Sekce

Galerie

/gallery/kralik.jpg

Změna

 

Odmítala pozřít něco tak nechutného, jako byla krev. Zvedal se jí žaludek už jen když si vzpomněla, kolik toho musela vypít, než ji napadlo se podívat, co to vlastně je. Dovolila si ten luxus uvěřit Carlisleovi, že to všechno byla krev od dárců, která neprošla poodběrovými testy a byla by tím pádem znehodnocena. Měla tak čisté svědomí a nemusela mít strach, že kvůli ní a tomu tvorovi uvnitř někdo zemřel. Ale rozhodně nehodlala nic takového znovu pít.

Agnieszka tušila, že to rozhodnutí je ta největší chyba, jakou udělala. Tedy hned po výletě do Itálie. Cítila, že slábne v podstatě každou minutou. Měla pocit, že by se měla bát, protože teď už bylo definitivní, že zemře. Ta věco si bude brát živiny přímo od ní a její tělo ten nápor moc dlouho nevydrží a zkolabuje. Jenže ona necítila strach. Cítila jen prázdno, možná trochu vzteku, ale rozhodně se neděsila toho, co přijde. Protože přes to všechno, co se jí stalo, pořád ještě věřila, že se celý život chovala slušně a správně a nakonec se jí dostane po smrti odpuštění a ona nepřijde do pekla.

Bylo jí jedno, že se ji snaží Edward i Carlisle přemluvit. Bylo jí jedno, že Esmé vždy tiše popotahovala, když jí pomáhala s jídlem a pitím. A že Misty vypadala ještě bledší, než obyčejně. Jediný, kdo dokázal narušit její apatii byl Kasper. On a jeho prosby. Jeho tichý, melodický hlas, jeho sliby, prosby o odpuštění. Když si k ní lehl, vzal ji do náruče a celou ji obalil dekou, aby jí nebyla zima, choval se jako nejněžnější muž na světě. V těch chvílích rda zapomněla na to, co je vlastně zač, a nechala se unášet představou, že jsou jen oni dva, oba normální, živí, zdraví... spolu. Stačilo si ale uvědomit nepřirozenou tvrdost jeho těla, otevří oči a podívat se do těch jeho rudých, a hned věděla, co je skutečné.

Po třech dnech už neměla sílu se pohnout. Promluvit. Najíst se. A cítila se klidně. Vyrovnaně. Připraveně. Dění kolem sebe stále vnímala dobře. Slyšela každé slovo, pouze nedokázala zareagovat. Jen když Carlisle tiše řekl u jejího ucha, že dítě se bude brzo cítit ohrožené a nejspíš budou muset císařský řez provést dřív, sevřela víčka. A ovládla ji panika.

„Budeš v narkóze, Agnieszko,“ řekl konejšivě Edward. „Nebudeš cítit bolest.“

Dobře. To bylo dobře.

Probírala se chvílemi. Většinu doby spala, její tělo se snažilo šetřit energii. Když se jednou uprostřed noci vzbudila, necítila Kaspera vedle sebe. To bylo zvláštní, protože od té doby, co přestala pít krev, se od ní prakticky nehnul. Teď slyšela jeho hlas. Mluvil svou mateřštinou, jazyk byl tvrdý, ale příjemný. Napadlo ji, že možná někomu telefonuje. Jenže amen zní ve všech jazycích stejně.

Měla chuť se ušklíbnout. Jen na okamžik. Pak si uvědomila, že lidé mají tendenci se k Bohu obracet, když se zdá, že všechno ostatní selhalo. Možná to mají upíři stejně. Než se stihla zamyslet nad tím, čeho přesně se Kasper může bát, znovu usnula.

Když se probrala znovu, pokoj byl zalitý slunečním svitem. Udělalo jí to dobře, měla ráda jasno. Pak ji upoutalo něco hned u její postedle. Něco zářivého, jasného, krásného. Byla to žena. A byla tak nádherná, že mohla být jedině anděl. Agnieszce se do očí tlačily slzy dojetí. Měla pravdu! Nebyla zatracena. Neskončí v pekle. Celé to byla zkouška a ona prošla. A teď tu na ni čekal skvostný anděl, aby jí pomohl odejít.

„Bolí tě něco?“ zeptal se anděl laskavým hlasem. Snažila se zavrtět hlavou, přestože cítila tíhu v břiše a měla tak slabé tělo, že i ten pohyb hlavy ji fyzicky ničil.

„Tak proč brečíš?“ divil se anděl a rozzářil se ještě víc. Agnieszka doufala, že i andělé dokáží číst myšlenky. Ona přece nebrečí. Má radost.

Pak se začaly sluneční paprsky z pokoje ztrácet. Nejspíš se zase zatáhlo. Během několika okamžiků se Agnieszce sevřel hrudník žalem. Vedle postele neseděl anděl. Byla to jedna z upírek. Tentokrát to byly slzy zklamání.

„Nebreč,“ usmála se na ni hnědovláska a natáhla se, aby jí otřela slzy. Dotýkala se její tváře jemně, Agnieszka to skoro necítila. Hnědovláska krásně voněla a měla příjemný hlas.

„Ještě jsem u tebe nebyla, omlouvám se. Říkali, že bude lepší, když tě nebudeme děsit všichni, víš? Ale teď potřebovali jít na lov a já navrhla, že tu zůstanu s tebou. Jsem Minnie.“

Agnieszka zavřela oči. Bylo jí jedno, jak se jmenuje. Chtěla zase usnout. Spánek byl lepší.

„Chceš napít? Nebo tu mám připravený nějaký rozmixovaný koktejl, ale hrozně to smrdí,“ mluvila Minnie dál, jako by se nechumelilo. „Měla bys jíst, vážně. A hlavně pít krev. Neříkej, že ti nevoní? Já se po ní mohla utlouct, když jsem byla těhotná. Vsadím se, že kdybych byla těhotná přes léto, nechávala bych si vyrábět krvavý nanuky.“ Rozesmála se, jako by to byl dobrý vtip. Agnieszka otevřela oči a nevěřícně se na ni podívala.

„No co?“ pokrčila rameny. Pak zvážněla: „Hele, já vím, že jsi do tohohle všeho byla zatažená, aniž bys o to stála. Vím, že co ti provedl Kasper je neodpustitelné. Ale vážně nemusíš... umřít. Kdybys chtěla, můžeš zůstat s námi, ty i dítě. A asi i Kasper. Kluci jsou na něj pořád naštvaní, já vlastně taky, ale když se to vezme kolem a kolem, on do toho byl natlačený tím italským idiotem.“

Agnieszce překvapením vylétlo obočí nahoru. Nikdy neslyšela, že by o té zrůdě z Volterry někdo mluvil takhle.

„Nekoukej tak na mě. Aro je kretén a zasloužil by namlet na štěrk,“ ušklíbla se upírka. Chvilku zamyšleně pozorovala, jak vítr hýbe větvemi stromů za oknem. Potom na Agnieszku mrkla:

„Ukážu ti, co umím, chceš?“ Nečekala na souhlas a kývla bradou k nohám postele. Agnieszka se podívala tím směrem a překvapeně vyjekla. U její postele stálo mládě žirafy.

„Máš ráda žirafy? Chtěla jsem začít tygrem, ty mám ráda já, ale asi by tě vyděsil.“ Minnie se natáhla a lehce Agnieszku pohladila po hlavě. „Když byl Missie malá, milovala, když jsem jí večer ukazovala zvířata. Počkej, udělám celou džungli. Ničeho se neboj, jsou to jen projekce. Jako třeba hologramy, víš?“

Před postelí se objevila změť kmenů stromů, vysokých keřů, lián a květů. Agnieszce se rozšířily zorničky. Přísahala by, že slyší zvuky džungle a cítí ten tropický vzduch, plný vůní.

„Dokážu i zvuky a vůně,“ řekla pyšně Minnie, jako by věděla, na co Agnieszka myslí. „Dej mi pár století a bude možný si na ty věci i sáhnout.“

V džungli se pak objevila zvířata. Lemuři, orangutan. Černý jaguár, který varovně zasyčel. Tygr, který se obezřetně rozhlížel kolem sebe. Zebra. Minnie se nedívala na to, co se dělo před nimi, ale na Agnieszku. Byla připravená kdykoliv skončit, pokud by měla pocit, že ji děsí. Ale po pár týdnech s upíry už ji asi nemohlo vyděsit nic.

„Vyprávěl ti Edward, co jsme zač?“ zeptala se. Když se nedočkala odpovědi, usmála se. „Pohodlně si lehni, bude to na dlouho.“

A začala mluvit.

Agnieszka už dlouho nevydržela vzhůru tak dlouho v kuse. Dozvěděla se příběhy celé vegetariánské rodiny. Připadalo jí to nereálné, třeba zmínka o obřím vlkovi, který si pak vzal za ženu dceru Edwarda a Belly, jí vyrazila dech. Minnie neváhala a Jacoba a Nessie, kteří se synem Billym bydleli na chvíli v New Orleans, aby si odpočinuli od své rodiny a užili si sami sebe, jí ukázala. Nakonec to vyprávění vypadalo jako komentovaný film. Ukazovala jí příběhy, scénky, vysvětlovala, co který člen rodiny umí a jaké má zlozvyky. Agnieszka se několikrát přistihla, že se slabě usmívá. Věc v jejím břiše se občas spokojeně zavrtěla, a když byly u svatby Minnie a Willa, Agniesce zakručelo v břiše tak, že se Minnie nenechala odmítnout a v podstatě do ní napcala půlku sklenice s tekutou stravou.

Když Minnie vyprávěla o tom, jak nikdy nechtěla děti a pak se něco změnilo, jak se kvůli tomu stala upírkou, přestože to dlouho neměla v plánu, Agnieszka znovu plakala. Dívala se na Minniiny vzpomínky, na první setkání s její dcerou, a měla chuť křičet. Protože ona chtěla mít děti. Jednou. Se svým mužem. S někým, koho bude milovat, kdo bude milovat ji a bude jí oporou. Kdo bude její skálou, kdo tu pro ni bude, když ho bude potřebovat. A věděla, že by své děti milovala a zařídila, aby měly to nejhezčí dětství na světě.

Místo toho měla v břiše...

„To je dobrý,“ pohladila ji Minnie po vlasech. „Chceš obejmout, nebo tak něco? Já teda moc na tyhle důvěrnosti nejsem, ale jestli ti bude líp...“

Asi obě překvapilo, když Agnieszka přikývla.

 

Mnohem překvapeněji se tvářili upíři, kteří se vrátili z lovu. Agnieszka spala s hlavou na Minniině rameni a pod stropem pokoje se vznášelo slunce, které zalévalo celý pokoj jasným světlem a teplem. Minnie se třpytila a rozpačitě se ušklíbla:

„Trocha takovejch těch ženskej řečí...“

Když se opatrně vyprostila z Agnieszcina objetí, aby ji mohl nahradit Kasper, Agnieszka se napůl probrala.

„Minnie?“ zamumlala tak potichu, že i upíři měli co dělat,aby ji slyšeli. Byl to spíš jen hlasitý dech.

„Jsem tady,“ ozvala se upírka.

„Jako ta myš,“ hlesla Agnieszka. Všichni přítomní na ni konsternovaně zírali, jen Minnie si založila ruce v bok:

„Nejsi tak vtipná, jak si myslíš, hele.“ Ale spokojeně se usmívala.

„O čem jste mluvily?“ chtěl vědět Carlisle.

„Jen jsem jí vyprávěla,“ pokrčila rameny.Vzápětí se ocitla v pevném objetí Edwarda a rozpačitě ho od sebe odstrkovala: „Nech si toho, nebo tě Will praští! Jste oba jak na pérkách a ty ho ještě takhle provokuješ!“

V pokoji zavládla po několika dnech příjemná atmosféra. Přestože se snažili být potichu, neubránili se úsměvům a tichému šepotu. Spokojeně sledovali spící Agnieszku, která vypadala líp. Nepatrně, ale přece. Kasper s nosem zabořeným do jejích vlasů vdechoval její vůni a Carlisle s uchem kousek od její hrudi poslouchal její srdce.

„Myslíš, že se něco změnilo?“ zeptala se Minnie. Edward pokrčil rameny. Agnieszce se zdálo o tom, co jí ukazovala Minnie. Nedokázal říct, jestli aspoň trochu začala uvažovat o možnosti přeměny – teď, když zjistila, že ne všichni po přeměněně toužili, ale nakonec jsou spokojení. Šťastní.

Ve chvilce ticha, přerušovaného jen dechem Agnieszky a tepem dvou srdcí, se ozval mlaskavý zvuk. Tichý, tlumený. Kdyby mluvili, přeslechli by ho. Teď se ale Carlisle, Kasper i Edward zděšeně narovnali.

„Co to bylo?“ vyhrkl Kasper.

„Netuším. Možná se jen dítě otočilo?“ přemýšlel Carlisle nahlas.

„To neznělo jako otočení!“ Do Kasperova hlasu se vkrádala panika.

„Edwarde?“ oslovil svého syna Carlisle naléhavě. Ten s pohledem upřeným na Agnisezcino břicho polkl.

„Chce ven,“ zašeptal vyděšeně.

 

Agnieszka se probrala. V pokoji se něco dělo. Už nebyl zalitý slunečním svitem, který zařídila Minnie. Teď po něm pobíhali upíři, připravovali nějaké přístroje a něčí studená ruka jí téměř bolestivě svírala rameno. Pokusila se narovnat.

„Nehýbej se, holčičko.“ Kasperův hlas zněl jinak. Nebyl tichý a klidný. Pootočila hlavu a uviděla jeho vyděšený výraz. Než jí hlavou stihla blesknout myšlenka na to, co se děje, už sama znala odpověď.

„Agnieszko, už je to tady.“ Carlisleův obličej se objevil před jejím.“Uspíme tě, abychom mohli vyndat dítě, ano?“

Uspí ji, aby mohla zemřít. To chtěl říct.

Najednou nechtěla. Najednou nebyla smířená. Chtěla si doposlechnout zbytek jejich příběhů a chtěla říct Kasperovi, že se na něj nezlobí. Chtěla se seznámit s ostatními členy té rodiny, včetně těch dvou homosexuálů – i když ti jí byli trochu proti srsti.

Nebyla připravená zemřít. Ještě ne. Ještě chvíli, Bože, prosím!

Necítila, kdy a kam jí píchli injekci. Najednou ji ale objalo něco hebkého, Jako by se ponořila do záplavy hedvábí. Přestala se bát, přestala vnímat. Těšila se na to, až se pořádně vyspí.

„Miluju tě,“ řekl někdo.Usmála se. Propadala se hlouběji a hlouběji, hedvábí se změnilo v samet a celou ji obalilo. Bylo to nádherné. Smrt byla nádherná. Věděla, že přestože padá, je to jen dočasně. Že poputuje nahoru. Uvidí opravdové anděly. Uvidí babičku a dědečky, uvidí Ewu.

Nebála se.

A pak ji zachvátil oheň. Samet byl pryč. Místo něj jen krutá, ničivá bolest, která se jí roztekla žilami a spalovala ji. Cítila tu neuvěřitelnou bolest v každé buňce, v každém vlasu. Nepřestávala. Nepolevovala.

Kdyby mohla, rozplakala by se.

Jenže ta bolest jí nedovolila ani plakat.

Tohle bylo peklo.

 

 

Carlisle podával Kasperovi malou, svraštělou, světle růžovou věc, zabalenou v měkké nahřáté osušce. Poloupíře.

Dítě.

Jejich dítě.

Překvapeně se díval do jasně modrých očí. Už zapomněl, jakou barvu měly jeho duhovky, když byl člověk. Ale teď ji poznal. Dítě se nespokojeně zavrtělo a vydalo pištivý zvuk.

„Bude mít hlad,“ řekla nádherná blondýnka. Rosalie. „Připravím jídlo.“ Usmívala se a vypadala, že je šťastná. Poprvé se na Kaspera nemračila.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se Esmé. Kasper zaváhal. Nevěděl, jestli má právo to udělat. Dítě se na něj podívalo a zavřísklo. Bral to jako souhlas.

„Adam,“ řekl. „Jmenuje se Adam.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Twilly

35)  Twilly (23.11.2011 00:29)

áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááno

34)  misppule (05.12.2010 21:32)

Krása, krása, krása. Z Kespra je tatínek:D

blotik

33)  blotik (30.10.2010 10:38)

Jupí, konečně poloupíří kluk. Super. A, no... Adam, možná kvůli její víře... Každopádně je to super. Ááááá, jdu na další.

SarkaS

32)  SarkaS (12.10.2010 11:29)

Jo já věděla že to bude kluk... Určitě ji kousnul a proměnil viď?

Karolka

31)  Karolka (07.09.2010 00:52)

Uf, zlato... Co mi to děláš... Takhle si zahrávat s mými pocity, jako by to byla jen hračka.
Díky! Díky za první polovinu. První skulinu k nadechnutí. Minnie byla úžasná. Mám ráda tuhle její laskavou mateřskou tvář. A potom...
No, bulim no. Už zase... Děkuju!

DenyFish

30)  DenyFish (30.08.2010 12:48)

Já sem to našla až dneska.:'-( no to je hotovo:'-( ... pohnula si s tím úžasným směrem a já sem celá vyměklá.... :'-(
A Minnie je naprosto nejúžasnější a chci jí domů. Můžeš to, prosím, pro svou věrnou čtenářku zařídit??

Elwings

29)  Elwings (29.08.2010 21:25)

Že by konečně světýlko naděje?
Minnie odvedla perfektní nahlodávací práci, ukázat jí příběh i s filmem..no kdo by odolal, ona to byla vždycky holka šikovná.
Navíc Adámek naštěstí očividně nedbal na přání své mámy a dal jí jedinečnou možnost si to ještě rozmyslet.
A Kasper..od modlitby, přes "miluju tě", až po modré oči

Gassie

28)  Gassie (28.08.2010 23:09)

Minnie je skvělá , ale to jsme o ní všichni věděli. Její vyjadřování o Arovi mě dostalo :D
Jen mě tak napadá, když byli lovit všichni, tak to už vědí, že se dal Kasper na zvířecí dietu... Nezískal si tím u nich nějaké plusové body?
Jak se bude Agniezska tvářit, až zjistí, že je přeměněná? Přeměnil ji Adam? Nemohli s tím nic udělat? Nebo to bylo v jejich režii?

ambra

27)  ambra (28.08.2010 16:27)

U těch prvních odstavců jsem si uvědomila, jak to ve mně zůstalo od minulé kapitoly všechno sevřené... :(
Miiniina projekce mě totálně rozsekala - proč to zatím nikoho nenapadlo? Možná její příběh byl tím kouzelným klíčem...
Jenže nakonec stačil "obyčejný" pud sebezáchovy... Předpokládám, že Edward přeměnu připustil jen proto, že to zachytil v její hlavě...
No a ten konec - brečím jako blázen... Kategorie hlasité vzlyky...

Lipi4

26)  Lipi4 (28.08.2010 16:16)

Nebrasko, udělala jsi mě neskonale šťastnou, jelikož mi Minnie šílěně moc chyběla a tohle byla její kapitolka. :D ... .. .. .. . ... ... Skvělé, bombastické, strhující a prosluněné .. .. .. .. .... ... Jé poloupíří chlap s božským jménem .. ...Jak to dopadlo? Co se stalo s Agnieszkou? .. .. .. . ..Prosím rychle další kapitolku, jelikož jsem napnutá jako kšandy

25)  belko (28.08.2010 01:08)

Zase geniální kapitolka!
Nebrasko, ale doufám,že dokážeš Kaspera i Agnieszku ochránit před rozzuřeným Arem,až se to náhodou dozví!No nebudeš sama,pomůžou ti všichni "Myšáci"!!!
Píšeš úžasně a těším se na další

Wendy

24)  Wendy (27.08.2010 22:22)

Nebrasko, zase jsi mě dostala
Od minulé kapitoly jsem myslela na to, díky komu změní názor. Doufala jsem v Kaspera ... ale Minnie, jako ta myš , mě fakt nenapadla
Bylo to zase nádherné

lied

23)  lied (27.08.2010 21:20)

jsem zvědavá jak bude reagovat na to že jí někdo proměnil asi jim za to nakope do určitých partii a to jméno je super

gucci

22)  gucci (27.08.2010 21:09)

zlatá Minnie....chlapi jsou moc vědečtí!!!...Kasper je můj miláček !!!...akorát Agnieszka se asi bude trošku zlobit, jsem zvědavá, kdo to od novorozené jako první schytá!!! ....moc se těším na pokráčko!!

Linfe

21)  Linfe (27.08.2010 20:33)

Je sladkej Kasper....by me zajimalo kdo ji kousnul a jak to že ho nechali :-) Ale hadam ze se to dozvime. Diky Neb za dalsi skvelou kapitolku :-)

sakraprace

20)  sakraprace (27.08.2010 19:50)

Tak jo, já mu začínám fandit. Tedy Kasperovi. Pomalu mě obměkčil. Bídák :D
Minnie je holka šikovná. Celou dobu jsem jí držela palce. A celou dobu mě vůbec nenapadlo, že to bude kluk a bude jedovatý. Jen jsem zvědavá, jak se s tím chuděra vyrovná
Neb, jsi genialní

ctenarka

19)  ctenarka (27.08.2010 19:24)

Moc díky
Jsem tak ráda, že jí Adam přeměnil, tedy pokud to byl on
Těším se na další díly

18)  Diblik (27.08.2010 19:23)

Fakt úžasný dílko...čím začít:
Minie se připletla do příběhu a hned zazářila, jak je jejím zvykem :) .
Kasper mě už dávno přesvedčil...a teď mě dorazil - a čím??..."Amen" a "Miluju tě" .
Adam je naprosto výstižné jméno, doufám, že výběr Ang ocení...a ještě se postaral o přemenu maminky, naprosto skvělý tah .
Jsem upřímně zvědavá, jak bude Ang reagovat na přeměnu, na Adama...na jedné straně pochopím její rozčarování, ale jako věřící se přece neobrátí zády ke svému dítěti, ne
Opět smekám, skvělá práce, lehký čtivý styl

17)  misulinka21 (27.08.2010 18:56)

Opět krásný dílek! Díky ti ...Tolik moc jsem si přála, aby nakonec s přeměnou souhlasila .... ... tak jsem zvědavá, kdo to rozhodl za ni ... i když už byla dost načatá ... od Myšičky ...

Hanetka

16)  Hanetka (27.08.2010 17:10)

Dokonalé. Může se stavět na hlavu a Culleni ji můžou respektovat jak chtějí, Adámek má na to svůj názor a maminku si hezky přeměnil sám. Skvělý nápad, Neb!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Jacob & Bella