Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg
Tak to v žití chodívá,
za chyby se platívá.
To přísloví, milí, zlatí,
v lásce dvojnásobně platí...
Kolik slz to bude stát,
aby ji měl zase rád?

19. kapitola - Slzy a předsevzetí

„No tak, Agnes, to se zase spraví,“ snažil se svoji tetu utěšit Tony. „Jake nešel za Sully. Trucuje jako ty, jen asi nebrečí,“ podal jí z krabice další kapesník. Kolem postele se jich už válela celá hromada a Tony se na ty kupy zmačkané buničiny zamračil. Vypadá to tady jako na smetišti. Seskočil z postele a klekl si, aby je posbíral do koše, když zaslechl, jak se otevírají dveře. Přes postel s Agnes neviděl, kdo to vešel, ale dobře věděl, že už měl dávno spát  – vyklouzl ven v pyžamu a proplížil se sem tajně. Jeho kamarádka plakala. Potřebovala ho. Jak by mohl klidně spát?

„Agnes, nechceš si promluvit?“ ozval se hlas jeho mámy. „Tenhle pláč to asi nenapraví.“

Agnes se otočila a posadila se na turka uprostřed závějí papírových kapesníků. Po tvářích jí tekly slzy a oči měla zarudlé, nateklé, nos tak červený, že se na něm ztratily i ty její pihy a rozmazané líčení bylo na cestě k bradě.

„Ach, Bello, já jsem tak pitomá,“ zanaříkala a zabořila tvář do dlaní.

„To jsi,“ souhlasila Bella. „Myslela jsem, že stojíš o Jakea. Tak proč se proboha necháváš líbat Devlinem a ještě přímo před ním?“

„Nevím,“ hlesla Agnes nešťastně. „Když jsem s Devlinem, jako bych neměla vlastní vůli. Nechápu to. Miluju Jakea. Dala bych za něj život, teď už to vím. Ale když se podívám Devlinovi do očí, najednou mám v hlavě prázdno. Jsem divná. Jak můžu mít slabost pro dva chlapy najednou?“

Tony vyskočil zpoza postele jako čertík z krabičky. „Protože tě Devlin očaroval! Nejsi divná. On je divnej!“

„Tony, co tady děláš? Už jsi měl dávno spát!“ zamračila se Bella. „A co to meleš o Devlinovi? Vím, že ho nemáš rád, ale jak by asi mohl někoho očarovat? Čarodějové nejsou, zlato.“

„Nevím, jak to dělá,“ stál na svém Tony. „Ale dělá to. A ne jenom s tetou Ness. Umí očarovat i tebe, mami. A tetu Alici, tetu Rose i babi Esme, všecky.“

Bella se zarazila a obě i s Agnes se na sebe podívaly. Tony uhodil hřebík na hlavičku. Devlin je vážně okouzlil všechny. Ale čarovat? Copak jsou v pohádce, aby je zaklel zlý čaroděj?

„To je jenom osobní kouzlo, Tony,“ usmála se Bella. „To někteří lidé mají. Za tvým tátou si taky mohla děvčata nohy uběhat,“ usmála se a vzpomněla si na ty mraky holek na střední škole ve Forks.

„Vážně? Ty taky?“ ptal se Tony a nepřestal se mračit.

„Vlastně ano. Já taky,“ odpověděla Bella upřímně. Hlavou jí proběhly vzpomínky na to, jak se mermomocí bránila cítit to, do ji k Edwardovi táhlo už od začátku – jak si odmítala přiznat, že ji přitahuje jako plamen můru. A stejně jí to nebylo nic platné.

„Jenže ty taky koukáš po Devlinovi. I když máš tátu.“ Tony si založil ruce na prsou a měřil si ji kritickým pohledem.

Bellou projelo špatné svědomí jako blesk. Tony má pravdu. A na Devlinovi je něco divného, to už ji taky napadlo. Ale nechtěla na sobě dát nic znát, tohle tady a teď nevyřeší. Došla k posteli, sedla si na ni a přitáhla si Tonyho na klín.

„Zlato, táta pro mě je a bude vždycky jediný na světě. Jen jeden mužský by před ním mohl mít přednost – ty. A teď už mazej do postýlky, je pozdě.“ Dala mu pusu na čelo, dlaní rozcuchala vlásky a postrčila ho ke dveřím. Když zmizel, otočila se k Agnes.

„Budeš si to u Jakea muset nějak vyžehlit. A Devlinovi musíš na rovinu říct, že nemá šanci. Nemůžeš je oba vodit za nos, Agnes.“

„Já vím,“ vzlykla. „Jenže Jake se na mě strašně zlobí. Nebude se mnou chtít ani promluvit.“

„No, nemyslím si, že mluvení by nějak zvlášť pomohlo. Možná nech mluvit činy, Ness,“ povytáhla Bella významně obočí a Agnes zrudla.

„Žádný chlap se nevydrží zlobit dlouho, když to ženská vezme za správný konec. Zvlášť, když se zlobí proto, že žárlí.“ Bella se zvedla k odchodu, ale ve dveřích se ještě otočila zpět.

„Možná bys ho měla nechat zjistit, co máš za přívěsek na tom řetízku,“ kývla bradou k náhrdelníku, jehož konec mizel Agnes ve výstřihu. Pak už za ní zaklaply dveře.

****

Samiel seděl na zlaté židli u nebeské brány, zatímco svatý Petr zase někde trajdal na drbech u Valentýna. Samiela tam nechal držet vartu – prý, kdyby někdo přišel, zapsat ho umíš, ne?

„Jo, to se ti řekne, zapsat ho umíš,“ brblal Samiel, „ale s chybama. V pekle se moc pravopis neučí. Budeš mít knihu příchozích duší samou hrubku a bude to ostuda. A škrábu! Nejde to po mě přečíst!“ Jenže mu to bylo málo platné, Petr ho neposlouchal, strčil mu do ruky zlatý klíč od brány a zmizel jako pára nad hrncem.

Takže teď tu Samiel seděl, nikde nikdo, ani dušička na obzoru, a nudil se a nudil. Kdybych tak mohl spát, posteskl si v duchu a zahleděl se dolů, kde zrovna nad severní Amerikou byla hluboká noc. Jaké to vůbec je, spát? Ani jako čert, natož jako anděl to neměl příležitost vyzkoušet. Jak to jen lidi dělají? Zavřou oči a je to? Nebo se musí ještě něco jiného? Rozhodl se, že to zkusí.

Pohodlně se uvelebil v židli, hlavu si opřel o nebeskou bránu, u které židle stála, ruce si založil na prsou a překřížil natažené nohy, a zavřel oči. Do prkýnka… takhle ho ale tlačí křídla. Proto asi andělé neuléhají k spánku, mrzoutil a nespokojeně se na židli zavrtěl. Tak… teď je to lepší.

Chvíli jen tak seděl a nechal myšlenky volně plynout. Ale vtíraly se mu do hlavy hlavně ty na Agnes a Jakea a Cullenovy. Dělal mu starosti Tony, který byl z hádky a Nessiiných slz upřímně nešťastný. Snažil se Agnes utěšit, povídal jí, že Jake je ve své ložnici sám, že není se Sully, ale Agnes nechtěla nic slyšet, jen plakala a plakala. A Sully… Sulfurina! Ta mu hlavně vrtala hlavou. Co měla vlastně za lubem? A co měla vlastně s Jakem za lubem? Ach, Sulfurino, Sulfurino… povzdechl si v tajném koutku duše.

A najednou neseděl u nebeské brány. Vytřeštil oči a rozhlédl se kolem sebe. Kde to je? Temno, čmoud kolem, jen narudlá záře zpovzdálí, dunění a hukot plápolajícího ohně někde v pozadí a horko, až se mu potí horní ret. Marně se snažil vykulenýma očima proniknout temnotu a už se začal bát, jestli snad vážně neusnul a nemá nějakou noční můru, když vtom mu zezadu přikryly oči něčí ruce.

Lekl se. Hmátl dozadu a lekl se podruhé, když mu ruce přistály na měkkých křivkách ženského těla, které se mu tisklo k zádům. Kde má u všech všudy křídla?

„Nesahej mi na zadek,“ ozval se ten nejkrásnější hlas na zemi, v nebi i pekle a Samiel nevěřícně vyjekl: „Sulfurino?“

„Čekal jsi snad někoho jiného?“ uraženě chtěla odtáhnout ruce z jeho očí a couvnout, ale než to stihla, bleskově se otočil, popadl ji do náruče a s novým zasténáním „Sulfurino!“ jí přitiskl rty na ty její, rudé jako červnové třešně.

„U všech Luciferů, to je ale sen!“ zadýchaně vyjekla, když se konečně od sebe, oba trochu rozcuchaní, odtrhli. „Celou dobu, co jsem v lidském těle a musím chodit spát, jsem si přála, aby se mi o tobě zdálo. Alespoň jednou! Konečně jsem se dočkala!“

„Tak já jsem se ti dostal do snu?“ divil se Samiel. „Ale moment,“ osahával se a marně se snažil otočit hlavu přes rameno, aby se podíval na svá záda. „Jak to, že nemám křídla? Kam se mi poděla křídla?“

„To víš že jo, nechám si zdát o andělovi!“ prskla ironicky Sulfurina. „Anděl by mě nelíbal,“ dodala tiše a trucovitě zvedla bradu.

„Že jsi stála zrovna o pusu ode mě, a zatím vyvádíš kdovíco s Jakem,“ vzpomněl si Samiel, co vlastně hlavně Sulfurině chtěl.

„Samieli,“ založila si ruce v bok a zamračila se, „ty jsi mě šmíroval?“

„Ne tak úplně,“ přiznal Samiel. „To by mě svatý Petr hnal! Ale dobře jsem si všiml, jak Jake vypadal to ráno tehdy po té velké hádce u Cullenů, kdy se do ložnice dostal jenom Edward… a on. Jenže Jake do té tvé! A že tam potom trávil všechny noci až do té dnešní! Co to prosím tě vyvádíš? Přece jsi nám pomáhala dát Jakea dohromady zpátky s Agnes! Tak proč ho teď svádíš, jak má vedle tebe myslet na Agnes?“

„Myslíš?“ zaujatě se otázala Sulfurina. „Myslíš, že Agnes vedle mě neobstojí? Myslíš, že mi žádný mužský neodolá? A co ty… ty taky ne?“ mrkla na něj svádivě a mávla řasami.

„Nech toho,“ rozmrzel se Samiel. „Myslel jsem, že nám chceš pomáhat, a ty jsi zatím věrná peklu. Zklamala jsi mě, Sul. Já ti věřil,“ dodal smutně a zadíval se do země.

Sulfurina si ho chvíli měřila a taky se netvářila zrovna šťastně. A když konečně promluvila, její hlas se trochu chvěl.

„Same… vždyť jsi taky z pekla. Víš, jaké to je. Ty víš, že musím, ať se mi to líbí nebo nelíbí. Víš, jak by se mnou Lucifer zatočil…“

„SAMIELI! KDE SE TOULÁŠ?“ ozvalo se odněkud z dálky.

„Musím jít, volají mě,“ otočil se Samiel k odchodu a cítil, jak ho něco táhne pryč. Rychle se ale otočil a honem, aby to stihnul, dodal: „Sulfurino, já tě měl vždycky rád. A vím, že teď už je pro nás pozdě. Ale prosím tě, pro tu lásku, kterou nemůžeme mít, jestli mě máš alespoň trošku ráda, pomoz těm dvěma!“

Už neviděl, jak se Sulfurině zpod víček zatřpytily slzy.

Otevřel oči a díval se do těch modrých rozzlobených Petrových.

„Co to bylo? Já ti svěřím bránu a ty tu klidně spíš? A jak vůbec anděl může…“

„Já jsem nespal,“ skočil mu do řeči Samiel. „Sulfurina si mě přivolala do svého snu. Ani nevím, jak jsem se tam vzal!“

Petr na něj udiveně koukal a zlost ho pomalu přecházela. Od Valentýna dobře věděl, že svou lásku si do snu dokážou přivolat jen opravdu zamilovaní. Že by Sulfurina opravdu…? To ovšem Samielovi nehodlal vykládat. Co by si taky anděl počal s čertovskou láskou?

„To je jedno,“ zabručel. „Místo návštěv ve snech bys měl radši bdít nad Tonym. To je tvůj úkol.“ Nasadil si brejličky, začal listovat nebeskou evidencí vrátnice a o zmateného Samiela se už dál nestaral.

****

Agnes se na sebe v koupelně kriticky zahleděla do zrcadla. Poté, co posbírala tu horu kapesníků, co se jí válela kolem postele, usoudila, že toho pláče už bylo dost a měla by se začít chovat jako dospělá. Koneckonců je, ne? Je jí osmnáct a ví, co chce. Konečně to ví. Chce Jakea a chce ho navždycky. A teď musí udělat něco pro to, aby ho získala.

Opláchla si obličej studenou vodou a setřela rozmazaná líčidla. Pročísla si rozcuchané vlasy a smotala je na temeni do uzlu, který upevnila skřipcem. Skousla si rty, aby se jí trochu prokrvily a znovu se na sebe podívala. Bude to muset stačit. Jako Alice se nalíčit neumí, ale není to tak hrozné.

Teď ještě sebrat odvahu. Ale kde ji vzít? Tak vytrvale ho odmítala a zaháněla, přesvědčovala ho, že u ní nemá šanci, dokonce i potom, co málem umřel, až se jí podařilo nemožné. Zlomila otisk. A zahnala ho do náruče nějaké vysokoškolské doktorky. Taková ženská přece není vůbec pro něj! A je starší, Jakeovi je přece teprve dvacet! Proč jen byla tak pitomá? Proč jí proboha vadilo, že jí Jake dělá, co jí na očích vidí? Teď, když viděla, že to dělá pro jinou, chybělo jí to. A žárlila. Chce ho zpátky. Když ji tuhle odpoledne políbil dole v obývacím pokoji, když tam přišel hledat šachy, myslela si, že k ní pořád něco cítí. Že ještě má šanci. Ale pak se nechala políbit tím zatraceným Devlinem a Jake je teď přesvědčený, že chce doopravdy jeho. Nebo si myslí, že se nechá líbat každým?

Ale přece jenom… nešel za Sully. Je ve své ložnici a je sám. Třeba ještě není pozdě, aby ho přesvědčila. Třeba se jí to podaří. Musí to zkusit.

Sebrala odvahu, vyšla z koupelny a s bušícím srdcem zamířila k Jakeovu pokoji. Mrazilo ji, v uších jí šumělo a točila se jí hlava, dušičku měla sevřenou jako v kleštích. Takovou trému ještě nezažila. Ale statečně došla k Jakeovým dveřím, zvedla ruku a dřív, než si to stačila rozmyslet, zaklepala.

Chvíli bylo ticho. Už chtěla zaklepat podruhé, když se dveře rozlétly a na prahu stál unavený, zachmuřený Jake, a měřil si ji prázdným pohledem.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Bosorka

17)  Bosorka (24.04.2011 17:05)

Twilluše - bych na tebe koště nevzala, to snad víš!........................ještě bych si ho o tebe přerazila B)

Twilly

16)  Twilly (24.04.2011 16:36)

HMR:Se můžeš postavit do rady, Bosi tě předběhla

KalamityJane

15)  KalamityJane (24.04.2011 16:36)

HMR

14)  HMR (24.04.2011 16:35)

Že na tebe vezmu koště...

Twilly

13)  Twilly (24.04.2011 16:35)

ani mne nenapadne, já jsem místní exot... mě to snad projde

HMR

12)  HMR (24.04.2011 16:32)

Twilly: ty mě jednou zabiješ... a koukej po sobě taky uklidit, ať tu nejsem za...

Twilly

11)  Twilly (24.04.2011 16:30)

tak tohle bylo nádherný, Haničko, tys nám HMR dokonale zblbla :D

HMR

10)  HMR (24.04.2011 16:27)

Zametla jsem stopy...

Bosorka

9)  Bosorka (24.04.2011 15:52)

Úžasné! Samielku já si o tobě taky nechám něco zdát....

Hanetka

8)  Hanetka (24.04.2011 15:21)

Profík na mazance nebo na lákání Múzáků? I když je pravda, že kdyby šli na sladké, s těmi recepty z WA bych měla slušnou šanci!

semiska

7)  semiska (24.04.2011 15:17)

Kapitolka krásná, i když bolavá a smutná.
Tony to odhalil. A Bella s ním může jen souhlasit.
Ten sen... TO bylo tak krásné, celá ta atmosféra, jejich polibek,... Úžasné!
Konečně sebrala odvahu za ním jít. Jen se bojím, že on ji nevyslechne. Ale moc si přeju, aby jo.
Moc krásně si to stvořila, Hanetko!

Hanetka

6)  Hanetka (24.04.2011 15:00)

Holky, díky... A Hani, jestli oni nejdou teď spíš na mazanec... A mlsní jsou, o tom není sporu!

5)  ada1987 (24.04.2011 14:53)

HMR

4)  HMR (24.04.2011 14:53)

Tak kdo se komu vlastně zdál, hm?
A kde se dá sehnat přívěsek s vlkem? Já chci taky!!! Bude to totiž jediný vlk, kterého si přivážu na krk. Ono se to i rýmuje...
a Samiel ať si z toho pravopisu a krasopisu nic nedělá, k Vánocům pořídit k nebeské bráně kompjůtr a on mu ty hrubky opraví, jen aby si ale Lucifer nezaplatil hackerský kurz...
A prosím, prosím, pěkně prosím, smutně koukám, mohla by Múza zaskočit taky ke mně??? Na co se takové Múzy lákají? Ti Karolčini Múzáci šli po houskách, ale já tu mažu a mažu a... že by neradi makový? Jak k tomu takový psavec, psavkyně, přijde... Holota jedna mlsná!

Twilly

3)  Twilly (24.04.2011 13:17)

Hani tak tomuhle ty říkáš PŘEKLENOVACÍ???? Vždyť ty mě zabiješ... majsterstuk, Haničko a ještě jakej. Jak to ty děláš, že tvoje povídky, ač dějem neuvěřitelné - když jsou to napůl pohádky - tak jsou pro mě tak lehce v mysli představitelné??? Já to vidím tak přirozeně, jako bych byla na scéně u natáčení tohodle skvostu.

Jo a Samiel byl ve snu... nádhera... jupííííííí

MisaBells

2)  MisaBells (24.04.2011 13:11)

Skvostnéééééééé, na milion procent skvostnéééé a ty spojlery a sliby!!! Nemůžu se dočkat, Hani. Trpící Agnes je chůdě. Jake je namíchnutý a mě by zajímalo pročpak. Hm? O snu Sulfuriny ani nemluvě. Užila jsem si ho hned několikrát!!! Díky ti!

Hanetka

1)  Hanetka (24.04.2011 12:13)

Po deseti dnech jsem dohnala tu potvoru Múzu... konečně je nová kapitola na světě. Teď jen datum, a doufám, že se vám bude líbit, i když je taková... překlenovací, no.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek