Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Bou%C5%99ka2.jpg

Edward se neumoudřil. Na čí stranu se postaví Bella? Půjde proti svému manželovi? Jak to bude vnímat zbytek rodiny?

Dnešek byl neuvěřitelně dlouhý. Ve škole jsem měl za zády Emmetta. Pořád. Proměnil se v můj stín. To by snad mi ani nevadilo, ale ten dobrák se mi celou dobu omlouval, že ho Edward drží v šachu. Něco na něj věděl a nebál se to proti němu použít. S Edwardem se klasická policejní věta „Všechno, co řeknete, bude použito proti vám,“ dostávala do nové roviny. Bylo mi Emma líto. Ze všech upírů, kromě Belly, mi byl nejblíže právě on s Alicí.

Nessie se pro změnu na paty lepila Rosalie. Té to naopak problémy nečinilo. Spíš jsem měl pocit, že se baví. Ne že by jí bavilo trápit svou neteř, ale kdykoliv se jí naskytla možnost jít proti mně, neváhala. Sice se naše vzájemná nenávist v průběhu let zmenšila, ale na ramínku si nikdy plakat nebudeme.

Nechápal jsem, proč to Edward dělá. Jestli čekal, že se na sebe s Ness vrhneme v posluchárně plný lidí? Teď jsem si přál vidět do hlavy já jemu. Přes jeho největší snahu stejně nemohl udělat nic s tím, že jsem byl s Nessie každou možnou chvilku. Bylo to naprosto úžasné a jedinečné. Prvně jsem ji vzal za ruku jinak než jako kamarádku a ona se na mě usmála naprosto odzbrojujícím způsobem. Byl jsem na vrcholu štěstí. Jediné, co mi vadilo, byl Edwardův přístup. Ale za ty roky jsem se naučil čekat.

Ness to nesla mnohem hůř než já. Brala to jako zradu. Celé roky se ke mně Edward choval jako k příteli a najednou otočil. Večer na něj křičela, že je pokrytec, že on spal u Belly dlouhé měsíce! Pak mi v nestřeženém okamžiku navrhla, že spolu utečeme. To by se mi líbilo, ale nemohl jsem. Nedalo se jen tak se sebrat a zmizet. Věděl jsem, že by to ublížilo celé rodině a Nessie s Bellou nejvíc. Ty dvě bez sebe nemohly existovat.

Smířil jsem se s další osamělou nocí. Nebylo to nic, co bych neznal. Ale bylo tak snadné si zvyknout, že tu je Nessie se mnou. Bylo tolik správné poslouchat její dech a tlukoucí srdce. Lehl jsem si na postel a dělal to, co tolikrát předtím. Zaposlouchal jsem se přes zeď pokoje. Ness vzlykala na posteli. Dovedl jsem si představit každou slzu, co jí stekla po bledé tváři. Chtěl jsem tam být s ní. Slíbat její bolest. Přesvědčit ji o tom, že vše bude dobré. Naštěstí mě zastoupila Bella, která se ji aspoň snažila uklidnit. Slyšel jsem každé jejich slovo.

„Proč to Edward dělá?“ ptala se Ness. Byla rozzlobená. To se vždycky z jejího otce stal Edward.

„Táta se tě jen snaží chránit,“ odpověděla Bella nepřesvědčivým tónem. Skoro jsem viděl, jak ji hladí jemně po zádech. Vzdychla si. „Tvůj otec měl vždycky trošku přehnané reakce, když chtěl ochránit ty, které miloval.“ Nemusel jsem umět číst myšlenky, abych věděl, na co si vzpomněla. Mysleli jsme na to oba. Na toho půl roku, kdy odešel. Než jsem se otiskl do Ness, považoval jsem to za nejšťastnější období svého života. Teď už jsem ale dokázal pochopit, jak moc trpěla. Bylo to, jako kdybych byl bez Nessie.

„Mami,“ zašeptala Ness za stěnou. „Já ale Jacoba miluju…“

Srdce se mi divoce rozbušilo, že jsem ani neposlouchal dál. Bylo to tak úžasné slyšet to z jejích úst. Přestože to říkala Belle a ne mně.

„Broučku, Jake tě taky miluje. Víc, než si dovedeš představit a táta to ví lépe než my všichni dohromady, ale to mu prostě zatím nestačí. On v tobě vidí malou holčičku, kterou se mu snaží odvést cizí kluk.“

„Jake není cizí a já nejsem malá,“ zaskuhrala ve chvíli, kdy mě napadlo, že ji nemám kam odvést. Do La Push se těžko můžeme vrátit a bez rodiny se s naším způsobem života být nedá.

Bella se zasmála. „To sice ne, ale to tátovi teď nedochází. Dej mu trochu času. On se s tím vyrovná.“

Nessie zavzlykala. „Já nechci čekat.“

„Jake na tebe čeká už skoro devět let. Teď je asi řada na tobě.“

Další série vzlyků, kterou přerušil Edwardův přísný hlas. „Na mě to neplatí! Nejsem on.“

Cítil jsem, že se začínám chvět. Nelíbilo se mi, jak s ní mluví. Ale napadnout tchána by nebyl zrovna dobrý nápad. Musel jsem se uklidnit. Zvedl jsem se z postele a vyskočil oknem. Na louku pod domem jsem dopadl už jako vlk a odběhl do tmavé noci.

Domů jsem se vrátil až za pár hodin. Posledních pár kilometrů jsem si nadával, že jsem si nevzal s sebou nic na sebe. Zase půjdu nahý domem plným upírů. Snad jich tam dneska moc nebude. Naštěstí to nebylo prvně. Moje hrdost to určitě zvládne. Jenom jsem doufal, že Rose nebude doma. Ona by si na mně pěkně smlsla. Na schodech na mě čekalo překvapení. Seděla tam Bella s mými kraťasy v ruce. Hodila je po mně.

„Zbytky tvého oblečení pokrývají půlku státu,“ odpověděla na mou nevyřčenou otázku. Sakra! Ona se snad od něj tím jeho darem nakazila. Napadlo mě, když jsem s kalhotami v tlamě běžel do lesa. Když jsem se k ní vrátil, usmívala se.

„Edward je na lovu. Rose odtáhl Emmett někam daleko. Máš čas do šesti. Zítra se mu vyhýbej!“ řekla mi a plácla mě do zad. Hned jsem pochopil. Na nic jsem nečekal a utíkal k Nessie. To štěstí, které jsem pocítil ve chvíli, kdy jsem si ji přitáhl do náruče, bylo nepopsatelné.  Ona jen tiše zavrněla a stulila se do klubíčka. Na tváři mi přistála Nessiina ruka. V jejích snech jsem viděl svou tvář. Poslední myšlenka, která mě napadla, než jsem usnul, byla, že se zítra budu muset vyhýbat i Jasperovi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

sfinga

1)  sfinga (10.06.2010 20:32)

Gassie, Gassie jsi díl od dílu dokonalejší. Je to nádhera. Fakt. A nahý Jacob? Lahůdka.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse