Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/The_Black_Magicians_by_ceara_finn24.jpg

Díl, který prozrazuje příliž mnoho. CO je vlastně ten kámen, po kterém všichni touží?

Kapitola šestá

Diamant proroků


Uherské království, neznámé místo; zima roku 1532

„To vše začalo asi před osmi tisíci lety, kdy byl daleko na Arabském poloostrově nalezen diamant tak velký, jaký ještě nikdy nalezen nebyl. Byl opracován a zasazen do náhrdelníku. Onen muž, který jej nalezl a zkrášlil, daroval ho své ženě. Byla neobyčejné krásná. Pleť měla bílou jako sníh a vlasy tmavé jako tisíce let staré mahagonové dřevo. Očima stejné barvy jí bylo vidět až do čisté duše,“ počala vyprávět Isabella příběh, pečlivě pozorujíc mé reakce.

„Netrvalo dlouho, a začaly se u ní objevovat schopnosti. Započalo to jasnozřivými sny, přes schopnost nahlédnutí do mysli až po moc pouhou myšlenkou zabít. Ze strachu, že by mohla někomu ublížit, utekla do pouště nevědouce, že pod srdcem nosí dítě. Podle všeho to dítě nebylo jejího manžela, ale samotného boha. Narodila se jí dvě děvčátka, jedna dívka s očima tmavýma jak bezedná propast a druhá ze zelenýma jako jarní tráva. Obě dívky měly moc. Ta zelenooká získala dar čtení myšlenek, který zdědily i její potomci stejně jako barvu očí. Ale hnědooká dívka měla dar smrti a její potomci mají vždy dar, který jak pomáhá, tak ubližuje.“ V tu chvíli jsem jí skočil do řeči.

„Ubližuje? Ale vždyť ty jsi štít a máš hnědé oči a…“

„Můj štít dokáže jek život ochránit, tak i ho vzít. Cítím energii každého živého tvora, který se pod mým štítem ukrývá. A tu energii mu můžu i vzít. Teď dovol abych pokračovala,“ vysvětlila mi a znovu se ponořila do dob dávno minulých.

„Jejich matka, první prorokyně, však byla stále mocnější než její dcery. Mohl za to právě onen diamant, který měl magickou moc. Trvalo dlouho, než se s ním Prorokyně naučila zacházet. Dával jí moc, jakou si nikdo nedovede představit. Jen ta ji chránila před dcerami, které chtěly kámen pro sebe. Kámen se jim ale uloupit nikdy nepovedlo. První prorokyně žila dlouho, déle než každý tvor. Diamant jí dával moc nesmrtelnosti a ona se jej nikdy nevzdávala. Byla stále krásná, mladá silná a mocná. Sledovala, jak její dcery umírají a potom i jejich děti a děti jejích vnoučat. Vždy byla někde v pozadí a chránila tento prastarý mocný rod před zničením. Teprve před třemi sty lety, kdy jsem se objevila já s diamantem na krku bylo jasné, že ona už zemřela. Můj bratr je přěsvědčený, že se zamilovala – do upíra. A já jsem její třetí dcera, za kterou položila život. Každopádně se o její smrti doslechli Volturiovi, kteří se již dlouhá staletí snažili náš rod vyhubit.“ Vrhla na mě náhle pohled, jehož důvod jsem nepochopil.

„Teď ten příběh pokračuje… a je i o tobě.“  Na chvíli se odmlčela a já zatím mohl zpracovávat informace…  Překvapilo mě, že přede mnou sedí pravý potomek oné prorokyně.

„Tehdy se Euridice a Mirjam narodili dva chlapci. Edward a Gabriel. Bylo to poprvé, co potomkem nebyla žena. Znamenalo to, že se blíží čas války. A tehdy našla hnědooká Euridika košík s dítětem. Na první pohled bylo jasné, že to dítě není obyčejné. Mělo hnědé oči, Mirjam mu nemohla číst myšlenky a co víc, ta malá dívka měla u sebe Diamant proroků. Obě ženy pochopily, že jejich strážkyně je mrtvá, ale zanechala po sobě dítě. Děvče, které umí s mocí šperku zacházet. Asi po roce se objevil i dívčin otec. Upír, který se živil krví zvířat. Přišel s polstvím, že ho Prorokyně před smrtí požádala, aby ochraňoval Isabellu než dospěje a bude schopná bránit se sama. Toho osudného večera mě a Gabriela, který se stal mým bratrem, vzal daleko do hor. Tehdy poprvé jsem sundala kámen z krku a nechala ho doma. Tam v horách mě probudil strašlivý sen. Viděla jsem rudookého muže, který nejdříve zabíjí Euridiku a později krade diamant. Taktéž zabil i Mirjam, ale posledního dědice zelené větve našeho rodu zabít nechtěl. Měl dar který se mu hodil a doufal, že když ho vychová, převede ho na stranu zla. Mělo to znamenat konec našeho rodu.

Když Gabriel dospěl, můj otec ho proměnil v upíra, protože lidé jsou moc slabí. Potom se od nás otec oddělil – nikdy jsme mu neodpustili, že zavinil matčinu smrt. Jak smrt mé pravé matky, tak i Euridiky. Trvalo nám dlouho, než jsme vytvořili armádu dost silnou na to, abychom mohli tebe získat zpátky a porazit Volturiovi, kteří nám uloupili trůn. Edwarde, jsou tři trůny, na tom prostředním vždy seděla má matka a na dvou ostatních její dcery, vnučky… Chápeš to? Musíme pokračovat v pradávné tradici. Nesmíme dovolit, aby náš rod zmizel a k tomu potřebujeme tebe. Jsi poslední zelenooký, musíš to udělat, musíš…“

Nevím proč, zaútočil jsem na její rty. Při vyprávění příběhu jsem jí viděl snad i na dno duše a připustil si ten fakt. Bylo mi jedno, že okolo nás zuří sněhová bouře. Bylo mi jedno, že mě podvedla. Jediné, na čem záleželo byla ona. Líbal jsem jí na horké rty a ona se nebránila.

(…)

Isabella při vyprávění vzpomínala na dávné časy a zdálo se jí dokonce, že si matně pamatuje svoji matku. Její zemdlenou tvář, když umírala. Vyprávěla a zapomněla, že chtěla některé věci vynechat. Když se pak vrhl na její rty, nenašla v sobě chuď protestovat. Chtěla ho… ne, víc než to.

„Asi ho miluji!“ pomyslela si vášnivě.

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

eMuska

3)  eMuska (21.08.2010 20:16)

Omdlievam! Chýba mi tu taký smajdo... Hmpf... Ale k poviedke. Asi? ona ho miluje ASI?! Ja jej dám také asi, že uvidí! Žiadne asi, ale celkom isto! A bola to nádherná kapitola, pôsobila tak magicky a zároveň tak romanticky a twilightisticky - na mňa. perfektné.

mima19974

2)  mima19974 (21.08.2010 17:25)

Krásne!!!Teším sa na pokračovanie!!! Rýchlo!!

1)   (21.08.2010 17:02)

Wow. Ta poslední věta!!!
A celkově

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek