Sekce

Galerie

/gallery/123photo.jpg

Laura se jen tak nedá...

„Kde to jsem?“

Než jsem se stihla vzpamatovat, chňapla po mě něčí ruka. Ihned mi došlo, komu ten hřejiví dotek patří, a srdce se mi prudce rozbušilo.

„U mě. Vypadalas, že… si potřebuješ lehnout,“ zamumlal tiše. Rozhlížela jsem se po malém pokojíku. Jeho pokojíku. Byla jsem v jeho posteli…

Moment, co se to dneska stalo?

Opatrně jsem mu ze sevření vytrhla svou ruku a posadila se na posteli.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo ve škole znamenat?“

Sklonil hlavu a černé vlasy mu spadly do čela. Odsunul se ode mě, tak daleko, dokud zády nenarazil o skříň, o kterou se následně opřel.

„Nemůžu ti to dost dobře vysvětlit, Lauro. Já…“ Odmlčel se. Bylo mi z toho smutno. Vidět ho takhle. A ten pocit, stejně jako touha natáhnout se a utěšit ho, mi připomnělo mé dřívější chování. Jak jsem se o něj bála, beze studu se ho dotýkala… Co to se mnou bylo?!

„Jacobe, řekni mi to,“ poprosila jsem tiše. Potřebovala jsem vědět, o co tam šlo. Co má Luke za lubem? A co ta divná holka? Vypadalo to, že Jacob odpovědi na tyhle otázky zná.

Znovu mě vzal za ruku a já se rozhodla nebránit. Bylo to příjemné.

„Nevím, jestli jsi na to připravená,“ hlesl zlomeně. Srdce se mi stáhlo jen při tónu jeho hlasu, ale on ještě neskončil. „Nemůžu riskovat… Nemůžu tě ztratit.“

Jeho žhnoucí tmavé oči se opíraly do mých, nemohla jsem utéct. Nikdy dřív se na mě takhle nedíval. Nikdy dřív mě jeho pohled tolik nehřál. Nikdy dřív mi mezera mezi námi nepřipadala větší. Proto jsem se rozhodla to změnit. Bez přerušení očního kontaktu jsem se přišoupla ještě blíž k němu, stejně jako se přiblížil i on. Jednu ruku zvedl k mému obličeji, zatahal mě za vlasy a pak mi ji přitiskl na tvář. Moje ruce se samy položily na jeho pevná záda, dech se mi zkracoval.

Bože můj…

Zastavil se, když jsem se zavřenýma očima napjatě čekala. Prstem mi přejel po lícní kosti a zašeptal: „Nečekáš, že ti dám pusu, viď že ne, hamburgerko?“


Rozhodně jsem na to nezapomněla. Pořád jsem měla své otázky. To jenom moje pozornost byla trochu… roztěkaná. A teď jsem navíc byla naštvaná. Dupala jsem domů, funěla jako býk a ani za boha nemohla z hlavy dostat scénu u něj doma…

„Ty seš ale idiot.“ Popadla jsem polštář, který byl nejblíže, a pořádně ho pleskla po hlavě. Rozesmál se a chytnul mě za ruce.

„Nerozčiluj se, krasotinko. Přece si nemyslíš, že tak rychle měním názor?“ Možná jsem si to myslela. „Vždyť já tě nesnáším,“ zašeptal mi do tváře, kam následně přitiskl rty. Zhluboka jsem dýchala.

„Já tě taky nesnáším.“

Šíleně jsem ho nesnášela.


„Mami?“

Se zvednutým obočím jsem čekala, až se na mě podívá. Trvalo to nějaké dvě minuty.

„Co tam tak stojíš? Pojď mi přece pomoct!“ Vrazila mi do rukou utěrku a sama se dala do vysávání malých koberečků, rozmístěných po celém obýváku. S povzdechem jsem začala vyklízet skleněnou stěnu a utírala každý jeden hrnek, slona i skleničky. Nechápala jsem, na co tyhle pracholapky matka potřebuje.

„Co najednou tenhle generální úklid?“ prohodila jsem, jakmile jsem měla hotovo a dostala novou práci. „Má přijít… co já vím, perezident?“

Matka na mě hodila svůj vzácný ironický pohled a vyždímala hadru, se kterou začala leštit dvířka vitríny s fotkama, většinou mýma, bezzubýma.

„Nemá přijít nikdo. Copak tady nemůže být jednou za čas uklizeno?“

To samozřejmě mohlo. Ale měla jsem svý zkušenosti.

Chvíli jsme pracovaly v tichu. Pak mi to ale nedalo.

„Mami, nevšimla sis na… Blackových něčeho divnýho?“  Možná jsem svou otázku nezformulovala úplně správně, protože máma na mě upřela svoje zmatené, velké oči.

„Co tím myslíš?“

„No…“ Měla jsem radši držet jazyk za zuby. Vždyť ani nevím, co to plácám! „Připadá mi, že na těch indiánských klucích je něco zvláštního.“ Tohle už bylo přesnější. Všichni ti namakaní krasavci měli společného mnohem víc než oblibu ve zvedání činek. A já tušila, že to mělo něco společného s Lukem.

„Ale prosím tě. Jsou to všichni moc milí chlapci. Ty akorát hledáš něco, co není.“

Hm.

„Jak myslíš.“ Dál jsem vytírala podlahu, dokud mě nenapadla další otázka. „A co Luke? Povídala jsem ti vůbec o Lukovi? Asi ne, normálně se ti nesvěřuju. Jde o to, že je u nás nový a chová se fakt dost divně…“ Zmlkla jsem, když se máma zničehonic zastavila a ztuhle zůstala stát. Neviděla jsem jí do tváře, ale evidentně ji něco vyvedlo z míry.

„Co je? Stalo se něco?“ Upustila jsem hadru do kbelíku a přiskočila k ní. Vzala jsem ji za paži. Dívala se z okna a třeštila oči. Vyděsila mě.

„Mami, co je ti?“ Zatřásla jsem s ní.

Zahleděla se na mě. „Nic. Já jen… zdálo se mi, že tam… někdo je…“

Upřela jsem pohled stejným směrem jako ona. Do lesů za naší zahradou. Byly prázdné. Ale to neznamená, že byly prázdné i před chvílí.

Polkla jsem.

„Možná nějaké… zvíře?“ Nevěřila jsem svým slovům a bylo jasné, že jim nevěří ani ona. Ale nechala to být. Vyprostila se z mého sevření a znovu začala rytmicky leštit skřínky. Které už měla dávno hotové.

Nechala jsem být všechen pitomej úklid. Vyběhla jsem schody do pokoje a zavřela za sebou. Pokud se dělo to co jsem si myslela… tohle nezvládnu sama, ani kdybych tisíckrát chtěla.

A já nechtěla.

Popadla jsem mobil a vyťukala jeho číslo. Znala jsem ho sotva pár dnů a přesto už jsem ho měla vyrytédo mozku.

Sotva jsem si ho přiložila k uchu, ozval se za mnou děsivé známý hlas: „Odlož ten mobil, Lauro.“

První zazvonění.

Nemělo to smysl.

Típla jsem to a otočila se čelem k oknu. Pěsti jsem hněvivě zatínala, připravená ho praštit.

„Asi bych neměla být překvapená, že tě vidím,“ procedila jsem nenávistně. Bublala jsem vzteky. „Ono se totiž zdá, že sis udělal z mého domu galerii. Ale já ti něco povím.“ Neohroženě jsem udělala krok k němu, i když nějaký hlas ve mně křičel, ať zalezu pod postel a zůstanu tam. „Já nemám ráda, když mě lidi sledujou.“

Rozmáchla jsem se a celou svou silou praštila Luka přímo do nosu.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

6)  emam (23.11.2013 20:03)

úůúůúůúú to muselo bolet

Iwka

5)  Iwka (21.11.2013 15:59)

Ajajaj tady si někdo pěkně zlomí prsty
A Jacob s tou (ne)pusou - no já bych se na něj naštvala! Takovej trapas

4)  arisa (20.11.2013 19:03)

joooo :D:D:D:D Lauro, do toho :D pořádně mu jednu flákni a vůbec se s ním neštvi... klidně na něj vem i pánev :D já vůbec nebudu proti :D a Jake je trošku vůl :D ale pořád ho mám radši než Luka super kapitolka... snad tu bude další co nejdřív :D:D:D

Empress

3)  Empress (19.11.2013 21:55)

Tak neviem či je na hlavu viac padnutá Laura, alebo Jacob :p Triafať upíra do nosu
Skvelá kapitolka, ale veľmi, veľmi krátka

Anna43474

2)  Anna43474 (19.11.2013 21:53)

Trubka, zlomí si ruku

1)  andorra (19.11.2013 21:39)

skvělý závěr, nesnáším Luka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree