Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/padli%20andele.jpg
Všichni víte, co se stalo,
nebylo to zrovna málo,
Bella s Agnes by se byly
při bruslení utopily.
Ještě, že tam kluci byli,
všechno v dobré obrátili.
Nebo ne?

Kapitola  40. – Strasti a slasti

Před nebeskou bránou panovalo ztuhlé ticho. Šokovaný Samiel kulil oči na dění v lovecké chatě pod lesem a nevěděl, jestli má být šťastný nebo nešťastný. A ještě ke všemu se nemá komu svěřit! Svatý Petr, který ustaraně sledoval události směřující k logickému závěru, poposedával na své zlaté židli a nešťastně vrtěl hlavou, se nakonec sebral a s podkasaným rouchem odspěchal za svatým Valentýnem. Samiel nedokázal pochopit, proč tentokrát nefoukl, nevytáhl vějíř nebo něco podobného. Přece má nebe taky svoje možnosti? Proč je nezarazil?

„To bylo pořád, já jim věřím, já jim věřím, a hele, kam jsme to s tou vírou dopracovali!“ bručel si pod vousy a nešťastně kroutil rohatou hlavou. Pak ho náhle napadlo, proč si s tím vůbec láme hlavu? Měl by mít radost, ne? Peklu to konečně začíná vycházet! Ale stále mu to nějak nesedělo. Mají se rádi, milují se… je to vůbec smilstvo? Chtíč bez lásky? Díval se dolů, jak se Bella tulí k Edwardovi, jak se jeden druhému odevzdávají, jak splývají jako dva prameny čisté vody, a zamrazilo ho. Jestli to Lucifer nebude považovat za dostatečný hřích… co jim nastraží příště? Už se mu doneslo, že Belial upadl v nemilost a Lucifer si případ vzal na starost osobně, a to nebylo dobré.

Znovu rozmrzele zavrtěl hlavou a nespokojeně si založil ruce na prsou. Něco je špatně. Buď ti dva dole, nebo v pekle, nebo dokonce s ním samotným. Nevěděl co, nevěděl nic. A hnětlo ho to. Nedokázal si srovnat v hlavě, že místo aby měl z vývoje situace jako správný a peklu loajální čert radost, přepadly ho starosti. A začal se bát.

Petr došel k svatému Valentýnovi a sotva popadal dech.

„Tak je to tu, Vale. Události dospěly k  vyvrcholení a abych pravdu řekl, mám starosti.“

Valentýn se usmál. „Vyvrcholení… zajímavá volba slova, Petře. Moc hezky jsi to řekl. A co ti dělá takovou hlavu? Tohle přece k lásce patří, ne?“

„Patří,“ bručel Petr, „kdyby nepatřilo, lidstvo by dávno vymřelo. Jenže… na ty ostatní nemá políčeno samotný Lucifer. Bojím se, že mu bude stačit jakákoliv záminka. A kdo ví, s čím dalším zase přijde. Mám strach, že Lucifer se teď v honu na Edwardovu duši nebude ohlížet vpravo ani vlevo. Ti dva to mají už tak těžké a sice zatím všechny nástrahy překonali, ale jak dlouho jim ještě štěstí vydrží?“

„Štěstí, kterému ty vydatně pomáháš, Petře. Když je budeš hlídat, nemůže to dopadnout špatně. A ani bys vlastně nemusel, stane se tak, jak bylo určeno.“

Petr se díval na svatého Valentýna, na jeho úsměv a zlaté kudrny, na jeho nevinný kukuč, a uvědomil si, že u něj pomoc nenalezne. Byl tak zabraný do párování dvojic, že vlastně ani nic jiného nevnímal.

„Škoda dalších řečí, ztrácím tu čas,“ pomyslel si Petr, mávl rukou a otočil se k odchodu. „Hlídat,“ bručel, „ono se řekne hlídat. Jenže já nejsem vševědoucí ani všemohoucí. Taky mi může něco utéct.“ Došel k nebeské bráně, sedl si na židli a ustaraně se zahleděl k Forks.

„Co ti poradil Valentýn?“ zeptal se nesměle Samiel, když Petr dlouho mlčel.

„Vlastně nic,“ prohlásil rozladěně Petr. „Prý co se má stát, stane se. Abych si nedělal starosti.“

xxxx

Bylo šero, venku se stmívalo, a místnost ve srubu ozařovaly jen plameny z ohniště. Edward ležel s Bellou v náručí na kožešině před krbem. Na jeho nahé bledé kůži tančily červené a zlaté odlesky a Bella, pevně zamotaná do deky, si vyprostila ruku a okouzleně prstem objela linii jeho ramene. Zachvěl se při tom dotyku a přivinul ji těsněji k sobě.

„Nač myslíš?“ zeptala se tiše.

Zavřel oči a zavrtěl hlavou. Bella se nadzvedla a podepřela si hlavu rukou. Nemohlo jí ujít, že Edward se zase tváří… provinile?

„Nač myslíš?“ zopakovala ještě jednou naléhavějším tónem. „Snad nemáš zase výčitky svědomí?“

Posadila se a deka se jí svezla z ramen.

„Podívej se na mě,“ naléhala. „Jen se přesvědč sám. To bylo pořád strachu a vidíš? Žiju! Nejsem zraněná, dokonce ani žádná modřina! Neublížils‘ mi.“

„Neublížil?“ Otevřel oči a zadíval se na ni s bolestí, jakou nečekala. „Neublížil? Bello, proč jsi mi to neřekla?“

„A co?“ zeptala se nechápavě.

„No, že jsi…“ polkl a dodal téměř neslyšně, „panna.“

„A na tom záleží? Vždyť je to jedno…“ najednou se jí v očích šibalsky zablesklo a dodala: „Ledaže by ti panna připadala málo zkušená. Jestli se ti to nelíbilo…“

„Záleží na tom. Mně ano. Kdybych věděl… nikdy bych to nenechal dojít tak daleko.Tohle by se bylo stalo až po svatbě, jak se sluší a patří. Neodpustím si, že jsem se neovládl. To jsem neměl dopustit.“

V Belle se zase začal vzdouvat už známá vlna horoucího vzteku. Edward je nenapravitelný. Zase si klade za vinu něco, o čem má právo rozhodovat i ona, zase se činí odpovědným za to, co je jejich společné – jak by to řekl? – selhání. Nebo dokonce provinění. A pak ji napadlo, čím to asi je. Narodil se v roce 1901. Tenkrát dívky chodily všude s gardedámou a do svatby nevěděly o mužích zhola nic. Jenže oni žijí teď, dnes, a ona toho má dost.

„Přestaň. Byli jsme na to dva. Jak můžeš zase klást vinu sobě? Jsi tu snad sám? Já jsem tě mohla zastavit, ale nechtěla jsem. Líbilo se mi to, chtěla jsem to.  No, popravdě řečeno,“ odmlčela se na chvíli a pak pokračovala tiše a se zrudlými tvářemi, „ukázals‘ mi kousek nebe. Já jsem ráda, že jsi to byl ty, a že to napoprvé bylo tak krásné. A je mi líto, že ty to tak nevidíš.“ Během své řeči ji pomalu vztek přecházel a do hlasu i duše se vkradla lítost. V očích se jí zaleskly slzy.

Edward na ni zíral a pomalu mu docházelo, že jí ublížil. Ne tím, že se s ní miloval, ne tím, že by jí udělal modřiny, ale zase řekl něco, co se jí dotklo, co jí zranilo duši.

„Propána, Bello, já to tak nemyslel. Takhle ne. Jak si můžeš myslet, že to pro mě nebyla ta nejkrásnější chvíle mého života? Připadal jsem si jako Fénix, když se rodí z popela. Já jen… takhle se to stát nemělo. Bez svatby, bez požehnání. Neměl jsem svést dívku, co navíc jen chvíli předtím málem přišla o život.“

„Edwarde, já jsem se milovala. Nikdo mě nesvedl.  A požehnání k tomu nepotřebuju,“ usmála se na něj. Natáhla k němu znovu ruku a propletla si prsty s jeho, palcem hladila jeho dlaň a Edward cítil, jak se v něm znovu rojí jiskřičky vzrušení a touha ho zalévá jako mořský příboj.

„Jsem sobec a slaboch. Miluju tě k zbláznění, ale to mě neomlouvá,“ povzdechl si poraženě.

Bella už nemluvila. Jen se mlčky usmála, naklonila se k němu a lehounce ho políbila na ústa.Chtěl se odtáhnout, ale nedala mu šanci. Její ústa ho zajala, svými rty hladila ty jeho, pak je pootevřela a špičkou jazyka se jich dotkla. Dech se jí zrychlil a Edward, který se marně snažil zůstat klidný, zavzdychal a polibek prohloubil. Objala ho kolem krku a nevšímajíc si toho, že deka se jí teď svezla až k pasu, přitiskla se k němu nahými ňadry. Ten jediný dotek, a v obou se opět rozhořel oheň, který ani jeden neuměl a ani nechtěl uhasit. Edward  pustil z hlavy své pochyby, měl ji teď plnou úplně jiných věcí. Laskal ji a hladil a její pohyby kopírovaly ty jeho; chatou se nesla ozvěna hlasitých vzdechů. Vycházeli si vstříc, a když do ní tentokrát pronikl, nezasténala bolestí, ale úžasem nad tím, jak k sobě patří, jak jsou spolu celiství a úplní.

xxxx

Luciferovým obličejem se šířil široký úšklebek. Takže mu to konečně začíná vycházet. Edward podlehl hříchu smilstva, a dokonce dvakrát! A jestli těm dvěma teď nechá chvíli času, možná ještě vylepší skóre! Znovu se zadíval do periskopu a spokojeně zamlaskal. Že je ta holka ale hezká! Té by neodolal ani anděl! No, vlastně Edward JE anděl, ušklíbl se škodolibě. To je jedno, že o tom neví.

Pak se zadumal a podepřel si hlavu, loket opřený o opěrku trůnu. Takže – Edward ji miluje. O tom čertužel není sporu. Ale dalo by se z toho něco vytěžit. Už minule ho napadlo, že kdyby přišel o milovanou osobu… možná by ho to rozzuřilo. Nebo zklamalo. Nebo… to je jedno, hlavně, když ho to vyvede z míry. A začne se mstít… možná zabíjet… možná mu už bude všechno jedno a jeho duše zčerná. A když mu teď Lucifer nechá trochu času, aby utužil k Belle své pouto, ztráta pak bude o to bolestnější. Fajn. On si to musí taky připravit. Potřebuje poslat někoho… aha, a už taky ví, koho! A zatím má o zábavu postaráno, bude na co se koukat.

Jen ten větší periskop kdyby byl už opravený. Tenhle mrňavý obraz nestojí za nic.

xxxx

„Jacobe? Tady Edward. Jo, jsme v pořádku a věci už máme suché. Můžeš pro nás přijet? A vezmi Belle nějaké boty, prosím tě, ty jediné zatím neuschly.“

Edward ukončil hovor a otočil se k Belle, která si už zatím oblékala bundu.

„Jake tu bude za chvíli, a boty ti přiveze.“

„Přijede sám? Agnes nebude s ním? Je v pořádku?“ ptala se Bella a zapínala si bundu.

„Přijede sám, protože Agnes spí. A přiveze ti boty.“

„Spí?“ zarazila se Bella. „Edwarde, myslíš, že oni taky…?“ Začervenala se a skousla si dolní ret.

„Ne, nemyslím,“ usmál se na ni. „Jake říkal, že se převlékla nahoře a on jí zatím uvařil čaj. A ve snaze ji rychle zahřát jí do něj přidal rum. Agnes to vypila a usnula jako špalek, a teď ji ani nemůže vzbudit.“

Za chvíli už slyšeli před chatou motor Bellina pickupu a před vchodem zadupal Jake, aby sklepal sníh z bot. Když vešel dovnitř, Bella ho skoro porazila, jak se mu vrhla kolem krku.

„Děkuju, děkuju! Díky, žes tam byl, díky, žes Agnes pomohl ven a domů. Ještě, že vás, kluci, máme.“

Vlepila mu pusu na tvář a znovu ho objala, div ho neuškrtila.

„No pomalu, pomalu,“ smál se a zvedl ruku, ve které držel její boty. „Nebýt Edwarda, utopil bych se i já. Tak poděkuj jemu, mně ne.“

„Ten už poděkování dostal,“ mrkla na něj Bella a znovu se začervenala. Popadla boty, obula si je a popoháněla oba kluky ven: „Tak jdeme, ať tam Agnes není dlouho sama. Ale jak se vejdeme všichni tři do auta?“

„Nějak se tam nacpem, do toho starého Chevyho se tři lidi nějak vmáčknou.“

Naskládali se do kabinky, Jake za volant, Bella doprostřed. Vlastně seděla Edwardovi skoro na klíně. Když míjeli most a v šeru zahlédla díru v ledu, otřásla se a přitulila se k Edwardovu rameni.

Jake si odkašlal. „Bello, nechci bejt protivnej, ale co vás to napadlo? Přece jsem ti říkal, že led už taje.“

„Na to jsem se chtěl taky zeptat,“ zamračil se Edward, „hlavně když jsem tě prosil, abys na sebe dávala pozor.“

„Já vím Jakeu. Byla jsem pitomá. Hrozně jsme se nudily a nemohly se vás dočkat. Odpoledne se strašně vleklo a… já nevím, co mě to napadlo. Chtěla jsem Agnes vytáhnout na brusle, když už je s sebou vlekla až z Floridy. Tam si moc nezabruslí. A Mike říkal, že led je pevný.“

„Jo, to říkal, ale předevčírem.“

„Ne, dnes. Já mu volala.“

„Že by byl tak pitomej?“ Jakeovi se náhle zúžily oči podezřením. Mike byl místní a musel vědět o tom potůčku. Že pod mostem není led pevný nikdy, ani za mrazu, protože ho podemílá vtékající voda. Podíval se na Edwarda a z jeho výrazu poznal, že si jeho úvahu přečetl v jeho hlavě a nelíbí se mu o nic víc než jemu.

„Hm, Bello,“ zeptal se ještě, „a Mike říkal, že led je pevný všude? I pod mostem?“

„Jasně že jo. Právě pod mostem že se prý nejlíp bruslí.“

Zatmělo se mu před očima vzteky. Ten zmetek je tam poslal schválně. A z hlubokého zavrčení, které se ozvalo z vedlejší sedačky, bylo znát, že Edward dospěl ke stejnému závěru.

A Bella, poslouchající vrčení ze dvou stran, si s úlekem uvědomila, že to asi neměla říkat.

 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Bye

7)  Bye (04.07.2010 11:32)

Edward je takový zlatíčko!
Ještěže má Bella dost rozumu za ně za oba, vskutku krásný vyvrcholení událostí...
Se nedivím, že je Valentýn celý spokojený
A chudák Jacob, zase si (sprominutím) nevrznul, ten kluk má fakt smůlu :D
Z Lucifera začíná jít strach. On tomu dole nebude šéfovat jen tak pro nic za nic, že? Kohopak to chce na Bellu nasadit? Mika? Toho si asi Edward ohlídá
Samiela?
Edíka?
Největší husina mi ale šla ze svatýho Petra. Když i on si dělá starosti, tak to jde asi do tuhýho, co?
Hanetko, nahoď! Nebo se tu zavařím!

semiska

6)  semiska (04.07.2010 11:31)

Já tuhle povídku strašně moc hltám. Po každý se moc těším, až tu najdu pokračování. Nádhera, úžasný. Je do originální a dokonalé. Jen tak dál.

dorianna

5)  dorianna (04.07.2010 11:23)

nádherný díl , ani nevím co napsat , prostě je to krásný

mina

4)  mina (04.07.2010 11:20)

noo som zvedava ako sa toto Mikovi vrati...a co Lucifer, co ten len vymysli...cim skor pokracko!!!

Cam

3)  Cam (04.07.2010 11:16)

Je to kapitolku od kapitolky lepší
Bella to Edwardovi krásně vysvětlila Eda je holt ze starý školy, nó
Mike myslím dostane na zadní část těla... To on by měl skončit v pekle!
Noo a teď se jen bojím, jak bude v dalších dílech Lucifer usilovat o Bellin život...
Prosím, netrap nás dlouho

sfinga

2)  sfinga (04.07.2010 11:15)

To zase byla krásná kapitolka, ve které jsem si užila každé písmenko.
Ale nejvíc se mi asi líbila hláška samotného Lucipera, prý - čertužel
(chvilinku mi trvalo, než jsem pochopila, že to je pekelná verze bohužel).
Jsem jen zvědavá, co Jake a Edward provedou s Mikem.

Karolka

1)  Karolka (04.07.2010 11:04)

Nemůžu si pomoct, ale ty scény z nebe a z pekla mám nejradši.
Události dospěly k vyvrcholení.
Ovšem jeho Pekelnost mi dělá starosti...
A Edward s Bellou... asi bych ho už praštila, ale Bella ho myslím přesvědčila mnohem názorněji.
A Mikee... asi se máš na co těšit!
Jsem móc zvědavá, co bude dál.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Jacob