Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/planbseth.jpg

Seth Clearwater je jediný ze smečky, který se ještě neotiskl. Dokonce i Leah se otiskla, věřili byste tomu? Na školu přichází nová dívka. Změní mu ta jeho osud? A jestli ano, jaký to má průběh? Má vůbec u ní šanci?

Seth

Měl jsem co dělat, abych zůstal klidný. Měl jsem toho vážně dost. Sakra, ten proklatej otisk je snad všude! Jen nepotká!

Jsem totiž jediný ze smečky, kdo se neotiskl. Jo, správně – jenom já. Už je to pár dní, co se otiskla i Leah. No chápete to - Leah a otisk? Já teda rozhodně ne. Ještě včera večer jsem byl klidný a říkal jsem si: jo, to bude dobrý, vždyť jsi nejmladší ze smečky, takže co bys chtěl?

Jenomže to by pak Leah nesměla všude vytrubovat, že má kluka, a pak, když chci mít klid a jdu se proběhnout, tak se ke mně přidá a začne na něj zase myslet. Už mi to vážně leze krkem a připadá mi, že mi to dělá snad i naschvál. Jakoby mi dávala sežrat to, že jsme si z ní dělali s klukama ze smečky příšernou psinu…

 

Naštvaně jsem kopl do stolu a zatínal pěsti, abych ještě něco vzteky nerozbil.

Je to v pohodě, Sethe, půjdeš do školy, tam určitě přijdeš na jiné myšlenky. Snažil jsem uklidnit, ale moc to nepomáhalo. Tak jsem prostě vzal první oblečení, který mi přišlo pod ruku (otrhané džíny a triko) a zaplul do koupelny.

„Sethe, trochu pohni nebo přijdeš pozdě do školy!“ No jo, to je celá máma. To, že jsem vlkodlak ještě neznamená, že nemůžu chodit pozdě do školy, nepsat písemky… sakra a jo! Kriste pane, vždyť mi dneska píšeme čtvrtletku! Do háje, ale už!

Rychle jsem si vyčistil zuby, prohrábl si vlasy, aby vypadaly aspoň trochu normálně, a vyběhl jsem do kuchyně.

„Jojo, mami, neboj se, už běžím na autobus.“ Rychle jsem jí vytrhl z ruky svačinu, hodil batoh na záda a vystartoval k zastávce. Aspoň chvíli bych se vážně měl učit. Máma by mě na sto procent zabila, kdybych dostal pětku. Akorát autobus přijížděl, takže budu mít dvacet minut na to, abych všechny ty texty dostal do hlavy.

 

V půlce druhý učebnice jsem zjistil, že autobus stojí u školy. Sakra, to už jsme tady? Vždyť jsem si to všechno ještě ani nepřečet!

Zkroušeně jsem vylez a šel na porážku. No jo, tak to bude muset máma holt nějak překousnout. Nedá se nic dělat.

Ve třídě jsem hned zaplul do rohu do lavice a začal jsem se dál futrovat dalšími a dalšími větami, než zazvonilo a přišla učitelka…

 

Kate

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a nejistě se na paní učitelku usmála. Přestupování na novou školu mě už opravdu unavovalo. Bylo to podruhé, co jsme se s rodiči stěhovali (kvůli jejich práci), ale slibovali, že tentokrát je to opravdu naposled. Snad mají pravdu.

Učitelka se na mě povzbudivě usmála a pokynula hlavou, abych šla za ní. Soustředila jsem se na nohy, abych vykročila tou pravou… Ve třídě to byl hotovej blázinec – pár studentů se učilo, ale většina blbla a dělala kraviny. Tady to bude ještě hodně těžký…

„Tak děti, uklidněte se, chtěla bych vám představit vaší novou spolužačku...“ Snažila se je překřičet, ale moc to nešlo. V téhle situaci jsem se už ocitla, ale stále jsem nevěděla, jak se tvářit, nebo co dělat. Nejistě jsem si prohlížela studenty a střetla se pohledem s jedním, vážně docela hezkým klukem. Zíral na mě. Ale tak nějak… zvláštně, ani nevím, jak to popsat. Bylo to úplně jiné, než když vás někdo sleduje, že máte něco s oblečením, s vlasy… bylo to vážně divné. Možná, že je to místní lamač srdcí. Klidně bych ho na to, podle vzhledu, tipla.

Z přemýšlení mě vytrhla učitelka.

„Kate, támhle, vedle Setha je volné místo, tak si tam prosím sedni.“ Jo, sedání vedle kluka nemám ráda. S ním si nemůžete pořádně pokecat… počkat, neukázala na místo právě vedle toho kluka, co na mě zíral? Ó můj bože… Nejistě jsem došla k jeho lavici.

„Ahoj, jsem Kate.“ Pozdravila jsem ho slušně a napřáhla k němu ruku. On ale pořád… zíral. To už jsem ale nevydržela a trochu naštvaně se zeptala učitelky.

„Paní učitelko, je s ním všechno v pořádku? Já jenom že pořád na mě čumí.“ Ona se jen překvapeně na nás dva podívala a s nevěřícným tónem na něj promluvila.

„Sethe, mohl bys na ni přestat koukat? Myslím, že jí to není moc příjemné.“ On rychle zatřásl hlavou a omluvil se.

S uspokojením, že už mám klid, jsem si k němu sedla a znovu se představila a napřáhla k němu ruku.

„Jsem Seth Clearwater,“ zašeptal a fascinovaně se dotkl mé ruky. Jeho dotyk pálil. Možná, že to bylo mnou, protože jsem byla z toho příchodu rozpálená, ale stejně…

„Tak, jak jsem vám slibovala před několika dny, dneska si napíšeme tu čtvrtletní práci,“ řekla potěšeně učitelka. Mně test naštěstí nedala, ale slíbila mi, že mě v nejbližší době přezkouší.

Asi po deseti minutách jsem se šíleně začala nudit. Test byl na celou hodinu, takže jsem musela být ticho a do učebnic jsem se také nemohla koukat kvůli Sethovi. S povzdechem jsem si tedy vyndala desky na své výkresy a na jeden čistý papír jsem začala nepřítomně něco čmárat…

 

Seth

Sakra, jak se mám soustředit, když sedí vedle mě? Všechno, co jsem si nabifloval do hlavy se najednou vypařilo a místo toho se tam nahrnuly všelijaké myšlenky na Kate… její úžasné, dlouhé, tmavě hnědé vlasy. A ty její oči, vážně modré jak studánky… Sakra, Sethe, soustřeď se! Vždyť – ten její dotyk byl tak… no a je to zase v háji.

Jasně, jsem šíleně šťastnej, přál jsem si to hrozně dlouho a konečně jsem se otisknul. Ale muselo se to stát zrovna teď? Teda, mně to nevadí, ale… vždyť já nejsem schopnej napsat do tý písemky ani svoje jméno! Kdybych začal psát, učitelka by se nejspíš dočetla jen „Kate-Kate-Kate.“

„Jsi v pohodě?“ zašeptal mi ten nejsladší hlas na světě. Rychle jsem vystřelil pohledem směrem k ní a jen zakýval hlavou. Co se dá na tohle taky jinak říct? Jasně, Kate, nejsem schopnej napsat jediný slovo, protože jsem se právě do tebe otisknul!

Z dalšího přemýšlení mě vytrhlo zvonění. A do p… háje! Co teď? Sakra co teď? Z toho všeho jsem měl málem na krajíčku. Máma mě zabije! Zkroušeně jsem odevzdal učitelce na stůl svůj prázdný papír a ani jsem nebyl schopný se na ní podívat.

Rychle jsem si běžel sednout zpět na své místo s úmyslem se začít s Kate bavit. Ona ale stála kousek dál a bavila se… bavila se s tím idiotem!

Nasupeně jsem k nim došel a vražedným pohledem sjel Tylera.

„Promiň, Tylere, ale myslím, že Kate momentálně nemá čas.“ Oba se na mě překvapeně podívali.

„Jak to myslíš, Sethe? Já mám dojem, že času má dost a taky si myslím, že ho momentálně hodlá využít se mnou.“ Řekl nevinně Tyler, ale i tak jsem z jeho hlasu cítil úlisnost. No jo, to je celej on. Každou holku zatáhne do postele a pak ji jenom tak odhodí. Kolik holek z téhle školy neměl? Řekl bych, že je to právě jenom Kate.

„To je sice možný, ale učitelka říkala, že když sedí se mnou, tak se mám o ní postarat.“ Samozřejmě jsem si vymýšlel, ale co jiného jsem měl dělat? „To znamená, že ji má provést po škole a jí mám sehnat učebnice.“ Řekl jsem kysele.

„A chce to i ona?“ Jak já tě nenávidím, ty jeden… klid, Sethe, jenom klid. Přece se nebudeš nervovat kvůli takovýmu idiotovi.

„No pro ty učebnice bych si ráda zašla.“ Řekla Kate tím s nejúžasnějším a nejsladším smíchem. Málem mi to vyrazilo dech. Pyšně jsem se na oba podíval (ani nevím proč) a pokynul jsem Kate hlavou, aby šla za mnou.

„Tak co, jak se ti u nás líbí?“ zeptal jsem se jí, když jsme vyšli na chodbu.

„Ještě ani nevím, ale lidi mi tu přijdou celkem fajn.“ Řekla s úsměvem. Mohl jsem na ní oči nechat. Teda mohl, ale nechtěl jsem, protože jak už jsem zjistil, vadí jí, když na ní někdo zírá.

„Jo, no víš… co se týče Tylera, myslím, že to není nejlepší společník. Řekl bych, že jsi momentálně jediná holka na škole, se kterou se ještě nevyspal.“ Je to pro její dobro, musel jsem jí to říct. Ale ona se na mě tak nějak rozzlobila.

„A proč si to jako myslíš? Mě přijde, že je to úplně normální kluk. A je hrozně milej a vůbec… na takovýhleho kluka, co tahá holky do postele bych tipovala spíš tebe. Vždyť se na sebe podívej…“

„Já?! Proč si myslíš, že to jsem zrovna já? Vždyť já jsem ještě nikdy neměl žádnou holku! S žádnou jsem se ještě nikdy nelíbal!“ Vykulila na mě oči. A co! Prostě před ní nedokážu být neupřímný.

„Fakt je Tyler takový, jak říkáš?“ zeptala se mě trochu stydlivě. Byla tak roztomilá, když její tváře nabraly růžovou barvu.

Mně můžeš věřit.“ Řekl jsem a usmál se na ni. Došli jsme až do skladu a vzal jsem jí některé učebnice.

Celkově to byl ten nejlepší den ve škole. Strašně dobře se mi s ní povídalo. Miloval jsem její smích, její rozpačitost, když si s něčím nevěděla rady, nebo její něžné a upřímné úsměvy. Čím se ale škola víc blížila ke konci, tím jsem dostával větší obavy. Učitelka nám slíbila, že čtvrtletky opraví během dne a poslední hodinu nám je rozdá. Je mi jasný, že dostanu pětku, ale nejhorší to bude doma… teda u Emily. Sakra co já budu dělat? Na dnešek je domluveno, že se všichni sejdeme u Emily a budeme grilovat. Vždycky jsem to miloval, ale dneska… přede všemi budu muset ukázat prázdnej list písemky a vysvětlit to. Jenomže co mám k sakru říct, když tam budou i ostatní kluci? Když to tam přede všemi vyklopím, tak to bude samé jeziskotky, Sethe, tak ty jsi nám dospěl, a jaká je? Musíš nám ji přivézt ukázat. Na tohle vážně nemám žaludek. Ale možná bych se mohl Kate zeptat, jestli…

„Kate… ehm… nechtěla bys… no jestli bys… nechtěla bys dneska po škole někam se mnou zajít? Nebo aspoň doprovodit domů?“ zeptal jsem se jí během hodiny trochu rozpačitě.

„Sethe, já si nemyslím, že… že je to nejlepší nápad. Víš, myslím, že chápu o co ti jde, ale já už… já už někoho mám.“ Bylo to jak rána z čistého nebe. Šíleně bolestivá rána. Jakoby  to do mě vyrylo díru… cože? Ona už někoho ?

„Kate, ale… nepřistěhovala ses sem náhodou teď někdy?“

„Ano, to máš pravdu, ale… snažíme se ten vztah udržet i na dálku. Záleží mi na něm.“ Z jejího hlasu byla cítit láska.

„Stejně vám to moc dlouho nevydrží…“ přecedil jsem naštvaně skrz zuby.

„Jak… jak můžeš vůbec něco takového říct? Já… asi jsem se v tobě dost zmýlila.“ Její hlas byl zpočátku raněný a já jí chtěl vzít do náruče a přesvědčit ji o tom, že všechno bude v pořádku, ale ke konci nabíral hodně jedovatosti. Když jsem se nadechoval, že jí ještě něco řeknu, zrovna mi na lavici přistál prázdný papír s pětkou a zazvonilo.

Ani se se mnou nerozloučila.

Naštvaně jsem všechno naházel do tašky a šel na zastávku…

 

U Emily to už dávno žilo. Všichni dospělí připravovali věci a jídlo na gril, zatímco kluci seděli kousek dál a něčemu se šíleně řehtali. Leah jsem ale neviděl – asi je se svým klukem.

Všiml jsem si, že mě už delší dobu máma pozoruje. No to potěš pánbůh, to zas budou kecy.

„Sethe, jsi v pořádku?“ Vyjeveně jsem se na ni podíval a pak i na sebe. Sakra co to se mnou je? Šíleně jsem se třásl a taky jsem měl šílenou chuť někoho zmlátit… nejlíp Katenina kluka a klidně i Tylera.

„Jo, je mi fajn.“ To poslední slovo jsem jakoby vypliv a písemku, kterou jsem celou dobu držel v ruce hodil na zem. Všechno jakoby rázem utichlo. To jsem na sebe strhl takovou pozornost, nebo co? Všechny jsem sjel pohledem a pak jsem se rozeběhl do lesa za Emilyným domem. Rychle jsem ze sebe stáhl tričko a kalhoty, ale ještě než jsem se proměnil, zaslechl jsem jak někdo říká „jdu za ním.“ No to je vážně super. To nemůžu mít ani na chvíli klid? Jenom na pár vteřin. No jo, všechno mi hned musej vytáhnout z hlavy. Budu muset začít myslet na něco jiného, tak třeba… Kate… ty její krásné oči, člověk by se v nich utopil… než jsem ale začal normálně uvažovat, tak jsem ucítil Jakovi myšlenky…

Sethe, jsi v… ty… ty ses otiskl?! Cítil jsem, jak je z toho úplně vedle.

Jo, jo otiskl jsem se a co je na tom? A kde máš vůbec Ness? Proti mé vůli jsem začal myslet na dnešek a na všechno, co se před pár hodinami odehrálo.

To je mi vážně líto, Sethe, ale uvědom si, že mi vlkodlaci máme ohromnej šarm a nikdo nám neodolá, ještě k tomu, když se otiskneme tak jsme jak utržení ze řetězu. Musel jsem se zasmát. Bylo super, že Jake je takovej kámoš a hned obrací všechno ve srandu.

Díky, Jaku, ale byl bych rád, kdybys to nikomu neříkal, hlavně ne mámě nebo tak někomu.

Ale Sethe, za to se vůbec nemusíš stydět, a taky si myslím, že se tím trochu vykecáš z tý koule, co jsi dostal. Začal jsem se šíleně smát jeho myšlenkám. Měl před očima, jak se máma šokovaně kouká na prázdnej, zablácenej papír.

Jdeme zpět? Zeptal se mě po chvíli, když jsem se trochu uklidnil a srovnal si myšlenky

Jo, jdeme a… díky ti, Jaku.

Neděkuj… jo a ještě něco – je to vážně kost. Další záchvat smíchu. Sice mi chtěl pochválit Kate, ale při slově kost si vybavil Nessie.

Ta tvoje taky není vůbec k zahození…

Když jsme se proměnili zpět a oblíkli se, tak mě ze srandy vzal za krk a jakoby se se mnou rval.

Došli jsme až k mámě, která na mě koukala jak na vraha a čekala na vysvětlení. Jacob odběhl za ostatními a začal jim něco šuškat. No jo, to by nebyl on, kdyby nezačala machrovat, co všechno ze mě vytáhnul. Hned jsem na sobě cítil jejich překvapený pohledy…

„Mami já… já jsem se učil, teda ne všechno, ale učil! To ten otisk…“ do toho slova otisk jsem dal naštvanost, lítost, ale i lásku. Nebylo třeba dalších slov. Nejdřív bylo opět děsivý ticho, všechny pohledy spočinuly na mě, ale pak začala živá debata typu: kdo by to mohl být? Jak asi vypadá? Myslíš, že má Seth u ní šanci? Jsem zvědavej, jestli umí líbat…

A dost, tohle jsem vážně nemohl dál poslouchat. Začal jsem se raději věnovat mámě.

„Já si to zítra opravím, slibuju.“ Snažil jsem se dát do toho tónu aspoň trochu lítosti.

„Sethe, já… jsem na tebe opravdu pyšná.“ Řekla a objala mě. Tak to jsem vážně nečekal. Že by v ní byl kousek porozumění pro vztah mezi mnou a školou?

„Ale to neznamená, že se z toho jen tak vyvlíkneš. Nejpozději do týdne chci mít na stole tvůj test nejhůř s trojkou, jasný?“  Mýlil jsem se – porozumění se nedostavilo.

„No tak dobře no…“ řekl jsem rozmrzele a už se chystal za klukama.

„A važ si toho, protože kdyby ses neotiskl, nejspíš bych ti utrhla hlavu.“ Křikla ještě za mnou. No bezva, to mám ale laskavou mámu, co?

„Tak co, Sethe, je to aspoň kus? Protože jestli ne, tak tě začnu litovat a to já na denním pořádku rozhodně nemám.“ Řekl lehce výsměšným hlasem Paul. No bezva. Ten mi ještě tak scházel.

„Ale no tak, nechte ho aspoň chvíli žít. Vždyť jsem vám říkal, že je to kost. Teda na Nessie nemá žádná…“ Jacob je vážně kámoš, ale nejspíš to neměl říkat, protože takhle strhnul šílenou hádku, která z jejich holek je nejhezčí.

„Tak to ne, Rachel je mnohem krásnější, než ta tvoje poloviční pijavice!“

„Cos to řekl? Tak to okamžitě odvoláš! Není žádná pijavice, ani poloviční a s Rachel se nedá vůbec měřit!“

„Kluci, kluci uklidněte se. Nač ta hádka? Myslím, že obě jsou tak průměrné, vždyť se podívejte – Kim je ta nejlepší z nejlepších…“ No bezva…

„No to si teda věříš, chlapečku.“ Vyjeli na něj Jacob s Paulem.

„Ježíš, nechte toho! Žádná z těch jmenovaných není ani zdaleka takový anděl jako Claire!“

„Ty se do toho nepleť, jak tohle vůbec můžeš říct? Vždyť je to ještě malej prcek.“ Musel jsem se zasmát. Chudák Quil chtěl chránit tu svou, ale oni ho hned vystrčili s tím, že jí je pouhých šest let. Raději jsem si sednul vedle Embryho, abych měl na chvíli klid. Tamti se budou hádat ještě hodně dlouho…

„Tak co, jak je?“ zeptal se mě a strčil do mě.

„Jo, všechno je fajn, až na to, že má kluka…“

„Jo, Jacob říkal… ale neboj, vztah na dálku stejně dlouho nevydrží a ty… ty jsi stokrát lepší než ti všichni ostatní… máš alespoň nějakej plán?“

„No, nejdřív jsem se s ní chtěl normálně seznámit a tak, ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměl žádnou holku, tak vážně nevím, co budu dál dělat.“

„No, tak si zjisti co má ráda a tak. Neboj, na něco přijdeš.“ Povzbudivě se na mě usmál.

„Díky, Embry, jsi fakt kámoš… a co ty, proč tam nejsi mezi ostatníma a nehádáš se, která je nejhezčí?“ Řekl jsem poukázal na ty blázny.

„Ještě nemáš za co…a… myslím, že to nemá cenu. Stejně to nakonec skončí tak, že si všichni založí ruce na prsou a do konce večera spolu nepromluví.“ řekl a oba jsme se zaměřili na ty čtyři, co se hádali.

„Já ti říkám, že je Rachel prostě nejlepší! A to myslím ve všech směrech!“

„No tak si to mysli jak chceš, ale na Nessie nemá a ani nebude mít žádná! A taky můžeme spolu zůstat na věky věků! Heč!“

„No ale vždyť je jedno, že je malá, já ji alespoň znám od začátku jejího života a rozumím jí víc než ty Rachel, nebo ty, Jarede, tý svojí Kim!“

„Ježiši ty mlč, Quile, jak to můžeš vůbec s námi rozebírat, když ani nevíš, jaká je v posteli?“ Jared byl vážně šíleně nas… štvanej. Ale to asi byli všichni.

„Jo! Mlč, Quile, nespal si sní! Tak jak to můžeš soudit? Já jsem s Ness taky ještě nikdy nespal, ale dokážu si to dost živě představit!“ To už jsme se oba neudrželi a začali se řehtat jak blázni…

 

Další den ráno jsem v koupelně byl minimálně hodinu. Páni, já už jsem vážně jak ženská! Půl hodinu zabrala hygiena, tu další řešení účesu. No konec jsem si do vlasu prostě dal gel a rozcuchal si je. Leah byla ze mě celé ráno zmatená. Včera tam s námi nabyla, takže nevěděla, co všechno se tam stalo a mámu jsem poprosil, aby jí to neřikala. Chci si ji vychutnat sám, jako to udělala ona se mnou. Pořád jsem se culil jako blbec, takže máma měla co dělat, aby zadržela smích. Raději jsem si od ní vzal svačinu a šel na autobus, než tady pukne smíchy…

 

Škola… od včerejška mi to slovo nevadí. Když nemyslím na Kate, ale uvědomím si, že mám taky povinnosti do školy, tak se mi opět objeví před očima…

Když jsem přišel na hodinu, už tam dávno seděla, a něco si kreslila… že by kreslení? Jo, to by  mohla být věc, kterou má opravdu ráda. Jak jsem byl ale blíž a blíž, viděl jsem její tvář. Byla celá červená a řekl bych, že jí právě ukápla slza. Cože? Ne, jak to? Co se stalo? Měl jsem sto chutí ji vzít k sobě do náruče a utěšit jí… říct jí, že bude všechno v pořádku a že u mě je v tom nevětším bezpečí…

Rychle jsem k ní přiskočil.

„Kate?“ zeptal jsem se něžně. Ona se mě ale lekla a všechny ty papíry, co měla na lavici rukou nemotorně shodila. Rychle jsem se tedy sehnul a začal to sbírat a prohlížet si to. Byli to… vlci. Na každém papíru byl alespoň jeden vlk… cože? Z přemýšlení mě ale vytrhl její řezavý pláč. Nechal jsem tedy vlky vlkama a rychle si k ní kleknul.

„Kate, Kate co se stalo? Někdo ti ublížil? Řekni mi to, prosím.“ Nedokázal jsem žít v představě, že se jí něco stalo a já jí nemůžu pomoct. Ona se ale do mě obořila.

„Co je?! Chceš mi říct, žes mi to říkal a vyčítat mi to? No tak do toho! Jo! Měl jsi pravdu, a co jako?“ nevěřícně jsem se na ni koukal a šíleně mě píchalo u srdce… ne z toho, že na mě křičí, ale proto, že se jí něco stalo, a já nevím, jak bych jí mohl pomoct…

„Kate, nezáleží na tom, co jsem ti řekl. Já ti nic nevyčítám, jen potřebuji vědět, co se ti stalo.“

„A k čemu ti to bude?“ už úplně histerčila…

„Protože ti chci pomoct.“ Ona se na mě bezradně podívala, utřela si slzy a přerývavě se nadechla.

„Já… totiž né já… to on…on se se mnou rozešel.“ Stěží dokončila větu a už se opět rozplakala. Cože?! Ten hajzl se s ní rozešel?! Jo říkal jsem jí to, ale to jí teď nebudu předhazovat. Opatrně jsem ji objal. Když jsem si byl jistý, že nebude protestovat, tak jsem ji něžně stáhl k sobě na klín. Ona se jen na mě překvapeně podívala, ale nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Což je dobrý začátek a hlavně – konečně mám vyklizené pole.

„Co to máš za ty kresby? Jsou to vlci, ne? Jsou opravdu nádherní.“ Šeptal jsem jí do ouška a snažil se tak přivést na jiné myšlenky.

„Jo, víš… už od mala miluji všelijaké mýtické postavy, teda hlavně vlky, vlci, ti jsou ta nejkrásnější zvířata světa.“ Když to říkala, nesmírně mě zahřálo u srdce. „A taky je to jeden z důvodů, proč se se mnou rozešel.“ Opět se rozplakala.

„Cože, kvůli vlkům? Kvůli kreslení? To byl vážně nějakej idiot, ne?“

„Jo, to asi jo… on… on přímo nesnášel, když jsem začala mluvit o vlcích. Prý to jsou nesmyslná zvířata a taky bych se měla spíše zabývat realitou, než sněním, že někdy nějakého vlka potkám.“ Tahle věta mě neskutečně hřála u srdce, ale taky pálila v krk. Vážně idiot.

„Já… taky bych se ti chtěla omluvit za to, jak jsem na tebe včera vyjela.“ Nevím, co mě to popadlo, ale políbil jsem ji do vlasů. Překvapivě se jen usmála a opřela si hlavu o můj krk.

„Víš… nechtěla bys se mnou odpoledne… no… někam…“ sakra já než se vymáčknu.

„S tebou? Hrozně ráda.“ Věnovala mi ten nejkrásnější a nejupřímnější úsměv. Připadalo mi, jakoby mi uměla číst myšlenky. Mou pozornost najednou upoutaly její rty. Nemohl jsem z nich spustit oči… a ona ze mě očividně také ne. Ale k mé smůle jsem slyšel, jak přichází učitelka. No sakra! Rychle jsem posadil Kate zpět na své místo a podal jí všechny její výkresy ze země.

„Děkuju.“ Zašeptala prostě a já se na ni povzbudivě usmál.

 

Den ve škole probíhal stejně jako včera, akorát s tím rozdílem, že rande už bylo domluvené. Kate mi vyprávěla o své minulosti, o tom, co ráda dělá a o jejím koníčku – vlcích. Na oplátku jsem jí řekl, jak tady všechno chodí (i mimo školu) a domluvili jsme se, že půjdeme společně na pláž. Byla vážně tak sladká a… já jsem měl sto chutí jí říct celou pravdu o vlkodlacích. Jo, já jí to řeknu! A je mi jedno, co na to řekne Sam. Ať se třeba zblázní…

 

Konečně jsme šli společně po pláži. Drželi jsme se za ruce a já jí zrovna vyprávěl jednu historku ze školy. S ní bylo všechno tak snadné. Připadalo mi, jako by přede mnou byla vydlážděná zlatá cesta a já po ní společně s Kate šel. Tak jo, teď nebo nikdy. Najednou jsem přestal vyprávět a zastavil se. Překvapeně se na mě otočila.

„Víš, Kate, já… já bych… chtěl bych ti říct, že… že tě… Kate, já tě miluji.“ Šíleně moc jsem se bál, co na to odpoví. Klidně bych mohl čekat facku, ale… ona se začala smát.

„Sethe, to je od tebe milý, že mi říkáš takovou věc, ale… vždyť se známe teprve dva dny, a ty mi tady chceš namluvit, že mě miluješ?“ Ne, Kate, já jsem se do tebe otisknul.

„Jo… no přeci znáš to, ne? Láska na první pohled. Už když jsem tě spatřil poprvé, věděl jsem, že k sobě patříme.“ Tentokrát se už ale nesmála. Jo, asi jsem to podělal. V autobuse jsem přemýšlel, co budu dělat, když mi to neuvěří. Nastal čas na druhý plán – plán B.

„Víš, Kate, já… já nejsem ten obyčejný kluk, za kterého mě máš. Já… jsem tak trochu něco jako vlkodlak.“ Fuj, a je to venku. Pořádně jsem se při tom zapotil. Opět jsem zaslechl ten její zvonivý smích.

„To je nejlepší věc, kterou mi kdo kdy řekl. Sethe, já si toho opravdu vážím, že mi chceš tady dokázat, že máš taky rád vlky a tak, ale tohle se už dá považovat za vnucování.“ Bezmocně jsem se na ni podíval a táhl ji směrem k lesu. Tam jsem ji nechal stát a odběhl se svléknout a proměnit se. Když nevěří slovům, tak snad uvěří svým očím.

Naštěstí byli všichni ostatní ze smečky v lidské podobě. Aspoň budu mít klid.

Nejistě a pomalu jsem se k ní přiblížil. Ten její výraz se nedal popsat – byl v něm úžas, nevěřícnost, strach, ale i… cítil jsem z jejího pohledu i lásku.

Roztřeseně ke mně natáhla ruku a já do ní čumákem jemně strčil. Začala se smát, ale taky jí začali téct slzy. Co? Ne, ne to jsem nechtěl! Rychle jsem běžel do lesa a proměnil se zpět. Naházel jsem na sebe oblečení a rozeběhl se ke Kate.

„Kate, já… já jsem tě nechtěl vyděsit, moc se ti omlouvám to… to se nemělo stát.“ vzal jsem ji do náruče.

„Sethe, to ne, já jsem jenom… jenom tomu nedokážu uvěřit. Budeš muset na mě pomalu. Vždyť to je… to je neskutečný, ohromný!“ oddychl jsem si, že je v pořádku a neutrpěla žádný šok nebo tak něco.

„Víš… a je tu ještě jedna důležitá věc… teda ono jich je ještě víc, ale tohle ti musím říct hned. Jak jsem ti říkal, že jsem se do tebe zamiloval, tak ne zamiloval, ale otisknul. Víš, to znamená něco jako láska na první pohled, ale je to něco víc. Je to na celej život, patříme k sobě a… já bez tebe nedokážu žít a je to… jako… představ si, že jsi slepá a najednou bys poprvé v životě spatřila slunce. Tak nějak to vnímám já. Vše okolo je černobílé, jen ty jsi plná barev…“ Kate zavrtěla hlavou a položila mi ukazováček na rty.

„Myslím, že pro dnešek je toho na mě moc. Možná jsme měli zůstat u toho, jak jsi řekl, že mě miluješ…“ vzal jsem ji kolem pasu a nevěřícně sledoval tu změť pocitů v její tváři. Nebyl tam žádný strach, nebo obavy, byla tam jen láska, radost, úžas… Obtočila ruce kolem mého krku, šťastně se na mě usmála a já… jen jsem něžně přiložil své rty na ty její, a láskyplně ji začal líbat. Bylo to něco… nepopsatelného, dokonalého. Něžně jsem ji líbal a ona mi polibky oplácela. Připadalo mi, jakoby všechno zapadlo na správná místa. Po několika minutách dokonalého líbání jsme se od sebe odtrhli, abychom mohli nabrat vzduch. Nejistě jsem se zasmál.

„Miluji tě, Kate.“ Vše mi najednou přišlo tak snadné, tak správné…

„Nejspíš tě taky miluju, jenom jsem tak nějak zmatená. Radši mi už nic neříkej, nech si to na zítřek a prostě mě dál líbej. V tuhle chvíli je to jediná věc, kterou jsem si jistá, že je to tak správné…“ se šťastným úsměvem jsem ji k sobě přitiskl ještě víc, ona mi zajela rukou do vlasu a opět jsme se začali líbat…

 

Baru

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Baru

18)  Baru (01.10.2011 08:12)

vy se za mými zády domlouváte, že mě budete hlodat? Tak to abych si pořídila super anti-hlodací oblek:D

Kaca

17)  Kaca (30.09.2011 14:41)

Há há! Přišlo prokouknutí :D :D
Uvažuji, že raději bych nikdy nechtěla zažít ohlodávání.
Baru, hodně štěstí! Bos tě bude hlodat při otisku a já s Embrym a Jacem

Bosorka

16)  Bosorka (29.09.2011 18:45)

To víš, že bych hlodala...a že to umím! :D
Ale takhle se můžu tvářit, že jsem nad věcí....

Kaca

15)  Kaca (29.09.2011 18:33)

Bos, představ si, že Baru nepíše "Otisk na druhý pohled" a řekla by ti, že možná napíše o Paulovi. No řekni, ty mysl nezačala hlodat tu tlapu?

Baru, ty to dáš seš dobrá s hlavou plnou nápadů :) Na toho JAca se taky, těším, si mě navnadila ^^

Baru

14)  Baru (28.09.2011 11:55)

Jojo, nejspíš si budu muset začít zvykat

Bosorka

13)  Bosorka (28.09.2011 11:10)

Znáš to Baru - podáš prst...a čtenářky ti ohlodají tlapu!

Baru

12)  Baru (28.09.2011 10:52)

Twilly - tak to jsem moc ráda :)
Kaca - No, s Jakem mám tak trochu zajímavé plány a Embry... hele! já řekla jenom možná! :D

Kaca

11)  Kaca (28.09.2011 09:54)

Jake bude a Embry taky
Jsi mi zvedla náladu :)

Twilly

10)  Twilly (28.09.2011 09:34)

Náhodou, mě se to zdálo dostatečné...

Baru

9)  Baru (28.09.2011 09:34)

Všem hroooozně moc děkuju :)
Kaca - jojo, už mám v plánu psát Jakea, možná, že se dostane i na Embryho :D

Crazy

8)  Crazy (27.09.2011 13:22)

Páni, příjemná změna ;) Hezké

Kamci

7)  Kamci (26.09.2011 22:52)

:) :) :) :)

6)  Milisent (26.09.2011 21:25)

Tééééééééda, toto sa mi fakt páčilo. Hádka medzi chlapcami- dokonalá . Zamilovaný Seth- úžasné. Ale čo ma najviac dostalo: "Vše je černobíle, jen ty jsi plná barev..." Tak toto keby mi nejaký chlap povedal, už sa ma nezbavý . Moc pekná jednorázovka .

Kaca

5)  Kaca (26.09.2011 17:40)

Plyšáčciii! -mě si nevšímat, mám jen menší hysterický záchvat z dobré povídky-
Setha moc nemusím, ale nevadí. Hrozně moc se mi to llíbilo. Fajn nápad, jen by mě ještě zajímalo, jak to byla třeba s Embryho - - otiskem. Nechceš se třeba i tohodle ujmout? Za Embyro nebo Jaca bych ti utrhla i ruce :D
jinak úžasné

Baru

4)  Baru (26.09.2011 13:50)

ada1987 - čekala jsem, že mi to někdo řekne, ale já jsem prostě musela udělat jednorázovku pak jsem si řikala, že bych to mohla dát na dvě části. Jenomže to bych nebyla já, abych nebyla tak šíleně dychtivá a tvrdohlavá a neudělala z toho prostě krutou, jednoudílnou povídku

3)  ada1987 (26.09.2011 07:50)

mala si z toho urobiť kapitolku, pretože takto mi to pripadala hrozne "uspěchané". kate pozna setha dva dny a uz je donho zamilovaná? pripada mi to trošku nahlavu. seth samozrejme nema na vyber, ale u Kate inak krasna tema, ale chcelo by to viac rozviest.

THe

2)  THe (25.09.2011 21:53)

To bylo opravdu krásné. Poté, co jsem si zasmutnila, že Seth se trápí, potom jsem dostala neovladatelný záchvat smíchu, když se kluci začali hádat, čí holka je nejhezčí a potom... Potom jsem se křenila jako debílek, protože mě zaplavil úžasný pocit štěstí. Úžasná povídka, Setha mám šíleně ráda a tahle povídka se mi strašně, strašně a strašně líbila!

Bosorka

1)  Bosorka (25.09.2011 20:58)

Jak já ty vlčáčky zbožňuju

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek