Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Twilig1.jpg

Belliny myšlenky pět minut poté, co Edward odejde. Bolest, bolest a nic než bolest. Povídka je trochu kratší, ale musela jsem to ze sebe dostat. :)

Odešel. Jeho záda jsem ani nemohla vidět, jak se ztrácejí v dáli. Takovou rychlost nabral, jen aby byl co nejdřív daleko ode mne. Jeho slova mi rezonovala v mysli a já cítila, jak se začínám chvět po celém těle. Opustil mne. Utekl přede mnou. Nevěřím tomu. Vrátí se. Možná ne. Určitě ne. Nemiluje mne. Nikdy nemiloval. Vše co jsme spolu prožili, všechny city a doteky, byly jen omyl. Zavřu oči a vidím výraz v jeho tváři. Znechucení a odpor. Jsem mu odporná. Cítím to. Jak je to možné. Já myslela, že mne miluje. Jak jsem mohla být tak bláhová. On? Aby miloval mne? Já jsem taková husa! Jak jsem jen mohla, byť jen na jedinou vteřinu, uvěřit, že on by mohl cítit ke mě totéž, co já k němu? Žila jsem jako ve snu a teď jsem narazila hlavou na zem tvrdé reality. A srdce mi nepuklo, nýbrž se rozsypalo na hromádku popela, z něhož už se nikdy nevzpamatuje. Zasadil mi ránu, která se nikdy nezahojí. On mi srdce nezlomil, ale rozdrtil ve své ruce na padrť. Ukradl mou duši, aby mne tu teď mohl nechat úplně prázdnou. Neschopnou ničeho. Proč najednou nic nemá smysl? Proč, když je na světě tolik krásných věcí, mám pocit, že můj život skončil? Necítím nic. Jen bolest. Neskutečnou bolest po celém těle. Žaludek se mi svírá, nemohu se nadechnout a tam, kde ještě před chvílí bylo srdce, cítím jen velké prázdno. Do očí se derou slzy a rty pevně sevřené, aby potlačily touhu křičet. Řvát, jen aby bylo poznat, jakou bolest v sobě cítím. Cítím se zrazená. Oklamaná. Jím i sama sebou. Proč jsem tomu věřila? Naší lásce, která nebyla skutečná. Jen mnou smyšlená. Ale o co mu šlo? Jeho zájem nebo strach byl snad tak věrohodně předstíraný? Do mozku se mi hrnou další a další vzpomínky. Na naše spojené ruce. Na něho u mě v pokoji, sedícího v křesle. Jeho oči mne pozorují. Tvrdil, že to miluje. Lhal. Na moji hlavu položenou na jeho hrudi. Na ten první polibek. Tak vášnivý. Tak falešný. Na jeho slova. Především na ty dvě, která mi sebral a otočil v prach. Při každé vzpomínce jakoby mi někdo bodnul do hrudi ostrým nožem a otočil. Jakoby mi někdo sevřel střeva. Protože vzpomínky jen bolí, ať už na cokoli! Nenávidím Tě, protože Tě nedokážu doopravdy nenávidět. Chci na tebe zapomenout, protože mi chybíš. Tvoje vůně. Tvůj hlas. Tvůj pohled. Hluboký. Upřímný a přitom klamavý. Miluji Tě a zároveň proklínám. Ty hajzle! Bože, jak jen já chci řvát. Chci na tebe zapomenout, ale nejde to. Jsi v mé hlavě. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu, že jsi mne opustil. Slovník se mi omezil na pouhé „proč“. Proč jsi tvrdil, že mne miluješ, i když se ti to příčilo? Proč jsi mne zachránil před krutou smrtí, když mne teď necháváš pomalu a bolestně umírat samotnou? Proč jsi mi řekl své tajemství, přestože jsi mi nikdy nedůvěřoval? Proč mne tvé studené ruce vůbec kdy objímaly, když jsi mě teď odstrčil tak prudce, že už nedokážu nikdy vstát? Sebral jsi mi všechno, na čem kdy mi záleželo. Tebe. Proč?

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  hela (26.03.2012 21:33)

naprosto jsi to trefila klobouk dolů

Estampida

9)  Estampida (26.03.2012 18:25)

Holky, děkuji za komentáře! :) Člověka to nutí psát dál! :) Ale je pravda, že zrovna tahle rychlovka vzešla ze mne a z mého aktuálního rozpoložení! :( Ale nebojte, už je to dobré a příště snad napíšu zase něco veselejšího, například něco typu Carlieslův vedlejšák! :D :D :D :D

8)  AngelsSisters (26.03.2012 16:50)

Moc pěkně napsané... Tolik bolesti v tak krátkém odstavci to je zázrak Moc se ti to povedlo

Marcelle

7)  Marcelle (26.03.2012 13:58)

Musela jsem to rozdýchat :'-( :'-( :'-(

6)   (26.03.2012 10:44)

neznám odpověď , jen věčnou otázku :'-(
jen ... o sobě nikdy nepochybuj
ale posbírat se zpět je ta nejtěžší věc, a stejně nikdy nevíš.kdy tě to znovu dohoní

ambra

5)  ambra (26.03.2012 10:21)

:'-(
Chjo...

Twilly

4)  Twilly (26.03.2012 09:48)

WOW

anetta

3)  anetta (25.03.2012 22:34)

Temně romantické.
:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

KalamityJane

2)  KalamityJane (25.03.2012 21:00)

Tak z tohohle se mi sevřel žaludek. Krásně popsané. Bolestné. Výstižné.

ireen

1)  ireen (25.03.2012 19:34)

Estampido! Z hloubi srdce doufám, že to Tvá fantazie se tak rozběhla a prsty naťukaly jen smyšlené pocity, které Ti vnukla literární múza, protože tyhle úvahy a pochybnosti pramenící z vlastního bolestného zážitku nepřeju ani největšímu nepříteli. Hodně štěstí! :) :) :)
...a díky!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek