Sekce

Galerie

/gallery/magicky les.jpg

Co se asi děje v temném lese?

Seděla jsem před chaloupkou a zahálčivě jsem lelkovala. Vůbec nic se mi nechtělo, a tak jsem se rozhodla, že budu vstřebavala nějaký ten vitamín D pokožkou. Užívala jsem si klidu, když v tom mě něco zarazilo. Náhle ticho. Krom pukání šišek nedaléké borovice, způsobené přemírou horkých slunečních paprsků, nebylo slyšet nic.  Žádné to cvrlikaní, pískání, štěbetání, šuštění, prostě žádný z těch běžných lesních zvuků. Člověk je obyčejně vnímá jako romantickou kulisu a užívá si je. Já jsem bohužel věděla, co ty zvuky zamenají -  že ta zvěř kolem se rve, požírá nebo páří. A někdy dělají všechny ty věci zároveň. Jak nechutné.  Ach, ta sladká příroda!
Zarazilo mě to. Pak jsem si ale všimla přicházející postavy a já to v šoku vypustila z hlavy. A to z toho důvodu, že v okamžiku, kdy vyšla z lesa na malou mýtinku, kde byla umístěna moje chaloupka, začala ona postava přímo jiskřit a zářit. Až jsem musela přihmouřit oči. Viděla jsem už hodně, ale tohle teda ne!
Dívala jsem se na tu pableskující osobu a litovala, že mi kocour rozžverkal moje poslední sluneční brýle.  Ale pomstila jsem se mu za to důkladně. Nechala jsem u jeho pelíšku otevřený časopis Moderní veterinář na dvojstránce věnované nejnovějším trendům kastrace koček. Bylo to i s obrázky. Měl pak na té své zkřivené tlamičce tak bolestinský výraz, až jsem se musela smát.
Mladý blýskající se muž zastavil kousek od mého houpacího křesla.
„A co ty jsi vlasně zač? Nějaký druh mužíčka Ohniváka?“ Neváhala jsem a ptala se. Praxe mě naučila, že jako čarodějnice se musím vyvarovat zbytečných okolků. A taky jsem  jsem byla zvědavá, ale to jsem mohla maskovat za doplňování potřebných  znalosti.
Mladý muž na mě vykulil nevěřícně oči. „Ohníváka?!“ vyhrkl rozhořčeně, „Připadám ti snad, že tleji?!“ Chvíli nevěřícně kroutil hlavou a něco si pro sebe mumlal. Až poté opět promluvil.
„Já jsem Cullen, Edward Cullen!“  Odmlčel se a čekal, co to se mnou udělá. Propaloval mě vyčkávavým pohledem, ve stylu – Co ty na to?
A co já no to? Nic. To jméno mi ale něco přípomínalo. Kde jsem to jen slyšela...?
Nevěděla jsem, co ode mě čeká, a tak jsem vyhrkla, to první, co mě při pohledu na jeho tvář napadlo.
„Hele, tebe bolí zuby? Nechceš na to něco?“ Měl totiž divný, takový křivý poloúsměv.  Stejně jsem vypadala já, když jsem měla hubu opíchanou novokainem. Přemýšlela jsem, co bych mu na to mohla dát. Že by hřebíček? Nebo raději šalvěj? Vím, že mi roste hned za kadibudkou.
„Pche, já mám dokonalý chrup!“ zavrčel a vycenil na mě ta svá zubiska. Když jsem si je pořádně prohlídla, musela jsem uznat, že jeho dentální hygienik odvedl opravdu dokonalou práci. Ale stejně jsem měla pocit, že má tak trochu předkus. Toto zjištění jsem si ovšem raději nechala pro sebe, už takhle vypadal docela namíchnutě.
„No tak promiň, snad mi kvůli malému nedopatření nepůjdeš po krku?!“ Snažila jsem se odlehčit situaci. Tenhle Edward mi přišel dost namyšlený. I když jsem musela uznat, že vypadal vcelku dobře. Měl hezké ruce. Jen byl trochu pobledlý, asi nechodil často na čerstvý vzduch. Ale  třeba Rusalky by se z něho určitě mohly zbláznit a za rande s ním by klidně daly ten svůj věneček.  A Vodník by pak vzteky rozkousal svůj klobrc s pracně našitýma pentlema.  Pořád ty holky láká na svou sbírku mušlí a zatím se žádná nechytla. Asi bych mu měla poradit, že s tím nechutným nánosem vodních řas za ušima, na ně dojem neudělá.
„Já jsem upír!“ Pronesl a pečlivě vyslovoval hlásku po hlásce. Zdálo se, že je na to pyšný.
O-ou! Tak to jsem se svoji poslední poznámkou šlápla asi do pořádného lejna!
Bylo mi jasné, že nemá cenu ječet a ani omdlívat. Myslím, že ani na Edwarda ani na kocoura lině se rozvalujícího v mé pracně okopané petrželi by to dojem neudělalo.
„Takže sis přišel na gáblík?“

Chtěla jsem mít jasno a roztržitě jsem se chytla za krk. Cucne si jen trochu nebo bude chtít načepovat plnou?
„Lovím jen zvířata. Nepiju lidi!“ vyhrkl rozhořčeně a já si periferním viděním všimla, jak se kocour snaží nenápadně vytratit.  Na obyčejné zvíře mi začínal připadat až moc mazaný.
Tak tímto se mi ovšem objasnňuje záhada ztracených laní. Jelenova paranoa měla teda reálný základ. Musím říct Smolíčkovi, ať mu ty bylinky už nevaří.
Takže to máme jednoho upíra s krizí identity. Asi je na čase, abych si pořídila nějaké  to psychiatrické kanapíčko a nastudovala něco z psychologie. Co asi může mít upír za problémy? Nedostatek rakví na trhu?
„Se nemusíš hned rozčilovat, snad jsem zase tolik neřekla.“  Snažila jsem se uklidnit situaci.
Edward se začal najednou rozhlížet a zdálo se, že napjatě poslouchá.
„Co to je za zvuky?“ zeptal se po chvilce soustředěného naslouchání.
Zaposlouchala jsem se. Jo, tohle…. Ten má ale uši!

„To je přece Meluzína.“ osvětlila jsem mu situaci.
„Ale vždyť vítr nefouká, tak jak může fičet meluzína?“ Konstatoval, když prozkoumal povětrnostní podmínky. Má bod za všímavost.
„Protože to není kdejaká meluzína, ale Ta Meluzína! Usídlila se mi holka na střeše. Ale je hodná,“ dodala jsem, když jsem viděla narůstající zděšení v jeho obličej, „stačí ji hodit do komína hrst krupice a dá pokoj. To trpaslíci jsou horší. Ti zpívaj pořád a nic je nezastaví. A ještě k tomu neudrží tón a nedají si to vymluvit. A kradou mi zavařeninu!“ S tou marmeládou mě dost naštvali.
„Takže ty si myslíš, že máš na střeše Meluzínu a slýcháváš zpívat trpaslíky? A oni ti kradou zavařeninu.“ zeptal se opatrně a převelice chápavě, „Hele, nejedla jsi poslední dobou nějaké houby? Nepraštila ses třeba do hlavy?“
„NE, proč?“
Po pravdě jsem si chtěla udělat míchanici, ale potom průšvihu s Pindrušema jsem si raději nechala zajít chuť.
„A kdo ty vlastně jsi?“ vypadlo z něj po chvilce bezradného kroutění hlavou. ˇ
„Kdo myslíš? Žiju uprostřed temného lesa v malé chaloupce, mám černého kocoura, a kdyby byl svět v pořádku, budu mít na nose velkou bradavici!“
Stále na mě nechápavě koukal a prsty si cuchal svoji bronzovou hřívu.
„Jsem Čarodějnice!“ nevydržela jsem to.
Pokrčil rameny.
„Sice nejsi moc příjemná, ale nač hned tak silná slova?“
„Ale já jsem opravdu zdejší Čarodějnice! Zeptej se Hejkala! Znáš ho, ne? Malý, ošklivý a má nepřeslechnutelný hlas..“
Stále na mě skepticky hleděl. Sakra, on na nás nevěří! došlo mi. Upír a nevěří na Hejkala… To jsou mi věci.
„Edwarde, synu?!“ ozval se další hlas a kde se vzal, tu se vzal – blýskal se tu další chlap. Sympatický blonďák, a jestli se nepletu, tak další upír. Oni tady někde mají hnízdo?
Edward se díval na nově příchozího a odpovídal mu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se ten bloďák ovšem na něco ptal! Takhle jeho odpovědi: „Nic. Nevím. Neslyším ji.“ zněly poněkud zvláštně.
„Čarodějnice.“ Řekl nakonec Edward rezignovaně.
„Edwarde!“ zahřměl blonďák. „Jak to mluvíš o dámě?!“  Pak se obrátil na mě.
„Omluvte ho, prosím, nezdvořáka. Já jsem Carlisle Cullen.“
Počkat! Cullen? Edward…upíři…vlkodlaci… Vždyť já o tom četla! Tu recenzi, ještě než jsem se tady ocitla. Tak to je mi už všechno jasný.  Tohle musí být pohádky pro dospělé!

Z mého zamyšlení mě nevytrhlo ani rozloučení Carlisla a Edwarda, kteří si prý museli skočit na něco na zub. Snad to nebude jelen. To by Smolíčka dostaly do péče Jeziňky.
Z povzdálí se náhle ozval dívčí hlas. “ Jose? Jose Armando? Kde jsi?“ Pak se ozval bolestný zvuk, který mohla vydat jen osoba, již se ocitl v cestě strom. Ty musíš být určitě Esmeralda, holka. Tys tu fakt chyběla! Takže jsem opravdu v pohádkách pro dospělé!
Trápilo mě už jen jedno jediné.


Jak a proč jsem se tady, sakra, ocitla já?!




Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

DopeStars

7)  DopeStars (06.01.2012 11:20)

To bolo úžasné!!! Edward s boľavými zubami odkiaľ sú tie nápady??? ,,Ty musíš být určitě Esmeralda, holka." tá veta ma už totálne dostala ... tak takéto rozprávky pre dospelých by som chcela čítať stále!!

sfinga

6)  sfinga (06.01.2012 10:52)

Macku, já chci taky do pohádky pro dospělé Ale ne do Esmeraldy, já chci mezi vlkodlaky, prosíííím Jsi ta čarodějnice, zařiď to nějak
A doufám, že podivné dědictví bude mít další díl, protože je naprosto superkalifragilistikexpialidózní povídka *fworks* *fworks* *fworks*

Janeba

5)  Janeba (06.01.2012 10:34)

Bosinko, další Ježíšek!!!! *xmas* Sice jsem v jednu chvilku nevěděla, zda tě nebouchnu kladivem, chudák Edward, ...křivý poloúsměv...hubu opíchanou novokainem...., ale pak jsem se nechala unášet tvou plnou nádrží a čekám na další pohádku pro dospělé!!!! ;) Páč jsi to neskutečně zakončila poslední větou a chtělo by to další odpovědi na otázky!!!! *fworks* *fworks*
Děkuji!!!

Twilly

4)  Twilly (06.01.2012 10:32)

Macku, odpověď otázkou: připadám ti, že tleji? - mě malém zabila

miamam

3)  miamam (06.01.2012 10:18)

Jééé druhý díl!!! A byl super "Měl hezké ruce" ????? Takže bude pokračování? Bude???

Kamikadze

2)  Kamikadze (06.01.2012 10:07)

Bosííííííííí dalšííííííííííííííí

LadySadness

1)  LadySadness (06.01.2012 10:06)

to je dobrá otázka, žeby sa blížil december 2012 a stávka o panictvo začala byť naliehavá? a kde skončila tá vyvolená, čo ju toť nejaký večer spomínal, tá to ešte stále nevie? že je vyvolená?
jezinky, bezinky, rusalky a iné "panny": "Pozor, pozor, Edward Cullen na love, opakujem, Edward Cullen na dosah"

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek