Sekce

Galerie

/gallery/Posledn%C3%AD%20chv%C3%ADle%20%C3%BAt%C4%9Bku.jpg

Rosalie Belle řekne pravdu o Ziře. Bella díky tomu rozhovoru pochopí, proč je Edward tak naštvaný, když slyší jméno své sestry. Usmíří se spolu nebo ne? To se dozvíte v téhle té kapitolce. Pls komentíky

 

 

Hudba

 

 

 

 

11. kapitola – Omlouvám se ti

„Ty miluješ mého bratra, viď?“ zeptala se mě Rosalie a upřela na mě ty svoje karamelové oči.

„Samozřejmě. Proč se vůbec ptáš?“

„Jen se ujišťuji. Edward před tebou dosud nikoho neměl. Je to pro něho nové stejně tak jako pro tebe, jestli se nepletu. Myslím si, že poslední, o čem by se s tebou chtěl bavit, je Zira Cullenové. Zira je sice jeho sestra, ale k němu se chová jako malý rozmazlený spratek, abych byl přesná. Esme si sice myslí, že ji vychovala dobře, ale opak je pravdou. Nás všechny přijala kromě Edwarda. Nemá ho zrovna v lásce. Jeden z důvodů je ten, že jí čte myšlenky. Edward za to sice nemůže, ale to Ziru moc nezajímá. Zira mu nikdy nedala příležitost, aby se s ní skamarádil. Od první chvíle, co se potkali, ho nenávidí a myslím, že to samé bude i u tebe. Jsi teď oficiálně Edwardova přítelkyně a tím pádem i Ziřina nepřítelkyně. U nás je to jiné, protože my jsme nestranní. Teda aspoň Zira si to tak myslí. Zira má dvě schopnosti. Může si vzít schopnosti těch druhých, ale těm právoplatným majitelům zůstanou a pak štít. To myslím že víš, co znamená, jelikož to už jsme ti vysvětlovali. Víš, neříkám ti o jejích schopnostech jen tak, protože kromě mé schopnosti má jinak všechny schopnosti ostatních. Jako třeba čtení myšlenek, vidění do budoucnosti, cítění a měnění pocitů a tak dále. Já jsem výjimka, ale nevím, jak je to možné. Povyšuje se nad nás ostatní. Esme to sice nevidí, ale jednou se to ode mě dozví, protože už ji mám plné zuby. Můžeme jedině doufat, že Zira Esme poslechne. Jenom jsem ti to chtěla říct, aby si to věděla. Protože si myslím, že by ti to Edward jen tak sám od sebe neřekl. Takže už chápeš, proč se o tom s tebou nechce bavit? Prostě si nechce kazit krásné chvíle s tebou, povídám o člověku, kterého nesnáší.“ Byla jsem chvilku mimo. Takže takhle je to. Porot bych se asi ani neměla snažit. Takhle bych ztratila spoustu drahocenného času. Z mého snění mě probudilo zaklepání.

„Bello? Miláčku? Můžeme si promluvit?“ zeptal se Edward.

„Chápu. Díky, že jsi mi to vysvětlila,“ řekla jsem a přátelsky ji objala. Objetí mi opětovala a pak šla zpátky za ostatníma. V otevřených dveřích stál Edward.

„Promiň, že….“

„Ne, ty promiň. Měl jsem ti to říct, ale tak trochu jsem rád, že ti to řekla Rosalie. Moc se ti omlouv…“ Ale to už nestihl doříct, protože jsem vstala z postele, zavřela dveře od kabinky, a to jsem měla ještě mrknou na Emmetta, který mi to oplatil, a pak jsem ho strčila do postele. Lehla jsem si na něho a vášnivě ho políbila.

„Tohle je má omluva.“ Políbila jsem ho znova a tentokrát jsem ho políbila i na krku. Po chvilce jsem přestala a šla k ledničce. Vyndala termosku se zvířecí krví a nalila ji do skleničky.

„Ty mě rozmazluješ,“ řekl a okamžitě to celé vypil.

„Nerozmazluji, Jen jsem se na to připravila, abys pak nemusel truchlit někde v dešti na pohřbu,“ řekla jsem a hned jsem si uvědomila vážnost svých slov.

„Promiň, takhle jsem to nemyslela. Co chceš, abych udělala?“ Najednou se mu zase rozzářila tvář, a to se mi nelíbilo. To bude určitě něco, co se mi nebude líbit.

„Nemohla by sis na chvilku lehnout?“

„Ne. To ani náhodou. Ve tvé přítomnosti nezavřu ani očka.“ Přišel ke mně, vzal moji tvář do svých dlaní a políbil mě.

„Já ale vím, jak tě k tomu přinutit,“ řekl uličnicky a přitáhl si můj obličej ještě blíž k sobě. Při tomhle jsem nemohla nic namítat, i když jsem věděla, co se stane. Najednou se ozval gong a z reproduktoru nad námi a začal mluvit pilot.

„Přistáváme,“ řekl a to byl konec. Já se jen na Edwarda usmála a hodil po něm polštář. On byl pohotový a objal mě pořádně, abych mu nemohla uniknout, ale já udělala takový trik. Kopla jsem ho tam dolů. Myslím, že i upíři to cítí stejně jako lidi, a to se mi taky potvrdilo. Začala jsem se hlasitě smát a vyšla z kabinky. Všichni se na mě koukali jak na blázna a já jen ukázala na Edwarda, jak se zmítá v bolestech. Emmett se koukl a taky se začal smát. Vlastně všichni se začali smát.

„Brácha, takhle aspoň vidíš, že i takový křehounký človíček jako je Bella, se dokáže ubránit proti nám,“ řekl a začal se smát. Edward se po chvíli zvedl a usmál se na mě.

„Za chvíli ti to spočítám. Paříž ne Paříž.“ Já se zvedla a uklidila to ještě v kabince, aby tam bylo hezky čisto. Vzala jsem skleničku s krevetami a před všemi ji snědla. Napila se mátového sorbetu a vzala si ho sebou do ruky. Vzala jsem si i kabelku. Otevřely dveře a já vyšla ven. Před letadlem byly dvě limuzíny. Všichni zůstali udiveně stát.

„Takže. Kluci do první limuzíny, holky do druhé limuzíny. Sejdeme se až v pět. Henry Vás pak zaveze na to místo, Edwarde. Tak ahoj,“ řekla jsem, nasedla do limuzíny a dala si tašku vedle sebe.

„Bello? Ty jsi bohyně. Kam pojedeme?“ zeptala se Alice, zatímco Rosalie nasedala.

„Říkala jsem si,že bychom mohly nejdříve do Vivienne Westwood, Chanel, Stella McCartney a pak do Viktor Horsting a Rolf Snoeren,“ řekla jsem a uviděla rozzářený Alicin výraz.

„Ty se vyznáš v módě? To je úžasné. Myslela jsem si, že jsem jediný maniak, ale ty jsi mě překvapila.“ Objala mě Alice a Rosalie se nás jen s udiveným výrazem koukala.

„Nevšímej si jí. Ta módě vůbec nerozumí. Ta spíš rozumí šmikům, vlasům a tak.“ Řekla jsem řidiči, kam má jet a po půlhodince jsme byly tam. Nejdříve jsme byly v Chanelu, tam jsme si toho koupily spoustu. Šatičky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a botičky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13.

od Chanelu. Šly jsme pak ještě do hodně obchodů, a čím déle jsme nakupovaly, tím málo hodin jsme na to měly. Bylo skoro pět, a proto jsme nasedly do limuzíny, všechny tašky jsme si vzaly sebou do vozu, abychom se mohly převléknout do nového. Já se převlékla do šatiček 10 aktomu si vzala botičky 3. Rosalie si vzala šaty 11 a boty 11 a Alice se převlékla do šatiček 13 a k tomu si vzala krásné botičky 12.

„Krása."

„Krása."

„Krása," řekly jsme všechny současně. Pak jsme si ještě nasadily botičky. Myslím, že je dobře, když je zataženo. Sice by mi nevadilo slunce, ale to bych tady nejspíš byla sama a ne svými kamarádkami. Limuzína se zastavila a my vystoupily.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek