Sekce

Galerie

/gallery/123photo.jpg

Co má ten Luke za lubem...?

Nebylo nijak překvapivé, že James a Luke se hned spřátelili. Nejdříve jsem nad tím nechápavě vrtěla hlavou, ale postupem času mi to začínalo docházet. Byli si zatraceně podobní. Oba si rádi dělali srandu – ze mě. Oba sršeli sarkastickými poznámkami. Ale bohužel si často našli čas, aby mě vzali mezi sebe. Snažila jsem se působit uvolněně.

„A co teprve když se Laura snaží flirtovat,“ chechtal se James u oběda. Předstírala jsem, že se nebaví o mně.

„Tak flirtovat?“zopakoval Luke pomalu a měřil si mě tmavýma očima. „Já tě měl spíš za typ, který se s opačným pohlavním nesnese.“

Oba kluci se šíleně rozřehtlali, kdo ví jak to bylo vtipné. Vážně byli v pubertě.

„A já při pohledu na tebe dostávám chuť na šťouchané brambory. Svět je divný, co?“ řekla jsem suše. Nejspíš mou narážku nepochopil. Dál na mě s úsměvem civěl a Jamesovo brblání jakoby neposlouchal. Ani já ho neposlouchala. Ale jedno slovo z jeho slovního gejzíru mě zajímalo.

„Zdá se, že se Jacob propad do země. Už jsem ho hezky dlouho neviděl. Viď, chérie.“ Věnoval mi významný pohled. Nahodila jsem svůj nejlepší nevinný kukuč.

„Jacob?“ Teď se Luke tvářil zamyšleně… a možná trochu zděšeně?

„Jop. Lauřin nápadník.“

Nakopla jsem Jamese pod stolem tak silně, až s vykviknutím nadskočil. Měla jsem chuť mu nabančit víc.

Luke teď vypadal rozhodně naštvaně. Jeho tmavé oči mi vyvrtávaly do čela díru, až jsem musela sklopit hlavu. Nebylo mi to příjemné. Víc než obvykle jsem se v jeho přítomnosti cítila… trapně.

„Myslím… že už půjdu,“ vymáčkla jsem ze sebe přiškrceně. James i Luke se začali zvedat, ale mávnutím ruky jsem je zastavila.

Panečku, tomuhle se říká respekt, ušklíbla jsem se v duchu.

„Ještě musím na záchod,“ zalhala jsem pohotově a co nejrychleji pospíchala z jídelny.


„Vůbec nechápu, co na něm všichni vidí,“ brblala jsem cestou ze školy. James vedle mě trochu zaostával, protože lítal prsty po svém iPhonu, jak se snažil co nejrychleji naťukat odpověď. Nejspíš mě ani nevnímal. To byla odplata za tu jídelnu.

„Je drzý, sarkastický a… psance. Ani není nijak hezký.“ Dobře, to poslední byla lež. Vlastně byl hezkej dost.

„Takže je docela jako ty,“ prohodil James jakoby nic.

„Hele!“ ohradila jsem se uraženě. Zasmál se mému nafouklému výrazu a schoval mobil.

„Já zas vůbec nechápu, proč ho nemáš ráda.“ Pokrčil rameny. „Mně připadá v pohodě.“

„Nemůžu si člověka oblíbit, sotva ho spatřím. Potřebuju čas, abych ho poznala a… měla ráda.“ Ani mi to nešlo přes pusu.

„U mě to šlo.“

„To bylo něco jinýho…“

„No jo, já zapomněl, že u mě to byla láska na první pohled.“ Vydal odpudivý, mlaskavý zvuk a zasmýkal řasama.

„Vole.“

Čekal, že se s ním začnu pošťuchovat, já mu ale nechtěla poskytnout výhodu. Proto jsem se k jeho překvapní co nejrychleji rozběhla domů, zatím co on za mnou nechápavě civěl.

„První!“ Vrazila jse do dveří tak prudce, že jsem málem přepadla až do obýváku. Ale vyhrála jsem. James za mnou funěl jako zvíře a svou tašku táhl po zemi za sebou.

Mámy jsem si všimla, až když promluvila. „Jako malé děti.“

„Jako dítě se možná chovám, Janice, ale věře mi, že v jiných ohledech jsem plně… dospělý.“ James na mou mámu hodil takovej pohled, až se mi chtělo zvracet.

Proboha, už zas?!

Jasně jsem mu svoje pocity dala najevo, ale nic si z toho nedělal. Máma na to naštěstí nijak nereagovala, dál seděla s nosem zabořeným do křížovek.

„Tvoje mamka je hezká ženská, co k tomu říct.“ S povzdechem se sesunul na moji postel. I v botech!

Otřásla jsem se odporem. Tohle jsem vážně poslouchat nepotřebovala.

„Radši mi pomoz s tou matikou.“ Hodila jsem batoh na stůl a sedla si. James se ke mně přidal až potom, co jsem měla všechno nachystané.

Nejen že byl hezký, bohatý, vtipný a charizmatický (navíc nechutný a drzý), ke všemu byl naprostý génius v matice!

To ho akorát přimělo chovat se ještě víc jak debil.

Prali jsme se s příkladama několik hodin. Nakonec mi to hlava nebrala ani v jeho podání. Ale mělo to být ještě horší.

„Lauro, za chvíli se tu staví Billy s Jacobem, tak si tady trochu ukliď,“ oznámila mi matka, zrovna když se James balil. Ztuhlost mě přešla poměrně rychle.

„Do školy nechodí, ale na návštěvy jo?“ neodpustila jsem si menší rýpnutí. Neušel mi Jamesův cynický výraz. Ale ignorovala jsem ho. Stejně jako matka mě. Beze slova zmizela ze dveří.

Sklonila jsem hlavu do učebnice.

„Takže,“ nadhodil James až moc nevinně, „jde požádat o tvou ruku?“

„Vypadni!“ Zlobila jsem se na něj jen trochu.

Šaškovsky se mi uklonil a vydal se ke dveřím. Než odešel, vysokým hlasem zazpíval: „Lauro, ukliď si tady trochu! Přijde ti ženich!“ Pak se s chechotem vypařil.

Vzdychla jsem. Každý má debilní přátele. Já si to asi všechno vybrala na jednom.

Jacob vypadal jinak. Pořád měl namakané ruce i… zbytek těla, pořád měl stejně rozcuchané vlasy… ale něco v jeho výraze se změnilo.

Nedokázala jsem určit co, ani jestli se mi ta změna líbí nebo ne.

Je to přece Jacob. Všechno na něm se ti nelíbí.

Jasně.

Rozdvojená osobnost? To mi tak ještě scházelo!

Nemluvil. Nešklebil se. To bylo špatné…

Celý večer zíral do svého talíře, ve kterém se lžičkou jen přehraboval, a ani jedinkrát se na mě nepodíval.

Co jsem provedla?

Když nás Billy po večeři vyhnal nahoru, nebyla jsem si jistá, jestli jsem za to ráda. Ale Jacob se choval slušně. Až moc.

„Takže.“ Sedla jsem si na postel, zatím co on pořád postával u dveří a vyhýbal se mému pohledu. „Flákat školu hned ze začátku roku… tobě musí být tvoje budoucnost hodně ukradená, co?“

Konečně nějaká reakce, pomyslela jsem si, když jsem viděla, co moje slova způsobila.

„Ty o mojí budoucnosti nevíš vůbec nic!“ vyštěkl rozzuřeně a zatínal pěsti. Ups. Že by se k nevymáchané puse přidaly i problémy s agresí? Přemýšlela jsem, co říct.

„Prosím tě, radši mlč,“ poradil mi, když si všiml mého výrazu. „Nechceš mě naštvat, to mi věř.“

Začal pochodovat po pokoji – který jsem si zapomněla uklidit, sakra! – a pořád jakoby měl přes oči pásku. To jsem vážně tak odporná?

„Tak proč jsi teda… byl pryč?“ Zamaskovat zoufalý tón v mém hlase šlo jen ztěžka. Ale on si toho stejně nevšiml. Jak by taky mohl, když mě přehlížel jako máma svoje šediny.

„Musel jsem,“ odpověděl nakonec smutně. „Nechtěl jsem ani sem, ale táta trvá na tom, že bych… měl žít dál, jakoby se nic nestalo.“

Co to sakra plácá?!

„Pořád to se mnou ještě není… dobrý.“ Zastavil se a tmavým prstem se dotkl rámečku mé fotky s Jamesem. „Podle mě je blbost to testovat zrovna na tobě…“

Znovu se roztřásl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

7)  maryblack (28.02.2014 12:14)

emam

6)  emam (31.10.2013 13:42)

Anna43474

5)  Anna43474 (25.10.2013 23:22)

Hm!

Empress

4)  Empress (25.10.2013 14:40)

Tých dvoch by som najradšej ovalila budzogáňom, za to ako si z Laury uťahovali :D
Ale tá časť s Jakeom... mám z nej zimomriavky.
Takže prosím, prosím, rýchlo ďalšiu

3)  Iwka (24.10.2013 23:35)

Začíná se to suprově rozjíždět!

2)  Emi28 (24.10.2013 19:33)

úžasné ako vždy.. už si ani nepamätám kedy som dala komentár, ale táto poviedka je úplne dokonalá a vždy ju rýchlo zhltnem a potom nedočkavo čakám na ďalšiu časť.. máš môj obrovský obdiv.. PS: rýchlo ďalšiu prosím.. :) :)

1)  Jana (24.10.2013 17:36)

úžasná kapitola, těším se na další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek