Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

Tak co myslíte... vyžehlil si to jenom Edward, nebo i ostatní? A jestlipak Jake zůstal u Sulfuriny ty dvě hodiny, nebo snad déle?

Jak to u Cullenů asi vypadalo na druhý den po tom debaklu?

14. kapitola – Den poté

Když nazítří Edward sešel dolů do obývacího pokoje, přivítalo ho dusné ticho. Na pozdrav mu nikdo neodpověděl. Jasper nasupeně seděl vedle krbu a vypadal, že má chuť kousat si nehty, a Edwardova zjevně dobrá nálada ho zachmuřila ještě víc. Emmett seděl zhrouceně v sedačce před televizí, která – světe, div se – byla vypnutá, opíral se lokty o kolena a svíral hlavu v dlaních. Carlislea vidět nebylo, ale Edward už předtím zaslechl jeho melancholické myšlenky z jeho pracovny, a tak se po něm ani nerozhlížel.

„Nepovolily, co?“ optal se účastně a povytáhl obočí. Emmett zavyl a rukama si sevřel vlasy tak, že se zdálo, že si jich hrst vytrhne, a Jasper prudce vstal, chvilku to vypadalo, že přemýšlí o tom, že se na Edwarda vrhne, ale nakonec si jen odfrkl, přešel k oknu a zadíval se ven. Loktem se opřel a skleněnou výplň a hlavu si položil na předloktí, jako by nedokázal unést tíhu myšlenek, které se mu v ní městnaly.

Edward pokrčil rameny a o další konverzaci se nesnažil. Dobře věděl, co se jeho bratrům – a vlastně i adoptivnímu otci nahoře – honí v hlavách. Jak to, že jemu Bella odpustila a jim jejich drahé polovice ne? Jak to, že on si v noci užíval a oni zůstali obrazně řečeno na suchu? To se Emmettovi nestalo ode dne, kdy poprvé přenesl Rose přes práh vlastního pokoje – aby do něj nesměl. A Jasper si byl vždycky tak skálopevně jistý tím, že Alice… Propánajána, co se to jen stalo? Proč ta nevinná zábava takhle dopadla? Jak mohli z úst kdy vypustit takové řeči? Vždyť Emmett si byl vždycky jistý, že jeho Rose je ta nejchytřejší ženská na světě – šest univerzitních diplomů svědčilo o tom, že blond vlasy nemají na její jiskřivý rozum žádný vliv. A Alice má přece postavu tak akorát… její ňadra Jasperovi tak krásně pasují do dlaní a vzrušují ho mnohem víc než cokoli jiného na světě. A nikdy – NIKDY v životě se nestalo, že by Carlisle jakýmkoliv způsobem znevažoval všechnu tu práci, kterou Esme dělá – nejen že má prosperující designérskou firmu, ale zvládne k tomu levou zadní řídit celou domácnost… Museli mít nějaké přechodné pomatení smyslů.

A když už byli tak pitomí a povedlo se jim děvčata urazit, proč si to nenechala pak vysvětlit? Proč holky nepřijaly jejich omluvy, když se před nimi doslova plazili po kolenou? A jak to, že Edwardovi stačilo políbit Belle zápěstí a měl to v kapse?

„Ehm…“ odkašlal si Edward. „V odpověď na tu poslední otázku… nevím, který z vás dvou si ji položil, ale to je jedno… možná proto, že vy jste se k tomu zápěstí ani jeden přes ty zamčené dveře neprobojovali. Měl jsem prostě štěstí, nic víc.“

Ale ani tohle nestačilo, aby se klukům zvedla nálada. Dál setrvali ve svých pozicích, přičemž by úspěšně ztvárnili sousoší smutku a beznaděje.

Pak se nahoře na schodišti objevil Jacob a svižně seběhl schody dolů. Edward si ho prohlédl a obočí mu vylétlo vzhůru jako raketa.

Měl rozcuchané vlasy, na sobě stejné oblečení jako včera, jen poněkud zválené a zmačkané. U krku se na tričku skvěla náramná trhlina, oči měl oteklé a ospalé a prokousnutý ret – všechno to výmluvně vypovídalo o nějakých divokých nočních zážitcích. A pohvizdoval si, oči mu zářily a celkově vypadal po dlouhé době jako vyměněný.

„Dobré ráno, pánové,“ zahlaholil a pokračoval, nedbaje na Edwardovo varovné vrtění hlavou. „Jaká byla noc?“

Emmett i Jasper prudce zvedli hlavy a šokovaně se zadívali na jeho zpustlý vzhled.

„Co to… Jacobe?“ užasle a nepokrytou zvědavostí pronesl Emmett, zatímco Jasper jen nevěřícně vrtěl hlavou. Tak šťastné pocity necítil ani před chvílí z Edwarda.

Ten si založil ruce na prsou a nesouhlasně si Jacoba měřil. Mlčel.

Jake pod jeho zkoumavým pohledem znejistěl, uhnul očima, ale vzdorně odpověděl. „Coby. Měl jsem se v noci skvěle, jako už dávno ne. Sully je… neuvěřitelná.“

Pak se otočil ke kuchyni a dodal: „Jdu jí udělat snídani, nemůže s tou sádrou chodit a rozhodla se dnes zůstat v pokoji. Asi by se stejně v tom dusnu tady necítila dobře,“ zhodnotil atmosféru. „A… prosím tě, Edwarde, mohl bys na moment?“

V kuchyni se otočil a zadíval se Edwardovi do očí. Ten si jen povzdechl a zavrtěl hlavou. „Jacobe,…“ začal, ale Jake mu skočil do řeči.

„Hele, já vím. Ale jsem zase po dlouhé době šťastnější. Jen prosím tě, nikomu nic neříkej – vím, že mi vidíš do hlavy, ale nech si to pro sebe. Není třeba to dělat ještě horší, než už to je.“

Edward se skoro urazil. „Co si o mně vlastně myslíš, ty vlku jeden? Prozradil jsem kdy něco z toho, co musím dnes a denně poslouchat v těch vašich palicích? Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych vaše nejniternější myšlenky roznášel jako drby. Ale stejně si myslím, že se tomu nevyhneš. Musíš to s Agnes nějak uzavřít.“

„A co? Uzavřela to sama,“ pokrčil rameny Jake. „Já nebyl ten, kdo si první začal s někým jiným. To se mám jen koukat, jak mi holku odvádí nějaký psovod a držet nadosmrti smutek? Buď půjdu a rozbiju mu hubu, čímž si myslím, že bych Nessie stejně nezískal zpátky. Ještě by ho litovala. Nebo se s tím vyrovnám a půjdu dál. A Sully je… první krok, možná.“

Během rozhovoru chystal snídani a rovnal talíře na tác. K lívancům přidal javorový sirup, do hrnku nalil z kávovaru kávu, přidal cukřenku a konvičku s mlékem, popadl tác a zamířil kolem Edwarda směrem ke schodišti. U jeho paty minul Agnes, jejíž hluboké kruhy pod očima svědčily o tom, že se moc dobře nevyspala, a pohled na tác se snídaní, o kterém si byla celkem jistá, komu ho Jake nese, jí na dobré náladě nepřidal.

Nikomu nepopřála dobré ráno, rovnou zamířila do kuchyně, nad zbytkem lívanců jen ohrnula nos, ušklíbla se, nalila si jen kafe a sedla si s ním ke stolu.

„Ty nebudeš jíst?“ zeptal se Edward a zadíval se na ni se starostí v očích.

„Ne, nemám hlad,“ odpověděla Agnes a zírala do hrnku s kávou, jako by chtěla číst z lógru budoucnost. Jenže tohle bylo překapávané kafe a lógr v něm nebyl… „A vlastně nemám ani chuť,“ uzavřela to a napila se.

„Špatně jsi spala?“ zeptal se Edward s účastí v hlase.

„Ne,“ odsekla a když viděla, jak Edward povytáhl obočí, rezignovaně dodala: „Vážně, špatně ne. Nespala jsem skoro vůbec. Vypadám jako zombie, viď?“ A když Edward mlčky přikývl, trpce se usmála. „To je ironie. Barák je plný upírů a jediný, kdo tu vypadá jako mrtvola, jsem já.“ Znovu usrkla kávy, pak se zabodla pohled do desky stolu, mírně zrudla a váhavě se zeptala: „Edwarde, prosím, tě, řekni mi upřímně… připadám ti hezká? Přitažlivá?“

Edward se na ni udiveně zadíval a pak si sedl k ní. „Agnes, co tě to propána napadlo? Jsi moc krásná holka, a myslím, že to dobře víš. Kluci se za tebou otáčejí, Devlina sis omotala kolem prstu, a i Jake se na první pohled tehdy…“

„No právě. Jake,“ skočila mu Agnes do řeči. „Víš přece, ty kecy o otisku a věčné nehynoucí lásce a že jsme dvě poloviny jednoho celku…?“

Když Edward přikývl, pokračovala. „Tak jak je možné, že za celé ty dva roky se se mnou Jake nedopracoval dál než k puse a sem tam nějakému tomu zkoumání obsahu podprsenky,“ zase trochu zrudla, „a tady se hned druhý večer nehne od Sully z ložnice. Co ona má a já ne? Co si o tom mám  myslet? Proč ji chce a mě nechtěl?“

Edward se nervózně ošil a pak rozpačitě odpověděl: „No, možná by ses na tohle měla zeptat spíš Jakea. Ale měla bys zvážit,“ odmlčel se a chvíli přemýšlel, jestli má pokračovat, „no, jestli ti to Jake neudělal naschvál… Ty přece chodíš s Devlinem, ne? Rozešla ses s Jakem, tak proč tě to ještě zajímá?“

„Nevím, já vážně nevím,“ zatvářila se Agnes nejistě. „Snad proto, že kdyby se ke mně choval Jake stejně jako k Sully, byli bychom ještě spolu…“

„Nebo byste byli spolu, kdyby ses k němu chovala jako Sully ty,“ neudržel se Edward. „Zdá se mi, jako bys dávala všechnu vinu jemu, ale na vztah musejí být dva. A musejí spolu mluvit… to jsem se taky naučil od Belly, když jsem jí nemohl do hlavy, a těžko se mi na to zvykalo. Jenže jsem byl tak strašně zvědavý, co se jí honí hlavou! Ale vás dva jako by myšlenky a názory toho druhého vůbec nezajímaly,“ vrtěl nechápavě hlavou.

„Myslela jsem, že je znám,“ špitla Agnes.

„Myslela. Ale nezeptala ses. A on se zase nezeptal tebe. A dopadlo to, jak to dopadlo.“ Edward už toho měl dost. V obývacím pokoji depresívní myšlenky těch dvou trestanců a tady zas Agnes, jejíž mysl taky nebyla zrovna moc veselá.

„Jdu nahoru za Tonym,“ oznámil jí a vstal. „Vezmu ho dneska s sebou do stanice. Pojedeš s námi?“

„Jo,“ přikývla a dopila hrnek. Potřebuje přivést na jiné myšlenky… třeba jí v tom pomůže Devlin. A třeba s ním opravdu na pár dní odjede. Nebyla si jistá, jestli dokáže snášet pohled na Jakea evidentně mnohem šťastnějšího, než byl kdykoliv s ní. Byla přesvědčená, že už k němu nechová žádné něžné city… ale tohle bolelo. A moc.

****

Lucifer se stále ještě vyhříval na obláčku šťastné spokojenosti s rozklíženou domácností Cullenových, když do pekelného trůnního sálu vběhl Belial s hrůzou v očích.

„Co se děje, honí tě Hexina?“ otázal se laškovně Lucifer a shovívavě čekal, až se jeho rádce a pobočník trochu vydýchá. Ten jen zavrtěl hlavou a lapal po dechu. Když se konečně trochu vzpamatoval, vyděšeně se mu třásl hlas.

„Vaše pekelné veličenstvo, bojím se to říct, ale Devlin…“

Lucifer zpozorněl a náhlá předtucha mu projela páteří jako ledový blesk.

„Co je s Devlinem?“ zaskřípal mu hlas.

„On… pozval Agnes s sebou na návštěvu… K těm lidem, co k nim údajně odvezl Démona… A Démon je tady.“ Belial se zatvářil tragicky a svou vysvětlovací misi dokončil logickou úvahou.

„On ji chce přivést sem.“

V pekelném trůnním sálu zavládlo šokované ticho. Lucifer třeštil oči na zkroušeného Beliala a když konečně nalezl hlas, ztracený někde u žaludku, zaskřípal:

„Zbláznil se? Z návštěv smrtelníků v pekle nikdy nevzešlo nic dobrého. Pokaždé to pro nás byla ztráta! Vzpomeň si na čertova švagra – ještě že se pak chtěl ženit v lidské podobě, jinak bychom navždycky přišli o pekelnou pokladnu,“ v duchu se mu mihl plášť s kapsami plnými zlata. „Ten voják, co jsme ho obehráli v mariáši, nás tenkrát nás připravil o dvě duše a málem nám to tu roztřískal jak hospodu o posvícení. A to nemluvím o ženských!“ Lucifer násilím zahnal vzpomínku na jedinou – a jak si tehdy slíbil, poslední – návštěvu osoby ženského pohlaví dole u nich. Ještě teď ho bolí záda, jak ji musel táhnout sem a zase zpátky domů, a to mu div neutrhla rohy! A ten její štěkavý ječák, ten ho bude strašit do skonání světa.

„Ne, ne a ne! V žádném případě to nepřipadá v úvahu! Okamžitě ho kontaktuj a zakaž mu to! Hned! Upaluj!“

Když Belial bleskurychle zmizel, aby vyplnil rozkaz, Lucifer se zhroutil v trůnu a zhluboka oddechoval. Propánajána, vážně by tu měl zřídit relaxační centrum. Taková masáž lávovými kameny by mu teď udělala moc dobře. Jak to, že na to lidi přišli první? Na lávu jsou přece odborníci oni tady dole…

Svatý Petr se nahoře skoro dusil smíchy. Luciferova panika ho nadmíru rozveselila. Samiela, který právě procházel nebeskou bránou, aby se k němu přidal na kus řeči, jeho veselý kukuč překvapil – v poslední době moc důvodů k smíchu neměli. A když se zadíval dolů, chápal to ještě míň.

„Čemu se směješ? Vždyť dole to vypadá ještě hůř než včera. Cullenovi rozhádaní, Devlin vypadá, že konečně uspěje, a Sulfurina… pro pět ran do police, co to provedla? Jen na jednu noc jsem si odskočil mezi ostatní strážné anděly… taky se tam občas musím ukázat… a tady je taková spoušť! Jak jsi to mohl dopustit? Proč jsi nefoukl nebo něco?“

„Co bych foukal? Jake je dospělý a může dělat svá rozhodnutí sám. Podívej se na něj – evidentně mu to prospělo. Za tohle určitě hned do pekla nepůjde, to by tam muselo celé lidstvo. A kdo ví, co má Sulfurina vlastně za lubem. Možná… Samieli, zeptej se sám sebe, jaká je.“

To moc dobře vím, pomyslel si Samiel chmurně. Čertovsky vášnivá a ďábelsky vzrušující. Když si na to vzpomněl, skoro mu začala blikat svatozář. Stejně se už odsud nehnu, umínil si. Ať si Petr říká, co chce.

Petr chvíli sledoval, jak se Samiel mračí, a pak tiše dodal: „ A Samieli… možná prospěje i Agnes, když si uvědomí, že není jediná na světě. Mám dojem, že vlastně největší problém pro ni byla ta jistota… že Jake se na jinou ani nepodívá. Měla ho v kapse a to teď musí zrevidovat… a řekl bych, že jí trocha zdravé konkurence neuškodí. Alespoň bude muset vyvinout nějaké úsilí, aby Jakea dostala zpátky – a takových věcí si pak lidé váží mnohem víc, než když jim spadnou z nebe.“

„No jo,“ odmlouval ještě Samiel, „jen aby o to ještě stáli. Aby vůbec Jake zpátky chtěla. A nikde není psáno, že on bude chtít zpátky ji.“ Když má Sulfurinu, pomyslel si s černou předtuchou. Já bych taky jinou nechtěl…

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

semiska

5)  semiska (01.03.2011 14:29)

Teda, ty tomu Samíkovi pěkně topíš pod zadkem. Chudáček malej, takové trápení. A Jake? No, asi udělal to, co mu v danou chvíli přišloi nejlepší. Hehe, pročpak Bella Edwardovi tak rychle odpustila??? :D No, si myslím, že ho vzala na milost, ptž se zas až tak aktivně neúčastnil, jen přihlížel.
Moc povedené, děj luxusní, k zamyšlení... Nádhera a čest to číst, Hanetko!

Linfe

4)  Linfe (01.03.2011 14:13)

Je to pro me balzamek na dusi. Spravilo mi to naladu dekuju zlato

Ivanka

3)  Ivanka (01.03.2011 13:51)

Chudinka Samiel! Ty ho čím dál víc trápíš.
Když jsem viděla jméno kapitoly, okamžitě se mi vybavil jeden katastrofický film. A ono to tak opravdu dopadlo. Nějak se nám to celé hroutí.
U pekla jsem málem umřela smíchy! Lávové kameny, čertův švagr, Káča a to všechno okolo. Dokonale vymyšlené!

2)  ada1987 (01.03.2011 12:59)

krasne, nadherne! rychle pokracko!

Bosorka

1)  Bosorka (01.03.2011 12:55)

Chudinak Samiel - netrap mi toho broučka!!!!!
PS: Jsi ve formě!!!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek