Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/okouzlená.jpg

Setkání Belly a Edwarda na hodině biologie. Krásný kluk, tajemství a Bella, která se právě přistěhovala.

Okouzlená

Sama, jak kůl v plotě připadám si,

můj optimismus zmizel kamsi.

Čekala jsem, že snad zapadnu

a ne, že na zadek dopadnu.

 

Co jsem mu provedla, jsem snad ta špatná?

Tahleta úvaha je mi prd platná.

Koukám se po očku vedle sebe,

on je snad anděl samého nebe.

 

Mračí se, kouše si ret,

na papír čmárá, chladný jako led.

Ty jeho oči, černé jak uhel,

prsty má smotané ve velký uzel.

 

Povzdechnu si, tohle nemá cenu,

tohle je hra na mlčenlivou pěnu.

Učitel povídá, na tabuli kreslí,

já mám však v hlavě jen hromadu klestí.

 

Uslyším vrčení, nemá snad hlad,

to by byl pro mě snad jediný klad.

Svačinu mám, klidně se rozdělím,

pro něj se klidně i ve steak proměním.

 

Mám ho pod kůží i za tu chvíli,

za ním snad uběhnu i jednu míli.

Krásný jak z pohádky princ,

není tu najednou nějaký hic?

 

Rudnu jak rajče, nemůžu si pomoc,

no sakra, snad to není nějaká nemoc?

Další pohled, bušení srdce,

a proč se mi tak klepou ruce?

 

Nádech a výdech, hlavně v klidu, Bello,

jinak si bude klepat na čelo.

S jeho pohledem najednou střetnu se,

hromádkou nervou v tu chvíli stanu se.

 

Hodina končí, zvonek zvoní,

on ten Edward tak krásně voní!

A proč tak utíká? To chce hned pryč?

Jsem vzrostlá do země jak dřevěná tyč.

 

Takhle to nepůjde, zvědavá jsem,

a proto musím jít za cizím hlasem.

Volá mi v hlavě, opakuje tajemně,

však já tě odhalím, Edwarde Cullene.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marcelle

1)  Marcelle (04.09.2012 13:26)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek