Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/05850bef7da443c9bf148927cede1c4b.jpg

Je tu předposlední díl, příště bude Epilog. S tímto osmým dílem přichází i ona poslední bitva mezi Arem a Isabellou.

8. kapitola

Isabell

Spěchala jsem. Bylo mi jasné, že po mě posílají špehy, aby Arovi hlásili, kde se nacházím a on mohl uniknout. Opravdu mi pomohlo, když jsem přišla na svou novou moc. Znovu se týkala živlů, dávala mi možnost, ztratit se v krystalech vody, zmizet v lehkém vánku, proměnit se v oheň, přesunout se jako zrníčka písku. Dokázala jsem svým nepřátelům zmizet. Zatímco oni marně pátrali, kam se ztratila má stopa, já byla unášena větrem blíže k mé pomstě. Na místě mě překvapilo, kolik různých pachů upíru zde je, ale já mířila jen za tím jedním.

Vypravěč

Hluboko pod zemí, v temných sklepeních Volterry, za mřížemi tak silnými, že je ani nesmrtelný nedokázal zdolat, seděl na zemi Edward a tiše si pobrukoval nějakou melodii. Byl v cele společně s ostatními, ale nikdo nemluvil. Většina z nich doufala, že se Isabella objeví a zachrání je, ale on ne. Přál si, aby ho nehledala, nevystavovala se zbytečnému riziku. Tolik se bál, že ji po tom všem znovu ztratí. Mezitím se pokoušel zaslechnout myšlenky, aby zjistil něco o ní. Podle posledních zpráv ji tratili ve Florencii – to je příliš blízko!

Náhle prudký průvan vnikl do chodby a všichni byli na nohou, včetně strážného, který si klíč přitáhl blíže k tělu. Vánek se postupně začal měnit, tvarovat a postupně získával podobu. Netrvalo to dlouho. Bella chytrým chvatem vyrazila strážci z rukou klíč a současně s tím ho proměnila v popel. Už se natahovala, že celu odemkne, když se na poslední chvíli zarazila.

„Tohle musím zvládnout sama,“ zašeptala. Urychleně klíč strčila do škvíry mezi kameny a chystala se odejít.

„Bello, ne!“ zavolal za ní Edward. „Nemůžu tě znovu ztratit!“

„A ty pochop, že já nemůžu přijít o tebe! Bude to příliš nebezpečné.“ Bella se snažila mluvit rozhodným hlasem, ale podtón zoufalství se s každým dalším slovem dostával na povrch. Nakonec jen zavrtěla hlavou a v běhu se a proměnila ve vítr.

Isabell

V podobě větru jsem putovala v hradě a nikdo prozatím netušil, že tam jsem. Nakonec jsem se dostala až do Arovy pracovny, která byla plná kufrů. Usmála jsem se, má strach. Právě stála uprostřed místnosti, sám, naprosto snadný terč. Ale já chtěla, aby trpěl. Zjevila jsem se za jeho zády a užívala si výkřik, když se otočil. Jeho mléčné oči byly vyděšené jako oči malého dítěte. Papírová kůže mu neposkytovala příliš mnoho ochrany a jeho dar nebyl užitečný pro boj. Pomalu přede mnou začal couvat, viděla jsem, jak toužebně hledí ke dveřím v naději, že se tam někdo objeví.

„Isabell, poslouchej! Nemusí to tak skončit,“ prosil. Jak bezmocně vypadal.

„Čas, kdy se o konci rozhodovalo už vypršel. Jak jsi mohl! Co jsi měl v plánu mu říct, kdyby si vše pamatoval?!“ křičela jsem na něj. Periferním pohledem jsem zaznamenala Aleca, jak se ke mně blíží ze zadu. Rychlostí blesku jsem se otočila a z mé ruky vyletěla ohnivá koule. Z bratra mé přítelkyně zbyl jen prach.

„Poslouchej mě! Teď zaplatíš za všechno, co jsi napáchal. Za všechny, kterým jsi ublížil. Zaplatíš za každého, který trpěl tvou touhou po moci!“

Zatímco jsem mluvila, začal se okolo Ara motat větrný výr tak rychlý, že by i upíra roztrhal.

„Zaplatíš za to, že jsi zničil tuhle Zemi. Zaplatíš. Za. Všechno.“

Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Roztáhla jsem paže a obrovskou rychlostí jsem tleskla. Vzdušný výr s tím zvukem narazil do krutovládce přede mnou; rozletěl se v prach a strhl s sebou i tento prokletý hrad. Nikdo nepřežil, až na mě a upíry s dobrou aurou, které jsem ukryla do svého štítu. Z oblohy se stáhly všechny mraky a upíři se začali třpytit.

Za sebou jsem uslyšela ten nejkrásnější hlas.

„Bello!“ Otočila jsem se a viděla Edwarde, který ke mně běžel s otevřenou náručí. Přitáhla jsem si ho k sobě a se vší tou vášní ho políbila.

„Co bude teď?“ zavolal jakýsi blond upír z davu.

„Nemůžeme žít ve světě bez zákonů,“ souhlasil jiný.

„Ale lidé už o nás vědí!“ odporovala malá zrzka.

„To se dá vyřešit, mám dar zapomnění!“ Ta slova mě upoutala. Pohlédla jsem na vysokou černovlasou dívku s rudýma očima a naznačila jí, ať jde ke mně.

„Dokázala by jsi, aby celý svět zapomněl, že existují upíři?“zeptala jsem se.

„Myslím, že ano. Tedy, nikdy jsem to nezkoušela, ale mělo by to fungovat.“ Odpovídala zmateně dívčina.

„Dobře. Já zaštítím všechny nesmrtelné, dokážu je štítem vycítit a ty se pak pokusíš lidstvu vymazat z paměti existenci upírů.“ S těmito slovy jsem zaštítila všechny, které jsem jen našla. Nejen upíry, ale také poloupíry, vlkodlaky i jiné bytosti.

Černovláska zavřela oči a já cítila, jak něco silně narazilo do mého štítu – všude po světě.

„Povedlo se!“ zašvitořila dívka, div mě neobjala.

„Máme tu našeptávače?“ zeptala jsem se davu upírů. Vystoupil z nich mladý chlapec.

„Tak co mám lidem našeptat, krásko?“ zeptal se Edward vedle mě zavrčel. Pohladila jsem ho po ruce.

„Našeptej jim, že válka je špatná, že všichni jsou si rovni. Nikdo nemá právo zabíjet.“ Kluk přikývl a další vlna zasáhla můj štít.

„A kdo teď zaujme místo Volturiových?“ vykřikl kdosi.

„Carlisle, není nad tebe v mírumilovnosti a spravedlnosti. Přijmeš to?“ zeptala jsem se zlatookého blonďáka, který držel okolo pasu Esmé.

„Ale já nemohu trestat.“ Nedal se.

„O to se budu starat já. Jen potřebuji někoho, kdo mi bude dávat informace o přestupcích. Mám totiž v plánu se s Edwardem někam vypařit.“ Obrátila jsem se k ostatním upírům.

„Ať toto je hrozbou pro vás všechny. Každý, kdo se proviní, bude se mi osobně zpovídat. Až na jednu výjimku.“ Otočila jsem se na Edwarda.

„Pokud se zamilujete do lidské bytosti, smíte jí říci pravdu. Tak pravím.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

lied

1)  lied (24.07.2010 11:15)

perfektní dílek sice jsem doufala že bude Ara trošičku mučit za to co jí provedl už se nemůžu dočkat dalšího dílku

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree