného rozhovoru byly:

„Trhni si.“ A ještě prudká rána dveřmi. Nejspíš si myslela, že ji neslyším. Ale já byla čím dál tím víc přesvědčená, že naprosto dobře ví, že já vím. Ale já nevěděla co s tím.

Potřebovala jsem si provětrat hlavu. Napsala jsem Anně vzkaz, kdybych nic nenapsala, stejně by se nebála. Tak jsem se vztyčenou hlavou odešla dveřmi. Natolik jsem se ovládla, že jsem jimi netřískla. Nemám ráda nakupování.

 

Vítr ve vlasech. Vůně zvěře. I když jsem byla přepitá, ta vůně mě zlákala. Prevence nikdy neškodí. Letěla jsem s větrem o závod. Závodila jsem sama se sebou.

Tu ráno ze strany jsem opravdu nečekala. Jako by do mě narazil šutr. Jen si myslím, že kameny nevrčí...

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Yasmini

9)  Yasmini (10.04.2013 08:32)

:( :( V tomto případě asi musím zklamat, už ve shrnutí je napsáno, že je povídka u ledu, a zatím se rozmrazování nechystá.
Omlouvám se.

Jalle

8)  Jalle (02.04.2013 12:16)

Takto to utnúť a ešte sa ani Ed nedostal na scénu
Taká škoda...:'-( chcem pokračovanie:'-(

7)  Anna43474 (10.09.2011 16:56)

Teda... nedivila bych se, kdyby udělala smyk a vrazila do skály, uvnitř níž spí medvěd, ale co už... No
Že by setkání třetího druhu??? A s kýmpak?!
TKSATVO

Yasmini

6)  Yasmini (26.11.2010 23:50)

Ahoj děvenky moje.
Milica: Kaju se ze svých hříchů, ano bylo to krátké
Gass: Ale dělá
Marketa:
Ambro:Kdo narazil? No a co když je to co. Třeba nějaké zvižátko :D:D:D Budu se snažit rychle uvidíme. Rozepře nebyla první a asi ani poslední :) Díky
Evelyn: no uvidíš :D:D
Všem děkuju za komentíky. Hrozně mi pomáhá, když vidím co se líbilo a co ne.
S díky Y.

Evelyn

5)  Evelyn (26.11.2010 19:34)

Krásné s kým se to Bella srazila?

ambra

4)  ambra (26.11.2010 18:56)

První reakce: KONEČNĚ!!!
Druhá reakce: Zase TAK MÁLO?!?!?!
Třetí reakce: OPĚT velmi výživné!!!
Miluju Tvůj humor! Nemotorná rychlá Bella, to je skoro zbraň hromadného ničení, ne? Tatarský biftek? Maso domů .
Á, první rozepře
A kdopak nám to narazil?!?!?!
Prosím, RYCHLEJI další!!!

Marketa

3)  Marketa (26.11.2010 16:16)

Gassie

2)  Gassie (25.11.2010 21:42)

Líbí se mi Bella jako nešikovný upír.
Mám ráda Tvůj smysl pro humor. "Vypadala jako profesionálka ze striptýzového baru."
A utnout to v tom nejnapínajvějším? To se nedělá

milica

1)  milica (25.11.2010 21:25)

Krásné, ale krátké :'-( :'-( . Těším se na pokračování, snad bude tentokrát dřív;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek