Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/05850bef7da443c9bf148927cede1c4b.jpg

Probuzení

Psal se rok… ani už vlastně nevím. Lidé už dávno přestali počítat roky a nesmrtelné něco jako je čas nezajímalo. Na Sibiři právě zuřila jedna z těch prudkých sněhových bouří.

Tento kraj nikdy nebyl klidný. V hlubokých tajgách se skrývaly poslední z posledních vlkodlaků. Schovávali se tu ti, co přežili ten upíří mor. Lidé se tomu to místu obvykle vyhýbali, i upři radši nezavítali na tyto nepřející pláně.

V těchto lesích se skrývalo pradávné nebezpečí, o němž téměř nikdo nevěděl. Nebyly to neúprosné smečky hladových vlků a neobvykle silné bouře. To nebezpečí se skrývalo několik mil pod povrchem země, kde odpočívala jedna dívka, která ztratila svou lásku a nic upíra nepohání víc, než  touha po pomstě.

Dnešní den byl jiný. Jako by země, unavená z věčných bojů, chtěla, aby někdo těm válkám učinil přítrž. Právě tento den se měla nejedena věc změnit. Tu noc bylo nebe podivně klidné. Dokonce byly vidět i hvězdy, které si lidé již nepamatovali.

Jedna žena se ztratila v temném lese, bez naděje na cestu zpátky. Čím hlouběji do lesa šla, tím blíž se dostávala k věčnému odpočinku Isabelly. Náhle za sebou žena uslyšela šelest větví a rozběhla se naplno. Všichni věděli, jaká monstra se ve zdejších lesích ukrývají.

Hladový vlkodlak narazil na pach sladkého lidského masa neodolal této výtečné pochoutce. Nakonec ženu přeci jen dohonil, ovšem na místě, kde ke vraždě nikdy dojít nesmělo. Hluboko pod povrchem, kam se právě dostávala ženina krev čekala ona na své vysvobození.

Krev, zmáhaná mílemi zmrzlé zeminy, se blížila neúprosně k cíli, když konečně dostala svému účelu.


Jen jediná kapka krve, kdyby se za tohoto stavu dotkla jejích rtů, by ji znovu probudila k životu.


Celou zemí proběhlo mocné zasténání, které ohlašovalo, že vtělená matka Země se probudila zpět k životu. I sám Aro se otřásl na svém Volterském trůnu. Nebylo pochyb. Stalo se, co se stát nikdy nemělo.

Uprostřed lesů na Sibiři se táhla ohnivá čára, jak Země, ve snaze vypudit svou paní, pukla. Ven se vyřinula žhavá láva a pálila zmrzlé pláně bývalé velmoci Ruska. V tu chvíli láva zmrzla a z útrob Země se vyřinul vodní gejsír, který vyplavil její bílé tělo.

Jako by celý vesmír chtěl oslavit nadcházející konec upíří tyranie. Noční zatažené nebe se jako mávnutím proutku vyjasnilo. Jako by zázrakem se z půlnoci stal den. Na oblohu vyšlo po tisících letech slunce.

Lidé blaženě padali s modlitbami na rtech k zemi a prosili přicházejícího neznámého boha o vysvobození. Jen pár stařičkých lidí, kteří znali z vyprávění svých předků věděli, že to je slunce, které zase zavítalo, aby ohlásilo příchod nové éry. Tento krátký úkaz trval pouhou chvíli.

Na Sibiři už byla zase noc osvětlená miliony hvězd. Dívka ležela na podušce ze sněhu, stejně bledá jako on, na sobě volné bílé šaty. Ovšem změnila se. Kapka krve, která dopadla na její rty, jako by se vsáhla a dala jejím rtům neuvěřitelně rudou barvu. Bílý obličej naprosto nehybný, ale i tak tu byla další změna. Dívka otevřela své ledově modré oči a po dvou tisících letech se poprvé podívala na svět. Psal se rok 4003.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nessienka

4)  nessienka (01.05.2010 21:35)

Perfekntá kapitola.
Už sa teším na pokračovanie. Dúfam, že bude čoskoro.

3)  viki (30.04.2010 00:44)

Úžasné !

sakraprace

2)  sakraprace (29.04.2010 18:31)

Huuustýýýý,

dorianna

1)  dorianna (29.04.2010 15:43)

uff tak teď nemám vůbec sílu na jakýkoliv komentář , to je celkem síla

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek