Sekce

Galerie

/gallery/123photo.jpg

Poslední den prázdnin...

Poslední prázdninový den jsem měla v plánu si pořádně užít. James se rozhodl stejně, ale jeho definice zábavy byla o dost jiná než ta moje.

„No tak, nebuď labuť. Pojď!“ Doslova mě tahal za paži a já kdybych se křečovitě nedržela rámu dveří, už dávno by mě vytáhl z domu. Kde sebral takovou sílu? „Bude sranda. Se mnou to přece ani jinak nejde, ne?“

„Do žádnýho klubu nejdu,“ prskla jsem na něj nazpátek. Na naší příjezdové cestě stálo na znak zaparkované Jamesovo porsche, kterým nás chtěl odvést do Seattlu. Bránila jsem se zuby nehty.

„Chérie, budeš tam se mnou. Nic se ti nestane,“ trval na svém a pořád mě tahal ke dveřím. Zapřela jsem se ještě víc.

„Tyhle dvě věty spolu mi nedávaj moc smysl.“

Zasmál se a jeho tlak trochu povolil. „Tak co chceš dělat? Celej den se válet na pláži a civět na krásu kolem?“ poslední slova vyslovil znechuceně.

Zarazila jsem se. „Ne,“ odvětila jsem naoko uraženě, jak ho něco takovýho mohlo jen napadnout. Ale vlastně se docela trefil. Povzdechla jsem si.

„Do knihkupectví mě asi nevezmeš, co?“ pípla jsem nevinně.

„Tak jak je to vlastně s tebou a Jacobem?“

Vyjukaně jsem se na něj otočila. James držel jednou rukou volant, druhou šteloval zpětné zrcátko a ještě po mně stíhal pokukovat, jak budu na jeho slova reagovat. Snažila jsem se zachovat si poker face.

„Co jako?“

Míhající krajina za oknem mi najednou připadala hrozně zajímavá.

„Tohle na mě nezkoušej, chérie. Možná jsem chlap, ale rozhodně nejsem slepej,“ odvětil suše, v jeho hlase jsem ale slyšela úsměv. Dál jsem hrála blbou.

„Fakt nevím, o čem to točíš.“ Tohle téma mi nebylo příjemné. Asi proto, že jsem mu nechtěla vykládat, jak moc Jacoba nenávidím a jak hrozně mi hýbe žlučí.

To byl ten důvod.

Jasně.

„Fajn, jak chceš. Ale… rezervuju si místo tvého svědka.“

Nevěřícně jsem po něm loupla očima. Bezostyšně se chechtal mému výrazu a moje roztrpčené poznámky ignoroval.

„Nesnáším tě,“ zabručela jsem.

 

Nevzal mě do knihkupectví. Ale ani do klubu. Za to jsem mu byla vděčná. Ukázalo se, že se přece jen známe nějakej ten pátek a James už ví, jak na mě. Vzal mě do cukrárny. Té nejlepší široko daleko.

„Todle de boží,“ zapředla jsem spokojeně s pusou plnou laskonky. James naproti mně se culil a pohledem pronásledoval mladou, blonďatou brigádnici, která, řekněme, mu k tomu dala pádný a… vnadný důvod. Dělala jsem, že si toho nejsem vědomá.

„Ale je mi jasný,“ promluvila jsem znovu, když na talíři nezbyly ani drobečky, „že to není jen tak. Takže teď vyklop, o co ti jde.“ Vítězoslavně jsem se na něj usmála. Nevypadal, že bych ho dostala. Vlastně vypadal pořád stejně vyrovnaně a vesele.

„Ty za vším hned hledáš nějakej skrytej úmysl, chérie.“ Uhladil si pečlivě rozcuchané vlasy. „Pravda je, že jsem jenom chtěl strávit poslední den prázdnin s mou oblíbenou osůbkou a kde jinde, než na jejím oblíbeném místě?“ Usmál se, ale když viděl můj výraz, rychle dodal: „Do knihkupectví bys mě nedostala, ani kdyby tam pořádala autogramiádu Angelina Jolie.“

Uchechtla jsem se. Ty jeho pitomé vtípky, které ani pořádně nebyly vtipné, mi fakt chyběly. „Dobře. Promiň. Já jen… Je to divný. Kromě tebe… se o mě nikdo nezajímá. Jsem všem ukradená.“

Bolelo mě, že to byla pravda.

„A co Jacob?“ zeptal se nevině. Zle jsem po něm šlehla očima.

„Co s tím Jacobem pořád máš?“ vyjela jsem po něm trochu moc ostře. On si z toho ale nic nedělal. Jen nedbale pokrčil rameny.

„Jsem prostě v týmu Jacob.“ Rozchechtal se. Chvíli jsem na jeho záchvat nevěřícně zírala… a pak jsem se k němu přidala.


Za jeden den jsem měla jména Jacob víc než dost. Ale osud je svině.

Nebo James?

„Hamburgerko.“ Usmál se jako největší andílek na světě a přicválal k nám. Pod upnutým, šedým tričkem se mu rýsovaly pevné svaly, nad kterýma jsem se snažila neslintat, a v hustých, černých vlasech se mu odráželo zapadající slunce.

Nech toho, Lauro!

„Blacku,“ řekla jsem co nejmrzutěji a o krok se přiblížila k Jamesovi pomlčka moje skála (která je v týmu Jacob, mimo záznam), a který nás jen s úsměvem pozoroval. „Co ty tady? Nesplnil jsi svou denní dávku jedovatosti?“

Zastavil se asi metr ode mě a jeho hnědé oči mi přejížděly po tváři. Když to trvalo až podezřele dlouho, zděsila jsem se, jestli snad nemám pusu upatlanou od sladkostí z cukrárny.

To by bylo typické.

Ale nevypadalo to, že by Jacob viděl něco, z čeho se může potrhat smíchy. Vlastně se dalo jen těžko poznat, co si myslí. Tedy do momentu, kdy nám do rozhovoru vstoupil James.

„Jacobe.“ Jeho úsměv byl veselý a upřímný, byla jsem za to ráda, „celý léto jsme se neviděli. Vypadáš… vlastně pořád stejně. Jak žiješ?“

Jacob mu neodpověděl. Zíral na něj přivřenýma očima, ala kdybych-tak-mohl-zabíjet-pohledem-už-by-ses-válel-na-zemi.

„James, že?“ promluvil nakonec ledově a založil si ruce na hrudi. Na té božské, vypracované…

Dost!

„Tak co tu chceš?“ řekla jsem rychle.

Pořád jsem si nebyla jistá, co Jacobův pohled znamenal. Sice jsem si někde v hloubi duše přála, aby se o mě jednou dva hezcí kluci porvali, ale rozhodně jsem nechtěla, aby to byli tihle dva. Můj nejlepší kamarád a můj největší nepřítel.

Ha, ha.

Celá jeho návštěva byla hrozná. A trapná. A dlouhá! Trvalo to snad dvě hodiny. Z Jacoba vypadlo, že přišel mojí mámě vyřídit vzkaz od Billyho, pak mi škrobeně popřál dobrou noc a hezký začátek školního roku, načež konečně odklusal. Přičemž se nezapomněl několikrát ohlédnout, jak stolím na chodníku a koukám za ním jak ztracené štěně.

Dvě hodiny!

Nebo to bylo deset minut?

Trochu sklesle jsem se rozloučila s Jamesem a zapadla do domu. Dnešek stál za prd. Možná až na tu cukrárnu. Mňam.

Matka pořád seděla u stolu a v ruce žmoulala propisku. Ani nezvedla hlavu, když jsem vešla, a tak jsem se naklonila a nakoukla jí přes rameno. Div jsem překvapením nezalapala po dechu.  Nejen, že neměla křížovku vyluštěnou, dokonce měla plno čtverečků poškrtaných a přepsaných.

Zavrtěla jsem hlavou a došourala se do pokoje. Co se to děje? Blíží se konec světa?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

5)  maryblack (28.02.2014 11:54)

emam

4)  emam (31.10.2013 13:19)

3)  Iwka (14.10.2013 01:35)

Už se nemůžu dočkat další

Empress

2)  Empress (11.10.2013 23:13)

Ten "tým Jacob" ma odbúral. Hups a už chce ísť za svedka, to sú mi veci
Atmosféra hustne, iskry lietajú, som zvedavá, čo bude ďalej

Anna43474

1)  Anna43474 (11.10.2013 22:04)

„Jsem prostě v týmu Jacob.“
Ztracené štěně

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek