Sekce

Galerie

/gallery/123photo.jpg

Dny poté...

Děkuji za komentáře! :)

„Máma… musím…“

„Nemusíš nic. Přijde sem, všechno je v pohodě.“

Třásla jsem se jako ratlík, ale se zimou to nemělo nic společného. Nedokázala jsem se soustředit na správné dýchání, proto jsem na sucho lapala po vzduchu. Otupěle jsem zírala do Jacobova obličeje naproti mého, jen abych se nezbláznila. Mozek mi neustále, znovu a znovu, podsouval vzpomínky, na které jsem toužila zapomenout…

„Ty jedna sketo!“ Ozvalo se šílené zapraštění následované bolestivým zaskučením, když se Jacobova ruka dostala do kontaktu s Lukovou tvrdou kůží na tváři. Sledovala jsem je z bezpečné vzdálenosti netečným pohledem, ale ani mě nenapadlo je zastavit. Nejspíš na mě pořád působila hypnóza.

Luke se snažil bránit, ale vypadalo to, že Jacobovi něco ještě přidalo jeho původní síle. Možná zlost. Nebo nějaký vlkodlačí trik? Upír nicméně neměl nejmenší šanci. O několik ran a útrpného skučení později dorazil zbytek smečky. Všichni se vrhli mezi dva bojující, rozzuřené chlapce, až na mladého Setha, ten se rozběhnul ke mně.

„Čoveče, to bys nevěřila, jaký pozdvižení může způsobit jedna unesená holka.“ Zazubil se na mě, jakoby se nic nedělo, a lehce mě poplácal po zádech. „Pojď, zajdem si na něco dobrýho, než to tady… vyříděj,“ řekl mi pomalu a opatrně, ale mně to došlo už dávno. Věděla jsem to celou dobu. Tentokrát se s tím už nedalo nic dělat. Udělají to. Zabijí ho.

„Já… bych se s ním chtěla rozloučit,“ zamumlala jsem automaticky, téměř bez vlastní vůle. Jacob se na mě napůl otočil, svou pozornost ale pořád upíral na zhrouceného upíra na zemi.

„Nepustím tě k němu ani o krok blíž, Lauro. Mluv, uslyší tě, ale… zůstaň kde jsi,“ nařídil mi tiše, hlas se mu chvěl vztekem.

Nevěděla jsem, co říct. Jak se rozloučit s někým, kdo se vydával za mého otce, ale měl s ním společný jen vzhled? V hrudi i mysli jsem měla prázdno. Snažila jsem si vzpomenout na ten pocit lásky a bezpečí, který mě vždy pohltil, když mě táta jako malou držel v náručí. Kam se ten člověk poděl?

No jo vlastně, umřel.

Zhluboka jsem se nadechla a vyhledala mezi namačkanými těly jeho oči. Tmavé, šílené oči plné nenávisti, nenávisti ke mně, k životu. Věděla jsem, že na tyhle oči nebudu vzpomínat, nebudou mi chybět.

„Je to tak správné. Měl jsi umřít už dávno, spolu s mým tátou. Dneska ho budeš následovat. Vyřiď mu, že… že se mi stýská.“ Zatlačila jsem nesmyslné slzy, které se užuž chystaly vytrysknout, otočila jsem se a se Sethem v patách znovu vkročila do motorestu.

Luke v těle mého otce, zůstal daleko za mnou.

„Co myslíš, bude v pohodě?“

„Je silnější než si myslíš. Zvládne to. Navíc to nebyl zrovna typ člověka, který by někomu chyběl.“

„Byl to její táta.“

„Slyšels jsi. Její táta je mrtvej. My jsme mu jen dopřáli klidu.“

„To doufám…“


„Napij se.“

„Lehni si.“

„Je ti dobře?“

„Podívej se na mě.“

Nedokázala jsem rozlišit, kdo na mě mluví, nebo jestli vůbec někdo mluví. V hlavě mi bzučelo ze zvuků kolem, oči mi plavaly. Ani jsem si nevšimla, kdy přišla máma. Ale jakmile se mi zjevila před očima, všechny moje pracně budované zdi se zhroutily, rozbrečela jsem se jako malá holka.

„Mami,“ hlesla jsem zlomeně a natáhla k ní ruce. Tolik jsem potřebovala obejmout, utěšit. Pouze a jedině od ní. Beze slova si přisedla ke mně. Držela mě, hladila a mumlala uklidňující slova.

To musel být sen.


„No tak, chérie. Nenuť mě přejít k drastičtější metodě,“ pohrozil mi, v hlase lehce patrnou úzkost. Zavřela jsem oči. James do mě zkusmo šťouchl, když jsem ale ani tak nejevila známky života, zoufale si povzdechl. „Jestli si myslíš, že teď řeknu Fajn, chceš bejt sama, já půjdu, tak to se šeredně pleteš. Zůstanu tady a budu tě otravovat tak dlouho, dokud ti to nebude lízt na nervy tak moc, že zasáhneš,“ vysypal ze sebe na jeden nádech a ani se nezastavil, jestli na to nějak zareaguju. „Mám tolik novejch drbů, který musím někomu říct, a taky potřebuju radu, představ si. Tatík mi odmítá platit soukromej tryskáč, no chápeš to?!“ Proti své vůli jsem se pousmála. Poslat na mě Jamese byl chytrý tah. Ale nemohla jsem nijak reagovat, ani kdybych chtěla. „Moje přítelkyně mi dala kopačky, že prý jsem nadržený pako. To se mě vážně dotklo. V matematický olympiádě jsem byl na druhým místě, museli se zbláznit, a ke všemu se mi pomátla nejlepší kámoška.“ Po svém vyčerpávajícím monologu se zhroutil vedle mě na postel a zavzdychal. „Celý můj život se rozpadá,“ řekl dramaticky a já si až moc dobře uměla představit jeho výraz ublíženého, malého králíčka, ke kterému je celý svět krutý. Chtělo se mi smát. To bylo asi dobré znamení.

Po pár minutách ticha, ve kterých byly slyšet jen naše pravidelné nádechy a výdechy, se dotkl mé ruky, překvapivě něžně a zdráhavě.

„Chybíš mi, Lauro. I když to tak možná někdy nevypadá, jsi… jsi pro mě až moc důležitá, nemůžu jen tak sedět a koukat jak se trápíš,“ šeptal mi do vlasů, v hlase mu zazníval dlouho potlačovaný cit. Namyšlený, prachatý blbeček se jako kouzlem vytratil. Stáhlo se mi hrdlo. „Dovol mi pomoct ti. Od toho přece přátelé jsou, ne?“ Zahlodal ve mně pocit viny. Nestávalo se často, že by se James otevřel, odložil svou perfektní masku nečetnosti, složil zbraně. Teď se to stalo a jak jsem na to reagovala já? Doslova a do písmene jsem se k němu otočila zády.

Kousla jsem se do rtu. Teď už nešlo jen o mě. Pomalu a tiše jsem se na posteli otočila a pohled držela upřený na límeček jeho kousavé bundy. Nevěděla jsem, co mu říct. Nemohla jsem se mu svěřit, co mě doopravdy trápí. Nešlo to. Naštěstí to vyřešil za mě, oběma rukama si mě k sobě přitiskl a věnoval mi vzácné, vřelé objetí. Bylo mi dobře, rozhodně lépe, než když jsem seděla zalezlá v pokoji, zahrabaná pod peřinou a tupě zírala do zdi. Byla jsem ráda, že ho mám. Najednou mi plnou vahou došlo, jaké mám štěstí. V mém životě bylo tolik lidí, kteří mě měli rádi, kteří by pro mě skočili do ohně.

Proto jsem se nemusela trápit, že je v mém životě o podvodníka a lháře méně…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

5)  emam (22.04.2014 23:27)

4)  arisa (03.03.2014 16:22)

super :D sice trochu depresivní pro milovníky Luka, ale mi to rozhodně nevadí :D jen tak dáál :):)

maryblack

3)  maryblack (28.02.2014 19:21)

Super!! Dnes jsem měla čtecí den s tvoji povídkou :D Takže se moc těším na další kapitolku a jsem moc zvědavá co se bude dít dál. James je srandista

Empress

2)  Empress (28.02.2014 15:37)

Tak Luke je odstránený ale chúďatko Laura :'-(
Tá chvíľka s Jamesom sa mi veĺmi páčila
Prosím, ďalšiu čím skôr

1)  Jana (27.02.2014 17:40)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Bella a Edward