Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Together_forever__never_apart__by_cinderella_4_life.jpg

Jednorázovka napsaná jedné teplé letní noci :)

Place of finding stray souls

Ze spánku mě vyrušil šepot. Šepot, který by mě jindy nevzbudil. Zamžourala jsem do absolutní tmy ve snaze najít vetřelce. Prudce jsem se posadila, ale nikde nikdo nebyl. Jako omámená jsem vstala a přešla pokoj až k pootevřeným balkónovým dveřím. Vyšla jsem ven, bříšky prstů lehce našplapujíc po chladném betonu. Zavřela jsem oči a opřela se o dřevěné zábradlí. Vítr mi cuchal vlasy a shazoval pramínky do obličeje. A pak zase, ten tajemný šepot, který jako by vycházel ze samotných stromů. Na chvíli jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a najednou mé uši zaplavil křik a šum všemožných hlasů.

Rozlepila jsem víčka a spatřila dav. Stála jsem kdesi na kraji náměstí. Bylo skoro poledne podle hodin na věži. Všichni se postrkovali a překřikovali. Nebyla jsem si vůbec jistá tím, jak jsem se sem dostala a už vůbec jsem nevěděla, proč tady jsem. Až po chvíli mi došlo, že mám na sobě pořád jen spodní prádlo a tmavě modrou pánskou košili, ve které jsem obvykle spala. Ale nikdo si mě nevšímal. Když v tom jsem si uvědomila, že to náměstí přece jen odněkud znám. Pokud se nemýlím, tak někde uprostřed by měla být fontána. A hodiny v nadhlavníku ukazovaly za pět dvanáct.

V tu chvíli jsem se bezmyšlenkovitě rozeběhla směrem k věži. Protlačovala jsem se davem, horké žulové kostky mě pálily do nohou, ale já běžela dál. Bylo mi fuk, že mám jen košili, že nemám boty ani kalhoty. Bylo mi jedno, že se lidé kolem mě otáčeli a italsky mi nadávali. Běžela jsem hnána nevysvětlitelnou touhou. Skočila jsem do fontány ve snaze si zkrátit cestu. Kapičky ledové vody stříkaly všude kolem a chladily moje chodidla. Znovu jsem se prodírala davem a zrychlovala. Čas mi neúprosně protíkal mezi prsty a vháněl mi do očí slzy. Jestli to nestihnu… ale co vlastně? Proč běžím? Kam běžím? Co mě na konci čeká? A jak jsem se tady vůbec ocitla?

Ale to už jsem se blížila k věžním hodinám, kde se ve stínu uličky skrývala osoba. Stál tam, oči zavřené, čekajíc až odbije poledne. První úder… mé nohy zázračně zrychlují… druhý úder… srdce nestíhá… třetí úder… oči sledují každý jeho pohyb… čtvrtý úder… mé vzlyky se nezastavitelně prodírají na světlo denní… pátý úder… odstrkuji poslední dítě, které mi stálo v cestě… šestý úder…

,,Edwarde, ne!”

Následuje náraz do něčeho opravdu tvrdého. Nohy se mi slabostí podlamují a já přestávám dýchat.

*******

Probouzím se zachumlaná ve své posteli. Hlava mě pekelně bolí. Snažím se rozpomenout na ten podivný sen, díky kterému jsem si nejspíš narazila hlavu o zeď. Balkón, náměstí, běh, fontána, věž s hodinami, slzy, tajemná osoba… Zprudka se posadím až se mi zamží před očima.

,,Pomalu,” ozve se z rohu místnosti melodický hlas. Na druhý pokus už se posadím bez problémů a spatřím původce toho zvuku.

,,Vím, že jsi z toho všeho nejspíš úplně mimo, ale stejně ti chci napřed poděkovat. Kdyby jsi nepřišla, byl bych teď mrtvý a moje rodina zdrcená.” Nic z toho, co říkal, jsem nechápala. Takže to nebyl sen?

,,Co se včera stalo? Kde sem se to ocitla a jak? A proč jsi teď tady?” hlavou mi vířily tisíce otázek, na které jsem neznala odpověď.

,,Místo shledání zbloudilých duší… ” To bylo vše, co řekl. Díval se na mě a v očích měl něhu. Pak bezeslova vstal, přišel ke mně a políbil mě. Jako by to vyřešilo všechny otázky. Byla jsem na místě shledání zbloudilých duší, abych našla tu druhou k té své.

Každý hledáme. Občas běžíme, jindy se jen tak ploužíme. Nemáme předem určený cíl a ani nevíme, jaké překážky budeme muset zdolat. Máme jen sami sebe. Můžeme cokoliv, ale nesmíme přestat hledat… protože ta druhá duše nás potřebuje.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  kajka (10.03.2012 13:55)

Krása!

Monelien

8)  Monelien (07.02.2011 13:33)

Jé, děkuju holky

Janeba

7)  Janeba (15.01.2011 13:32)

Wau, moc pěkné a citové! Monelien, nádherné!
Děkuji!!

Hanetka

6)  Hanetka (15.01.2011 13:05)

Jé, to bylo krásné. Trochu mit o atmosférou připomnělo Nezvala... Valérii a týden divů, myslím. Mon, tleskám!

sakraprace

5)  sakraprace (08.05.2010 09:40)

Krásný zážitek Díky

Karolka

4)  Karolka (07.05.2010 16:24)

Jo jo jo! Krása a požitek. Ty pocity byly úplně úžasně popsané. Cítila jsem i dlažbu pod nohama. Děkuju.

Monelien

3)  Monelien (07.05.2010 11:37)

ambra: mně to nevadí, děkuju, že jsi mě upozornila na chybu

ambra

2)  ambra (07.05.2010 11:29)

OMG. Nádhera! Napsala bych, že nemám slov, ale protože jsem to já (snad si na to zvykneš), tak přece jen pod čarou:"hodiny ukazovaly".

1)  Lenka (07.05.2010 10:55)

Moc krásné.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek