Sekce

Galerie

/gallery/Posledn%C3%AD%20chv%C3%ADle%20%C3%BAt%C4%9Bku.jpg

Tady Vám přináším další kapitolku. Tentokrát bude z pohledu Alice, která si vzpomíná na druhé první setkání s Jasperem, a to, že jsem píši druhé první, není jen tak. Hezké počteníčko. Vaše Zira

 

 

 

 

Hudba

 

 

 

 

12. kapitola – Setkání, které změnilo můj život

Alice:

Jak jsem šla naproti svému Jasperovi, tak jsem si uvědomila, jak jsme se vůbec seznámili. V hlavě mi pořád vibrovala vzpomínka na naše první setkání. Byl nový den a já přemýšlela o tom, co dneska budu dělat. Bydlela jsem v malé chatce hned za městem. Bydlela jsem v Norsku a nikoho jsem tu neznala. Chodila jsem normálně do školy, ale nikdy jsem se s nikým nebavila. Byla jsem sama a postupem času mě to začalo nudit. Já jsem upír, ale piji zvířecí krev, protože bych nesnesla pomyšlení na to, že bych někomu ublížila. Po chvilce přemýšlení jsem se oblékla a šla na lov. Netrvalo to dlouho a já byla nasycená. Šla jsem si umýt ruce od krve do umyvadla a najednou jsem měla vizi čistou a jasnou. Byl tam muž. Pak se vize změnila a on byl pryč. Už jsem ho neviděla. Pokaždé, když jsem měla čas a nebyla ve škole, jsem prohledávala jeho budoucnost, ale nic jsem neviděla. Jako by se mi ztratil z mého dohledu. Byla jsem čím dál tím nervóznější. Rok po roku jsem ho hledala, ale nikde jsem ho nemohla najít. Byla jsem tak zoufalá. Poslední rok školy jsem to už vzdala. Sice by mi stál za to hledání, ale já už neměla sílu, vzlykat pokaždé, když se mi nedařilo ho najít. Na maturitní ples mě kluci zvali, ale já neměla náladu, a proto jsem je odmítla. Dostala jsem na starost závěrečnou řeč. Nechtěla jsem to, ale tím, že jsem byla nejlepší studentka ze třídy, jsem prostě musela. Moje řeč nebyla špatná, jelikož jsem si ji předpověděla. Po tom, co jsem ji odříkala, jsem slezla z pódia a sedla si zpět na své místo. Všichni mi tleskali, dostaly jsme diplomy a pak šli všichni ven. Všechny děti dostaly od rodičů auta a já, abych nebyla pořád smutná, jsem si nadělila krásné žluté porsche. Samozřejmě, že bylo od mých vymyšlených rodičů. Kolem mého autíčka se seběhl zběsilý kruh plný kluků, kteří… mi na něho sahali.

„Dovolte, pánové,“ řekla jsem. Nasedla do autíčka, dala klíčky do zapalování, zatroubila, aby mi všichni zmizeli z cesty a pak šlápla prudce na pedál. Rozjela jsem se pryč. Zastavila jsem se ještě v chatce, sbalila pár věcí a opustila chatičku. Nasedla do auta, ale pak jsem něco ucítila. Ucítila jsem dva upíry a hned měla vizi. Před sebou jsem viděla tři ženy a jednoho upíra. Byli to upíři a nepřišli jenom na pokec. Chtěli mě zabít. Pak vize skončila a já cítila, jak se blíží. Za dvacet vteřin tu budou. Nastartovala jsem své porsche a jela pryč. Sledovali mě. Já sice měla náskok, ale ne moc velký. Tak minutu. Nechtěla jsem se s nimi prát, i když bych ani nemusela. Na svoji obranu jsem měla účinnější zbraň. Svoji novou schopnost, kterou jsem se naučila používat už před lety, když mě Henry napadl. Byl to můj přítel. Teda bývalý mrtvý přítel. Neměla jsem na výběr, musela jsem ho zabít, jinak by bylo po mně. Nechtěla jsem opustit své autíčko, ale musela jsem. Vzala jsem si na sebe nové oblečení a utíkala pryč. Najednou jsem měla vizi a zastavila jsem se, což mi trochu stěžovalo mou situaci. Dopadli mě a zabili. Vize skončila a já se znovu hnala pryč. No to je skvělý, jenom díky mé vizi, kde jsem se dozvěděla, že mě zabijí, mě zabijí. Už mě skoro měli. Neměla jsem šanci jim utéct, a proto jsem to vzdala. Otočila se a postavila do obranné pozice. Přiběhli a ten kluk mě napadl. Byl mi ale nějak povědomý. To byl ten z mé vize, ale proč mě napadal?

„Co ode mě chceš?“ zeptala jsem se ho a dál předpovídala jeho kroky, abych se mu vyhnula, ale on mi neodpovídal.

„Chci tvoji smrt,“ řekl a já mu podtrhla nohy. Vyskočila jsem na nejbližší strom a skočila mu na záda. Dívky jen nečinně přihlížely, jak se pereme. On byl zhypnotizovaný nebo spíš zaslepený láskou k jedné z dívek. Já bych řekla, že to druhé. Jeho výpady byly pro mě strašně čitelné. Bylo vidět, že si myslí, že má navrch, ale já měla něco, co on ne. Pružnost a schopnost předpovídat jeho tahy. Vypadalo to, jako bychom spolu tančili, i když z větší agresivitou. Už mě doháněl k šílenství. Po chvilce jsem to nevydržela a vykřikla. Všichni se na mě podívali s údivem. Já využila té příležitosti a srazila ho na zem.

„Nechápu, o co Vám jde. Co jsem Vám udělala?“ zeptala se jich, ale ony se jen usmívaly. Pak jedna žena promluvila.

„Ona si to nepamatuje. Není to skvělé. Jaspere, zabij ji,“ řekla, ten Jasper se zvedl a chytil mě pod krkem. Nevěděla jsem, co mám dělat. Vysmýkla jsem se mu z jeho rukou a hnala si to pryč. Vydal se za mnou, ale sám. Byl rychlejší jak já a po pár set kilometrech mě objal svými pažemi, aby mě rozdrtil. Já se mu ale vysmýkla, skočila na nejbližší strom a skákala ze stromu na strom. Sledoval mě celou dobu a jen tak tak mi stačil, což pro mě bylo dobré, jelikož jsem ho potřebovala dostat z jejich dosahu. Skočila jsem na zem, pořádně se rozeběhla a skočila do oceánu. Ani nevím, kde jsem byla. Plavala jsem a plavala a on mi byl pořád v patách. Po chvilce jsem uviděla pevninu, a když jsem byla na břehu, tak jsem si lehla a nespouštěla z něho oči, když přicházel. Byl tak krásný, ale nemohla jsem se teď na to soustředit. Přišel ke mně a chtěl mě bouchnout přímo do mé hlavy, já ale uhnula a podrazila mu znova nohy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Udělala jsem dvě hvězdy za sebou a vykopla proti němu nohu do vzduchu, čímž zase skončil na zemi. Zvedl se a já zase zaútočila. Jeden výpad mé ruky vlevo druhý vpravo otočka skrčení dolů a přidržení jeho při zemi. Všechno jsem si to předpověděla. Byl na zemi už zase a já nevěděla, kdy to skončí. Věděla jsem moc dobře, co musím udělat. Políbila jsem ho a on ztuhnul, ale pak se hned přidal. Ani jsem nečekala činnost z jeho strany. Jako bychom byli dva kusy skládačky. Jeho rty byly příjemné a já si to užívala. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a já neměla slov. Začali jsme se znova vášnivě líbat, ale tentokrát s tím začal on. Já se mu jenom podřídila.

„Tak dlouho jsem tě hledala,“ řekla jsem a dala mu ještě jednu pusu na tvář. On se usmál a objal mě.

„Proč jsi mě chtěl zabít?“ zeptala jsem se po chvíli a tím zkazila tu nádhernou chvilku.

„Maria mě ovládla, jak svojí mocí, tak její láskou ke mně. Nemilovala mě, nemiluje mě a ani mě nikdy milovat nebude. Jenom to na mě hrála. Když jsem jistil, že mě nemiluje, tak mě ovládla svoji schopností. Samozřejmě, že si na vše pamatuji, ale už mě zajímá jen jediné, pomsta,“ řekl a já byla překvapena.

„Pomsta není řešení… Jaspere,“ řekla jsem a pohladila ho svoji rukou po tváři. Usmál se, ale stále si prosazoval svoje. Přeříkal mi celý svůj příběh. Nelíbila se mi ta část, kdy říkal, jak Marii strašně miloval. Zaregistroval to a hned mě políbil. Byl tak něžný. Líbal mě jako by to bylo naposled.

„Ne. To ne. Já jdu s tebou. Neopustím tě, už jednou jsem tě ve své vizi ztratila a teď, když tě mám tady u sebe, tě nehodlám znova ztratit. Už bych nedokázala vydržet… to čekání. Oni tě zabijí, až zjistí, že jsi neuspěl. Potřebuješ mě a já tebe,“ řekla jsem a znova ho políbila.

„Mám schopnost vidět budoucnost, a když tam půjdeš sám, tak už se mi nevrátíš, proto tam jdu s tebou. Proto tě znám. Předpověděla jsem si tě, ty můj blázínku a teď si tě hodlám chránit,“ řekla jsem a skočila do vody.On neotálel a hned se vydal za mnou. Po chvilce jsem byla z vody a na pevnině jsem se zase rozeběhla. Vzal mě za ruku, ale já se pustila.

„Tohle si chci vyřídit sama, neboj, když půjde do tuhého, tak mě můžeš kdykoliv zachránit,“ řekla jsem a on s tím nesouhlasil. Utěšila jsem ho a trochu ho bouchla do hlavy. Byl tak trochu v bezvědomý, ale za chvilku se probudí, proto jsem běžela, co nejrychleji, aby mě nedohnal, až se probudí ze svého komatu, který jsem mu zapříčinila... schválně. Běžela jsem po svém pachu zpátky k nim. Byly pořád tam, čekaly na něho, a když mě uviděly, nebyly moc nadšené.

„Kde je Jasper?“ zeptala se ta, co byla veprostřed a já hned poznala, kdo je to, Je to Maria, ta mrcha.

„Kde myslíš? Můžu se tě na něco zeptat, Marie? Co tvoje kamarádka myslela tím, že si to nepamatuji?“ Neměla jsem moc času na to, abych zjistila, co tím myslela, jelikož Jasper tu bude za pět minut. Za tři minuty se probere, asi jsem ho bouchla moc, ale to mi dávalo více času.

„Já jsem tě proměnila a byla jsi v mé armádě, už od samého začátku si pila zvířecí krev, i když jsem ti to zakázala a jako poslední třešnička na dortu k tomu, aby si mě naštvala, bylo to, že ses zamilovala do Jaspera a on do tebe. Postupem času se začal měnit a to já nemohla dopustit, proto jsem využila jednoho novorozeného, který vymazal tvoje myšlenky. Jasper tě chtěl hledat, ale já mu v tom zabránila a ovládla ho svoji silou. Každým dnem bylo čím dál obtížnější ho ovládat. Po nějakém čase už to nebylo k vydržení, a proto jsem tady, abych tě zabila… aby tě on zabil, tvůj bývalý milenec,“ řekla a vrhla se po mně a já uhnula.

„Teď už ne bývalý. Zase jsme spolu a myslím, že ho potěší, až zjistí, že ty a tvé kamarádky jste mrtvé.“ Za chvilku bude tady a já už neměla náladu, pořád se jen bránit. Vytvořila jsem v Marii silové pole, které ji po chvilce roztrhalo na kousky. Obě dvě jen nečinně zírali. Na tu druhou jsem se vrhla a utrhla jí hlavu. Zbývala poslední dívenka, přišla jsem k ní po špičkách, vzala ji za krk a vyzdvihla ji do výše. Byla blonďatá. Chtěla jsem to s ní skoncovat, když mě někdo chytil za ruku. Byl to Jasper.

„Tu nech pro mě,“ řekl. Vzal ji a utrhl jí hlavu. Vzala jsem z kapsy zapalovač a všechny jejich těla zapálila. Jasper mě objal pažemi a políbil mě na krk.

„Chtěla si je všechny zvládnout sama, viď? Ale nemusela jsi mě mlátit do hlavy,“ řekl a já se hlasitě zasmála.

„Ale musela, jinak by si mě na ně nepustil sám. Ony mě nechaly, abych na tebe zapomněla,“ řekla jsem a začala tiše vzlykat.

„Ššššššššššš… šššššššš. Teď bude všechno dobré, věř mi. Máš pravdu, nepustil, jelikož tě miluji. Miluji tě Alice Whitlocková,“ řekl a já ztuhla. On řekl svoje příjmení v mém jméně.

„Já jsem se tě chtěl na něco zeptat,“ řekl a já byla štěstím bez sebe.

„Alice, slibuji ti, že tě budu milovat po celý zbytek svého mrtvého života, proto se tě ptám Mary Alice Brandonová, vezmeš si mě?“ zeptal se mě a já hned měla vizi. Vize byla dlouhá, a proto jsem se sesunula k zemi. Jasper mě zachytil, ale já byla šťastná, že tu vizi mám a nechtěla jsem, aby mi zmizela z očí. Viděla jsem dvě ženy a dva muže. Byli to upíři. Byli to moje… naše nová rodina.

„Ano, z celého svého srdce říkám ano, Jaspere Whitlocku, jelikož tě neodvolatelně miluji. Měla jsem vizi. Už vím, kam půjdeme. Stravují se stejně jako my. Přijmou nás za vlastní, Jaspere. Budeme jedna velká rodina,“ řekla jsem a hned se zase vrátila do reality. Šla jsem k Jasperovi a vášnivě ho políbila.

„Sluší ti to, lásko,“ řekl a já si sedla k němu.

„Nemohli bychom už letět domů,“ zeptala jsem se všech. Všichni souhlasili a hlavně Bells, jelikož hlasitě zývla.

„Moje zlatíčko už asi potřebuje spát,“ řekl Edward a já se zasmála. Nasedli jsme do auta a jeli jsme přímo k letišti. S jasperem jsme si pronajali vlastní limuzínu, abychom byli chvilku o samotě.

„Vzpomněla jsem si na naše druhé setkání, kdy jsi mě požádal o ruku,“ řekla jsem a políbila ho vášnivě na rty. Naše rty se spojily a já byla šťastná.

„Miluji tě.“ Ta slova byla tak nádherná, když je vyslovil ze svých úst.

„Taky tě miluji, ty moje štěstíčko,“ řekla jsem a opřela se o něho. On mi zatím hladil vlasy a pobrukoval mi mou známou písničku.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Nosska

1)  Nosska (26.01.2011 21:31)

Tak já nějak nevim... Zezačátku mi přišla tahle povídka skvělá, ale poslední tři - čtyři díly mi přijde, že nevíš, jak to napsat, tak tam dáš spoustu prvků okolo a pak Ti ten děj zaběhne jakoby do slepý uličky. Já se těšila na velký tajemství ohledně Belliných rodičů, ale místo toho letí Bell, jen tak na skok, nakupovat do Paříže:/
Neber tu kritiku moc vážně, je to jen malá poznámka. No, i když koukám, že moc malá není:p

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek